Nový díl.
JUSTIN
Vzbudil jsem se do dnešního dne s jasným cílem - nabudit v tomto občas ponurém loftu trochu té vánoční atmosféry a i když jsem to možná trochu přepískl, z výsledku jsem byl více než nadšený. Měl jsem pocit jako bych se vrátil do dob, kdy jsem byl malej kluk a zdobil jsem s rodiči celý dům. Ve vánočním období to doma bylo asi nejklidnější a možná pro to tak moc miluji Vánoce a stojím si za tím, že by je měl slavit každý, protože ať už je na tom člověk sebevíc mizerně, Vánoce dokáží zázraky, jsou to přeci svátky lásky, klidu a pohody, tedy v případě mě a všech normálních lidí, v tom Brianovo bychom to mohli definovat jako svátky nenávisti, hádek a sabotování!
Opravdu mě nenapadlo, že je v Brianovi až takový odpor vůči Vánocům, věděl jsem, že z nich není nijak zvlášť nadšený, ale nemyslel jsem si, že to dopadne takhle, měl jsem za to, že až uvidí loft, bude z něj vyzařovat alespoň trocha radosti a vánoční energie, místo toho však svou energii přesměroval na to, aby podupal mojí celodenní dřinu, a především skvělou vánoční náladu, ten chlap umí opravdu někdy člověka pekelně vytočit!
J: "Ahoj,"...Pozdravil jsem Debb při příchodu do jídelny.
Debbie: "Ahoj, zlato... Tedy co ten obličej?"
J: "Jen mám blbou náladu."
Debbie: "Takový sluníčko jako ty? Za necelý týden jsou Vánoce, je nemožné, aby si měl blbou náladu... Ledaže - Brian?"
J: "Vyzdobil jsem loft a on mi rázně nakázal, ať se toho zbavím."
Debbie: "Bylo mi jasné, že nebude zářit nadšením, ale že až tak, to jsem netušila."
J: "Říkala si mi, že je to dobrý nápad!"
Debbie: "Nechtěla jsem tě okrádat o to nadšení a o naději, že se Brian překoná."
J: "Vážně paráda."
Debbie: "Promiň... A co si tedy udělal?"
J: "Dozdobil jsem to a odešel,"...Uchechtl jsem se.
Debbie: "Víš, že ho raní mrtvice, až přijde domů?"
J: "Vím, ale pokud to tam opravdu tak moc nechce, ať si to uklidí sám."
Debbie: "Ty si proradnej,"...Mohlo to znít jako urážka, ale v Debbiině podání to byla pochvala, za kterou následoval její velmi hlasitý smích.
J: "Mimochodem, hezky si to tady vyzdobila."
Debbie: "Jo, Maikey mi pomohl... Vsadím se, že Brian tu nebude teď tak měsíc jíst."
Při té představě se mi chtělo smát, ale jakmile jsem se nad tím pořádně zamyslel, musel jsem pouvažovat nad tím, co způsobilo to, že má k Vánocům až takový odpor a nakonec se mi jako jediný racionální závěr jevili jeho rodiče.
J: "Asi to měl doma hodně těžký."
Debbie: "To si odvodil z toho, že nemá rád Vánoce?"
J: "Každé dítě miluje Vánoce, a pokud je zažívá správně, táhne se to s ním až do dospělosti, s ním ne."
Debbie: "Ten kluk si v dětství vytrpěl víc utrpení, než kdokoliv, koho znám, pravé Vánoce poznal až u mě doma, bohužel už bylo pozdě na to, aby se to v něm ukotvilo."
J: "Nechápu jeho rodiče."
Debbie: "To ani já ne, zlato Brian, se sice chová jako mizera, ale uvnitř je to ten nejhodnější a nejcitlivější člověk, s kterým jsem měla tu čest, sice mi trvalo najít tohle jeho vnitřní já, ale vím, že tam je, o to víc nechápu, kde se v jeho rodičích zrodila taková nenávist k němu... Vždycky bude mít mou lásku, ale jejich lásku, kterou by potřeboval, to nevynahradí."
Když o tom Debbie takhle mluvila, začínal jsem chápat, proč je Brian takový, být to já a zažívat takové dětství, nejspíš bych v dospělosti slovo Vánoce nechtěl ani slyšet, ale na druhou stranu bych si pro něj přál, aby se pokusil tenhle blok v sobě alespoň trochu potlačit.
J: "Chtěl bych, aby zažíval to kouzlo Vánoc taky."
Debbie: "Víš, Justine, ještě před rokem bych si nemyslela, že se někdy dožiju toho, jak se při vánočních svátcích třeba jen usměje, jenže letos je tu naděje."
J: "Proč si to myslíš?"
Debbie: "Má přeci tebe, může si hrát na drsňáka, ale ty pro něj představuješ naději, na to nezapomeň... A navíc miluje tě, a co si člověk může přát víc, než být o Vánocích s člověkem, kterého miluje?"
Jakmile to dořekla, na tváři se mi rozzářil můj široký úsměv, kdykoliv někdo řekne, že mě Brian miluje, zahřeje mě to u srdce a skoro z toho mám pocit jako by mi to říkal on sám!
J: "To se ale nestane, Debb,"...Vzpomněl jsem si na jeho prohlášení.
Debbie: "Proč si to myslíš?"
J: "Řekl, že nemá v úmyslu slavit Vánoce a už vůbec ne se mnou, prakticky mě na štědrý den vyhodil dopředu."
Debbie: "A ty ho bereš vážně, ty blázínku?"
J: "No je to Brian."
Debbie: "Ani on si nenechá utéct příležitost být s někým, kdo pro něj představuje budoucnost... Může tě vyhazovat, nadávat ti, křičet na tebe, ale nakonec nastane moment, kdy si připustí to kouzlo Vánoc a bude si přát, aby ty si stál po jeho boku, věř mi."
Možná má Debbie pravdu, možná si Brian opravdu jen hraje na chladného ignoranta, ale až nastane ta chvíle, kdy si pustí kouzlo Vánoc do srdce, budu to já, koho bude chtít při sobě... Možná to tak opravdu nakonec bude, člověk nikdy neví!
Zůstal jsem s ní ještě chvíli, líbilo se mi jí poslouchat, když o mně a Brianovi mluvila jako o nás, i ona vidí to, co si Brian zatím nemůže připustit a je to naděje... Naděje na to, že Brian se jednoho dne přestane bát milovat a na ten budu čekat, ať už to bude trvat jakkoliv dlouho!
Nakonec jsem se ale rozhodl, že se vrátím domů, nevěděl jsem, jestli tam Briana najdu, ale část mě si přála, aby se to stalo, potřeboval jsem mu ukázat, že jsem tu pro něj a že nikam nejdu, že se nemusí obávat Vánoc jen pro to, aby se nestalo to, že je opět bude slavit s někým, kdo mu jednoho dne ublíží, protože to já neudělám, chci s ním strávit celou věčnost.
Když jsem se blížil k domu, zastavil jsem se u vchodu, důvodem toho bylo, že jsem jej viděl přicházet z druhé strany, v ten okamžik mě naplnil takový zvláštní, ale za to nádherný pocit...
J: "Ahoj."
B: "Doufám, že si sundal ty kraviny a odnesl je někam hodně daleko!"
J: "Mlč už, ty troubo,"...Chytil jsem jej za bundu a přitáhl si ho k polibku.
Líbal jsem ho tak něžně, že chybělo málo a mohl by se začít vznášet nebo roztékat jako zmrzlina, byl naprosto paralyzován mými polibky, že se nebyl ani schopen hýbat a na konci snad toho nejněžnějšího polibku v našem troufám si říct vztahu, jsem na své tváři pocítil první vánoční vločku, byla to scéna, jako vystřižená z pohádky - líbali jsme se a nechali na sebe dopadat první vánoční sníh!
No comments:
Post a Comment