Nový díl.
JUSTIN
Společné soužití s Brianem mi naprosto vyhovuje a nemám k němu žádné výhrady a i když možná budu znít moc naivně, tak myslím, že i Brian je v tomhle ohledu naprosto v pohodě, ano občas se tváří jako, že by mě nejraději zabil, ale v tom si opravdu nemáme co vyčítat anebo mě často upozorňuje na to, že tohle je jen dočasné, ale já vím, že není, já miluju jeho a on miluje mě, jen on o tom možná ještě neví nebo spíš ví, jen je to uvnitř něho opravdu hluboko a on si to jen tak nechce připustit, jenže ani to nemění nic na tom faktu, že on mě prostě chce a chce, abych mu byl na blízku co nejdéle to půjde, tím jsem si jistý!
Vím, že to s Brianem bylo celé o dohodě, on mě nenechá žít s mým homofobním otcem, který momentálně vyzařuje vůči mně pouze nenávistí a zatím mě u sebe nechá bydlet, dokud se nějak nezařídím, jenže už je to přes měsíc a zatím jsme nevedli žádný z těch rozhovorů o tom, jak už je na čase, abych šel, pouze mě tím vždycky pošťuchoval nebo alespoň já jsem to tak bral a jednoduše si nemyslím, že by se mnou měl Brian jiné plány než ty, co zahrnují společně žití!
Dnes se však moje přesvědčení trochu vyvrátilo, naštval jsem jej a to jako že dost naštval, přišel domů z práce a už od pohledu bylo vidět, že má všeho dost a jediné, co chce, je spánek, klidný spánek, jenže já a Daphne jsme měli takový menší, zábavný večer - písničky, filmy, dobré jídlo a však to znáte a to, co mně přišlo naprosto v pořádku, Briana přivádělo k naprostému šílenství, nemusel ani nic říkat, což vlastně neříkal jen se na nás díval, vzal si tašku na cvičení a s výrazem, že tohle si se mnou ještě vyřídí, odešel a v ten okamžik jsem věděl, že tohle si za rámeček jen tak nedám!
J: "Tohle jsem podělal."
Daphne: "Podělal,"...Potvrdila.
J: "Hele, jsme v tom oba!"
Daphne: "To tys pozval mě a jemu nedal vědět."
J: "Prostě jsem nepřemýšlel... Měl jsem pocit, že to bude v pohodě."
Daphne: "Zapomněl jsi na to, jak nesnáší, když přijdu bez ohlášení?"
J: "Ale to bývá ráno."
Daphne: "Já myslím, že on to myslel všeobecně."
J: "Sakra."
Daphne: "Třeba bude v pohodě, vypotí to, ty mu pak dáš potěšení a on se zklidní."
J: "Daphne!"...Smál jsem se.
Daphne: "No co? Nefunguje to tak náhodou u vás - vše řešíte sexem."
J: "To jo, ale jak si to řekla - 'dáš mu potěšení'."
Daphne: "Nevím, jak jinak to říct."
J: "S Brianem většinou používáme výraz 'šukat'."
Daphne: "Ale to musí zabít všechnu romantiku, ne?"
J: "Brian a romantika? To mi dřív narostou rohy."
Daphne: "Pravda, on je vlastně antiromantik."
J: "Totální! A myslím, že bych to tady měl taky uklidit nebo mi zmaluje zadek,"...Při té představě se část mě chtěla na úklid pěkně vykašlat.
Daphne: "Pomůžu ti."
J: "Díky."
S Daphne jsme se do toho vzápětí pustili a hned, jak jsem začal, tak jsem hned chtěl zase přestat, nesnáším uklízení, nedělal jsem to ani doma, máma mě za to vždycky peskovala a teď, když jsem u Briana, měl bych na to kašlat ještě víc, když už vlastně nejsem svázán žádnými rodičovskými pravidly a podobnými blbostmi, ale opravdu nebudu riskovat Brianův ještě větší hněv, takový sebevrah zase nejsem, aby bylo jasno!
J: "Bože, už nikdy víc,"...Svalil jsem se na pohovku vedle naprosto stejně vyčerpané Daphne.
Daphne: "Tyhle večírky bychom si měli odpustit nebo je dělat někde, kde není třeba uklízet."
J: "To jo... Ale stejně to teď budeme muset omezit, nehodlám Briana vytáčet ještě víc, když si teď zpětně vzpomenu, bylo tu dost chvil, kdy jsem ho naštval."
Daphne: "Jenže sis to neuvědomoval."
J: "Je to můj přítel, i když on to vlastně neví, ale prostě jsem to bral jen jako takové vztahové pošťuchování a ne jako, že to myslí vážně."
Daphne: "Justine, byl zvyklej 30 let..."
J: "29,"...Opravil jsem jí.
Daphne: "Dobře, tak 29 let zvyklej žít podle sebe, svých pravidel, za nikoho kromě sebe nikdy neměl zodpovědnost a žil sám, jenže najednou ses objevil ty a narodil se mu syn a jemu se obrátil svět vzhůru nohama, to je pak jasné, že svůj vztek myslí vážně a ne jako předehru."
J: "Asi máš, pravdu budu si teď prostě muset dávat bacha na to, jak se chovám a co dělám... Nechci ho štvát."
Daphne: "Myslím, že to je to nejlepší, co momentálně můžeš udělat... U mě by si neměl takovej luxus jako tady, kdyby tě vyšoupl."
Při té představě se mi sevřel žaludek, bydlím u něho sice teprve něco málo přes měsíc, ale mám pocit jako by to byla snad už celá věčnost a miluju to, jsem na něm doslova závislý, neumím si ani představit, že bych ho najednou neviděl každé ráno po probuzení, nesnídal s ním, nedopřával si s ním dlouhou, horkou sprchu a ani bych neměl každý večer přístup k jeho tělu, že bychom najednou nemohli mít sex kdykoliv to jen jde... To by prostě nefungovalo, takhle je to nejlepší a já nic z toho nehodlám měnit a kvůli tomu ze mě od teď bude chodící reklama na hodné chování!
Daphne: "No nic, budu muset jít."
J: "Jo, je pozdě."
Daphne: "Víš vůbec, v kolik přijde?"
J: "U něho člověk nikdy neví, jsem rád, když dorazí před 3 hodinou, ale to bývá výjimečně."
Daphne: "No tak snad tady sám do té doby nezešílíš."
J: "Budu se snažit."
Daphne: "To doufám... A snad se nesežerete."
J: "V tomhle případě už si nejsem tak jistý."
Daphne: "Určitě to bude v pohodě."
Musel jsem tomu věřit, jinak bych se snad opravdu zbláznil. Daphne jsem následně vyprovodil k výtahu a jakmile jsem zaklapl dveře loftu a ocitl se sám v tom tichu, vůbec se mi to nelíbilo, jenže tu nebylo moc možností, jak se zaměstnat, nakonec jsem se však rozhodl pro film, který jsme s Daphne měli připravený, než nám to Brian přerušil a asi po dvaceti minutách jsem u něho naprosto vytuhl!
No comments:
Post a Comment