Nový díl.
JUSTIN
Zdálo se, že mi to vychází, Briana jsem svým prohlášením, že mu do toho nic není, naprosto odrovnal a měl jsem z toho skvělý pocit, možná bych neměl a místo toho bych se měl raději strachovat z toho, jestli jsem to náhodou nepřehnal a nepodepsal si tím spíš ortel smrti, ale něco mi říkalo, že to splnilo svůj účel a Brianovi teď v hlavě určitě hlodá, co se se mnou děje a jsem si jistý, že to bude chtít zjistit, což je cílem této mise - přinutit ho se o mě zajímat, což bude vést k jedinému - k uvědomění si, že mu na mně záleží a tím pádem budu mít žití s ním jisté na padesát let dopředu!
Ještě líp se to začalo vyvíjet, když jsme s Daphne tancovali a jeden trick se ke mně natiskl, v tu chvíli jsem cítil vzrušení, napětí a adrenalin zároveň, chtěl jsem předvést to nejlepší číslo, co jde, abych Briana zcela vyvedl z míry, protože to ho chladným zajisté nenechá! K trickovi jsem se otočil čelem a nechal jsem jeho dlaně sklouznout mi na pozadí a své ruce jsem mu omotal kolem krku, byl jsem v takové extázi, že jsem dokonce zapomněl i na Daphne!
Daphne: "Ehm?"...Zaklepala mi na rameno.
J: "Co?"...Nevěnoval jsem jí pozornost.
Daphne: "Můžeš na slovíčko?"
J: "Za chvíli."
Daphne: "Hned!"...Chytila mě za ruku a táhla mě za sebou.
Nechápal jsem, o co jí jde, byl to přeci její nápad, tak proč se ho tak moc snaží překazit? Někdy se ani v téhle holce nevyznám a to je to moje nejlepší kamarádka!
J: "Tak co je?"...Ptal jsem se, když jsme konečně zastavili.
Daphne: "Tohle už přeháníš."
J: "Cože? Chtěla si..."
Daphne: "Abys ho ignoroval, ne provokoval a vrážel tomu upocenci téměř jazyk do krku."
J: "Nevrážel jsem mu jazyk do krku."
Daphne: "Ne, ale kdybych tě nezastavila, co nevidět bys ho začal líbat."
J: "To není pravda!"
Daphne: "Že ne?"
J: "No tak možná jo... Ale co je na tom špatného? Brian to dělá neustále a dohání mě to k šílenství, jeho může taky! Tak se do toho přestaň plést!"
Daphne: "Ty si vážně úplně mimo! Halo, země volá Justina! Bojíš se, že tě Brian vyhodí, protože ho doháníš k šílenství a ty ho tam chceš dohánět ještě víc? Jsi normální?! Víš co, radši mi ani neodpovídej,"...Otočila se a odešla pryč.
Zatraceně, já jsem vážně idiot! Daphne má pravdu - už zase! Cílem nebylo dohnat ho k šílenství, protože to už dávno dělám, ale přinutit ho se o mě zajímat, místo toho jsem jej však raději provokoval a docílil akorát tak toho, že se za chvíli nejspíš upije k smrti a teď jsem ještě k tomu naštval Daphne... Tohle se ani trochu nepovedlo!
J: "Ahoj,"...Přisedl jsem k němu na bar.
B: "Ahoj,"...Nezdál se být nadšený.
J: "Kde máš Maikeyho?"
B: "Volal mu doktor prostata."
J: "Aha,"...Uchechtl jsem se.
B: "Kde máš Daphne?"
J: "Nevím... Je na mě naštvaná."
B: "Co si jí udělal?"
J: "To je jedno."
B: "Dobře... A kde máš svůj objev?"
J: "Ani to nevím a nezajímá mě to."
Konečně, i když nepatrně, jsem zahlédl jeho úsměv, byl sice asi vteřinový, ale i tak se z něho toho dalo tolik vyčíst, především úleva.
J: "Myslím, že už si toho měl dost,"...Zastavil jsem jej, než se znova napil.
B: "Asi jo,"...Položil skleničku zpátky na bar.
Zůstali jsme tam sedět pár minut naprosto beze slova, bylo to nepříjemné, ale zároveň lepší než mluvení, protože by nemuselo dopadnout dobře, kdyby se jednomu z nás povedlo zase říct něco nerozumného.
B: "Myslím, že půjdu domů,"...Začal se zvedat.
J: "Zatancuj si se mnou,"...Zachytil jsem jeho ruku.
Zůstal na mně hledět, byl to takový zvláštní pohled a po pár vteřinách co nic neříkal, jsem začínal nabývat dojmu, že to se nestane, ale...
B: "Dobře."
Zrovna začali hrát pomalejší písničku, tedy pomalejší písničku na Babylon, zdálo se to jako ironií osudu, ale neměl jsem nic proti, pomalé písně dokáží s člověkem udělat hodně, obzvlášť když je prožívá s někým, koho miluje, a myslím, že i přes tu hroší slupku to Brian cítí stejně!
Jeho ruce mě chytily kolem pasu a já si ty svoje omotal kolem jeho krku poté, jsem svou hlavu přiložil na jeho hruď a poslouchal jeho rychle bijící srdce, zatímco on mě líbal do vlasů... Za celou dobu, co ho znám, jsem se s ním necítil takhle, tak spojený a tak zamilovaný a něco mi říkalo, že u něho to bylo podobné!
Po chvíli jsem k němu vzhlédl a on se mi zadíval do očí, poté mě začal líbat, bylo to neuvěřitelně něžné a za žádnou cenu jsem se jeho rtů nechtěl vzdát, nakonec jsme se však oba museli nadechnout.
J: "Půjdeme domů?"...Díval jsem se na něj plný naděje.
B: "Půjdeme,"...Potvrdil a ještě jednou mě políbil.
Ihned jsme zamířili ven, Brian si tedy ještě skočil pro bundu, ale následně mě dohnal a poté jsme se vydali domů pěšky, i Brian si uvědomoval, že takhle řídit nemůže, jen mu trvalo, než si to připustil.
Když jsme konečně dorazili na místo a nastoupili do výtahu, nedokázali jsme se ovládat a ihned jsme se na sebe vrhli a vášnivě se začali líbat, zdálo se, že ta cesta výtahem snad nikdy neskončí, to jsem však ještě netušil, co mě čeká, až vyjedeme do posledního patra...
B: "Co to sakra?"...Zarazil se, když zaslechl alarm.
J: "To vychází od tebe?"
B: "Jo vychází... Kurva,"...Vytáhl dveře od výtahu a následně se vydal ke svým dveřím, které byly otevřené a ta spoušť, co se nacházela uvnitř, to bylo něco neuvěřitelného!
J: "Bože."
B: "Do prdele, co to? Já alarm zapínal!"...Začal pochodovat z místa na místo a hledal co všechno chybí.
Já však zůstal stát na místě a pomalu jsem si uvědomoval svou chybu - když jsme tu před tím byli s Daphne, abych se vyparádil... Do hajzlu, já na ten podělanej alarm zapomněl!
J: "Briane?"
B: "Co?!"...To, jak byl vytočený se nedalo skrývat ani, kdyby chtěl.
J: "To je moje vina."
B: "Cože?"
J: "Byl jsem tady s Daphne a zapomněl jsem zapnout alarm,"...Sklopil jsem pohled.
B: "Co prosím?"
J: "Jsem idiot."
B: "Mě vykradli kvůli tobě, to jako myslíš vážně?!"
J: "Promiň... Mrzí mě to."
B: "Tak tebe to mrzí? No to je výborný!"
J: "Nepřemýšlel jsem a..."
B: "Vypadni."
J: "Co?"
B: "Chci, aby sis sbalil ty svoje hadry a vypadnul odtud... Už toho mám dost!"
J: "Ale..."
B: "Prostě zmiz... Až se vrátím, nechci tě tu najít jasný?!"...Sebral se a odešel pryč.
Doslova jsem se skácel k zemi, nemohl jsem uvěřit tomu, že to vypadalo tak dobře a já to nakonec takhle podělal! Neudržel jsem jednu slzu, ale zbytek už ano, musel jsem, jinak bych to balení asi nezvládl, a když jsem měl nakonec vše sbaleno, naposledy jsem se rozhlédl po loftu a odešel.
No comments:
Post a Comment