Nový díl.
BRIAN
Bohužel díky skvělé strategii, při které se mi Justin velmi úspěšně vyhýbal, jsem nemohl udělat absolutně nic pro to, abych ho získal zpátky, a dnes už je naneštěstí i den kdy se stěhuje do svého nového domova a já tomu nemůžu vůbec nijak zabránit. Celý den to v jídelně rozebírali, pořád mluvili o tom, jak je to úžasné, že má Justin svoje vlastní bydlení a že mu budou pomáhat, aby to zvládnul, ale nakonec bylo asi nejlepší, když přišla Jennifer, a začala popisovat, jak to u něho vypadá, no co jsem z toho tak pochopil tak se jí ten byt vůbec nezamlouvá, ale Justin má svou hlavu a nedá si říct tudíž je po jeho a všichni to musí respektovat! Ale asi třešničkou na dortu bylo, když se Maikey dobrovolně přihlásil k tomu, že dá Justinovi Hunterovu matraci, v ten moment jste opravdu měli vidět můj vražedný, vzteklý a vytočený výraz, kdyby nebylo toho, že už jsem jednou dal najevo, jak moc mě Justinovo stěhování rozhodilo tak Maikeymu vyválím ksicht v té jeho omeletě! Ale asi ze všeho nejvíc mě rozsekala Debbie, která ze všech nejvíc skládala Justinovi poklonu za to jak je odvážný a že se mu bude snažit pomáhat jak jen to půjde, ale nakonec když byli všichni z doslechu jsem dostal zase jednu přednášku o tom jak všechno můžu napravit... No hádejte co? Už není, co napravovat všechno jsem projel na celé čáře!
Ale budu se muset konečně začít soustředit na něco jiného a přijmout to že se mnou Justin zkrátka skončil a tentokrát už na dobro a jedno takové rozptýlení mi za chvíli přivede Lindsay... Už ani nevím, kdy jsem byl s Gusem naposledy o samotě a tím nepočítám tu zmrzlinu, kam jsem se vetřel, abych mohl být nablízku Justinovi, ale jednoduše jsem rád, že s ním budu moct strávit zase nějaký ten čas.
Jakmile zazvonil zvonek tak jsem se téměř přerazil, ale v momentě, co jsem otevřel dveře, jsem si nebyl jistý tím, zda jsem se přerazit radši opravdu měl anebo zda mám ty dveře zase zavřít a rozdýchat to...
B: "Co tady děláš?"
J: "Lindsay nemohla a tak mě poprosila, abych ho přivedl."
B: "A-aha, tak pojďte dovnitř."
J: "Díky."
B: "Koukám, že vytuhnul."
J: "No jo chtěl vzít do náruče a bylo to... Kam ho mám uložit?"
B: "Do postele nejspíš."
J: "Jo jasně logicky."
Čekal jsem v obýváku, zatímco ho Justin ukládal do postele a tak nějak jsem se snažil probudit, dokonce jsem se i štípnul, ale pokaždé tam Justin pořád stál a já si začínal připouštět, že tu opravdu je a má jediná myšlenka spočívala v tom, že jsem se sám sebe neustále ptal "Co mám sakra udělat, aby jen tak neodešel?!"
B: "Dáš si něco k pití?"
J: "Ne měl bych jít."
B: "No tak jeden drink ti neuškodí."
J: "Fajn jednu skleničku si dám."
Oddychlo se mi jakmile souhlasil horší to však bylo když jsem zjistil, že v mé zásobě alkoholu se nachází pouze pivo a víno a nejsem si jistý tím, zda se to momentálně hodilo, ale když už jsem si měl vybrat tak víno bylo jasným favoritem přece jen zavání trochou romantiky a to má Justin přece rád...
B: "Tady to je."
J: "Hmm, víno?"
B: "Promiň, všechno došlo."
J: "Měl si napilno?"
B: "Spíš důvod pít."
Nečekal jsem, že hrobové ticho nastane tak brzy, ale kdyby to byl on, kdo by vmetl mně do tváře, že kvůli mému odchodu pil téměř do němoty taky bych netušil, jak mám reagovat!
Sice jsem se chtěl vymluvit na cokoliv, co by mě v ten moment napadlo, ale pak mi došlo, že by to nemělo žádný smysl, on potřebuje vědět, co se mnou jeho odchod udělal a že ho opravdu chci zpátky!
B: "Promiň."
J: "Ne máš pravdu, je to moje vina."
B: "To jsem neřekl."
J: "Ale já to říkám, můj odchod tě zničil."
B: "A já tě ničil posledních 5 let tak jsme si alespoň kvit."
J: "To není pravda, Briane, neničil si mě, jen každý chceme něco jiného."
B: "Ano rodinu, domov, manželství..."
J: "A já respektuju, že ty to nechceš a proto je to takhle jednodušší."
B: "Blbost! Nikdy nebude nic jednodušší, dokud nebudeme ležet ve vlastních hrobech."
J: "Měl bych vážně jít."
B: "Jo jasně... Uteč si! Udělej to jednodušší!"
J: "Omlouvám se."
Nevím, co přesně v tenhle okamžik by bylo snazší udělat zda ho chytit a vlastníma rukama zaškrtit anebo ho chytit a na podlaze se s ním pomilovat, ale stoprocentně jsem věděl, že ani jedno z toho by nemohlo být momentálně reálné a tak jsem přešel na záložní plán...
B: "Justine?"...Zastavil jsem ho když došel ke dveřím.
J: "Ano?"...Otočil se ke mně.
V ten okamžik jsem neměl na co čekat a ani jsem čekat nechtěl šel jsem rovnou k němu, natiskl ho na dveře a podmanil jsem si jeho sladké plné rty, čekal jsem, že se bude bránit, ale udělat přesný opak, přitáhl si mě k sobě ještě blíž a naše polibky víc a víc prohluboval... Téměř se nám slastí podlomila kolena a myslím, že kdyby se zde nenacházel Gus neskončili bychom jen u polibků, jenže i ty jednou musely skončit...
J: "Briane já... Opravdu musím jít,"...Vydechl po polibku.
B: "Nechoď,"...Přitiskl jsem své čelo na to jeho a podíval se mu do očí... Měl v nich strach, ale nechápal jsem proč.
J: "Dej za mě Gusovi pusu,"...Jedním pohybem otevřel dveře a byl pryč.
Ale já tam zůstal dál stát jako bych ho stále držel v náruči, ale nebyl tam, bylo tam jen šílené prázdno, ale taky jsem pořád mohl zřetelně cítit jeho vůni, jen jsem přivřel oči a doslova ji nasával a taky jsem prosil kohokoliv tam nahoře, aby mi ho pomohl získat zpátky, protože jestli ho opravdu ztratím navždycky, nemá můj život už dál vůbec žádný smysl!
Nakonec když jsem se dokázal překonat a dostat ode dveří tak jsem si lehl do postele ke Gusovi natiskl ho k sobě a hladil ho ve vlasech, po dlouhé jsem mohl při spánku mít na blízku někoho, koho miluju a za to jsem byl neuvěřitelně vděčný...
No comments:
Post a Comment