Nová povídka.
BRIAN
Víte, které období v roce pro mě představuje absolutně největší noční můru? Ano správně - období vánočních svátků, kdy se všichni musíme zubit, jak debilové, chovat, jak beránci a nakupovat dárky, jak šílenci! Vraždil bych v momentě, co se v televizi objeví první vánoční reklama nebo nedej bože, začnou se zdobit těmi všemi třpytícími se srágorami všechna obchodní centra a bohužel nejen ta... Prostě kam se podívám, tam je něco, co mi alespoň vzdáleně připomíná Vánoce! Být to na mně, tyhle svátky bych jednou pro vždy zakázal, ale vzhledem k tomu, že to není tak jednoduché alespoň je budu úspěšně ignorovat, ať si říká, kdo chce, co chce, já jednoduše Vánoce neslavím! Všemu, co je připomíná, se budu zkrátka vyhýbat a rozhodně nedovolím Justinovi, aby z mého loftu udělal vánoční fantazmagorii!
B: "Co to kurva?"...Zhrozil jsem se se v momentě, co jsem otevřel dveře svého království.
J: "Líbí? Samozřejmě to ještě není hotové, ale zatím by to stačit mohlo."
Co prosím? Že to ještě není hotové? Dělá si srandu? Vždyť to tady vypadá jak po návštěvě zfetovaných skřítků! Na oknech, v ložnici, v kuchyni, v obýváku, vsadím se, že i záchod je omotanej řetězem a ani nemluvím o těch blikajících světlech, který mi co nevidět způsobí epileptický záchvat! On snad dočista zešílel!
B: "Není hotové?"
J: "No ještě musíme sehnat stromek a několik ozdob by se ještě hodilo sem a možná támhle, jo a ještě musím sehnat jmelí."
B: "Ty mě chceš zabít, že jo?"
J: "Tobě se nelíbí ta fialová barva, viď? Věděl jsem, že se mám držet tradičně jen červené, ale když ta fialová se mi tak líbila."
B: "Kde si to všechno vzal, do háje?"
J: "No něco mi dala máma, něco Debbie a ty fialové ozdoby jsem dneska koupil."
B: "Za moje peníze hádám?"
J: "No... Jo,"...Usmál se jako by udělal něco naprosto inteligentního.
B: "Musím si lehnout,"...I v botách a kabátu jsem zamířil do ložnice, ale když jsem zahlídl, že naše modré povlečení se najednou změnilo na bílé s obrázky soba, skoro jsem se pozvracel.
J: "Nebyl jsem si jistý, jestli se sobem bude správná volba, ale ve finále to vypadá dobře, nemyslíš?"
Jen jsem se na něj podíval s výrazem, jestli to opravdu myslí vážně, a když jsem pochopil, že myslí, stačilo málo a skoro jsem ho uškrtil, místo toho jsem se však hluboce nadechl, obešel jej a s naprostou urgentností jsem se šel posadit na pohovku, jinak bych se nejspíš skácel k zemi.
J: "Co se děje?"...Zamířil si sednout ke mně.
B: "Co se děje? Podíval ses, kurva, vůbec kolem sebe?! Je to tady jak po výbuchu!"
J: "Myslel jsem, že budeš nadšený."
B: "Nadšený? A z čeho, kurva? Že si z mého loftu udělal atrapu na Vánoce?"
J: "Vůbec si o Vánocích nemluvil, což jsem pochopil jako souhlas na to, že to vadit nebude, protože kdyby jo, rázně bys mi to zakázal."
B: "A nenapadlo tě, že o nich nemluvím, protože je nemám v úmyslu slavit?"
J: "Jak to myslíš? Vánoce musíš slavit."
B: "A to řekl kdo?"
J: "Slaví je všichni!"
B: "Nejsem jako ostatní, pokud sis nevšiml."
J: "Všiml, jen jsem myslel, že v tomhle žádné zábrany nemáš... Briane, jsou to naše první společné Vánoce, takže..."
B: "Co, co, cože? Ani omylem! U mě nebudeš... Běž si k matince nebo k Debb, do háje, třeba k Emmettovi, ale u mě se žádné Vánoce slavit nebudou a už vůbec je nebudeme slavit spolu!"
J: "Ale já myslel, že když už u tebe prakticky bydlím tak..."
B: "Budeme slavit Vánoce jako nějací heteráci a pod jmelím se tradičně políbíme jen pro to, že spolu šukáme? A nebydlíš u mě, je to jen dočasné, už jsem ti to říkal!"
J: "Musíš být tak zabedněný?"
B: "A ty tak naivní?"
J: "Víš co? Trhni si!"
Justin se namíchnutě zvedl a šel se dál věnovat zdobení MÉHO loftu, měl jsem za to, že se nejspíš úplně zbláznil a můj pohled, kterým jsem ho propaloval, nemohl být víc vražedný!
B: "Víš co, klidně si to tady vyzdob..."
J: "Vážně?"...Sálala z něj nepopsatelná radost."
B: "Ale až se vrátím z Babylonu, nebude tady ani třpytka."
J: "Ty si takovej tvrdohlavej blbec!"
B: "Díky."
Věděl jsem, že právě teď jsem zasel poslední ránu do jeho Vánoce milujícího srdce, ale ani to mě neodradilo od toho se jít připravit do Babylonu a s jasným přikázáním toho, že až přijdu tak to tady chci poznávat, jsem se vydal rovnou tam.
Když jsem tam však dorazil, myslel jsem, že chcípnu, dokonce i Babylon zářil jako reklama na Vánoce a ani nespočítám těch tricků, co na sobě měli santovské trenky, neříkám, že to nebylo sexy, ale dal jsem si jasně za cíl vyhnout se všemu byť jen vzdáleně vánočnímu!
Maikey: "Babylon se letos vyšvihl."
B: "Jo myslím, že půjdu zvracet."
Emmett: "Heleme se 'pan Kinney - nesnáším Vánoce'."
B: "Zavři tu chlebárnu."
Maikey: "No tak musíš uznat, že to s tebou aspoň něco dělá."
B: "Jo... Zvedá mi to žaludek."
Ted: "Anebo něco jinýho v případě těch tricků v santovských spodkách."
B: "Od toho mile rád odpustím, ale ty bys to mohl zkusit... Třeba zlomíš vlastní rekord v počtu vánočních odmítnutí."
Ted: "Polib si!"...Sebral se z barové židličky a díky bohu se ode mě vzdálil.
Emmett: "Ty si ale vůl,"...Následoval ho.
B: "Říká se to o mně,"...Zakřičel jsem za ním.
Maikey: "Ty si to prostě neodpustíš, že?"
B: "Co přesně?"
Maikey: "Sabotování Vánoc? Kdy už si konečně uvědomíš, že už nikdy nemusíš slavit Vánoce s rodiči?"
B: "To s tím nemá nic společného."
Maikey: "Vážně?"
B: "Pojď radši tancovat, než mi z tebe rupne v bedně."
Chytil jsem jej za opasek a zamířili jsme rovnou na taneční parket, od kterého se odráželo blikání třpytek, sice mě to šíleně nervovalo, ale i tak mi to nezabránilo v tom natisknout si Maikeyho k sobě a předvést ostatním, jak se tancuje... Opět jsme předvedli jednu z našich Maikey a Brian show!
No comments:
Post a Comment