Nový díl.
BRIAN
Po celou dobu co ke mně směřoval, jsem ani na zlomek vteřiny neuhnul pohledem, musel jsem mu ukázat, že jsem to pořád já ten arogantní blbeček Brian Kinney a ačkoliv to byl úplný opak toho získat ho zpátky, tak v tu chvíli to byla moje jediná naděje jak následující situaci přežít bez větší újmy na zdraví a především psychice!
Opravdu jsem se bál toho nejhoršího a tím samozřejmě myslím mé odhalení při mé včerejší misi opravdu nevím, jak bych mu to celé vysvětlil a to především tu část kdy jsem ho sledoval od Babylonu, jen abych se ujistil, že je v pořádku a pak taky tu jak jsem ho dostal domů ale každopádně i pokud se to netýká právě tohoto, jsem z toho docela nesvůj!
J: "Ahoj,"...Usmál se a samozřejmě že jako sluníčko bože vraždil bych, jen abych ho mohl políbit.
B: "Ahoj."
J: "Jen mě napadlo, jestli nechceš, abych ti sem dal na chvíli Guse, dlouho jste se neviděli."
Úplně první co mi přišlo na mysl, bylo, zda si sem hodlá sednout s Guse taky, ale vyřknout takové přání na hlas by mě ani ve snu nenapadlo, no popravě v tu chvíli jsem myslel, že ze sebe nedostanu ani jednu podělanou hlásku, tohle byla totiž asi ta nejdelší věta, která z něho za poslední čtyři týdny vypadla, a já absolutně nevěděl, jak na ní mám reagovat, ačkoliv nebyla vůbec nijak zvlášť složitá a odpověď na ní jsem znal.
B: "J-jasně,"...Zakoktal jsem se jak nečekané.
J: "Dobře tak já pro něho dojdu."
B: "Super."
Ani netušíte, jak moc jsem si přál ho k sobě strhnout a přisát se na ty jeho sladké rty byl doslova k nakousnutí ale bohužel taky naprosto nedosažitelný a už vůbec mě udivuje, že se tak najednou má se mnou do řeči jen se ale modlím, že za tím nebude Lindsina nezkrotná pusa která zapříčiní mnoho nepříjemných událostí!
Gus: "Ahoj tati,"...Okamžitě si ke mně přisedl a doslova mi vrazil pusu.
B: "Nazdar špunte, jak se máš?"
Gus: "Dobře za chvíli jdeme se strejdou na zmrzku."
J: "Jen pokud ti to samozřejmě nevadí."
B: "Mělo by snad?"
J: "Je to tvůj syn tak aby ti nebylo proti srsti že ho krmím nezdravými věcmi."
B: "Pokud sis nevšiml tak jsem se v jeho výživě nikdy neangažoval tudíž je na tobě co bude jíst, když ho momentálně nejspíš vychováváš."
Popravdě ani nevím, co mě to v tu chvíli popadlo a kde se to ve mně vzalo ale tak nějak to ze mě doslova vypadlo já jen, že když ho téměř každý den vidím s Gusem, jak jim to skvěle funguje a že by mu klidně mohl dělat tátu tak část mě jako by záviděla, že já toho nejsem schopný, ale abych to Justinovi zazlíval, nebylo správné.
J: "Já vás nechám o samotě."
B: "Ne Justine promiň já..."
J: "V pohodě za chvilku pro něho přijdu."
No to mi teda ten plán "Získat ho zpátky!" opravdu skvěle vychází první smysluplný dialog po měsíci a já ho dokázal hned po minutě parádně odpálkovat, kdo by to byl čekal!
Gus mi vyprávěl o všech novinkách ze školky o tom jak s mámami a se sestrou pojede na nějaký super výlet a taky nezapomněl zmínit to jak mu Justin před spaním čte pohádky a ta část pro mě byla dost těžká na poslouchání není to tak že by mi vadilo že spolu tráví čas problém je v tom že dva nejdůležitější lidé v mém životě spolu tráví čas a já toho nejsem součástí musím se neustále jen dívat na to jak se smějí a jsou spolu šťastní a já jsem tak maximálně důvod toho proč jsou smutní a ano občas mě napadne že by bylo mnohem jednoduší kdybych se od nich úplně oprostil a nechal je žít beze mě, ale to bych to pak všechno vzdal a to nemám ani trochu v plánu chci být prostě jejich součástí ať to stojí cokoliv... Chci být lepší táta a chci Justina zpátky! A udělám pro to všechno, to slibuju!
J: "Tak půjdeme Gusi?"
Gus: "Už? Chci být s tátou!"
J: "Víš, že máme málo času."
B: "Kam spěcháte?"
J: "Jen mám dneska něco na vyřízení a přijít pozdě by nebylo dobré takže..."
B: "Chápu tak v tom případě nebudu zdržovat."
Gus: "A nechceš jít taky?"
J: "Jsem si jistý, že má táta důležitější věci na práci."
B: "Vlastně ani ne."
J: "Tím chceš říct?"
B: "Že půjdu s vámi."
Gus: "Juchůůů!"
J: "Tak d-dobře."
Co mě to proboha napadlo?! Už teď svého rozhodnutí začínám litovat protože jsem si víc než jistý že tohle nemůže dopadnout dobře a ani Justin se netvářil moc nadšeně ale taky jsem si pekelně jistý tím že víc takových příležitostí kdy budu moct být s Justinem vice méně o samotě a přinutit ho tím tak si vzpomenout proč se do mě tenkrát zamiloval, už moc nebude a tím pádem teď jde o všechno... Je to všechno nebo nic!
Každý jsme si vzali kopeček zmrzliny a Gusovi se nás po dlouhém přemlouvání podařilo zatáhnout na hřiště, Justin se sice zdál nervózní, což u něho není zvykem, ale snažil jsem se to přehlížet a v rámci svých možností navodit příjemnou atmosféru což je v mém případě doslova v rámci mých neschopných možností!
J: "Jak se vůbec máš?"...Přerušil hrobové ticho, které mezi námi panovalo od chvíle co se od nás Gus oddělil na prolézačky a my si sedli na lavičku.
B: "Docela dobře a ty?"
J: "Podobně vlastně myslím, že se mi vede celkem slušně."
B: "To rád slyším."
J: "A co Kinnetic?"
B: "Líp šlapat už snad ani nemůže."
J: "Musíš být hrdý."
B: "Dalo by se to tak říct."
J: "To ti přeju."
B: "Díky."
Znáte takový ten trapný okamžik, kdy si hledíte do očí a ani jeden z vás neví, co má udělat a vždycky to skončí tak že se vaše rty ve finále setkají a vy si uvědomíte, jak moc se milujete? No tak takhle to funguje leda tak ve filmech poněvadž nám naše vzájemné pohledy přerušila dotěrná včela, která osídlila Justinovu zmrzlinu, a ten jí vyděšením obtiskl na mou košili.
J: "Bože promiň,"...Smál se jak šílený.
B: "Tohle ti nedaruju!"...Jak jsem řekl tak jsem i udělal a svou zmrzlinou jsem poctil i jeho tričko.
J: "Ty!"
B: "Začal sis!"
J: "Napadla mě včela!"
B: "Ne že by to byl zrovna tříhlavý vlkodlak!"
J: "Víš přece, že na ně mám alergii!"
B: "Ou."
J: "Já se z tebe zblázním!"
B: "A já z tebe máš na puse zmrzlinu a vypadáš jak cvok!"
J: "Kde?"...Snažil se si to setřít ale přesně na opačné straně.
B: "Ukaž,"...A tak jsem to udělal za něj a po tak dlouhé době jsem se prstem dotkl jeho rtu.
J: "Děkuju,"...Letmo se dotkl mé ruky a v tu chvíli mnou projel elektrizující pocit.
Stačilo tak málo a mohl jsem ho políbit opravdu jen tak málo! Ale neudělal jsem to a ne proto, že bych nechtěl jen nám to překazil můj pětiletý syn, který nám přišel oznámit že se mu chce čůrat v tu chvíli jsem si přál aby ještě nosil plínky jenže ani to by mi nejspíš nepomohlo poněvadž Justin jako by se probudil ze snu se vymluvil na to že už musí jít čapnul Guse do náruče a zmizel stejně rychle jako se před pěti lety objevil v mém životě...
No comments:
Post a Comment