Nová povídka.
BRIAN
Mohl bych si v hlavě přehrát milióny závěrů, milióny představ, milióny myšlenek, milióny záporů, které by mi pomohly, abych to tenkrát, když jsem ho poznal, udělal všechno jinak, jenže já bych to stejně nakonec udělal přesně takhle, stejně bych si pro něj zas a znovu došel k tomu sloupu, nic by mě nezastavilo, opakoval bych to s ním všechno neustále dokola - naše první setkání a vše co následovalo potom - vraždil bych, jen abych to mohl zažít a prožít znovu!
Jenže on to porušil... Porušil slib, který mi dal, slib, že mě bude navždy milovat, že mě nikdy neopustí, že mi pokaždé všechno promine, že za mnou bude vždycky stát ať se děje, co se děje, že se mi nikdy nepodaří ho odehnat, stačilo jen abych mu řekl, co chtěl slyšet, když se mě zeptal "Proč tohle pořád děláme, když víme, že to nikdy nebude fungovat?" a mohl jsem ho pořád mít, ale já radši udělal pravý opak aniž bych si uvědomoval, že jsem tím naprosto všechno zničil, že jsem tím způsobil, aby mě opustil a nemohl jsem to změnit sám sobě jsem nedovolil nic říct a radši jsem ho těmi dveřmi nechal odejít...
Maikey: "Briane vnímáš mě vůbec?"
B: "Huh?"
Maikey: "Proč si s ním nepromluvíš?"
B: "S kým?"
Maikey: "S kým asi? S Justinem!"
B: "A proč bych to jako dělal?"
Maikey: "Třeba proto, že už mě nebaví koukat na to, jak ho to hodinu propaluješ pohledem."
B: "Nic takového nedělám, nemám důvod!"
Maikey: "Ani třeba ten, že ho miluješ a chybí ti?"
B: "Jak jsem už několikrát zmiňoval - já..."
Maikey: "Nehraješ na kluky, já vím! Nepřijde ti už trapné to neustále omílat dokola?"
B: "Podle mě je to velice efektivní."
Maikey: "Víš, co by bylo velice efektivní? Kdyby ses konečně zachoval jako chlap a řekl mu to!"
B: "A pak bych si ho mohl vzít a usadit se s ním na předměstí stejně jako ty a Ben!"
Maikey: "Nevím co je na tom tak špatného!"
B: "To, že to zkrátka nejsem já, není to nic pro mě a rozhodně nikdy nebude!"
Maikey: "Ty jsi vážně už na zabití!"
B: "Nápodobně a teď pokud mě omluvíš, zahlídl jsem někoho, jehož pusa bude mít lepší úkol než žvatlání o blbostech."
Maikey: "Tak ho aspoň svým ptákem nezadus, až se tě zmocní svědomí!"
B: "Neměj péči!"...Křikl jsem po něm a radši se mu vzdálil z dohledu.
A to jsem si myslel, že jsem v pozorování Justina víc než nenápadný, ale asi jsem se šeredně zmýlil a mám ten pocit, že kromě Maikeyho to zaregistroval právě i Justin, ale snažil se předstírat, že si mě vůbec nevšiml anebo možná to ani nepředstíral, ale zkrátka neměl potřebu dávat najevo zájem o mě, protože už ho nejspíš ani nemá anebo má sakra já ani nevím on je výmluvný asi jako člověk bez jazyka jsem vlastně rád když mě vůbec pozdraví anebo se zeptá jak se mám což je ale otázka, kterou přímo nenávidím a vraždil bych za ní! Jak bych se asi tak mohl mít když si mi dal košem a já každý den od té chvíle musím předstírat jak moc v pořádku jsem a to mě začíná doslova ničit ale říct ti to? To se radši zavřu do krabice a sám pošlu do Číny, až tak zbabělej jsem!
Každopádně se mi vůbec nelíbilo jak Justin už hodinu seděl na baru a za tu dobu do sebe stačil vyklopit již "pár" skleniček a vím moc dobře že i malé množství s ním dokáže udělat divy a nerad bych se zítra dozvěděl že měl otravu krve z alkoholu a proto se ho alespoň snažím zpovzdálí hlídat kdyby náhodou bylo třeba a moje pomoc by byla víc než k užitku a jedna věc je jistá dokud nebudu mít jistotu že je na cestě domů teda pokud tak teď nazývá místo kde bydlí tak se odsud nehnu ani na krok!
Čekal jsem na to kdy mě Maikey objeví a zjistí, že důvod pro který jsem od něho zdrhnul byl vymyšlený a že ten pravý byl právě Justin s doslova flaškou chlastu a má starost o něj, ale to se nestalo a byl jsem za to moc vděčný jenže radost z toho že neobjevil mé zoufalství náhle vystřídala otázka zda mám Justina sledovat a ujistit se že v pořádku dojde domů protože se právě zvedl k odchodu a nevypadal vůbec nejlíp rozhodně teda ne tak že se dostane bez potíží na místo určené...
Tak jo v momentě co jsem zahlédl že sebou zakolíbal jsem se okamžitě zvedl a následoval ho, připadal jsem si jako totální idiot anebo sériový vrah, který si vyhlídl další oběť protože přesně tak jsem se choval skoro jsem za ním našlapoval po špičkách a dělal jsem velice nenápadného... Nejspíš bych se jako tajný agent uživil...
J: "Vím, že mě sleduješ!"...Otočil se směrem ke mně.
Anebo taky ne! Tak tohle mi teda absolutně nevyšlo podle plánu dneska mi to s tou nenápadností vůbec ale vůbec nevychází ale otázkou teď zůstává na co se mu vymluvím, protože ani to není momentálně moje nejsilnější stránka...
B: "Asi jen máme stejnou cestu, nefandi si zas tolik!"
J: "Briane, jsi nenápadný jak - *škyt* - jak..."
B: "Justine, jsi v pohodě?"
J: "Jasně já jen..."
A bylo to, v mžiku se mi doslova zhroutil do náruče, jako kdyby byl z papíru! Neměl jsem vůbec tušení co si s ním počnu, ale zároveň jsem nechtěl dělat vůbec nic, bylo příjemné ho zase držet v náruči i když to bylo za takových okolností, ale jednoduše mi to chybělo, takže si asi dokážete představit, že první co mi přišlo na mysl, bylo, že bych ho nejraději vzal k sobě a měl ho na očích, dokud se z toho nevyspí a s nadějí že si třeba uvědomí, že za to pořád stojím bych ho sledoval, zatímco by spal. Ale raději jsem zvolil druhou možnost o dost rozumnější a to takovou že jsem ho vzal do jeho náhradního domova...
Lindsay: "Proboha co se stalo?"
B: "Trochu to přepískl s pitím."
Lindsay: "Trochu?!"
B: "Co? Nejsem jeho chůva!"
Lindsay: "Ne, ale jsi jeho..."...Zarazila se.
B: "Už ani to nejsem Lindsay."
Lindsay: "Promiň."
B: "Radši mi řekni, kam ho mám dát je pekelně těžký."
Lindsay: "Na pohovku."
B: "Jak je libo."
Lindsay: "Děkuju že ses o něho postaral."
B: "Nerad bych se zítra dočetl v novinách, že ho někde nalezli mrtvého."
Lindsay: "To by se nestalo, má svého hrdinu."
B: "Lindsay no tak!"
Lindsay: "Dobře promiň, každopádně ti ale určitě bude vděčný."
B: "Ne nic takového pochybuju, že si něco vůbec bude pamatovat tak mu prosím neříkej, že jsem to byl já."
Lindsay: "A jak mu teda mám vysvětlit, jak se dostal domu?"
B: "Ty něco vymyslíš."
Lindsay: "Bri..."
B: "Slib mi to."
Lindsay: "Dobře slibuju."
B: "Děkuju."
Raději jsem se zdekoval pryč bylo to bezpečnější nechtěl jsem riskovat že by se Justin třeba probudil a viděl mě, nepotřebuju aby si pak myslel že mi musí být vděčný to bych s ním pak totiž musel mluvit z očí do očí a bylo by to ještě těžší než do teď takže jednoduše budu doufat že Lindsay svůj slib dodrží a já se tak budu moct zase vrátit do svého zoufalství, ze kterého nejspíš není cesta zpět...
No comments:
Post a Comment