BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Už to dál nesnesu! Už ne! Věděl jsem, že to nemám dělat, ale i tak jsem to udělal... Jsem pitomec a to absolutní! Po dlouhé době jsem se k tomu opět odvážil a dostal jsem tohle - naprosté nic! A ještě k tomu potřebu se zlít do němoty! A přesně to právě teď dělám, sedím u Woody's a liju do sebe sklenku za sklenkou! Jedna sklenka se rovná minutě času, kterou jsem tím vším ztratil! Sakra, proč jsem si myslel, že tentokrát to bude jiné? Že se táta třeba změnil? Kurva, proč jsem za ním vůbec chodil?! No samozřejmě - můj prezident fanklubu mě k tomu přinutil, ty jeho řeči o tom, že je to pořád můj táta, ať už je jakýkoliv a že bych s ním měl strávit nějaký čas... Do hajzlu! Proč jsem se, sakra, jednoduše nedržel toho, co vím a místo toho poslechl toho neustálého vlezdoprdelku?! Kéž bych na tohle znal odpověď!
Jakmile už jsem cítil, že další skleničku nezvládnu, tak jsem se sebral k odchodu, nebylo to nic jednoduchého, ale ještě jsem nějakou tu chůzi zvládl, avšak, věděl jsem, že řídit v tomhle stavu nemůžu a tak jsem nechal své milované auto napospas osudu před Woody's a pomalu jsem se odplazil tam, kam jsem potřeboval... A domů to nebylo.
Maikey: "Bože, co se ti stalo?"...Zhrozil se, když mi otevřel.
B: "Já jen... Šel jsem kolem."
Maikey: "Neříkej mi, že si byl za tátou?"
B: "Možná."
Maikey: "Sakra! Pojď dovnitř."
Vzal si mou ruku kolem ramen a pomalu se se mnou přemístil k sobě do pokoje, kde mě povalil do postele a začal mi sundávat oblečení, já sám bych se na to nezmohl... Sotva jsem ležel natož, abych se nějak pohyboval.
Maikey: "Zalez si tam."
Využil jsem poslední sílu, kterou jsem měl a přemístil jsem se do požadované polohy, aby mě Maikey mohl přikrýt a následně si vlézt za mě, přičemž mě opravdu pevně objal... Nedokázal jsem svoje slzy ovládnout.
B: "Měl si ho slyšet - "Jak se má můj úspěšný syn?"
Maikey: "Nemysli na to a trochu se prospi."
B: "Prý "Jsem teď trochu švorc."
Maikey: "No tak,"...Hladil mě po vlasech.
B: "Vůbec se nezměnil... Co jsem si, sakra, myslel?"...Nezadržel jsem vzlyk.
Maikey: "Je to starý ochlasta a ty si zasloužíš něco lepšího... Nesmíš se tím nechat rozhodit."
Nezmohl jsem se už ani na jediné slovo, bylo mi zle a mizerně zároveň, takhle už jsem se nějakou tu dobu necítil! Je až neuvěřitelné, co chvíle času strávená s mým vlastním otcem, se mnou může udělat... Mám pocit, jako bych měl uvnitř sebe obrovskou prázdnotu, kterou nikdy nezaplním.
Raději jsem šel spát, nebylo to nic jednoduchého, ale pokoušet se o to bylo mnohem lepší, než myslet na to, že jako syn jsem naprosto nenáviděný, jak mým otcem, tak matkou! A nezapomeňme zmínit i tu krvelačnou sestru Claire, která by nejradši taktéž zapomněla na mou existenci a jen v případě, kdy něco potřebuje, si hned vzpomene.
Ráno mě probudila snad ta nejostřejší bolest hlavy v mém životě, kterou bych nepřál snad ani tomu nejhoršímu nepříteli... I když o dvou lidech bych věděl a to ti, kteří mají společnou jen jednu jedinou věc, přivedli mě do tohoto podělaného světa!
Emmett: "Dobré ráno, Růženko."
B: "Větší kravál bys dělat nemohl?"
Emmett: "Ty máš zase náladu,"...Očividně netušil, co mi jí způsobilo - Díky Bohu!
B: "Kde je Maikey?"
Emmett: "Musel do práce."
B: "A ty někam nemusíš?"
Emmett: "I já za chvíli odcházím do práce, neměj obavy... A Maikey ti vzkazuje, že tady můžeš zůstat, jak dlouho chceš."
B: "To není třeba, jdu domů."
Zalezl jsem si zase zpátky k Maikeymu do pokoje, hodil na sebe svoje oblečení a pak jsem se s rychlým rozloučením s Emmettem vytratil z jejich bytu.
Nejprve jsem si zašel pro svoje auto a následně jsem se jím dopravil až domů. Už jsem doslova zoufale potřeboval být doma, vzít si několik aspirinů a lehnout si nejlíp na věky do postele, jenže jakmile mě výtah zavezl nahoru, tak už přede dveřmi jsem mohl slyšet, že se z mého loftu line velmi hlasitá hudba a jakmile jsem se ocitl vevnitř, myslel jsem, že toho malého červa zaškrtím!
B: "Co tu děláš, do hajzlu?"
J: "No konečně, kde si byl celou noc?"
B: "To není tvoje starost a navíc já se ptal první!"
J: "Jen jsem... Prostě jsem... Chtěl jsem uvařit něco dobrého a trochu se mi to vymklo z rukou."
B: "Vymklo z rukou? Vypadá to tu, jak po bombovém náletu! A ta hudba mi trhá uši, vypni to - hned!"
J: "Dobře!"
Rychle si popoběhl, aby vypl tu šílenost, která způsobovala, že můj mozek se chtěl vytlačit z mé hlavy a já se mezitím zbavoval svého oblečení a zanechával ho za sebou, až jsem nakonec padl do postele naprosto vysílen!
J: "Co si vyváděl, proboha?"
B: "Říkal jsem, že..."
J: "To není moje věc, já vím."
B: "Tak se neptej a sklapni."
J: "Musíš být pořád takovej pitomec?"
B: "Asi musím."
J: "Skvělý."
Snažil jsem se vypnout a oddat se slastnému spánku, který by mi pomohl dostat se z téhle tragédie mého života, ale nešlo to - cítil jsem ten Justinův pohled, který mě přímo propaloval!
B: "Budeš na mě civět ještě dlouho?!"...Štěkl jsem.
J: "Necivím! Jen... Civím."
B: "Myslím, že tobě by se spánek taky hodil, meleš kraviny."
J: "Taky, že jsem celou noc nespal, nevěděl jsem, co s tebou je."
Tohle mě přimělo otevřít oči a pohlédnout na něj, sice mě ten kluk neskutečně vytáčí jeho vtíravým chováním, ale zároveň mě těší představa, že na tomhle světě je aspoň někdo, komu na mně záleží... Jasně je tu Maikey, Lindsay, Debb a další důležití lidi mého života, ale tohle je Justin a tak nějak to pro mě znamená víc.
B: "Tak si pojď lehnout."
J: "Dobře,"...Sundal si oblečení a přilehl ke mně.
B: "A spi,"...Přikázal jsem.
Justin obrátil oči v sloup a to mě přimělo k nepatrnému úsměvu. Následně jsem se konečně oddal spánku, ale nevím, jestli to zrovna byla výhra - zdál se mi sen, který jako by se mi vysmíval... Byl o rodičích a mém životě s nimi! Tohle už je vážně pekelné! Matka možná opravdu bude mít, co si tolik přála a o co se pokoušela při mé "výchově" bude ze mě totální zoufalec!
No comments:
Post a Comment