Thursday, January 8, 2015

Vyčerpání(1)

Nová povídka.

BRIAN

Mít doma 17 letého, dospívajícího puberťáka mi opravdu začíná přerůstat přes hlavu, pokud jsem si myslel, že před pár týdny to bylo hrozné tak nevím, jak to mám nazvat teď, je to sakra vyčerpávající! Sice ty okamžiky, kdy se můžu kochat pohledem na jeho zadek a celkově jeho celé nahé tělo ploužící se loftem nebo vzít si ho kdykoliv se mi zachce, jsou opravdu skvělé, ale ty zbylé chvíle strávené s ním v těchto metrech čtverečních mě opravdu dohánějí k šílenství... Všude kam se podívám, tam je jeho bordel, lednice je neustále prázdná, v kuchyni hory nádobí nebo kdykoliv, kdy přijdu domů, hraje tam hlasitá, uši trhající hudba a nemluvě o těch Daphniiných návštěvách v brzkých ranních hodinách... Prostě už jsem zkrátka na pokraji svých sil!

Dneska jsem potřeboval přijít z práce a být ničím nerušen, protože nejen Justin, ale poslední dobou i práce ze mě vysává život, takže si ani nedokážete představit ten vztek, který se ve mně probudil, když jsem otevřel dveře loftu a zjistil jsem, že místo odpočinku, mě čeká Justinův "menší" mejdan s Daphne, to už byla zkrátka poslední kapka do mého poháru trpělivosti, musel jsem odtamtud hned vypadnout a nakonec jsem skončil v posilovně, ve které jsem doufal, že to ze sebe všechno dostanu!

Maikey: "Nepřepínej se tolik!"
B: "Mně to vyhovuje."
Ted: "Když se chce zabít, tak ho nech."
Emmett: "Kluci, musíte pochopit, že v jeho věku je těžké udržovat si postavu, která si je schopná udržet si tak mladé maso jako je Justin."

V ten okamžik jsem se musel začít smát, kdyby jen Emmett tušil ironii tohoto prohlášení! Tudíž, jak tak dedukuji, pokud přestanu pečovat o svoje tělo, zbavím se tak konečně Justina... Jo myslím, že ani tak snadné to nebude!

Maikey: "Co tě tak pobavilo?"
B: "Nic... Radši mě jisti."
Maikey: "Provedu!"...Zakoulel očima.

Myslel jsem, že tam snad vyflusnu duši, jak jsem si dával do těla, ale mělo to i své výhody, alespoň na chvíli jsem se tolik nemusel zabývat tím, co si s tím klukem do budoucna počnu! Je vážně neskutečné, jak se můj život otočil vzhůru nohama, v jednu chvíli jsem ten nejžádanější chlap na celé Liberty Avenue nebo spíš v celém Pittsburghu a v další mám na krku kluka, který se mě jen tak nechce pustit a nejvíc v háji je ten fakt, že i přes to, jak nesnesitelně mi leze na nervy, neumím si představit, že by mi zničehonic zmizel ze života, je až neuvěřitelné, jak si člověk během pár týdnů dokáže zvyknout na jinou osobu a i přes to, jak je jasné, že to nikdy nemůže vyjít, chce to aspoň zkusit... Jenže právě teď bych ho nejraději zabil, rozčtvrtil a hodil do řeky!
Jakmile jsem si doslova odrovnal všechny svaly v těle, kluci mi navrhli, zda bychom nemohli jít k Woody's, no spíš než návrh, to bylo rázné přikázání, kterému jsem nemohl nic namítat!

Maikey: "Co Zázrak?"
B: "Co je s ním?"
Ted: "Myslím, že Maikeyho zajímá, jaké to je vychovávat dítě."
Emmett: "Ve skutečnosti to zajímá nás všechny."
B: "Ve skutečnosti Vám do toho nic není!"
Maikey: "Takže to nejspíš není tak růžové, jak sis maloval?"
B: "Já si něco maloval? Že o tom nevím!"
Maikey: "Varoval jsem tě."
Emmett: "My všichni."
Ted: "Jenže ty si byl tvrdohlavej jak mezek a stál sis za tím, že ho u sebe necháš, než se zařídí a najde si místo k bydlení."
Maikey: "A hups, už je to přes měsíc a pořád ho máš doma."
Emmett: "Neříkáme, že je to špatné, je hezké, jak se o svého miláčka staráš, ale všichni jsme věděli, že ti to za chvíli přeroste přes hlavu."
B: "Asi mě skvěle znáte... Tak chce si ho někdo z vás vzít, když jste tak chytří?"

Musel jsem se jít přesunout jinam, tohle se zkrátka nedalo poslouchat, šel jsem s nimi ven, protože jsem myslel, že mě přivedou na jiné myšlenky a ne, že mě budou zpovídat a obeznamovat tím, jak jim bylo od začátku jasné, že na tohle zkrátka nemám... Já, sakra, vím, že na to nemám, ale slyšet to od někoho jiného, obzvlášť od lidí, na kterých Vám tak nějak záleží, to prostě naštve a to jsem ještě slušnej!
Posadil jsem se k jednomu ze stolů a doufal jsem, že už budu mít pokoj, jenže to by to nebyl Maikey, můj nejlepší kamarád, aby za mnou hned neběžel!

Maikey: "Co chceš dělat?"
B: "S čím?"
Maikey: "S ním!"
B: "Co bych s ním asi měl dělat? Mám ho vyhodit na ulici, když domů jít nemůže? Nebo máš snad nějaký nápad?"
Maikey: "Nemám."
B: "Tak vidíš! Věř, že mně se nelíbí o nic víc, než tobě, že ho mám doma, ale ani já nejsem takovej parchant, abych ho nechal na holičkách, když se ve skutečnosti v téhle situaci ocitl kvůli mně."
Maikey: "A na to si přišel jak?"
B: "Já ho ošukal."
Maikey: "Mohl to být kdokoliv, ale myslím, že nikdo z nich by mu nedal střechu nad hlavou... Jenže myslím, že už si pro něj udělal dost... Měl bys ho nechat jít jeho cestou."
B: "Jo, jasně... Můžu mu zabalit buchty ke sváče a poslat ho do světa."
Maikey: "Víš, Briane, měl by sis přiznat, že problém není v tom, že on nemá kam jít, ale v tom, že ty nechceš, aby šel kamkoliv jinam."
B: "A to má zase co znamenat?"
Maikey: "Přirostl ti k srdci."
B: "Ou, tys to ještě neslyšel? Tvoje máma to říká docela často - já nemám srdce."
Maikey: "Říkej si, co chceš, ale oba víme, jaká je pravda."

Chtěl jsem udělal svůj obvyklý manévr - sebrat se a jít pryč, abych ho nemusel dál poslouchat, jenže tentokrát mě Maikey předběhl a sám odpochodoval zpátky za těma dvěma a mně zbylo tak akorát nesnesitelné hlodání a brouk v hlavě... Proč se, sakra, po každé přednášce od jednoho z Novotnych cítím takhle a mám pocit, že všechno, co mi bylo řečeno, je čirá pravda?! Něco mi říká, že tohle bude souviset s mým naprostým vyčerpáním a ať se mi to líbí nebo ne, ať už je to možné nebo ne, je na čase Justina poslat jeho vlastní cestou!

No comments:

Post a Comment