Nový díl.
JUSTIN
Znám Briana znám ho až moc dobře a proto se mi nemůžete divit, že jsem zaskočený tím jak se posledních pár týdnů chová jinak, tak něžně, tak zamilovaně a až nesmírně romanticky, vždyť včera jsem jen tak ze srandy abych ho poškádlil navrhnul nějaký film na večer samozřejmě, že romantický ty jeho čertí oči a následný ďábelský sex mi za to pokaždé stojí a proto když bez sebemenšího zaváhání souhlasil jsem byl trochu vyvedený z míry, ale pak jsem si řekl proč ne, jenže již v polovině jsem byl šíleně ospalý a ke konci jsem byl už téměř tuhý a dostat se sám do postele bych fakt nedokázal, ale Brian to skvěle vyřešil za mě, řekl bych, že je to na něho až moc podivné aby mě v náruči přenesl do postele, ale ten okamžik jsem si i přes skoro spánek vychutnával jak nejvíc jsem mohl no a těsně než jsem úplně vytuhl jsem zamumlal "Miluji tě!" ovšem, že jsem nečekal odpověď, ale dal bych za ní cokoliv... No a teď když už jsem Vám tak nějak vysvětlil tu jeho změnu chování tak asi chápete, proč jsem mu navrhl ten šílený nápad o nás dvou v ráji, a i když mi Brian dal najevo i když ne úplně zřetelně ale dal, že se s tím můžu rozloučit tak mi něco i přesto říká, že to nebude tak úplně pravda, že i jemu se to svým způsobem zamlouvá, tím jsem si opravdu jistý, jen už bude horší ho donutit k tomu, aby to přiznal!
Debb: "Co se stalo?"
J: "Co by se mělo stát?"
Debb: "Směješ se až přehnaně!"
J: "Jen jsem... To je jedno."
Debb: "Hele tak to ne dořekni to!"
J: "Prostě Brian..."
Debb: "Hádali jste se?"
J: "Myslíš, že bych se smál?"
Debb: "Pravda!"
J: "Dal jsem mu návrh, že bychom mohli někam vyrazit do přírody..."
Debb: "A on to zavrhnul?"
J: "Debb!"
Debb: "Promiň, mluv."
J: "Já ani nevím, on se nějak specificky nevyjádřil, sice se to snažil zesměšnit, ale něco mi říká, že tentokrát by to mohlo vyjít."
Debb: "Zlato víš, že bych ti to moc přála, ale..."
J: "Brian je Brian."
Debb: "A já nechci, aby si byl zklamaný."
J: "Nebudu, já věřím, že tentokrát ne."
Nebudu zapírat, že mi tentokrát Debbie spíš přidala na obavách než na naději, ale i tak si to nenechám zkazit, tu představu toho, že tentokrát by to mohlo opravdu vyjít, že bychom s Brianem mohli jet na nějaké romantické místo, milovat se od rána do večera a relaxovat pod širým nebem, vím, že pro pana Kinneyho je tohle přímo hororová představa, i když mi něco říká, že pro tohohle nového zatím úplně nepoznaného by to tak úděsné být nemuselo a to si myslím už jen proto jak jsme o tom ráno "diskutovali" znám jeho odmítavý postoj z kterého mám někdy až strach, ale tenhle do něho měl docela hodně daleko, tentokrát jsem v jeho očích viděl, že i on by se mnou chtěl někde strávit romantické chvíle jen se to bojí přiznat a to je překážka, kterou doufám překonáme!
Debb: "V to doufám Sunshine, poněvadž Vám to šíleně přeju, vždycky jsem věřila, že Briana jednoho dne něco změní, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude láska."
J: "Až to zní děsivě, ale pokud to, že ho miluju, z něho udělalo lepšího člověka jsem za to vděčný."
Debb: "On opravdu může být šťastný jedině s tebou."
J: "Budu v to věřit, protože ani nevíš, jak moc bych si přál, abychom spolu někam vyrazili jen my dva a něco uvnitř mně je přesvědčené o tom, že tentokrát to vyjde."
Debb: "No tak bych se být tebou pustila do práce, když tady pár dní nebudeš!"
J: "Jdu na to!"
Vždycky se při práci tvářím jak zubožené štěně, ale tentokrát jsem se usmíval přesně tak, jak říká Debbie a občas i Brian prostě jako sluníčko, nikdy jsem tak moc nevěřil, že by něco mohlo vyjít jako tentokrát, nedokázal jsem se ani za boha vzdát té iluze, že se to všechno stane, že s Brianem prožijeme několik dní v ráji jen my dva o samotě, to je něco co by si přál každý zamilovaný kluk aby ho jeho přítel vzal na romantickou dovolenou a ještě k tomu když se jedná o mě o totálního romantika srdcem i duší a naopak o absolutního antiromantika až do morku kostí a proto by to bylo tak moc výjimečné... Tohle zkrátka musí vyjít!
Šichta už se mi pomalu blížila ke konci a nervozita se naopak začínala rozjíždět na plné obrátky, ten šílený pocit žaludku na vodě mě téměř zabil, děsil jsem toho, co všechno by se mohlo stát až dorazím domů ačkoliv jsem věřil, že tentokrát to prostě musí vyjít, ale i tak ten kousíček pochybnosti byl do mě přímo zažraný a já začínal uvažovat o tom, že dneska přespím v jídelně dokud se však za mnou neozval moc dobře známý a krásně sametový hlas, který mě přinutil se usmívat...
B: "Ahoj Sunshine,"...Políbil mě zezadu na krk.
J: "Briane, kde ses tu vzal?"
B: "Myslel jsem, že tu najdu někoho na romantický výlet ve dvou."
J: "Hmm,"...Propadal jsem něžnosti jeho polibků, že jsem ani nezaregistroval, co říkal.
B: "Slyšel si mě?"
J: "Velice zřetelně... Počkat co?"
B: "Jednoduše doufám, že nemáš nic na práci, poněvadž odjíždíme."
J: "O, o čem to mluvíš?"
B: "Bože tobě snad zatvrdnul mozek, plním ti přání a už pojď, než si to rozmyslím!"
J: "Ale Briane já, já se nemůžu jen tak sebrat, mám tu ještě práci a nemám sbaleno a, a..."
B: "Pššš,"...Chytil mě za ruku a pomalu, ale jistě se mnou začal prchat z jídelny!
Nechápal jsem absolutně o co se tu vlastně jedná, tohle bylo tak nečekané až pro mě bylo doslova nemožné tomu uvěřit! Debb za námi ještě něco pořvávala o tom, že má šichta ještě neskončila, ale to Briana vůbec nezajímalo on mě doslova unášel a jakmile jsme byli v autě tak se chystal udělat ještě něco co mě přesvědčilo o tom, že z téhle dovolené se buď vrátím jako ten nejšťastnější kluk na světě anebo vůbec... Pokud se bude jednat o vraždu, mou vraždu!
No comments:
Post a Comment