Nový díl. - 18+
JUSTIN
Vraceli jsme se s Brianem pomalu zpátky do chaty a měli jsme co dělat, abychom se někde nezmrzačili, před námi nebylo totiž vidět ani na krok a prakticky jsme se u sebe drželi, co nejblíže to šlo, abychom se neztratili jeden druhému! Chtěl jsem ho hrozně moc chytit za ruku, ale věděl jsem, že on by si to nenechal líbit, tak jsem se o něho snažil otírat alespoň paží a dá se říct, že i on dělal to samé... Ale to jsou jen dohady, u něj člověk nikdy neví! Mohl do mě přeci třeba jen omylem vrážet!
Zatímco jsem se snažil nepřerazit a neztratit Briana z dohledu nebo spíš z doteku, tak jsem neustále musel přemýšlet nad tím, zda to zabralo... Zda moje odtažité a nezvyklé chování vůči Brianovi opravdu fungovalo a on se teď bude ke mně chovat líp, než předtím, že už mě snad nebude brát jako samozřejmost... Přeci jen, když jsme tam leželi, byl z něj najednou úplně někdo jiný, neměl potřebu mě odhánět nebo mi nějakým jiným jeho oblíbeným způsobem dávat najevo, že mu lezu přímo nesnesitelně na nervy a věřte nebo ne, ale to je pokrok! Jen mám ten pocit, že jakmile se vrátíme do chaty, kde budou všichni ostatní, z Briana bude zase prvotřídní vůl!
J: "Myslím, že je to támhle."
B: "Kde přesně?"...Zdál se být vytočený, ale poprvé to nebylo mou vinou... Snad.
J: "Támhle... Vidíš ty světla z chaty?"
B: "Sláva!"
Zatímco Brian se zdál přímo nesnesitelně nadšený, že jsme konečně našli podle jeho slov tu barabiznu a nebudeme se muset dál loudit divočinou, tak já na rozdíl od něj nechtěl, aby tahle chvilka, co jsem jen s ním a on se poprvé chová jako bych mu tu nevadil, skončila! Dal bych cokoliv ještě alespoň za 5 minut s ním o samotě, abych měl pocit, že to, co mezi námi je, je opravdu skutečné a ne jen v mé hlavě... Protože každá strávená chvilka s ním, kdy jsme tam jen on a já, mi dokazuje, že to je realita a ne jen má naivita!
V ten okamžik mě napadla jen jedna jediná věc, jak tohle vše prodloužit ještě alespoň o chvíli... Jak být s ním! Jak se ho dotýkat, jak mu dopřávat potěšení.... Jak být jeho!
J: "Briane?"
B: "Co?"
Jen díky tomu, že už jsme byli téměř u chaty, která svítila jako vánoční stromeček, jsem mu viděl alespoň trochu do obličeje a tak jsem udělal to jediné, co jsem v tu chvíli mohl... Co jsem udělat chtěl už od chvíle, kdy jsme sem dorazili!
Vrhl jsem se na jeho rty tak vášnivě, jak jen to šlo, jazykem jsem se probojoval do jeho úst a drtil je! Brian mě automaticky chytil kolem pasu a pevně mě držel! Ani na chvíli neotálel a polibky mi tvrdě oplácel, tiskl si mě na sebe a následně mě zády natlačil na strom a ruce mi držel pevně nad hlavou, zatímco naše jazyky vedly vášnivou válku!
Po nějaké chvíli nepřetržitého líbání jsme se museli odtrhnout, abychom nabrali trochu vzduchu do plic a Brian mé ruce propustil ze svého pevného sevření a svou hlavu si položil na mé rameno, zatímco jsem mu rukou pomalu rozepínal poklopec...
B: "Co to děláš?"
J: "Co bys řekl?"
B: "Abys pokračoval."
S Brianem jsme si prohodili místa a teď jsem to byl já, kdo ho silně tiskl ke stromu, zatímco jsem mu rozepínal knoflíčky jeho košile a hned na to jsem svým jazykem zanechával mokrou cestičku od jeho brady až k linii jeho kalhot, které jsem mu následně i s trenkami stáhl až ke kotníkům... Ihned se mi naskytl pohled na jeho tvrdý penis, který jsem musel okamžitě od kořene až ke špičce olíznout! Brian se pevně zapřel o má ramena a já si ho až po okraj zasunul do úst, na což okamžitě hlasitě zasténal! Brian za pomocí svých rukou korigoval rychlost, jakou jsem mu dopřával potěšení, zatímco musel zadržovat projevy své rozkoše, aby nás nikdo neslyšel, bylo to tak smyslné a plné nebezpečného vzrušení z toho, že nás tu kluci objeví, které Briana po pár minutách dovedlo k naprostému blahu a jeho horké sperma se ocitlo v mých ústech, na což jsem mu dal ochutnat trochu jeho samotného!
J: "Spokojený?"
B: "Naprosto!"...Podmanil si mé rty.
Kdyby to bylo jen na mně, zůstal bych tam s ním přímo u toho stromu klidně celé věky, ale bylo opravdu načase, abychom se vrátili a tak si Brian natáhl kalhoty, zapnul košili a ještě jednou mě tvrdě políbil, na což jsme se vydali do chaty, ale těsně u ní jsme se zastavili... Ale proč?
J: "Co se děje?"
B: "Já jen... Neměli bychom...?"
J: "Co, Briane?"
B: "Jít každý zvlášť?"...Dokončil opatrně.
J: "To myslíš vážně?"
B: "Vypadám, že bych žertoval?"
J: "Aha, takže nikdo nesmí vědět, že jsme poslední hodinu byli spolu?"
B: "Vidíš, jak si chápavý!"
J: "To je skvělý! A kdo z nás teda půjde?"
B: "Ty si odcházel první, tak by ses asi měl i první vrátit, já dorazím tak za pět minut."
J: "Samozřejmě... Pane!"
Bože, jaký já měl vztek! Normálně bych ho něčím přetáhnul nejlíp, nějakým velkým polenem a následně bych mu ho narval do prdele! No neříkal jsem to, že jakmile dorazíme do společnosti, bude se chovat jako naprostý debil?! Tohle mu ještě nedaruju!
Emmett: "No tady si, už jsme se o tebe začínali strachovat."
Ted: "Brian tě šel asi před hodinou hledat, ale ještě se nevrátil, neviděl si ho?"
J: "Stojí za dveřmi... A teď mě omluvte, jdu předstírat, že tu nejsem."
Kluci se ihned šli podívat za dveře, jestli tam Brian opravdu je, ale už nevím, co se dělo dál, protože jsem se šel zavřít do sprchy, odhodlaný se tam klidně utopit! Nikdy v životě jsem se necítil tak hrozně... Tak odkopnutě! Jak na jedno použití! Proč musí být až takovej vůl?! Do hajzlu!
Jakmile jsem vylezl ze sprchy, tak jsem se potichu vrátil do ložnice, nechtěl jsem na sebe zbytečně upozorňovat, věděl jsem, že bych si u něj za rámeček nedal, vsadím se, že si to stejně ještě nějak vyžeru, jak ho tak znám! Ale když jsem ho tam nakonec nenašel, lehl jsem si do postele a pokoušel se o spánek, ale to bylo zhola nemožné! Asi po čtvrt hodině jsem slyšel vrzání dveří a podlahy a věděl jsem, že je tady a měl jsem z toho hrozný pocit!
B: "Justine?"...Ozvalo se potichu.
Váhal jsem, jestli mám odpovědět, ale nakonec jsem radši předstíral spánek, bylo to lepší, než si vyslechnout jeho kecy! Ale stalo se něco, co jsem nečekal - Brian si ke mně lehnul a zezadu mě pevně objal! Jenže já byl tak vytočený, že jsem se vymotal z jeho sevření a odvalil se na další kus postele!
No comments:
Post a Comment