Nový díl.
BRIAN
Uběhly již dva dny od toho večera, co jsme s Justinem... Jak bych to řekl? Co jsme s Justinem měli takový moment? Jo asi tak nějak! Problém je v tom, že to mám celé takové v mlze, tedy pamatuji si všechno, perfektně pamatuji, ale část mě by si přála na to zapomenout, vím, je to opravdu sobecké a odporné a plno dalších přívlastků by se k tomu našlo, ale ono jde tak nějak o to, že se mi to moc líbilo a to si, jak určitě víte, nesmím za žádnou cenu připouštět a možná taky proto to mám celé takové rozmlžené, snažím se sám sebe přesvědčit o tom, že to se mnou nic neudělalo, jenže už to, že vím, že se to stalo, mi nepomáhá, dalo by se říct, že to vnímám tak jako, že se to odehrálo, ale zároveň jako by ne!
V ten okamžik jsem se už necítil jako chlap, který se líbá s klukem, se kterým spí a přeje si, aby mu zmizel ze života, protože se bojí toho, co by se jinak mohlo stát, najednou jsem byl někým, kdo líbá kluka, na kterém mu víc než záleží a kterého chce mít poblíž sebe opravdu hodně dlouhou dobu a to je ta část, kterou bych i přesto, jak moc dobře jsem se v ten okamžik cítil, chtěl zapomenout, jenže teď už je pozdě, teď už si nemůžu nalhávat nebo se pokoušet o cokoliv, co by mi pomohlo na něj nemyslet anebo se jakkoliv přesvědčovat o tom, že ho nepotřebuji, já totiž vím, že se s ním cítím opravdu báječně... Vlastně asi nejlíp za celý svůj život! A nechci o to jen tak přijít! Jenže...
Maikey: "Můžeš se vrátit zpátky na zem?!"...Luskl mi prsty před obličejem.
B: "Jsi normální?"
Maikey: "A ty? Nevím, kvůli čemu přesně se tak usmíváš, ale jsem za to rád, na Vánoce si se takhle usmíval naposledy, když ti bylo 17 a poprvé si je trávil u mě doma."
B: "Neusmívám se a neusmíval jsem se ani tehdy."
Maikey: "Ne? Máma by ti o tom mohla vyprávět, byla z toho tak nadšená, že to každému neustále vnucovala."
B: "Všichni víme, že je tvoje máma šílená a to i v oblasti přehánění."
Maikey: "Když myslíš."
B: "Vím."
Ač se mi to líbí nebo ne, tak má Maikey pravdu, opravdu jsem se tehdy usmíval, pamatuji si to, protože to byly ty nejhorší, ale zároveň nejlepší Vánoce v mém posraném životě, nebýt tehdy Debbie a Maikeyho, nevím, jak bych na tom dnes byl, oni mě mezi sebe, vzali když se má rodina rozhodla udělat opak, tehdy jsem se rozhodl, že už takový život dál vést nechci, že už nechci, aby se mnou rodiče vymetali podlahu, že už je nikdy nenechám ovládat můj život a tak jsem utekl k Maikeymu, kde mě s Debb přivítali s otevřenou náruči a to je něco, co jim oběma nadosmrti nezapomenu!
Maikey: "Fajn, hádat se s tebou o vánočních svátcích opravdu nehodlám."
B: "Buď tak hodnej."
Maikey: "Kde máš vůbec Zázrak?"
B: "Nevím, nehlídám ho."
Maikey: "Ale kdybys mohl, děláš to s radostí."
B: "Trhni si."
Maikey: "Promiň, jen říkám, co vidím."
B: "Dojdi si k očnímu."
Maikey: "Nemůžeš to popírat do nekonečna."
B: "Nemám co."
Maikey: "Víš, že mi z tebe jednou přeskočí?"
B: "Myslím, že to už se stalo dávno."
Maikey: "Jo, máš pravdu."
Maikey se oddal hlasitému smíchu a já se k němu téměř přidal, kdybych si však neuvědomil, že se musím držet své tradice - nevyzařovat pozitivními emocemi během vánočních svátků!
Maikey: "A teď vážně, kde hodláš být na Štědrý den?"
B: "Že by doma?"...Nadzdvihl jsem obočí.
Maikey: "A s Justinem hádám?"
B: "To v žádném případě... Jak si na to přišel?"
Maikey: "No tak s kým jiným bys měl být?"
B: "Sám se sebou."
Maikey: "To nemyslíš vážně? Nemůžeš být sám!"
B: "Proč ne?"
Maikey: "Protože to říkám."
B: "Aha, vážně parádní důvod."
Maikey: "Nikdy si nebyl sám."
B: "Jo, protože když jsme byli kluci, byli jsme u tebe doma a pak jsme je začali slavit ve společnosti Emmetta a Teda, jenže ty máš teď doktůrka a já se necítím na to být ve společnosti té královničky a účetního sám."
Maikey: "A co takhle kdybys byl zase u mě?"
B: "Díky, ale i od toho odpustím, nemyslím, že by byl doktůrek nadšenej."
Maikey: "Bude to v pohodě, uvidíš."
B: "Jsi hodnej, ale ne."
Maikey se o mě vždycky staral jako o bráchu a já pro něj dělal to samé, jen jsme se vždycky lišili v tom, že on mou starost neodmítal, za to já tu jeho v 99 procentech.
Maikey: "A co kdyby si byl u holek, navíc jsou to Gusovi první Vánoce?"
B: "Maikey, pochop mě, chci být sám... Navíc Gus je sice můj syn, ale oni jsou rodina, nechci se k nim míchat."
Maikey: "Tak Justin?"
B: "Už jsem řekl, nechci s ním být."
Maikey: "Nechceš nebo nemůžeš?"
B: "Co tím myslíš?"
Maikey: "Víš moc dobře."
B: "Přestaň s tím."
Maikey: "S čím? Nic nedělám!"
B: "Myslím, že půjdu."
Maikey: "Před chvílí jsme přišli."
B: "Asi na mě ta výzdoba Babylonu nepůsobí dobře."
Maikey: "Jsi cvok."
B: "Nejspíš jo,"...Vyklopil jsem do sebe svůj drink a odešel.
Jakmile jsem dorazil do loftu, bylo zde ticho, ale za to světla požehnaně, všude se tu blýskaly světélka a ozdoby, které jsem Justinovi dovolil ponechat, s čímž jsem se asi zapomněl svěřit, dokonce už máme, vlastně mám i stromek, bylo to součástí naší dohody, dovolím mu vyzdobit mi loft, jak se mu zlíbí, ale na Štědrý den bude kdekoliv jinde, jen ne tady... Asi to zní hnusně, ale nemám na vybranou, protože pokud mu dovolím zůstat na Vánoce, dovolím mu zůstat už navždy a nejsem si jistý, že jsem na něco takového připravený.
B: "Justine?"...Zkusil jsem, jestli se tu nachází, ale nedostalo se mi odpovědi.
Následně jsem však došel do ložnice a našel jej spícího vypadal, tak sladce a roztomile, že jsem se na něj musel pár minut jen bezhybně dívat a sám sebe se ptát na jednu a tu samou otázku stále dokola "Co to, sakra, děláš Kinney?" jenže odpověď se mi hledat nechtělo, místo toho jsem k němu raději ulehl a pevně ho objal kolem pasu.
No comments:
Post a Comment