Nový díl.
BRIAN
Mám pro sebe jen jednu jedinou otázku... Jsem snad debilní? Protože jestli jo všechno se tím okamžitě vysvětluje jinak opravdu nevím, jak jinak jsem mohl udělat něco takového něco tak nedospělého a pomstychtivého! Nejen že jsem se mu ve skutečnosti ani nepomstil on ze mě bude mít spíš srandu ale ještě k tomu jsem mu ukázal svou "ublíženou" stránku a nejspíš ho tím i pěkně vytočil což jsem původně vlastně taky zamýšlel, ale když jsem nakonec odvezl Maikeyho a tu jeho ožralou prdel domů a vydal se k sobě kde to zavánělo jen tichem a ničím jiným věděl jsem že jsem to přehnal... Ale to on taky tak co tu vůbec zpytuju svědomí, za tohle může on! Konečně jsem alespoň pro jednou v něčem nevinně!
Lindsay: "Země volá Briana!"
B: "Co?"
Lindsay: "To mi řekni ty, ocucáváš Gusovu lžičku s přesnídávkou."
B: "Bože,"...Doslova jsem jí odhodil.
Lindsay: "Pěkný šikula jsi."
B: "Promiň já..."
Lindsay: "Nech mě hádat - Justin?"
B: "Proč by se všechno mělo týkat zrovna jeho?"
Lindsay: "Protože jediný důvod proč si v 7 ráno u mě doma je abys zjistil, jestli tady náhodou nespal."
B: "A kdo říká, že nespal doma?"
Lindsay: "Opět ty protože kdyby spal nebyl by si tady ale s ním v posteli... Ve sprše, na kuchyňský lince... Co já sakra vím!"
B: "Hele já se pouze přišel podívat na svého syna, ale pokud je to takový problém můžu zase jít."
Lindsay: "No tak se hned nečil, ale stejně budeš muset jít, musím ho odvést do školky."
B: "Udělám to."
Lindsay: "Cože?"
B: "Řekl jsem, že ho odvedu."
Lindsay: "No... tak... fajn."
Nedivte se té její překvapené a možná i šokované reakci poněvadž i já jsem sám ze sebe v šoku tohle je totiž poprvé za celou dobu co Gus chodí do školky že ho tam vedu já a ani pořádně neznám cestu byl jsem tam jen jednou a to když měl svůj první velký den... Bože já jsem fakt táta za všechny prachy!
Jakmile jsem ho tam odvedl tak jsem měl sto chutí tam počkat a zase ho odvést domů... Jak mě se nechtělo do Kinneticu dnes jsem na něj a ani na svoje pracovníky neměl vůbec náladu, věděl jsem, že mě momentálně vytočí i ta nejmenší maličkost a to už je co říct!
Synthia: "Briane!"
Ted: "Briane!"
Bože copak jsme v zoologické zahradě oba se na mě vrhli jak supy na svou kořist a to jsem tu teprve necelou minutu... Já věděl, že sem nemám lézt!
B: "Je to důležité až tak že jde o něčí život nejlépe o ten můj?!"...Zkoumavě jsem si je oba prohlížel.
Synthia: "No já..."
Ted: "Podle mě..."
B: "Takže není... Mějte se!"...Bouchl jsem dveřmi své kanceláře přímo jim před nosem.
Usedl jsem za stůl a začal se vším tím, co mi pomáhá vydělat na můj život a v některých chvílích i na životy jiných jako je třeba Gus, Maikey a... A Justin. A to co jsem právě teď potřeboval ze všeho nejméně, se právě stalo, jak on se ten kluk dokáže vždy dostat do mé mysli, aniž by se nějak snažil to je vážně k nepochopení a k vzteku, který si momentálně nemám na čem vybít!
B: "Co zas?!"
Ted: "Já jen..."
B: "Vyklop to rychle a zřetelně jinak se neznám."
Ted: "Můžu dnes odejít dřív? Víš mám zubaře."
B: "Nemůžeš! Ještě něco?"
Ted: "Já myslím, že to bude všechno."
B: "Skvělé dveře jsou támhle,"...Ukázal jsem na ně.
Otočil se k odchodu a zdálo se, že se ho snad zbavím, jenže na půli cesty pokud se tomu tak dá říct se opět otočil a vrátil se zpátky...
B: "Teď co?"
Ted: "Tak jo řeknu to jednoduše... Vím, že ti na mně no vlastně na nikom nikdy nezáleželo ale to že máte s Justinem neshody tě neopravňuje k tomu abys mi bránil v udržování mého zdraví takže já ti pouze oznamuji že dnes odcházím dřív protože mám zubaře... Poser se třeba!"
B: "Fajn."
Ted: "Fajn?"
B: "Můžeš jít k zubaři."
Ted: "Skvělý."
B: "A Tede?"
Ted: "Ano?"
B: "Mluv takhle se mnou ještě někdy a jsi bez práce."
Ted: "Jasně."
Nemyslel jsem to vážně vlastně na mě udělal dojem od té doby, co pro mě pracuje jsem ho nikdy neviděl pro něco tak bojovat tak neústupného a rozhodnutého dosáhnout svého... Vždycky věděl, že bude ve své práci nejlepší, v práci pro mě a dneska mi poprvé ukázal, že jsem se nemýlil.
Dal jsem se zase do papírování a bylo to snad ještě víc nudnější a života vysávající než před tou malou chvilkou dnes jsem opravdu neměl na nic z toho ani pomyšlení a jediné co jsem chtěl bylo, jít domů, lehnout si a vyspat se z téhle noční můry! Jenže to nebylo tak jednoduché, nemohl jsem jen lusknout prsty a přát si aby se to stalo i zlatá rybka by mi momentálně bylo k hovnu vždyť já ani nevím kde Justin je tak jak tohle mám vyřešit?!
Už se blížil večer a až na Synthii která má asi ráda přesčasy všichni opustili pracoviště a zrovna ona se rozhodla že bude okupovat mou kancelář...
B: "Bože další koho jsem právě potřeboval."
Synthia: "Jsi opilý?"
B: "Co chceš? Taky k zubaři?"
Synthia: "Prosím?"
B: "Nic jen to vyklop."
Synthia: "Máš návštěvu."
B: "A koho?"
Synthia: "Justina, ale jestli on je důvod tvé nálady, nejsem si jistá, zda je dobrý nápad ho k tobě připustit."
No tak tohle se nevyvíjelo podle mých představ, nečekal jsem ho tady a to vůbec myslel jsem, že ho najdu doma a tam to snad nějak vyřešíme v mém útočišti! A i když je Kinnetic taky můj v loftu se vždy cítím jistější, jenže teď už není čas na to vybrat si správné místo na diskuzi, která se bude týkat ani nevím čeho!
B: "Už jsem ti někdy řekl, jak moc mi lezeš na nervy?"
Synthia: "Mnohokrát! A můžu ho teda pustit?"
B: "Nic jiného mi asi nezbývá."
Synthia: "Dobře a nezabijte se, já pak jdu domů."
B: "Neměj strach!"
Vážně jsem si nedokázal představit nic pozitivního hlavou mi létaly pouze ty nejhorší scénáře z nejhorších ale nechtěl jsem ani pomyslet na to že se snad ještě nějak zle pohádáme, protože to nechci! Naštval mě tím, co udělal, ale to já jeho taky takže my dva už si asi nemáme ani co vyčítat, ale teď jde o to že chci abychom to vyřešili nějak dospěle a normálně a myslím že brzo zjistím jestli se to podaří... Právě překročil práh mé kanceláře!
No comments:
Post a Comment