Nový díl.
JUSTIN
Než jsem stačil dojít k Debbie byla nucena jít odnést objednávku a v ten okamžik jsem pocítil velkou úlevu, nic se mi jí nechtělo právě teď vysvětlovat, když sám polovině věcí nerozumím a ta druhá polovina taky není nic moc, ale na druhou stranu jsem si byl vědom toho, že odnést jednu objednávku Debbie zabere maximálně tři minuty a ty minuty musím využít k tomu, abych vymyslel, co jí řeknu, musí to být krátké, stručné a efektivní, aby nechtěla vědět víc!
Mezitím jsem zamířil ke klukům, kteří zabrali jeden z volných stolů, viděl jsem, jak si s Maikeym zahrává vztek a Ben se ho snažil všemožně uklidnit! Nebyl jsem si jitý, zda je dobré si k nim právě teď sedat, ale neměl jsem na vybranou...
J: "Mrzí mě to."
Maikey: "V pohodě."
J: "To není v pohodě, nejraději bys mě zabil, vždyť to vidím!"
Maikey: "Právě teď bych zabil i Briana, věř mi."
J: "Prosím?"...Nerozuměl jsem významu jeho prohlášení.
Maikey: "Chová se jak dítě."
J: "Bene, tys ho praštil po hlavě?"
Ben: "Jsem v tom nevinně."
Maikey: "Myslím to tak, že se chová jako by se všechno mělo točit jenom kolem něj, já chápu, že ho štve, že si utekl a o to víc, že já ti dal útočiště, ale..."
J: "Je ti zle z toho, jak si myslí, že všechno musí být tak, jak chce on?"
Maikey: "Přesně!"
J: "Mi povídej... Proč myslíš, že jsem včera skončil u vás? Ruply mi nervy, když chtěl, abych opět dělal to, co chce on."
Ben: "Myslím, že přeháníte."
Oba jsme na něj vzhlédli s výrazem, jestli se náhodou nezbláznil! Jak jako, že přeháníme? Snad oba víme, o čem mluvíme! Tak o čem to, sakra, mluví on?!
Maikey: "Nechceš nám to vysvětlit, profesore?"
J: "Jo, to bych si taky rád vyslechnul."
Ben: "No, jak bych to řekl... Brian je komplikovaný člověk, který se stále učí novým věcem, konkrétně tedy tobě Justine, než si přišel za nic nezodpovídal, jen za sebe, žil sám, šukal s každým, s ničím se nepáral, ničeho se nebál, ale pak tě poznal a všechno tohle se v něm zrodilo, uvědomil si, že zodpovědnost má už i za tebe, najednou nebyl v loftu sám, sex chtěl a chce mít zajisté jen s tebou, i když to nahlas nikdy nepřizná, každým dnem musí bojovat s tím, že už není více tím, kým byl a navíc ho určitě neustále sužuje strach z toho, že tě ztratí a když ty nakonec utečeš a schováš se u jeho nejlepšího kamaráda, kterého bere jako bratra, je to pro něj zrada a ten strach už se pak netýká jen tebe, bojí se, že vás může ztratit oba, pokud se proti němu spiknete."
Když to dořekl, měl jsem pocit jako bych snad procitnul, do teď jsem si myslel, že problém je v něm, že žít s ním, je těžké pro mě a že milovat ho je ta nejtěžší věc na tomhle světě, jenže skutečnost je přesně opačná, to pro něj je těžké žít se mnou, já mu obrátil život vzhůru nohama, ne on mně, neříkám, že je dokonalost sama a že i pro mě život s ním nemůže být těžký, ale právě teď je více než jasné, že to jemu došly nervy a zkrátka se mnou zacházel tak, jak zacházel a myslím, že to nedělal schválně, jen prostě musel.
J: "Sakra,"...Opřel jsem se do sedačky.
Ben: "Už chápeš, co tím myslím?"
J: "Perfektně,"...Složil jsem hlavu do dlaní.
Maikey: "Tak teď je mi jasné, proč se u těch dveří zachoval jak pitomec."
J: "Měl bych jít za ním."
Ben: "Myslím, že měl."
J: "Ach jo, tohle si budu žehlit pěkně dlouho."
Zvedl jsem se a chytal jsem se jít vyžehlit si to, co jsem si nadrobil, nechci dávat vinu jen sobě, bylo to oboustranné, ale něco uvnitř mě mi dost hlasitě říká, že z té větší části za to opravdu můžu já, navíc, když jsem tak zbaběle utekl, neřekl mu, kam jdu a ještě jsem se schoval právě u Maikeyho, tak je to jako bych se mu vysmíval a dělal mu naschvály, tedy on to tak určitě může vnímat!
Debbie: "Ne tak rychle!"
Nemyslete si, že jsem na ní zapomněl a taky je mi divné, že se ty tři minuty takhle prodloužily, ale já kolem ní chtěl jen nepozorovaně prosvištět a vyhnout se té zpovědi, jenže vyhnout se jejímu radaru je nemožné!
J: "Ano, Debb? Stalo se něco?"
Debbie: "Hraješ si na hlupáka záměrně nebo hlupák jsi?"
J: "Záleží na tom, z jakého úhlu se na to díváš."
Debbie: "No tak zkusíme třeba ten, že si zase utekl na noc pryč."
J: "Jo, tenhle úhel... Au!"...Ten pohlavek přistál, jak ulitý.
Debbie: "A bude to bolet znova, jestli mi to hned nevysvětlíš!"
J: "Nějak nevím, kde začít."
Debbie: "Justine!"
J: "Prostě jsme se pohádali a já utekl, nevím, co víc k tomu říct."
Debbie: "No především by mě zajímalo, jak to, že si nezaklepal na moje dveře, ale na ty mého syna... Když Brian přišel a zeptal se, jestli si v pořádku, civěla jsem na něj, jak na blázna."
J: "Počkat, on se přišel zeptat, jestli jsem v pořádku?"...Usmál jsem se, jako bych byl na drogách.
Debbie: "Samozřejmě, že přišel, měl o tebe strach a když jsem mu řekla, že u mě si nebyl, měl si vidět ten jeho výraz... Hádám, že v ten okamžik tě viděl na dně škarpy."
J: "Nechtěl jsem zase otravovat tebe."
Debbie: "Tak si riskoval, že se Brian zblázní strachy a k tomu všemu jeho přátelství s Maikeym... Víš, jak ho to muselo bolet, když vás viděl usmívající se od ucha k uchu, zatímco on nevěděl, kde si a byl z toho hotovej?"
Čím víc mi toho říkala, tím hůř jsem se cítil, najednou toho na mě bylo tolik, že jsem myslel, že to nezvládnu, Brian mě sice naštval, ale to, co jsem udělal já jemu, se jen tak omluvit nedá a nezáleží na tom, jak se choval, protože tohle jsem přepískl já!
J: "Já za ním prostě půjdu a zkusím to dát do pořádku."
Debbie: "To bych ti radila!"
J: "Já vím, já vím... A nevíš, kde bych ho mohl najít?"
Debbie: "Volal mu Ted, musel do Kinneticu."
J: "Děkuju."
Debbie: "Měla bych tě ho nechat hledat, jako on věčně hledá tebe."
J: "Promiň."
Jak se zdá tak jsem opravdu pohnojil všechno, co se dalo, nejen mezi mnou a Brianem a mezi ním a Maikeym, ale i mezi sebou a Debbie a nedivil bych se, že by ten seznam mohl pokračovat, pokud to nedám do pořádku! Proto jsem se ihned vydal do Kinneticu a modlil jsem se k tomu nahoře, ať něco sakra udělá!
No comments:
Post a Comment