Nový díl.
BRIAN
Jestli tohle měl být nějaký Bohův pokus o vtip, tak se vážně nepovedl! Mně to spíš připadalo jako perfektně vystřižené z nějakého hororu! Jak mě, kurva, vůbec mohlo napadnout chtít vzít Teda? Ne, lepší otázka je... Jak jsem mohl být tak blbej a ráno se zvednout z postele, abych jel s nimi? Na to neexistuje vůbec žádná odpověď a to s tím Tedem je přímo třešnička na dortu! A přitom jsem tak moc chtěl, aby to byl Justin, který by se vedle mě nacházel po celou dobu té tří hodinové cesty do té barabizny uprostřed lesa! A to i přesto, jak moc mě vytáčí jeho přítomnost prakticky vždy a všude!
Ale ne, já vzal Teda! V momentě, co se na mé palubní desce a prakticky i na skle rozprskly Tedovo zvratky svítící citrónovými řezy, jsem se chtěl zabít! Ne jeho, ale sebe! Za to, že jsem takovej debil, který se k tomuhle nechal ukecat 18letým, proradným zmetkem!
Ta cesta byla přímo ďábelská, zatímco jsem skoro každých 5 minut někde stavil, aby se Ted vyzvracel, tak jsem se neustále snažil odolat nutkání dupnout na plyn, nechat Teda na místě a jet domů... Kéž bych neodolal! Protože to, co nastalo teď, se nedá slovy ani vyjádřit! Já s tím zmetkem mám sdílet manželskou postel? Posrali se všichni?!
J: "Jakou chceš stranu postele?"
B: "Chci celou! Ale to nejde, takže je mi celkem fuk, která půlka zůstane mně."
J: "Fajn, jak chceš!"...Vzal svůj batoh a mrskl jím na levou stranu postele, která byla blíž k oknu... Prostě zmetek!
B: "Umíš si vybrat,"...Rýpnul jsem si.
J: "Řekl si, že je ti to jedno!"
B: "Však je!"
J: "Tak co ta blbá poznámka?"
B: "Vůbec nic."
Popravdě? Ten jeho rádoby naštvaný výraz mi přišel roztomilý! Snad bych se i usmál nebýt vytočený nebo spíš nepředstírat vytočeného! Ono ve finále sdílet postel právě s ním, nebylo to nejhorší, co mě mohlo potkat, spíš to bylo lepší, než v co jsem nevědomky doufal... Ale štve mě, že mě jeho přítomnost vytáčí stejně, jako uspokojuje!
Maikey: "Tak jak jste se zabydleli, chlapci?"
B: "Vážně? Debilnější otázku v záloze nemáš?"
J: "Nebo náhradní pokoj?"
Tak nějak mě jeho otázka zarazila... A nejspíš ani to nevystihuje, jak moc mě zaskočil! Ten kluk, který mi ještě včera padal k nohám a prosil o alespoň jednu minutu pozornosti věnovanou jemu, se mnou najednou nechce sdílet ani jeden pokoj? Proč mám pocit, že za tím něco bude?
Maikey: "Asi tě zklamu, Justine, ale nic takového kromě toho křesla u krbu se tu nenachází."
J: "Beru klidně to křeslo... Pán chce postel pro sebe!"
B: "Nemohl bys ho zavřít do klece? Dneska nějak kouše!"
J: "Jdu na vzduch!"
Zdá se mi to nebo je opravdu nějaký podrážděný? Až mám pocit, že se mu něco stalo... Anebo mu zkrátka nezvykle lezu na nervy! I jemu jednou musely dojít a přiznejme si, dnes jsem obzvlášť na přes držku!
Maikey: "Vy dva se tu pozabíjíte."
B: "A čí je to vina?"
Maikey: "No moje ne! Emmett chtěl spát s Tedem!"
B: "A jaká náhoda, že si vzali zrovna pokoj, kde jsou dvě postele."
Maikey: "Ti jsou k Vám ale ohleduplní, co?"
B: "Sereš mě... Nemůžu uvěřit, že si mě k tomuhle ukecal."
Maikey: "Pokud vím, tak hlavním viníkem je tvůj... Justin."
B: "Myslím, že naše konverzace právě skončila."
Maikey: "Jsem v šoku!"
B: "Jsi v prdeli... Podívej se z okna."
Maikey: "Ale no tak, musíš uznat, že to tu nevypadá zle."
B: "Omluv mě, jdu vyzkoušet pravěký záchod."
Maikey: "Já se z tebe zblázním!"
Jestli on se zblázní, tak nevím co potom já! To já budu muset sdílet téměř tři dny života s bandou kryplů uprostřed pravěkých lesů a ještě k tomu postel s uraženým pitomcem... A mohl bych pokračovat až do své smrti! Na tohle totiž jen tak nezapomenu a vezmu si to do hrobu!
B: "Takže, doktore, jak se tady může člověk zabavit?"
David: "Záleží na tom, co bys rád dělal."
B: "Vím, co bych rád dělal... Jen nemám s kým,"...Uchechtl jsem se.
Emmett: "Justin šel před chvílí ven... Stačí ho jen najít."
B: "Díky, Emme, ještě, že si mi to řekl."
Emmett: "Kdykoliv."
B: "Takže v podstatě v téhle divočině umřeme nudou?"
David: "Můžeš jít na houby."
B: "Cože?"
David: "Slyšels... Košík s nožíkem jsou u dveří."
B: "Ty si neděláš srandu?"
David: "Ani omylem."
Ted s Emmettem se vedle mě okamžitě začali řehtat, jak nějací představitelé kreténologie! Já, že mám jít sbírat houby? Já?! Jak se to, kurva, dělá? Nebo spíš, je doktor na nějakých lécích?
B: "Myslím, že posedím tady."
David: "To jsem si myslel."
Už jsem se zmiňoval o tom, jak moc toho chlapa nesnáším? Ne? Nesnáším ho! Je to malej, proradnej červ, který si omotává Maikeyho kolem prstu a vysmívá se mi do obličeje... Být to na mně rohnul bych ho!
Vážně jsem myslel, že budu prvním člověkem na této planetě, který chcípne nudou! Emmett a Ted se dokázali zabavit nějakými společenskými hry a Maikey s doktorem si nejprve cvrlikali zamilovaná slůvka a následně se vydali na procházku... Nebo spíš šukat do lesa! A já? Já čumím do krbu s tvrdým ptákem a vnitřně panikařím, protože Justin je pryč už pár hodin a já nevím, jestli prostě jen bloudí divočinou anebo někde hnije se zlomenou nohou v jámě hoven!
B: "Jdu se projít."
Emmett: "Nenech se něčím sežrat."
Ted: "Nebo nech."
B: "Nazdar!"
Začínala už být celkem tma, tudíž bylo víc, než pravděpodobné, že si něco vrazím do prdele a ne dobrovolně! Neviděl jsem si v tom lese totiž pomalu ani na špičku nosu, natož na něco jiného, ale instinktivně jsem si chránil Briana juniora!
Momentálně bych Justina i něčím přetáhnul, protože nebýt jeho, nejsem v tomhle podělaném lese... Co lese? Na tomhle místě! A on si teď klidně zmizí, jako by se nechumelilo! A ačkoliv moje předstírání nezájmu o jeho existenci je přímo brilantní, tak skutečnost je taková, že se o něho začínám bát!
Procházel jsem se takhle asi dvacet minut a hovno viděl pořád stejný, takže je dost možné, že jsem se buď ztratil anebo, že chodím v kruhu... Tenhle strom totiž vypadá úplně stejně jako všechny ostatní! Kurva!
Chtěl jsem to vzdát a místo hledání Justina hledat cestu zpět a doufat, že Justin už je dávno tam, ale zahlídl jsem před sebou nějakou osvětlenější část lesa a tak jsem se tam vydal... Byl to v podstatě takový kruh uprostřed lesa bez stromů, kam dopadalo měsíční světlo a já nevím... Tak nějak to vypadalo pěkně! No a pak jsem ho uviděl... Justin ležel v trávě přímo ve středu toho kruhu a díval se na hvězdy! Musel jsem se při pohledu na něj usmívat, ten jeho zasněný výraz a Sunshine úsměv, byli naprosto harmoničtí s tímto kouzelným okamžikem...
B: "Opaluješ se?"
J: "Briane? Jak si mě našel?"
B: "Já tě nehledal, šel jsem kolem."
J: "No tak pokračuj v cestě."
B: "Mně se líbí tady."
J: "Tady je to obsazené."
B: "No tak to bude přesazené."
J: "Jak chceš... To je fuk."
Sice nezněl zrovna nejnadšeněji, ale hlavní bylo, že se mě ani nijak urputně nesnažil vyhnat! A já i přesto, že je to naprosto nepochopitelné a ujeté, tak jsem se přidal k němu... Lehl jsem si hned vedle něj a díval se s ním na nebe plné hvězd! Jsem já to ale totálně v hajzlu!
J: "Nemusíš tu se mnou ležet... Najdu cestu zpátky."
B: "Proč myslíš, že tu ležím proto, aby ses neztratil?"
J: "Protože tobě se ležení pod hvězdami hnusí."
B: "A nenapadlo tě, že jsem se ztratil já?"
Justin se okamžitě začal smát jak blázen a nemohl uvěřit tomu, co jsem právě řekl... No a já nemohl uvěřit, že jsem to řekl!
J: "Ty ses ztratil?"
B: "Vypadá to tady všechno stejně... Ty sis snad nadrobil chleba?"
J: "Ne, nechodil jsem nikam daleko... Ta chata je asi padesát metrů tímhle směrem."
B: "Počkat, takže...?"
J: "Chodil si v kruhu."
Tak fajn, hraní si na vola jsem dal na chvíli stranou a ve smíchu jsem se přidal k Justinovi... Tohle je totiž vážně k smíchu! Nikdy v životě jsem se neztratil a teď tohle!
Zůstali jsme tam ležet ještě nějakou chvíli naprosto potichu a vychutnávali jsme si tento okamžik! Tak nějak jsem mohl říct směšně romantický okamžik... Ale to se nikdo nemusí nikdy dozvědět!
J: "Asi bychom měli vyrazit, než nás začnou hledat."
B: "Pochybuju... Ale jo, půjdeme."
Když řeknu narovinu, že se mi nikam nechtělo, budu za vola... Takže prostě budu předstírat, že jsem byl rád za to, že z tohohle trapně romantického místa vypadnu a budu za debila... Přesně tak, jak to má být!
No comments:
Post a Comment