Nenávidím Den Sv.Valentýna! // 1 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Nenávidím ho, nenávidím! Den Sv. Valentýna, ať už ho, kurva, vymyslel kdokoliv, je to největší zlo, které dokonce předčí i ty zatracené vánoční svátky! Jenže tentokrát mám někoho, s kým bych jej ve skutečnosti mohl oslavit, s kým bych jej chtěl oslavit, někoho, kdo mě miluje a koho miluji já, ale... Ano je to tu zatracené ale! Ale tohle není poprvé, co bych ho s ním měl slavit, prakticky je to již po třetí... Když se o to Justin pokoušel poprvé, zůstalo se jen u toho pokusu a já skončil v Babylonu, v zadní místnosti, obskakován nejlepšími zadky a pusami toho večera samozřejmě, tenkrát mi to nijak nepřišlo, on byl jen naivní kluk, co se mi snažil dostat do života a já ten, kdo se tomu všemožnými způsoby snažil zabránit a pořád jsem to taky byl já, takže tenkrát to zkrátka proběhlo podle mých představ! Po druhé? To už bylo trochu jiné kafe, dalo by se říct, že z toho tenkrát už téměř něco bylo, dokonce jsem usedl ke stolu s valentýnskou večeří, tedy ovšem, že já jsem předstíral, že to je pouze obyčejná večeře jako každá jiná, ale Justin s tím byl spokojen, na výběr taky přeci moc neměl, prostě jsem mu nedokázal nabídnout nic víc než jen tu večeři, jenže on víc očekával a já zamrzl, rozčílil se a křičel - mírně řečeno, ještě týden potom se mnou skoro nemluvil a kdykoliv se na mě podíval, cítil jsem se jak malej kluk, co něco provedl, no taky že provedl, jenže už jsem měl bohužel natolik rozumu, abych tomu zabránil, nicméně nestalo se a tak jsme u pokusu číslo tři! Ale i přesto, že tentokrát jsem alespoň trochu odhodlán postavit se výzvě, pořád ten den nenávidím a to by mohla být dost velká překážka!

Sotva jsem vešel do jídelny a už mě zachvátila ta valentýnská horečka - všude byly rozvěšené srdcové balonky a Debb si na sebe nezapomněla vzít, jak má v oblibě, nějaké tričko s potiskem a ano bylo valentýnské... Bože, zvracel bych!

Debbie: "Hej!"...Okřikla mě a ukázala na mě prstem.

B: "Tvůj nový způsob pozdravu?"

Debbie: "Co tu děláš?"

B: "Nemůžu si vzpomenout, tohle místo mi vůbec není povědomé, proč bych sem proboha chodil?"

Debbie: "Přestaň s těmi šaškárny!"

B: "Já mám přestat? Sotva vejdu a už šílíš!"

Debbie: "Je Valentýn!"

B: "Páni! Neprošvihl jsem něco? Protože já si nevšiml, že by byl!"

Debbie: "Briane!"

B: "Debbie!"

Debbie: "Nedovolím ti to, prostě nedovolím!"

B: "Cože? Co ti je, proboha?!"

Debbie: "Nedovolím ti ten den zničit a nedovolím to, aby sis ho značil sám sobě - ty dnes budeš s Justinem!"

B: "A na to si přišla jak?"

Debbie: "Vážně ti mám tuhle otázku zodpovídat?"

Podívala se mi hluboko do očí a dala si ruce v bok - špatné znamení! Které rovnou zodpoví tu její otázku... Myslím, že se bez její odpovědi obejdu!

B: "Asi ne."

Debbie: "Jsem ráda, že jsme se shodli... A teď mazej domů za Justinem!"

B: "Klídek, proboha! Když jsem odcházel tak spal, jemu ještě tak hodinu chybět nebudu, takže mohl bych dostat svou snídani?"

Debbie: "Jestli mi kecáš a on teď chudák doma sedí na posteli, hypnotizuje dveře a čeká, až dorazíš a ty nedorazíš, tak tě zabiju!"

B: "Zapíšu si to za uši."

Debbie: "To bych ti radila! A teď, co si dáš, zlato?"...Takhle měnit náladu umí opravdu jedině ona!

Nadiktoval jsem jí svou objednávku a ona se pro ni radostně téměř rozeběhla. Já jsem se mezitím rozmýšlel, kam se posadím, ale než jsem se vůbec stihl rozhlédnout, mé oči spočinuly k zadnímu stolu, kde jsem uviděl skvěle se na můj účet bavící ty tři šašky!

B: "Mohlo mi být jasné, že tu někde jste."

Maikey: "My jsme vždycky všude."

B: "Všiml jsem si."

Maikey: "Dostal si přednášku o tom, jak musíš dnešní den strávit se svou milovanou osobou?"

B: "Zhruba tak... Počkat, ty taky?"

Emmett: "Měl si to vidět, Debb ho sprdla, jak kdyby mu bylo 5, prý že se nemá ani opovažovat nebýt dnes s Benem... To my s Teddym to máme vyřešené, my jsme vždycky všude spolu."

Bože, asi si nikdy nezvyknu na ten fakt, že se ti dva dali dohromady, ale ještě to k tomu téměř neustále muset sledovat, to je horší, než peklo.

B: "Budu zvracet."

Ted: "Jen závidíš."

B: "Co? Že ti Emmett musí namasírovat každý večer prostatu?"

Maikey: "Bože, my jíme!"

B: "Dobrou chuť,"...Mrkl jsem.

Ted: "Nenechám se tebou rozhodit, my si s Emmem užijeme nádherný den ve dvou a ty nám zítra můžeš povyprávět, jak dopadl tvůj Valentýn."

B: "Jak by mohl dopadnout? Skvěle si zašukám... Počkat, stejně jako každý den!"

Maikey: "Je nám to jasné... Jen pro tvé dobro doufám, že to bude s Justinem."

Při té představě mi téměř ztuhl rozkrok, sakra práce! Dal bych teď snad cokoliv za to, abych se jej mohl zmocnit, ale je mi naprosto jasné, že pokud bych se momentálně nacházel v jeho blízkosti, sex by nebyl, ale pouze sladké valentýnské řečičky a tomu se hodlám minimálně do večera vyhýbat, nemusel bych totiž jinak přežít, ale o tomhle detailu nemusí nikdo vědět, obzvlášť ne teda Debbie!

Debbie: "Tady je tvá objednávka, Romeo."

B: "Nech si ty řeči pro někoho jiného!"

Maikey: "To nic, mami, on se jen nemůžu dočkat toho, až bude s Justinem u vyměňování valentýnských srdíček."

B: "Tak a dost!"...Vzal jsem si svou snídani s sebou a šel jsem se posadit na bar.

Ovšem i to mi bylo celkem prd platné, protože tam, jak na potvoru, seděl malý valentýnský méďa se srdcem v dlaních... A v ten okamžik jsem tam nějak zcvoknul! Protože mě napadlo neskutečná kravina - vzal jsem ho a strčil si ho do kapsy u bundy, ještě tak úplně nemám rozhodnuto, proč jsem to udělal, ale tušení bych měl.

Vzápětí jsem se však stal obětí svého vlastního zákeřného plánu, protože Justin nespal, když jsem odcházel, nýbrž byl ve sprše a já utekl. A právě proto teď asi stojí ve dveřích jídelny a nezdá se být valentýnsky naladěný, spíše bych řekl vražedně a když vidím Debb... Kurva!