Poslední díl. - 18+
BRIAN
Co jsem si sakra myslel, když jsem Synthii dovolil, aby ho sem pustila? Vždyť já mu nemám co říct ani se nemám za co omlouvat a podle jeho výrazu mi přijde, že ani on nemá v plánu projevit upřímnou lítost za své chování! A není to tak že bych se s ním nechtěl udobřit samozřejmě, že chci, ale nechci být ten poražený ten, co dá něco najevo, nedej bože pocity, chci se k tomu postavit neutrálně a pouze odkývat vše co řekne, pokud se mi to teda bude zamlouvat, rozhodně neodsouhlasím, aby se Matt stal novým přírůstkem do rodiny! Mám ale pocit, že tahle "konverzace" bude složitější, než jsem vůbec zamýšlel a pěkně mě to vytáčí!
B: "Budeš tam stát jako solný sloup ještě dlouho?"...Nevydržel jsem jeho upřený pohled.
J: "To záleží... Jestli si můžu sednout?"
B: "Prosím,"...Ukázal jsem na židli.
J: "Takže..."...Napínal mě.
B: "Co?"
J: "Jsi naštvaný?"
B: "Měl bych?"
J: "Musíš odpovídat na otázku otázkou?"
B: "Vadí ti to?"
J: "Tohle byl špatný nápad!"
Zvedl se k odchodu... Sakra! Ačkoliv jsem nechtěl projevit ani náznak milosti tohle se mi zatraceně nelíbí, nechci, aby odešel pryč bez toho, abychom tuhle nepěknou kapitolu uzavřeli, další nervy na to abychom to opakovaně rozebírali, vážně už nenajdu!
B: "Zase se utíkáš schovat ke komukoliv?"
Dobře tímhle jsem tomu asi nijak moc nepomohl i přesto že na tom toho bylo hodně pravdy, ale ten tón jsem si přece jen mohl odpustit, ačkoliv je to nad mé síly vlastně nad mojí přirozenost, které si opravdu velice vážím!
J: "Nebyl jsem jen tak u někoho ale u Daphne."
B: "Samozřejmě kde jinde,"...Konstatoval jsem pro sebe.
J: "Vytočil si mě, takže se nemůžeš divit!"
B: "Já vytočil tebe? A čím? Tím co dělám už od svých 14?"
J: "Chtěl ses mi jen mstít."
B: "To nemám za potřebí a stejně tak strkat někomu jazyk do krku!"
J: "Víš, kdyby sis to nechal vysvětlit už před tím, nemuseli jsme se teď hádat!"
B: "Já pouze konverzuji."
J: "Jako obvykle... Nic se tě netýká."
B: "Přesně!"
J: "Fajn odcházím!"
B: "Pozdravuj Daphne!"
J: "Blbče!"
Bože, já bych ho uškrtil pitomce jednoho! "Do hajzlu!" nečekaně vykřikl! Doslova jsem vyskočil ze židle a šel zjistit, co se stalo a jakmile jsem to pochopil, musel jsem se začít smát, ten blbeček malej se nakopnul o dveře do malíčku, je tohle vůbec možný?
J: "Jsem rád že se bavíš!"...Odskákal na pohovku a sundal si botu.
B: "Přímo skvěle... Ukaž mi to,"...Chytil jsem jeho nohu do dlaní a opatrně mu stáhnul ponožku... Měl to pěkně nateklé.
J: "Myslíš, že je to zlomený?"
B: "Hýbeš s ním, takže spíš naražený."
J: "Tohle mi ještě scházelo."
B: "Máš dávat pozor."
J: "Je to tvoje vina!"
B: "Samozřejmě já jsem těmi dveřmi jel proti tobě."
Začal se smát ani nemůžu vyjádřit, jak moc mi ten jeho smích těch několik hodin chyběl bylo to doslova až nesnesitelné... Nemůžu uvěřit, že jsem na něm tak moc závislý a ne jen na jeho smíchu! Tohle je fakt k zbláznění!
J: "Briane?"
B: "Hmm?"...Pohlédl jsem na něj.
J: "Zlobíš se na mě?"
Ach ne ten jeho výraz! Ten žalostný co mi jasně dává najevo že chce slyšet pouze kladnou odpověď protože se snad jinak sesype! Ani nevím jestli ten výraz miluju anebo nenávidím... Počkat vážně jsem řekl slovo "miluju?" To mě poser!
Ale problém je že já už tohle dál nesnesu, potřebuju s ním být zadobře, jinak asi snad zešílím, protože mi chybí, jeho absence v loftu je přímo ničivá!
B: "Ne... Jen to spíš nechápu."
J: "Vysvětlím ti, co se stalo!"
B: "Nepotřebuju to slyšet."
J: "Ani když to změní tvůj pohled na celou situaci?"
B: "Ani tak... Chci to hodit za hlavu."
J: "Vážně?"
B: "Ano vážně."
Nebyl jsem o tom sice opravdu přesvědčen, ale dál jsem se o tom bavit už nechtěl, z celého tohoto rozhovoru jsem pochopil jednu věc vlastně dvě - ať už měl s Mattem cokoliv je to pryč on je pryč a ta druhá věc je, že vím, že i přesto všechno chce pořád jen mě, kdyby ne tak by teď tu nebyl a to je to co mi stačí vážně vědomí, že v jeho životě budu zaujímat hlavní roli!
J: "Jen bys měl vědět... Matt je pryč, než jsem šel k tobě tak se stavil v jídelně se rozloučit a vrátil se zpátky domů."
Hádám, že jsem měl pravdu, ten kluk opravdu odjel a snad už se nikdy nevrátí a stejně tak doufám v to, že se tu nějakou dobu neobjeví někdo nový!
B: "Škoda byl to milej kluk,"...Škádlil jsem ho.
J: "Ty!"...Bouchl mě do ramene,
Natáhl jsem se k jeho sladkým rtům pro polibek, to bylo to, co jsem právě teď nutně potřeboval jeho něžné rty vpíjející se do těch mých! Ruce si obmotal kolem mého krku a já ho pevně chytil kolem pasu, následně jsem ho položil na záda a lehl jsem si vedle něho na bok. Pomalu jsem mu roloval tričko nahoru a rukou přejížděl přes jeho dokonalé bříško a rty jsem pečoval o jeho krk a ušní lalůček. Jeho ruka spočinula v mých vlasech a hrála si s nimi a ta druhá mě pevně držela za zadek, což mělo za účinek jediné - svým rozkrokem jsem na něj byl natisknutý, jak nejvíc to jen šlo. Pomalu jsem mu rozepnul poklopec a rukou mu zajel do trenek, na což jeho ústa hlasitě zasténala. Pevně jsem ho stiskl a začal jej pomalu třít, vzdychal mi do krku a já si užíval každý jeho náznak blaha... Což pro mě bylo přerušeno v momentě, co jsem si něco uvědomil...
B: "Počkat co tvůj prst... Můžeme vůbec?"
J: "Jestli se mě ptáš na to, zda jsem schopný s tebou mít sex i přesto že mám pocit, že mi upadne malíček tak odpověď je zajisté!"
B: "Nic jiného bych ani nepřijmul."
J: "To jsem si myslel... A teď prosím pokračuj,"...Zašeptal mi do ucha.
Pokračoval jsem, ale v něčem jiném sundal jsem z něho veškeré oblečení a stejně tak ze sebe. Následně jsem mu řekl, ať se položí na bok a já si lehl za něj, natáhl jsem si kondom, chytl ho pevně v boku a pomalu jsem do něj pronikl. Políbil jsem ho do vlasů a na záda, jeho ruka se přemístila na mé pozadí a já se začal pohybovat nejprve jen zlehka aby ho to nebolelo, a postupem času jsem zrychloval, dokud jsme oba nedosáhli orgasmu. Justin mi hned po té usnul v náruči a já ho vískal ve vlasech, dokud i mě nepřepadla únava a následný spánek.
No comments:
Post a Comment