VAROVÁNÍ 18+
Brian's POV
Rychle jsem sklopil pohled ke své snídani a snažil jsem se předstírat, že tu minimálně nejsem anebo alespoň, že jsem jej neviděl, vím, je mi to nic platné, protože co nevidět se vedle mě posadí a já budu muset čelit jeho hněvu, ale těch pár vteřin předstírání, že se vůbec nic neděje a snažení se vymyslet si nějakou opravdu brilantní výmluvu, mi za to opravdu stálo.
Co mi však začalo připadat divné, bylo, že ani po minutě se Justin vedle mě nenacházel, bál jsem se podívat, jestli stále stojí tam, kde stál, ale i přes to jsem to udělal, nicméně nebyl tam a tak jsem pootočil hlavu na druhou stranu a zahlédl ho sedícího u kluků, s Debb stojící při něm a ptající se ho nejspíš na to, jak to ráno ve skutečnosti bylo. Jsem já to ale v hajzlu! Přesně proto nenávidím Den Sv.Valentýna, proto! Všechno se ten den komplikuje!
Debbie: "Kinney!"...Ozvalo se dost rázně!
B: "Ano?"...Opatrně jsem na ní pohlédl.
Debbie: "Můžeš na slovíčko?"
B: "Snídám, nevidíš?"
Debbie: "Vidím, protože to je tvá poslední snídaně!"
B: "Proč, zakážeš mi sem chodit?"
Debbie: "Ne zabiju tě - přesně, jak jsem slíbila!"
J: "Dobrý, Debb, já si nějak poradím,"...Zvedl se a šouravým krokem, nicméně s odhodlaným výrazem, se ke mně vydal.
Super, čím dál tím lepší, nejen, že mi Debb zajistila veřejné ponížení, když mi tu vyhrožovala svým vražedným slibem, ale k tomu všemu se s Justinem pravděpodobně přede všemi pohádáme... Jak jsem si vůbec mohl myslet, že dnešek nějak přežiju?!
B: "Copak bys rád?"...Provokativně jsem se na něj usmál, ale moc sebejistě jsem se necítil.
J: "Jak si to chtěl udělat?"
B: "Co přesně?"
J: "Vyhýbat se mi celý den a pak se připlazit domů, nejlíp v době, kdy už bych spal?"
B: "Nic takového jsem v plánu neměl!"...Bránil jsem se, ale moc přesvědčivě jsem nezněl.
J: "Ne?"
B: "Ne... No tak možná trochu, jen jsem... Sakra jo, tenhle den nenávidím a ty to víš!"
J: "Věř nebo ne, ale vím... Ale pokud sis nevšiml, jediný, kdo kolem tohohle dne dělá šaškárny, jsi ty."
B: "Co prosím?"
J: "Zmínil jsem se snad dneska o něčem valentýnském nebo vůbec v předcházejících dnech?"
B: "Noo... Asi ne."
J: "Tak vidíš. Nemusíme ho slavit, vím, že nechceš a já tě nechci nutit, to ovšem neznamená, že chci, aby ses přede mnou skrýval... Prostě spolu budeme jako každý jiný den."
Sakra, tohle se nám tedy pěkně zkomplikovalo, je totiž pravda, že jsem to celou dobu já, kdo kolem toho dělá povyk, Justin se ani slovem nezmínil, že by měl v plánu oddávat se nějakým valentýnským tradicím, ale já, jak je vidět, jsem se na to už asi nejspíš preventivně připravoval a podle všeho naprosto zbytečně a teď je to ještě víc komplikované - Justinova slova, abychom spolu byli, jako každý jiný den, nejsou tak snadná na provedení, protože když s ním budu jako jindy, pořád to díky té valentýnské atmosféře bude něco víc, bude za tím prostě v pozadí vyčnívat to slovo láska a to je pro mě pořád trochu problém... Se mnou to začíná být čím dál tím horší!
J: "Tak řekneš něco nebo budeš dál vymýšlet únikový plán?"
B: "Nic takového... Fajn! Já jen..."
J: "Bojíš se, že to pro mě stejně bude znamenat něco víc?"
B: "Můžeš přestat překrucovat mé myšlenky nebo líp myslet za mě?"
J: "Nebo ještě líp přestat dokončovat tvé věty, že?"
B: "Já bych tě...!"
J: "Políbil, pomazlil, pomiloval?"...Zašeptal.
B: "Zabil,"...Neznělo to ani trochu tak dobře jako to, co řekl Justin, ale sakra, ta romantika v jeho slovech mi trhá uši, i když...!
J: "To si nech na jindy... A teď pojď se mnou domů."
B: "A nebudou tam na mě čekat valentýnské sarapatičky?"
J: "Co kdybychom se doma zavřeli a nedovolili, aby se k nám Valentýn dostal?"
B: "Líp bych to neřekl."
J: "Tak už pojď."
Nic jsem nenamítal, byla by to totiž naprostá hloupost a následoval jsem jej, ještě než jsme vyšli, jsem mohl koutkem oka zahlédnout Debbiin spokojený úsměv a následně už jsme se s Justinem nacházeli v autě a rychle jsem nás jím dopravil domů.
Jakmile se za námi zaklaply dveře loftu, Justina jsem na ně natiskl a svými rty jsem se pomalu začal blížit k těm jeho, naše oči se intenzivně propalovaly a rty následně setkaly, nejprve v tom byla jemnost až mazlivost, ale to se postupně změnilo v naprostou toužebnou dravost! Začali jsme se vzájemně svlékat a pomalu jsme postupovali dál do loftu, až do ložnice, kde jsme se nacházeli už zcela nazí. Justin mě posadil na postel a já si tak mohl vychutnávat pohled na jeho dokonalost, na jeho křivky, na jeho pevné tělo, na jeho erekci, která mě šíleně rozpalovala! Po pár vteřinách si přede mě klekl a mírným tlakem dlaní na mou hruď mě donutil lehnout si a následně mě rukami chytil za kolena a roztáhl mi nohy tak, aby se mezi ně vměstnal a mohl mě ochutnat, hezky mě olízl od kořene až ke špičce a tu vzápětí začal dráždit, sát a olizovat, byl jsem v naprosté extázi a v momentě, co mě pojal téměř až po okraj, jsem musel hlasitě zasténat a prohnout se v zádech, kouřil mě a já v rukách mačkal prostěradlo, byla to neuvěřitelná rozkoš a ráj zároveň.
Když jsem cítil, jak se blížím k vrcholu, zvedl jsem hlavu, abych jej viděl, a následně jsem jej zastavil, nechtěl jsem se připravit o to nejlepší a on se následkem toho hříšně usmál, projelo mnou neuvěřitelné vzrušení! Na chvilku se ode mě vzdálil a zamířil k nočnímu stolku, odkud vzal kondom, který mi následně navlékl a obkročmo se na mě posadil, nořil jsem se do něj a téměř se mi u toho tajil dech, byla to naprostá dokonalost! Nevím, jak přesně bych to nazval, možná divoké milování, které nás nakonec dovedlo k neuvěřitelnému orgasmu!
J: "Nad čím přemýšlíš?"...Měl položenou hlavu na mé hrudi a já se mu prohraboval ve vlasech, nad čím bych asi taky mohl přemýšlet?!
B: "Co myslíš?"
J: "Že to bylo úžasné,"...Odvodil si.
B: "Víc než to,"...Políbil jsem jej do vlasů.
J: "Vidíš, i bez Valentýna to jde, hezky jsme se před ním schovali."
B: "Ne tak docela."
J: "Co tím myslíš?"
B: "Vydrž tu."
J: "Co? Kam jdeš?"
B: "Počkej, hned jsem zpět."
Zamířil jsem pro svou bundu a z její kapsy vyndal obsah, jenž jsem ukradl v jídelně, vím, že teď budu asi naprosto směšně romantický, ale Justin si to zaslouží!
J: "Co to máš v té ruce?"
B: "Uvidíš... Zavři oči."
J: "Briane?"
B: "Zavři je."
Bylo vidět, že by ještě rád vzdoroval, ale nakonec udělal, jak jsem žádal. Já si k němu přisedl na postel a následně jsem vzal jeho ruku, abych mu mohl dát jeho valentýnský dárek.
B: "Už můžeš."
J: "Briane, to... Tys mi vážně právě teď dal valentýnského méďu?"
B: "Nediv se tak nebo ti ho vezmu."
J: "Ne!"...Schoval si jej za zády.
B: "Jen se mě neptej, kde jsem ho vzal."
J: "Co? Kde si ho vzal?"
B: "Ukradl Debbie z jídelny,"...Uchechtl jsem se.
J: "Ty jsi... Já se z tebe zblázním!"
B: "To já z tebe!"
Neodolal jsem a musel ho políbit a on mi polibek s chutí opětoval. Sice nenávidím Den Sv.Valentýna, ale tohohle kluka miluji se vším všudy, to mi tedy věřte!
No comments:
Post a Comment