BEZ VAROVÁNÍ
Justin's POV
Když jsem dorazil domů s plnou taškou potravin, Brian tu nebyl, podíval jsem se naprosto všude, ale zkrátka nebyl! Nevěděl jsem, co se s ním stalo, ano je večer a to je jeho doba na to se zvednout, zamířit do jídelny nebo k Woody's a následně do Babylonu, ale dneska je to divné! Možná jsem naivní, ale z toho, jak se ke mně dnes choval, jsem usoudil, že večer zůstaneme doma spolu a už to, že jsem právě kvůli tomu šel nakoupit, abychom měli co jíst, tomu přeci napovídalo, proč by mě jinak posílal nakoupit, abychom spolu povečeřeli, kdyby měl v plánu držet se toho, co dělá každý večer? Tomuhle já prostě nerozumím, on je tak zatraceně nevypočitatelný, v jedné chvíli chce to a v další ono, už z toho začínám šílet, nevím, co od něho čekat nebo, co si o něm myslet! Pokud se mu večer ve dvou protivil, mohl něco říct a já bych to jako obvykle respektoval, místo toho mi však dal falešnou naději a v nejbližší možné chvíli před tím utekl! Klasický Brian!
Rozhodl jsem se tím nijak nezaobírat, mohl bych se akorát tak naštvat a o to jsem opravdu nestál a tak jsem vysypal potraviny na kuchyňskou linku a snažil jsem se vymyslet, co přesně z toho ukuchtím, nabízely se mi tu špagety, na které jsem vlastně tak nějak měl chuť, tak proč si je neudělat, že? Doufal jsem, že tentokrát nic nepokazím a naštěstí vše proběhlo v pořádku, jenže když jsem nakonec usedl za stůl a přede mnou stála porce špaget, nedokázal jsem do sebe dostat jediné sousto! Naproti mně měl sedět Brian a místo toho je tam prázdno a já bych opravdu moc rád věděl, proč vlastně!
Debbie: "Justine, co tady děláš?"
J: "Byl tu?"
Debbie: "Co, Brian? On nedorazil domů?"
J: "Kdyby dorazil, nejsem tady... Šel jsem nakoupit a když jsem se vrátil, nebyl tam, nechápu to, měli jsme být spolu a on zmizel."
Debbie: "Sakra, slíbil mi, že půjde domů... Za tebou."
J: "O čem to mluvíš, Debb? Co se s ním děje?"
Debbie: "Tohle by ti měl říct on."
J: "Znáš vůbec Briana? Kdy naposledy se mi on s něčím svěřil?"
Debbie: "No..."
J: "Ano, správně - nikdy!"
Debbie: "Stejně si nemyslím, že bych..."
J: "Debbie, ty víš, jak moc ho miluji, ale když nevím, co se s ním děje, nemůžu mu pomoct... V noci nedorazil domů, ráno se choval divně a večer nakonec zmizel, prostě mě to děsí, chápeš?"
Debbie: "Justine, ani já toho moc nevím, jen to, že se tu asi před hodinou stavil s tím, že mě chce vidět, protože se stalo něco mezi ním a jeho rodiči."
J: "Rodiči?"
Debbie: "Ano, prý se včera viděl s tátou a dnes s mámou a hádám, že to bylo zrovna v době, kdy si ty byl nakoupit."
Když to řekla, začalo mi to dávat perfektní smysl, je to asi dva dny, co jsem Brianovi líčil ty věci o tom, jak by měl se svými rodiči strávit nějaký čas, že ať už jsou jakýkoliv, že pořád jsou jeho rodiči a podle všeho se zdá, že si má slova vzal k srdci, což podle všeho asi neměl a já ho ještě k tomu obvinil z toho, že přede mnou utekl... Bože, já jsem takovej idiot!
J: "Sakra a já myslel, že se mi záměrně vyhýbá."
Debbie: "Přiznejme si, že to on dělá, ale dneska to v úmyslu neměl, tomu věř, jen potřeboval být chvíli sám... Myslím, že ale víš, kde bys ho měl hledat."
J: "Má to vůbec smysl? Kdyby chtěl být se mnou a svěřovat se mi, šel by domů, nechci, aby..."
Debbie: "Justine, on si jen myslí, že pokud by byl s tebou, byl by zranitelný a ty mu musíš ukázat, že to tak není, že tu pro něho pouze jsi a že ho nenutíš se ti svěřovat, rozumíš?"
Měla pravdu, musím Brianovi dát najevo, že tu pro něho jsem, děj se, co děj, a že to nutně neznamená, že se mi musí se vším svěřovat a mít dojem, že ho pak budu chtít utěšovat, jasně, neříkám, že bych to nechtěl a především neudělal, ale to jen v případě, že by o to stál, což všichni víme, že nestojí a já prostě musím udělat to, co on potřebuje - být tu pro něho, ale k ničemu ho nenutit, až bude připravený na to se svěřit tak bude připravený, do té doby budu dělat, co mohu nebo spíš, co mi dovolí - jen tu pro něho zkrátka budu!
Nejprve jsem se zastavil u Woody's, ale tam jsem jeho a ani z nikoho z kluků nenašel. Brian, když je na dně, dělá jen dvě, věci pije anebo loví a bohužel možnost A to právě teď nejspíš není a tak mi zbývala už jen jediná možnost - Babylon!
Maikey: "No konečně!"...Narazil jsem na něj a kluky u baru.
J: "Co se děje?"
Maikey: "Musíš ho dostat domů."
J: "Briana?"
Maikey: "Ne asi, samozřejmě, že Briana!"
J: "Co mu je?"
Emmett: "Chová se jak blázen, je opilý a myslíme, že si vzal i nějaké Ečko."
J: "Do hajzlu! A kde je?"
Ted: "Vzadu."
Bohužel se mé nejhorší noční můry naplnily a ještě k tomu podle všeho pro dnešek využil obou možností - opil se do němoty a šuká jednoho tricka za druhým! A já mám pocit, že tohle celé je jen a jen moje vina, kdybych ho nenutil jít za tátou a trávit s rodiči víc času, nebyl by právě teď takhle na dně! Můžeš si pogratulovat, Justine, poprvé v životě si Briana k něčemu přinutil - k sebezničení!
Prodral jsem se davem až k zadní místnosti a před vstupem jsem se zhluboka nadechl, věděl jsem, že tohle bude chtít víc než jen dobré přesvědčovací schopnosti! Jakmile jsem vstoupil, tak jsem začal pečlivě prozkoumávat každou část místnosti, probíhaly tady naprosté orgie, ano já vím, není to nic neobvyklého, ale já si na to pořád ještě moc nezvykl, byl jsem tu jen párkrát a bylo to žhavé, ale přeci jen moje romantické srdce pořád tak nějak upřednostňuje postel a svíčky!
Když jsem se ve finále ocitl, až na konci, našel jsem ho, byl opřený zeď a dva trickové se starali o jeho erekci, byl to hrozný pohled, nebo jak bych to řekl! Ale i přes to, že by nemělo, trochu mě to vzrušovalo, ale víc mě to teda štvalo a děsilo, Brian byl totiž naprosto mimo a já věděl, že dostat ho odtud, bude téměř nemožné!
No comments:
Post a Comment