Omlouvám se, Sunshine // 3 //

VAROVÁNÍ 18+

Justin's POV

Já fakt nevěděl, co mám dělat, doslova ani za boha! Bylo to tak nečekané a především nepříhodné, byl bych radši, kdyby si všechno pamatoval a nejlíp se na mně pořádně vyvztekal, abychom pak snad mohli být zase v normálu a ne se místo toho teď rozhodovat o tom, zda mám být za mizeru anebo za ještě většího mizeru a já nechci být ani jedno. Neříct mu to, to prostě nejde, byl by to hnus hnusí všemohoucí, ale... Jak mu to říct? Jak člověk někomu může šetrně vrátit bolestné vzpomínky, aby si to s prominutím ještě víc neposral? Nejspíš rychle a bez jakéhokoliv oddalování a výmluv, aby pak na mě nemohl vyrukovat ještě s tím, že jsem to před ním dlouho tajil... Takže, Justine, je to teď nebo nikdy a víš, že nikdy to být nemůžu... I když by mohlo... Ne prostě to udělej, řekni mu to!

J: "Víš, Briane, musím ti něco říct,"...Otočil jsem se k němu čelem.

B: "Pšš, teď ne,"...Přitiskl se na má ústa a spodní ret vsál do svých úst.

J: "Ale já musím..."

B: "Musíš mě líbat... Na ostatním teď nezáleží,"...Popadl mé rty a drtil je.

Ne tohle prostě není on, něco se s ním děje! A ano vzpomínám si, že romantického Briana jsem si vždycky přál, ale tohle nemá s romantikou nic společného... Ten jeho výraz, když to říkal... Já prostě nevím, byla v něm bolest? Anebo smutek? Já fakt nevím, jen mi to jednoduše nejde do hlavy! Ledaže...

J: "Opravdu si nic nepamatuješ?"...Odtrhl jsem se od něj a musel se na to zeptat.

B: "Opravdu,"...Přisvědčil.

Sakra, proč mu ani trochu nevěřím?! Tohle je prostě až moc jednoduché, aby jeden den kvůli něčemu utíkal a další den si to nepamatoval, na to by nestačil možná ani Alzheimer, tak jak je možné, že alkohol jo? Zrovna u něho? To prostě nedává smysl. Jenže co mám teď dělat, zase ho odstrčit, když se mě tak dotýká? To jednoduše nemůžu - potřebuju ho!

Ty jeho polibky a doteky společně s tou příjemně teplou sprchou, bylo to nejlepší, co jsem si mohl přát, bylo to tak slastné, plné rozkoše a já se tomu i přes okolnosti musel poddat, jinak to nešlo, byli jsme u sebe a chtěli jsme se, snad víc než kdy dřív!

Brianova ruka vklouzla mezi naše mokrá těla až k mému a jeho penisu, oba nás pevně sevřel a začal třít, ten pocit, při kterém jsme se vzájemně dotýkali našimi nejcitlivějšími místy a ještě si užívali Brianovo počínání, byl nepopsatelný. Třásla se mi kolena, jeho dech se zrychloval a své nehty jsem zarýval do jeho paží, když jsem se musel zapírat. Následně se jeho rty přemístily na můj krk, který pomalu začal sát, aby mi vytvořil památku na tohle všechno, bylo to tak vzrušující, musel jsem mu sténat do ucha a občas mu jej stisknout mezi zuby, jeho ruka se ani na chvíli nezastavila a to nás oba přivádělo do sedmého nebe!

J: "Chci tě!"...Zasténal jsem.

B: "A já chci tebe,"...Vášnivě mě políbil a následně mě k sobě otočil zády.

Ten zvuk při trhání obalu od kondomu mě ještě víc vzrušil a navnadil, nemohl jsem se zkrátka dočkat té plnosti, kterou mi může dopřát jedině on. Když si natáhl kondom na svou úctyhodnou délku tak se jeho ruce přemístily na mé boky a pevně mě sevřely a hned na to jsem ucítil na svém otvoru špičku jeho penisu, jen se mě tak dotýkal a nic nedělal... Myslel jsem, že zešílím!

J: "Briane... Prosím!"

B: "O co prosíš?"

Bože, to má vážně čas a náladu na takové otázky?! O co bych tak mohl prosit? Chci, abys mi vyšukal mozek z hlavy, aby mě přivedl do stého nebe!

J: "Chci tě v sobě, chci tě cítit... Chci, abys mě udělal!"

Jen jsem to dořekl Brian se do mě začal silou tlačit, byl ve mně během chvilinky až po okraj, ale hned na to ze mě zase vystoupil... Co to?!

J: "Co to děláš?"

B: "Přivádím tě k šílenství,"...Zavzdychal mi do ucha.

A hned na to do mě zase pronikl, zase úplně po kořen a následně udělal to, co předtím - vyklouzl ze mě! Udělal to několikrát po sobě, pořád dovnitř a zase ven - šílel jsem, skoro jsem si škubal vlasy a mlátil kolem sebe rukama, tak moc jsem potřeboval orgasmus a on ne a ne mi ho dopřát!

A potom to přišlo, už ve mně zůstal a pohyboval se, vždycky se do mě úplně celý natlačil a hned na to mě zase po kousíčkách opouštěl, ale jen po špičku a v ten moment se zase vrátil... Bylo to šílené, ale zároveň tak zatraceně vášnivé, divoké, vzrušující a slastné, orgasmus byl tak blízko, ale přitom tak daleko! Přesně v momentě, co se do mě zase úplně celý vtlačil, natiskl se hrudí na má záda a držel, jsem věděl že vyvrcholil, cítil jsem to v sobě to, jak v něm zaškubalo a následkem toho byl i můj velmi silný orgasmus!

Musel jsem to vydýchávat na dně sprchy společně s Brianem, jinak bychom snad oba zemřeli na bouřlivý orgasmus a silně tlukoucí srdce, která jako by nám chtěla vyskočit z hrudi. Brian se opíral o stěnu a já mu seděl mezi nohami zády natisknutý na jeho hruď, líbal mě do vlasů a já ho hladil po stehnech bylo to tak... Já nevím! Rozhodně ne Brianovské a i když pravděpodobně tuhle hezkou chvilku naprosto zničím... Ne určitě ji zničím! Tak se stejně musím znova zeptat...

J: "Briane?"

B: "Co se děje?"

J: "Říkáš mi pravdu?"

B: "Co přesně máš na mysli?"

J: "Ty víš... Vážně si nic nepamatuješ?"

B: "Sakra, Justine, proč se v tom pořád tak šťouráš, nezáleží na tom!"

J: "Záleží! V noci si něco řekl a já chci vědět proč."

B: "Asi jsem mluvil z bezvědomí."

J: "Řekl jsi 'Omlouvám se, Sunshine,' chci vědět, jestli si to opravdu nepamatuješ anebo to jen hraješ kvůli tomu, co se stalo včera, což si taky nevysvětlitelně nepamatuješ."

Ztuhl a to naprosto! Cítil jsem to z něj a panikařil jsem z toho, co hodlá udělat, ačkoliv jsem zatím nevěděl, co to bude... Jenže on mě od sebe následně odstrčil, zvedl se a odešel ze sprchy, bylo to tak rychlé, že jsem si na moment myslel, že se mi to snad jen zdá, jenže když se dveře od koupelny následně silně za ním dobouchly, věděl jsem, že tohle bude mít ještě dlouhou dohru!