Nový díl.
JUSTIN
Smál jsem se, tak strašně jsem se mu smál! I když jen v duchu, ale smál! To prostě nemělo chybu! Nebylo chvíle, kdy by si na něco nestěžoval, ať už to byl pavouk lezoucí mu v nohavici anebo rozbité koleno, protože si pán nemohl vzít normální boty, ale ty své značkové! A nakonec když jsme šlapali ten obrovský kopec, mohl jsem za sebou slyšet jen samé "Kurva, do hajzlu, já se na to vyseru!" Takže ano, ten výlet byl zábavnější, než jsem si vůbec mohl myslet a to i přesto, jak moc jsem se na Briana pořád zlobil... Jenže copak to teď jde, když vypadá tak zatraceně sexy rozčíleně? Ani omylem! Já se mu teď budu jednoduše smát a vychutnávat si následující chvíle, které nás jistě ještě čekají během našeho výletu!
Emmett: "Taky se za chvíli počůráš smíchy?"
J: "Je na zabití... Ale ano, mám co dělat, abych nevyprskl."
Emmett: "Nikdy by mě nenapadlo, že může existovat větší královnička, než já."
J: "No bez pochyby tu jedna je."
Emmett: "Slavný Brian Kinney se bojí lesa."
J: "Byl by to skvělý titulek do novin."
Emmett: "Nemůžu nesouhlasit."
Emmett se ode mě zase odpojil a vydal se ke klukům, kteří už byli mnohem dál před námi a já tak zůstal s Brianem v podstatě o samotě, ačkoliv nás dělilo zhruba deset metrů, jenže pořád to bylo blíž, než ke klukům a já z toho měl zvláštní pocit... Mám jít za ním a mluvit s níma nebo ho ignorovat a jednoduše pokračovat v cestě?
J: "Máš se?"
B: "Famózně!"
J: "Vidím,"...Uchechtl jsem se.
B: "Skvělý... Tak zas koukej jinam."
J: "Jak chceš!"
Idiot, idiot, idiot! Já věděl, že se na něj mám vykašlat a jít dál! Ale ne, já mu šel naproti, abych ho zbavil té samoty a co udělá on? Opět mě pošle někam! Jsem já vůbec ještě překvapený? Ne! Nasraný? Ano!
B: "Počkej,"...Vyslovil téměř neslyšitelně, když jsem se otočil k odchodu.
J: "Cože?"
B: "Zůstaň tu."
J: "Slyším dobře? Brian Kinney mě žádá, abych u něho zůstal?"
B: "Jestli s tím máš problém tak..."
J: "Zůstanu!"...Přerušil jsem ho dřív, než by opět řekl nějakou volovinu.
B: "Dobře."
Je hezké, že mě požádal o to, abych u něho zůstal, přeci jen mi to dalo najevo, že alespoň nějakým způsobem mě chce mít u sebe... Ale nějak nechápu, proč vlastně? Šli jsme vedle sebe, jak dva tupci a neřekli ani slovo, to jsme mohli rovnou jít i těch deset metrů od sebe a vyšlo by to nastejno! Ale jak říkám, je to hezké!
J: "Můžu mít dotaz?"
B: "To záleží na tom, jestli se mi bude líbit."
J: "Nejspíš ne."
B: "Tak to vyklop, ať to mám z krku."
J: "Proč si tak moc nechtěl jet... Se mnou?"
B: "Vážně debilní dotaz."
J: "Myslel jsem si to a ani mě nepřekvapuje, že mi na něj neodpovíš,"...Zrychlil jsem chůzi, abych se mu vzdálil.
Tohle je vážně noční můra! Kdykoliv se náš vztah nebo co to, sakra, vůbec je, vrbí jako lepší, tak jeden z nás musí udělat nějakou pitomost a zničit to a tentokrát jsem to byl já... Že já radši nedržel hubu!
B: "Musíš utíkat, pokaždé když se ti nelíbí, co jsem řekl?"...Dostihl mě.
J: "Proč tě to zajímá? Jsem ti ukradený!"
B: "To nikdo neřekl."
I on sám se pozastavil nad tím, co vlastně řekl! A já si nejsem jistý tím, že to opravdu řekl anebo minimálně, že to myslel tak, jak si myslím a doufám, že to myslel! Sakra, jsem v tom zamotaný!
J: "Tím chceš říct?"
B: "To máš fuk!"...Tentokrát na rychlosti nabrala jeho chůze.
J: "Počkej, počkej! Nemůžeš jen tak něco říct a pak to zazdít!"
B: "Od kdy?"
J: "Odjakživa... Štveš mě s tím!"
B: "Ty mě štveš s tolika věcmi! A vyčítám ti je?"
J: "Neustále!"
B: "Nejsi ty nějakej chytrej?"
J: "Možné to je... Anebo si jen jednoduše pamatuji vše, co mi říkáš."
B: "To je skvělý... Vážně!"
J: "Briane?!"
B: "Co?"
Zarazil jsem se a to naprosto! Nevím, na co jsem se chtěl zeptat, protože ve chvíli, kdy na mě pohlédl, jsem absolutně oněměl a nevěděl si rady... Nevěděl jsem vůbec nic! Jen to, jak moc ho miluju, i přesto, jak mi neustále pije krev! Vím, že s ním chci strávit zbytek života!
J: "Polib mě."
B: "Co?"...Vydechl.
J: "Prostě to udělej!"
Chvíli na mě jen koukal a k ničemu se neměl, byl jak paralyzovaný, jako by vůbec nečekal, že bych po něm něco takového mohl někdy chtít! Jenže já to chtěl a moc! Ani netuším, kde se to ve mně tak najednou vzalo vzhledem k tomu, že ještě asi před pěti minutami jsem jej chtěl zabít tou nejpomalejší a nejkrutější smrtí... Jenže teď jsem potřeboval to jediné, co mě kdy dokázalo uspokojit - Jeho u sebe!
B: "Proč myslíš, že bych...?"
J: "Sklapni!"...Vrhl jsem se na jeho rty.
Líbal jsem jej tak naléhavě, jak jen jsem mohl, bylo mi jedno, že jsem si jeho rty musel vybojovat sám, protože jsem věděl, že on chce ty mé taky, ačkoliv mi to nejprve nechtěl dát najevo, jenže teď dělal úplný opak... Držel mě a líbal jak šílený! Byly jsme v naprosté polibkové vášni!
Může si hrát na to, jak moc o mě nestojí, jak moc mu na mně nezáleží, jak moc mě nechce líbat, ale já vím, že on mě chce a to pokaždé, kdy mě vidí i nevidí! Vím, co pro něj znamenám a je mi jedno, že říká opak! Znám ho a vím, že mě miluje, i když mi to nikdy nepřizná!
Po nějaké chvíli jsme se od sebe odtrhli, ale i nadále jsme se drželi - on mě kolem pasu, já jeho kolem krku... Myslel jsem, že se mi to snad jen zdá, že tohle nemůže být skutečné, když je to tak neskutečné, ale bylo to tak - Brian Kinney mě držel a líbal uprostřed lesů, aniž by se zmínil o tom, jak moc ho vytáčím! Prosím, ať mu to nějakou dobu ještě vydrží!
Nakonec jsme se však rozpohybovali a doháněli kluky, až na vrcholek kopce, kde má končit naše výprava a můžeme se opět vydat zpět do chaty, jenže už když jsme je zahlédli, tak jsem z Brianovo strany cítil napětí... To stejné napětí kdykoliv se bojí, že by jeho city mohly být odhaleny!
No comments:
Post a Comment