Hádka // 4 //

Poslední díl

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Plán byl jasný - dostat oba ty magory k Woody's v ten samý čas a donutit je si spolu promluvit, aby pak mohli pokračovat na svém komiksu v nějaké noře a ještě líp, abych se ušetřil těch neustálých keců od jednoho na druhého! Ovšem výsledek, ten byl naprosto nejasný, nejen, že jeden souhlasil v domnění, že tam budu já a má velká očekávání, jež Maikey určitě nesplňuje, tak druhý se radši nijak moc nevyjádřil ohledně toho, zda se dostaví, takže je to jen otázka toho, jak moc dobře do sebe zapadnou všechny kousky skládačky a já to všechno budu sledovat zpovzdálí v první řadě s popcornem!

K Woody's jsem dorazil pět minut před sedmou a samozřejmě, že ani jeden z nich netrpí dochvilností, natož chozením dřív, tudíž tu nebyl ani Justin, který na mě byl natěšený jak háravá fena a už vůbec ne Maikey, který by mě momentálně nejraději použil jako terč hořících šípů... No jen doufám, že přijdou a že to vyjde, jinak je ze mě mrtvola!

Předpokládal jsem, že pokud dorazí, tak se uvelebí na bar, tudíž jsem si našel pěkné tiché místo vzadu hezky v rohu, odkud já uvidím vše, ale oni neuvidí mě a tam jsem setrval, dokud jsem nespatřil první polovinu té podprůměrné inteligence a nejspíš stejně jako vy jsem v šoku - byl to Maikey! Přesně, jak jsem si myslel, tak se i stalo - uvelebil ten svůj zadek na jednu barovou židličku a objednal si drink, vypadal jak když mu někdo přejel kočku a popravdě momentálně bych nechtěl být ten, kdo si k němu přisedne... Tohle mi teda dá Justin pěkně sežrat!

Vzhledem k tomu, že Maikey dorazil jen dvě minuty po daném času, tak již v 7:10 začínal být velmi nevrlý a vzteklý, z jeho výrazu se toho totiž dá vyčíst hodně! A to nezačínalo vypadat dobře, protože pokud se v nejbližších pěti minutách někde nevyloupne Justin, budu já ten, kdo se bude muset vzdát a vyrazit vstříc tomu pitomcovi s vražednou náladou!

No konečně! Ozvalo se mé radostné podvědomí, když se mezi dveřmi zjevil Justin přesně v 7:15, ty jeho pozdní příchody očividně nebudou souviset jen s jídelnou! Divil jsem se, že si okamžitě nevšiml Maikeyho, no vlastně divil, on přece jen urychleně v tom davu hledal mě a Maikey mi opravdu podobný není! Začal se tedy prodírat dál do místnosti a pak bum bác - uviděl Maikeyho!

Oba na sebe začali zaraženě civět a už bylo jen otázkou času, který z nich dřív tomu druhému vrazí anebo se vzdá a beze slova odejde, jenže stalo se něco jiného, něco, o co jsem se pokoušel, ale zároveň mi to připadalo velmi unáhlené - Justin si k němu přisedl a nezdálo se, že Maikeymu by to bylo prosti srsti! Pak se Justin jako první ujal slova, hádám, že se mu omlouval a hned na to se zapojil do konverzace i Maikey... Zdá se, že vše vychází podle plánu!

Zůstal jsem na místě po dobu asi další 10 minut a nenápadně jsem je pozoroval, opravdu vypadalo, že si všechno vyříkali a ještě k tomu se i smáli, takže tím pádem si už nemusím hrát na špióna a opatrně a hlavně šokovaně se zjevit...

B: "No ne, vy jste tady oba?"...Hrál jsem překvapeného dost dobře.

J: "Však to byl tvůj záměr, ne?"...Zvedl ke mně rozhořčený pohled.

B: "Absolutně netuším, o čem to mluvíš... Jen jsem přišel o trochu pozdě, koho mohlo napadnout, že tu budete oba?"

Maikey: "Třeba tebe? Vzhledem k tomu, že si nám oběma zadal stejný čas?"

B: "Vážně?"...Začínal jsem panikařit.

J: "Briane, tohle není vtipný!"

Maikey: "Ani v nejmenším!"

B: "Tak fajn, proboha! Nebaví mě čumět na ty vaše našpulený držky a poslouchat neustálý kydy a k tomu ještě mít za prdelí Debbie, která mě nutí vás udobřit... Tak se opravdu omlouvám, že jsem vás zase spřátelil!"

J: "A to řekl kdo?"

Maikey: "Myslíš si, že když si na nás připravil lest, budeme teď nejlepší kamarádi?"

B: "No to zas ne, ale..."...Neměl jsem čas nic dopovědět, jelikož mi oba na hlavu vylili půllitr piva!

Maikey: "Tak tady máš naše poděkovaní!"

J: "Velké díky, Briane!"

Zůstal jsem stát na místě jak přikovaný... No pochcaný by tuto situaci vyjadřovalo mnohem líp! Nemohl jsem uvěřit tomu, že se právě tohle odehrálo... Že já se jak debil snažil ze všech sil je udobřit a i když úmysl byl především v mém zájmu, tak jsem pro to udělal prakticky to nejlepší a naoplátku jsem získal tohle? Litr piva na hlavě?! Nevím, jestli brečet nebo se smát!

Maikey: "Jdeš, Justine?"...Otočil se za ním, když odcházel.

J: "Jasně,"...Sebral se a následoval ho.

Neřekli ani bú ani bé a oba se zpakovali a ani se neohlédli... Tohle na mě zkrátka bylo silné kafe! Připadal jsem si jako idiot a byl jsem tak kurevsky nasranej, že to nejde ani vyjádřit žádnými slovy! Ten pocit mě málem donutil někoho zavraždit tím nejkrutějším způsobem, co existuje!

Barman mi okamžitě nabídl, no budeme tomu říkat ručník, ačkoliv to vypadalo jak hadr na záchodovou mísu... A tak jsem se v mezích normy osušil, dal si ještě panáka na uklidněnou a následně jsem se vydal... Co já, kurva, vím kam?!

Nejprve jsem ten vztek chtěl vyventilovat na čerstvém vzduchu, takže jsem zhruba necelou hodinu jen chodil a chodil, sem a tam, ačkoliv vzhledem k mému stavu by bylo lepší někam zalézt a to nejlíp do kanálu, lidi s pivem na hlavě se potkávají málokdy! No a když už jsem měl té chůze jednoduše dost, zamířil jsem rovnou domů... Kde můžu dělat leda tak velké hovno! Jenže se stalo něco, co jsem nečekal... Nebo spíš koho...

B: "Co tu, kurva, děláte, jste si snad šli koupit sud a hodláte mě v něm utopit?!"

J: "Ne, Briane, my..."...Ztratil řeč.

Maikey: "Chceme se omluvit."

B: "Omluvit? Aha,"...Ironicky jsem se začal chechtat.

J: "Myslíme to vážně! Přehnali jsme to."

Maikey: "Jo, snažil ses nám jen pomoct."

B: "A co vám trvalo tak dlouho, že to vaším mozkům docvaklo až teď?"

Maikey: "Naše ega s námi nespolupracovala... O tom bys sám mohl něco vědět."

B: "No tak jste se omluvili... Co já s tím?"

J: "Jen jsme chtěli, aby si věděl, že jsme ti vděční... Za to, jak se o nás staráš, i když si to nepřiznáš."

B: "Nemám si co přiznávat... Debb je šílená a nebavilo mě poslouchat to neustále komandování, abych vás zase spřátelil."

Maikey: "I tak děkujeme."

B: "Není zač,"...Přidal jsem svou obvyklou dávku sarkasmu.

Maikey: "Asi půjdu... Myslím, že potřebujete být sami."

B: "Není třeba!"

J: "Nepotřebujeme!"

To se s Justinem vážně oba bojíme být spolu o samotě? Od kdy, kurva?! Tohle bude mít asi ještě dlouhou dohru ne-li nějakou podělanou hádku!

Maikey: "Stejně musím... Mějte se a díky."

Rychle za sebou zavřel dveře a už byl v tahu! My s Justinem jsme zůstali stát na místě jak nějací pitomci a nenápadně jsme po sobě pokukovali očkem... To se bojí, že ho sežeru nebo co?!

J: "Takže..."...Začal zlehka.

B: "Co?"...Hrál jsem nezájem, ale popravdě bych dal cokoliv za jeho přítomnost přímo u mě!

J: "Zlobíš se?"

B: "Že si mi vylil půllitr piva na hlavu? Jak bych mohl?"

J: "Bylo to nedorozumění!"

B: "Tohle byl čistý úmysl... Vždyť si měl samolibý výraz!"

J: "Jo tak se mi to možná trochu líbilo... Maličko!"

B: "Maličko?"...Musel jsem se upřímně rozesmát.

J: "Přesně tak,"...Přidal se ke mně.

Jeho smích mě naprosto odzbrojil a v ten okamžik jsem už nemohl dál stát na místě a nechávat mu jeho úsměv pro sebe, potřeboval jsem si ho ukrást! Okamžitě jsem se k němu rozešel a za pas si ho k sobě přitáhl, jeho ruce se automaticky chytly mého krku a naše ústa se spojila... Bylo to tak zatraceně vášnivě, ale zároveň neuvěřitelně něžné! Žádná hádka, ale úžasné líbání!