Kouzlo Vánoc(4)

Nový díl. - 18+

JUSTIN

Probudil jsem se v Brianovo objetí a pohled na jeho tvář mě naprosto odrovnal, nedokázal jsem pochopit to, jak může být někdo tak dokonalý, tak krásný a tak... Mizerný. Štve mě jeho odmítání, štve mě, jak se mě snaží všemožnými způsoby zbavit i přes ten fakt, že mě ve skutečnosti chce mít u sebe víc než cokoliv a štve mě, že nechce, abych s ním byl na Štědrý den i přes to, že opak je pravdou... Chová se jak puberťák nebo ještě hůř, jak dítě! Ale jestli si myslí, že mu to projde tak snadno, šeredně se mýlí!

---

J: "Dobré ráno,"...Pozdravil jsem jej, když na mě spočinul jeho uhrančivý pohled.

B: "Dobré,"...Trvalo mu to pár vteřin, ale nakonec si uvědomil to, co se právě děje a následně mě ze svého objetí propustil... Zabít ho je málo!

J: "Co budeš dnes dělat?"...Ptal jsem se, když se zvedal z postele.

B: "Jak to mám vědět? Teď jsem vstal,"...Pomalu se začínal vracet ke svému arogantnímu, tudíž naprosto nemožnému já!

J: "Jen jsem se zeptal."

B: "A já odpověděl."

J: "Dobře... Půjdu si dát sprchu,"...Měl to být útěk před ním, ale spíš to vyznělo jako pozvání, které jsem v hloubi duše doufal, že přijme.

B: "Užij si to,"...Ale doufání je v tomhle případě dost zbytečné.

Někdy se sám sebe musím ptát, proč se pořád tak moc snažím vetřít se mu do života, když on dělá prakticky cokoliv, co jde, aby mě z něho vyhnal, jenže pak si vzpomenu na ty okamžiky, kdy zapomene a stane se tím, kým opravdu je... Milujícím člověkem a za ty okamžiky jsem ochotný i vraždit i přes to, že mi někdy dokáže pít krev už hned po probuzení!

B: "Půjdu do jídelny,"...Natiskl se mi ve sprše zničehonic na záda.

J: "Co?"...Nechápal jsem.

B: "Ptal ses, co budu dělat... Půjdu do jídelny a pak se uvidí."

J: "Aha... A jsi si jistý?"

B: "Co je to za otázku?"

J: "No říkal jsem ti, že Debb se s výzdobou pěkně vyšvihla."

B: "Přežil jsem to u sebe doma, přežiju to i tam."

J: "Tak v tom případě dobře."

B: "Půjdeš taky?"

Tak jo, buď to se Brian opravdu moc dobře vyspal anebo je v tomhle nějaký vedlejší úmysl, protože on mě nikdy jen tak nezve, abych s ním někam šel, i když se v tomto případě jedná pouze o jídelnu... Jenže dokázal jsem mu já někdy v něčem odolat i přes to, že to znělo jako s vedlejším úmyslem? Všichni víme, že ne!

J: "Moc rád."

B: "Dobře,"...Začal mě líbat na krk a má víčka se okamžitě začala slastí přivírat.

J: "Bri,"...Vyklouzlo mi z úst.

B: "Pšš,"...Naklonil si mé rty k sobě a tvrdě si je podrobil.

Během následující chvíle mě čelem natiskl ke zdi a začal mě líbat na šíji a páteř poté sjel jazykem až k mému pozadí a zase zpět. I přes silný proud teplé vody, mnou projížděl vzrušující mráz. Následně si vzal mou erekci do dlaně a začal mě střídavou rychlostí třít, zažíval jsem neuvěřitelnou rozkoš, a když jsem byl téměř u vrcholu, přestal, natáhl si kondom a pomalu do mě pronikl. V ten okamžik jsem slastí zaklonil hlavu a vychutnával jsem si jeho přírazy, byli jsme v naprosté euforii a po pár minutách jsme oba dosáhli bouřlivého orgasmu!

B: "Šťastné a veselé,"...Zašeptal.

J: "Vánoce jsou až zítra,"...Upozorňoval jsem.

B: "Ale to se neuvidíme."

Dobře, jen s Brianem umíte zažít naprosto úžasný sex a hned po něm slyšet slova, která tu rozkoš naprosto zabijí! Má štěstí, že ve sprše nejde člověk utopit!

J: "Jo... Pravda,"...Vylezl jsem ze sprchy.

Dal jsem mu tím doufám dost jasně najevo, že se mi tohle jeho rozhodnutí nelíbí a jestli bude pořád tak blbej, tak už vážně nevím!

B: "Co je?"...Následoval mě do ložnice.

J: "Vážně se musíš ptát?"

B: "Máme dohodu!"

J: "Ty máš dohodu, já na ní jen musím přistoupit... Jako obvykle."

B: "Co chceš, abych ti řekl?"

J: "Páni, dnes s otázkami přímo záříš!"

B: "Nechci tě tady, rozumíš tomu?"

J: "Jo, naprosto perfektně... Jen to nechápu."

B: "Možná to chápat nemusíš, stačí, když to budeš respektovat."

J: "Debbie se tentokrát šeredně spletla,"...Zamumlal jsem.

B: "Cože?"

J: "Nic!"

B: "Říkal si něco o Debbie?"

J: "Možná."

B: "Justine?"

Nevěděl jsem, jak moc dobrý nápad to je, říct mu, s čím vším mě Debbie obeznámila, ale část mě si tak moc přála vpálit mu to do obličeje, že jsem se ovládat nemohl...

J: "Byl jsem u ní potom tvém výstupu s ozdobami, řekla mi něco málo..."

B: "Něco málo o čem?"

J: "O Tobě, o tom, jaký si to měl doma o tom, proč nenávidíš Vánoce."

B: "Samozřejmě, jen ona může mít takovou prořízlou pusu."

J: "Ta ženská tě miluje Briane, stejně jako já... Chce, aby si byl šťastný, chce, aby si zapomněl na to utrpení, co si jako kluk zažíval, chce, abys Vánoce miloval a chce, aby sis pustil to kouzlo Vánoc do srdce a připustil si, že mě miluješ, že se mnou chceš být... Že mě chceš na Štědrý den při sobě!"

B: "Justine..."

J: "Ale to je pro tebe zkrátka nemožné."

Čekal jsem, že mi něco peprného řekne, že bude křičet, nadávat anebo se alespoň minimálně tvářit jako vrah, ale místo toho ztichl a vrátil se zpět do koupelny, ze které jsem po pár vteřinách opět slyšel téct vodu... Nechápal jsem, co mi tím chtěl sdělit, ale zjišťovat se mi to nechtělo, místo toho jsem se raději oblékl a odešel pryč.

Víte, co je ale na tomhle ze všeho nejhorší? Že ani naštvanej být na něho pořádně nedokážu, láska k němu je silnější, než cokoliv, co jsem za svůj krátký život poznal a vědomí toho, co si on jako kluk zažil, jí ještě několikrát znásobuje... Chtěl bych pro něj jen to nejlepší a opravdu doufám, že ta síla svátků, to kouzlo Vánoc ho dostihne a on pak nějak přijme ten fakt, že beze mě být nemůže a ani nechce a jednoduše mě nechá být na Štědrý den s ním... Já se zkrátka budu té naděje až do zítra držet děj se, co děj!