Nový díl.
BRIAN
Kdybych nebyl idiot a neměl s ním žádné slitování, vyhodil bych ho už dávno a nic z toho by se nestalo a všechny moje věci by byly na svém místě, místo toho jsem však byl zaslepen svou touhou po něm a stálo mě to vykradení loftu! Nejen, že mi vzali televizi a počítač, ve kterém jsem měl velmi důležité soubory do práce, ale dokonce mi ukradli i moje podělaný oblečení, musel bych se nad touhle celou situací smát, kdybych přímo neumíral touhou ho zabít, hodně krutou a pomalou smrtí!
Strávil jsem na policajtech skoro celou noc, a když jsem se nakonec vrátil ráno domů, byl loft prázdný a nemyslím to jen z hlediska toho, že mi ho vyrabovali, ale po Justinovi nebylo ani stopy, veškeré svoje věci měl pryč, podle všeho i on usoudil, že to tentokrát opravdu podělal a nenamáhal se zůstat, aby se mi mohl doprošovat, nejhorší ale je, že necítím úlevu a ani nic tomu podobného, ale spíš jen takovej pocit prázdnoty.
B: "Konečně!"
Lindsay: "Taky tě zdravím."
B: "Měla si tu být už před hodinou."
Lindsay: "Jsem tady teď... Proboha, tady to vypadá."
B: "Věř nebo ne jsem si toho vědom... Gus spí?"...Nahlédl jsem do kočárku.
Lindsay: "A tvrdě, ale i tak se snaž nezvyšovat hlas."
B: "Pokusím se."
Ihned jsem se nad ním začal rozplývat, tedy vnitřně rozplývat, nemusím přeci vypadat jako nějaká bláznivá lesbička, ale každopádně i přes to jak si stále zvykám na to, že jsem táta a mám syna, už mi bezpodmínečně přirostl k srdci a udělal bych pro něj cokoliv!
Lindsay: "Dneska celou noc probrečel, jsem naprosto vyčerpaná."
B: "Tvůj manžel se nezapojil?"
Lindsay: "Melanie má dneska důležitý případ, musela se vyspat."
B: "Kdy si uvědomíš, že ne všichni mají přednost před tvými potřebami?"
Lindsay: "Až si ty uvědomíš, že ne vždy se všechno musí točit kolem tebe,"...Sarkasmus jsem jí očividně naučil.
B: "Fajn, vzdávám se, udři se k smrti."
Lindsay: "Víš co, radši se vrhneme na tu tvojí inventuru."
B: "Souhlas... Chci ten šok mít rychle za sebou."
S Lindsay jsme pátráním nad veškerými škodami a následným sepisováním, strávili asi hodinu a půl a čím víc jsem toho zjišťoval, tím větší vztek jsem na toho kluka měl, jestli ho ještě někdy uvidím, přísahám bohu, že ho snad zabiju!
Lindsay: "To by mělo být všechno."
B: "Říkáš to jako by to mělo být v pohodě... Ten seznam je kurevsky dlouhej!"
Lindsay: "Proboha, Briane, pššš - Gus."
B: "Promiň... Jen jsem šíleně vytočenej."
Lindsay: "Příště si alespoň budeš pamatovat, že máš zapínat alarm."
B: "Prosím? Vážně si myslíš, že jsem takovej idiot, abych ho nezapnul?"
Lindsay: "No tak..?"
B: "Justin,"...Dal jsem na jeho jméno velký důraz.
Lindsay: "Ou... A kde vůbec je?"
B: "Vím já?"
Lindsay: "Jak to myslíš?"
B: "Vyhodil jsem ho."
Lindsay: "Cože si?"
B: "Poslal jsem ho do hajzlu."
Lindsay: "To nemyslíš vážně?"
B: "Smrtelně."
Zůstala na mě civět jako bych udělal snad něco šíleně neodpustitelného, jen proto, že jí Justin pomohl se jménem pro našeho syna, nemusí pro něho mít ještě takovou slabost, aby se musela zjančit z toho, že jsem se ho zbavil!
Lindsay: "Myslím, že půjdeme."
B: "Máš mi pomoct!"
Lindsay: "Ty si to tady nějak uklidíš sám a mezitím můžeš přemýšlet... Možná tě vykradli, ale to nejcennější si poslal pryč sám."
Mám pocit jako by všichni kolem mě začali šílet a já společně s nimi! Lindsay se chová jako bych měl s Justinem strávit zbytek života a přitom již od začátku, kdy jsem mu dal střechu nad hlavou, všichni věděli, že je to jen dočasné a jak se mi on odvděčil? Dennodenně mě přiváděl k šílenství a teď mě kvůli němu ještě vykradli, myslím, že jsem toho pro něj udělal dost, a nikdy jsem nedostal nic na oplátku, jen samé sladké řečičky, které jak jistě víte, nejsou nic pro mě!
Zbytek dopoledne a část odpoledne jsem strávil nad dáváním loftu alespoň do vzdáleně stejného stavu, v jakém se nacházel ještě včera večer... Bože, vaří se mi krev v žilách, když si uvědomím, jakej je to idiot... Idiot, kterej mi tu neskutečně chybí! A to mě na tom vytáčí ze všeho nejvíc, měl bych ho nenávidět a proklínat každou kost v jeho těle, místo toho si však přeju, aby se nic z toho nestalo a on byl pořád tady! Jenže se to stalo a nikdo z nás už to zpátky nevrátí, on je teď pryč a já si zase musím začít zvykat na samotu!
B: "Už jdu!"...Řval jsem na škůdce, který mi hlasitě a neodbytně klepal na dveře.
Maikey: "Už jsem myslel, že mi neotevřeš,"...Vtrhl dovnitř.
B: "Měl jsem to v plánu."
Maikey: "To mě nepřekvapuje... Potkal jsem Lindsay."
B: "Hned je mi jasný, proč si tady."
Maikey: "Tebe vykradou a ty se ani neozveš?"
B: "Ukradli mi i pevnou linku."
Maikey: "Telefon?"
B: "Vybitá baterka."
Maikey: "Hádám, že ti ukradli i nabíječku?"
B: "Co kdybys mi raději řekl, co tě sem opravdu přivádí?"
Maikey: "Justin je pryč?"
B: "Nadobro."
Maikey: "A vyhodil si ho, protože si chtěl nebo kvůli vzteku?"
B: "Co to s tím má společného?"
Maikey: "Docela dost... Kdyby, protože si chtěl, znamenalo by to, že ti je u zadku a kdyby kvůli vzteku, znamenalo by to, že si to ve skutečnosti udělat nechtěl, což by vedlo k jedinému závěru - miluješ ho."
Použil jsem na něj svůj výraz alá "seš magor?" ale ve skutečnosti jsem se snažil srovnat si myšlenky a protože jsem si dost jistý, že vyhodit jsem ho nechtěl, i přes to, jak jsem se sám sebe snažil přesvědčit o opaku, je jasné, že... Ne ani omylem, nemohl bych ho milovat ani, kdybych byl normální! Což jak mi všichni tvrdí a jak jistě víte, nejsem v oblasti citů!
B: "Víš, buď to můžeš jít vyprávět tyhle blbosti někam jinam, nebo jdeme k Woody's, potřebuju se opít."
Maikey: "Jdeme k Woody's."
B: "Výborně."
Hodil jsem na sebe bundu a boty a s Maikeym jsme se vydali rovnou tam, potřeboval jsem pít tak rychle, že jsem to s autem málem párkrát nevychytal, ale právě teď to pro mě byla buď smrt nebo hodně silná kocovina, která by mi pomohla na Justina jednou pro vždy zapomenout!
No comments:
Post a Comment