Nový díl.
BRIAN
Jako by nestačilo, že stěhování do New Yorku se mně samotnému svým způsobem příčí, ačkoliv tak nevypadám, oni mě k tomu všemu musí ještě všichni podkopávat! Justin ani večer nepřišel a pro jistotu se mnou nemluví, s Maikeym jsem se včera pohádal a ani ten se mnou teď nemluví, Debb mi hned po ránu musela dát přednášku o tom, jaký jsem pitomec, když jsem ochotný se všeho a všech kvůli blbému místu vzdát a Lindsay mě po telefonu konfrontovala s tím, že Gus potřebuje svého tátu... Takže si asi dokážete představit, jaký teď mám v hlavě guláš!
Navíc to, jak mě Justin prakticky vypakoval z jídelny, mě docela zaskočilo, od Debb jsem na to zvyklý, to ona dělá ráda, ale od Justina? To mě prostě překvapilo, ale ani nemluvím o tom, co jsem mohl číst v jeho očích - byl to vztek a bolest zároveň a ať už tak nebo tak, nechtěl jsem, aby se tak cítil, jenže jsem nemohl nic říct ani udělat, za prvé, bych to před ostatními nedokázal a za druhé, on mě vyhodil a doprošovat se mu rozhodně není můj styl a myslím, že on by o to momentálně ani nestál!
Sice jsem mu nejprve chtěl vzdorovat a ukázat mu, že mě nemůže jen tak ovládat, ale nakonec jsem se překonal a nechal ho být, moje blbé poznámky zrovna teď asi nepotřeboval a i přesto, že mi přímo na jazyku ležela otázka o tom, zda ke mně večer přijde, tak jsem se na ní zeptat nedokázal a odešel jsem pryč s nepříjemným pocitem.
"Briane?!" ozvalo se z dálky, když jsem odemykal auto a během chvilky mi došlo, komu hlas patří, jen jsem nevěděl, zda právě jeho hlas jsem chtěl slyšet víc, než někoho jiného...
B: "Copak, Maikey?"
Maikey: "Nemůžeme toho nechat?"
B: "Čeho?"
Maikey: "Tohohle! Jestli opravdu odjedeš, nechci, aby naše společně strávené chvíle byly hádky a ignorování se."
B: "Ani já ne."
Maikey: "Takže?"
B: "Pojeď se mnou."
Maikey: "Kam?"
B: "Prostě naskoč."
Maikey: "Dobře,"...Už nic neříkal a nastoupil.
Maikey za celou cestu ani nedutal, nejspíš si myslel, že ho jedu někam zavraždit nebo prostě jen byl napnutý z toho, co ho čeká a já si to užíval, protože jsem věděl, že se mu to bude líbit! Okamžitě zbystřil, když jsme zastavili před obchodem s komiksy, který se nachází kousek za městem a nikdo z nás o něm do teď neměl ani páru... Člověk, když hledá po internetu, tak najde fakt všechno!
Maikey: "Briane, co tu děláme?"
B: "Uvidíš, prostě pojď."
Maikey: "Začínáš mě znervózňovat."
B: "Chci ti něco ukázat."
Sice si hrál na hlupáka, ale z jeho výrazu bylo jasné, že má alespoň tušení o tom, co na tomhle místě děláme, na to ho mám až moc dobře prohlédnutého a pokud se jedná o komiksy, je to zase ten malej 14letej kluk, který mi o nich pořád a znova mluvil!
B: "Vidíš,"...Ukázal jsem směrem na jeden komiks.
Maikey: "Briane!"
Urychleně se ode mě odpojil a zamířil rovnou ke stojanu, choval se jak blázen a hned v něm začal listovat, ale mně to dělalo radost, to jeho nadšení mě rozesmávalo.
Maikey: "Briane, víš, jak dlouho jsem ho sháněl?"
B: "Vím a proto jsme tady."
Maikey: "Ale já na něj nemám peníze."
B: "Neblázni, je to dárek... Nebo spíš můj způsob omluvy a chci ti udělat radost."
Maikey: "Ale to nejde, nemůžu to přijmout."
B: "Ale můžeš a musíš... Jen nebuď další, kdo má problém s přijímáním mých peněz."
Maikey: "Nebudu... Moc ti děkuju,"...Natáhl se pro polibek.
Zhruba za hodinu jsme byli zase zpátky v Pittsburghu a vyrazili jsme ke mně domů, cestou jsme si koupili nějaké pivo a cheesburgery, po dlouhé době jsme chtěli spolu strávit nějaký čas tak jako jsme ho trávili dřív... Ještě před Justinem, před Davidem, před New Yorkem...
Maikey: "Už sis tam našel bydlení?"...Přerušil pohodové chvilky.
B: "Koukal jsem se, ale zatím to není stoprocentní."
Maikey: "Aha,"...Neskrýval zklamání.
B: "No tak, není to tak jako bych na tebe měl zapomenout."
Maikey: "Na mě třeba ne, ale..."...Zarazil se.
B: "Ale?"
Maikey: "Co Justin?"
B: "Co je s ním?"
Maikey: "Nehraj si na blbýho, víš, že ho to ničí."
B: "Nevšiml jsem si a i kdyby, proč by to měla být moje starost? Řekl jsem mu, ať si najde kluka nebo holku, to je fuk, neposlechl mě, takže to, že je teď zničený, se mě nijak netýká."
Bože, měl jsem chuť si nafackovat v momentě, co jsem to dořekl, jenže je tu můj vnitřní pocit, který mi říká, že když si přesně tohle budu neustále opakovat nahlas, tak pak pro mě bude snazší Justina opustit, tudíž facky nebudou třeba.
Maikey: "Nenapadlo tě alespoň jednou, že bys ho mohl doopravdy milovat?"
Ale abych pravdu řekl tak jemu bych právě teď hned pár vrazil a s opravdu velkou radostí... Jeho debilní otázky mě nikdy nepřestanou udivovat!
B: "Myslím, že od tohohle tématu můžeme upustit."
Maikey: "Jsi pako, víš to?"
B: "A proto se mnou kamarádíš, nezapomeň."
Maikey: "Nikdy bych tě nevyměnil... Ale teď už budu muset jít nebo si David začne dělat starosti."
B: "To by mně fakt trápilo."
Maikey: "Briane!"
B: "Fajn, už držím hubu... Užij si večer."
Maikey: "Ty taky, ahoj."
Sklidil jsem z koberce všechen ten bordel, obaly a plechovky od piva a pak jsem se šel vysprchovat, bylo to zatraceně příjemné, ale něco tomu chybělo... To něco byl Justin! Jenže jsem si to nechtěl připouštět, tak jsem se na to moc nesoustředil, i když to nebylo zrovna jednoduchý, on je tam, kde chce být a já mu to nemůžu rozmlouvat, i když bych ho chtěl mít tady!
Hned po sprše jsem se chtěl jít připravit do Babylonu, jenže mé plány byly zničehonic přerušeny naléhavým klepáním, které se bohužel nedalo ignorovat...
B: "Oh... Co tady děláš?"...Opravdu jsem jej nečekal.
J: "Já - jsem - tak - nějak - šel - kolem,"...Zadrhával se.
B: "Nebydlí tvoje máma náhodou na druhé straně?"
J: "Jak víš, že jsem byl u mámy?"
B: "Debb má proříznutou pusu."
J: "No jo jak jinak."
Najednou mezi námi nastalo takové to trapné ticho, kdy nevíte kam s očima ani s rukama, jen se tak blbě tváříte a doufáte, že někdo se konečně odhodlá něco říct!
B: "Chceš jít dovnitř?"
J: "Rád."
B: "Tak pojď."
J: "Díky."
Popravdě tenhle rituál zvaní do loftu jsem s ním dlouho nepraktikoval, poněvadž si sem přišel prakticky kdykoli se mu zachtělo a většinou bez zaklepání, už se tu opravdu chová jak doma, ale najednou se chová tak nesměle a já se ho ptám jestli chce dovnitř... No jestli my nejsme na hlavu, tak už fakt nevím!
Justin začal nervózně pochodovat po loftu a já ho jen pobaveně pozoroval, byl roztomilý a to i přesto, že jsem věděl, že mě určitě nečeká nijak pěkná konverzace, tak jsem z něj nemohl spustit oči, byl jsem tak rád, že je tady a doufal jsem, že se snad nikam dneska už nechystá...
No comments:
Post a Comment