BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Připadám si jako absolutní cvok, když se zamyslím nad tím, že mě na tom modrookým štěněti tak moc přitahuje ta jeho neuvěřitelná roztomilost a ještě víc mě zaráží, že ačkoliv se snažím přede všemi hrát, jak moc ukradený mi je a že jsem absolutně nikdy opakuji nikdy nedal najevo svoje city k němu a to proto, že žádné neexistují, tak je skutečnost zcela jiná! Jsem lhář, já vím, ale co jiného mi zbývá?
No každopádně jsem totálně pohlcen tím, jak nesnesitelně roztomilý a dokonalý je, že jsem se teď bez problému vrátil zpátky do jídelny, ačkoliv jsem z ní před ani ne minutou uprchl, jen abych se zbavil toho úděsného pohledu na to, jak s někým flirtuje, jenže mohl jsem to tak nechat být, když ho miluju?
Maikey: "Zapomněl sis zuby?"
B: "Polib mi!"
Maikey: "Co tě přimělo se vrátit?"
B: "Ty určitě ne!"
Maikey: "Taky tě miluju."
B: "Dík za info."
Maikey: "Tak už za ním půjdeš?"
B: "Za kým?"
Maikey: "Ty jsi nenapravitelný vůl!"
Alespoň na něčem se perfektně shodneme! Ale mohl jsem za ním, sakra, jít, když on tak skvěle předstíral nezájem o mojí existenci stejně jako já o tu jeho milionkrát před tím? Jasně, že nemohl... Sebevrah vážně nejsem!
Sedl jsem si zpátky na místo vedle Maikeyho neustále žvanící huby a snažil jsem se ignorovat veškerá slova i zvuky, která z něho vyšla, už jsem vážně začínal uvažovat o tom, že mu do chřtánu nacpu kus chleba, ale ještě víc jsem byl zaměstnaný neustálým pozorováním Justina a toho jeho objevu roku! To, jak se na něho díval tím svým štěněčím roztomilým pohledem anebo mu čas od času zašeptal nějaká slůvka do ucha... Bože, jak já v tu chvíli chtěl vyvraždit minimálně půlku Pittsburghu.
B: "Debb?"...Nemůžu uvěřit, že se právě chystám udělat něco tak okatého...
Debbie: "Ano, vaše veličenstvo?"
B: "Je možný, aby mě tady obsloužila nějaká obsluha nebo jsou tady jenom na flirtování se zákazníky?"...Řekl jsem, jak nejchladněji jsem mohl, ale pořád tak by to nevyznělo, že mi jde jen o to, aby s tím Justin přestal.
Debbie: "Tady někdo žárlí,"...Vysmívala se mi.
B: "Ne jen hladoví."
Debbie: "Před chvílí si měl senzační omeletu."
B: "Po ní bych měl tak maximálně střevní potíže,"...Mohlo mi být jasný, že po tomhle schytám pohlavek, ale až takovej?
Debbie: "To tě naučí neurážet moje jídlo!"
B: "Proč mám pocit, že se to netýká jen jídla?"
Debbie: "Protože si chytřejší, než vypadáš a Justina se místo tebe dotýká někdo jiný, takže... Nechtěj, abych ti to vysvětlovala dopodrobna."
B: "Nebo co?"
Debbie: "Jednoduše už je to na tobě... Justine! Zákazník!"...Zavolala ho, jak nejhlasitěji mohla a já se jen chtěl propadnout do pekla.
Věřte nebo ne, ale v tu chvíli jsem litoval mého rozhodnutí se vrátit do jídelny! Kdy se ze mě, sakra, stal takovýhle nemožný posera? Připadám si vážně jako totální vůl a v hlavě se neuvěřitelnou rychlostí snažím vymyslet slova, která bych mu věnoval, ale můj mozek je absolutně neschopnej!
J: "Tak co to bude?"...Ptal se chladně a bez zájmu... Něco jsem ho očividně naučil! Proč mi to ale, sakra, přišlo spíš roztomilé?
B: "Ty!"
Kurva, to se mi snad zdá! Teď dokonce vypadám jak nějaký zoufalec, který bez něho naprosto šílí... A popravdě ani nevím, jak mi tohle mohlo vyjít z úst, vždyť jsem vůbec nezamýšlel něco takového říct, tak co se, sakra, stalo? Jsem Brian Kinney, kurva fix! Ne lesbička!
J: "Promiň, nejsem v nabídce."
B: "Před chvílí to tak nevypadalo."
I když by se dalo říct, že jsem to chtěl jen udržet v hlavě jako pouhou myšlenku anebo si to když tak pouze zašeptat pro sebe tak ve finále to ze mě vyšlo tak, jak mi to přišlo na mysl a to pěkně zřetelně, že i hluchej by se nepřeslechl! Zdá se mi to nebo jsem vážně ještě větší kretén, než si myslí ostatní?
J: "Myslíš jeho,"...Kývl hlavou směrem k dotyčnému.
B: "Možná,"...Snažil jsem se dělat, že jsem absolutně nezaregistroval, kolem koho se motal, ačkoliv bych ho mohl nejspíš popsat do nejmenšího detailu a ten má doufám v rozkroku.
J: "Ten dostal jinej jídelní lístek."
B: "Koukám, nemůže z tebe spustit oči."
J: "Aspoň někdo jeví zájem o mou existenci."
B: "Jaký je to pocit?"
J: "Ty bys to měl vědět nejlíp, nedivil bych se, že si šukal i jeho."
B: "Vytahuješ drápy?"
J: "Pouze argumenty! A teď pokud mě omluvíš - musím pracovat."
B: "Hádám, že o dýška nebude nouze!"...Zakřičel jsem než mi zmizel z dohledu.
Ale až potom mi docvaklo, jak moc hlasitě jsem to zakřičel, stačilo se rozhlédnout po celé jídelně a opravdu nebylo jediného gaye, který by právě nevěnoval pohled mně... Dobře, to není žádná novinka, ale tentokrát to zkrátka bylo jinak, oni nekoukali na Briana Kinneyho - boha sexu, ale pouze na Briana Kinneyho - žárlivou lesbičku!
B: "Na co civíš?"...Bránil jsem se Debbiinimu propalujícímu pohledu.
Debbie: "Na kreténa."
B: "Ještě něco?"
Debbie: "Bylo to roztomilé."
B: "A co, prosím tě?"
Debbie: "Dal si mu najevo zájem."
B: "Debb, zákazníci čekaj."
Debbie: "Vždy a všude."
B: "No tak se na to vrhni."
Debbie: "Budu se ti prostě smát z dálky, jinak bych ti musela vlepit další pohlavek."
B: "Děkuju za ohleduplnost!"...Křikl jsem po ní.
Do hajzlu a to jsem se sem přišel pouze nasnídat... No dobře - spíš se shladit od jeho dokonalých křivek ráno zachumlaných v peřinách, které by zabránily mé pomstě za to, jak se mnou vypekl, ale i tak jsem zatím způsobil tak maximálně víc škody, než užitku! Někdy si říkám, že by nebylo na škodu, kdybych se někam zavřel a už nikdy nevylézal a bylo by o klid postaráno, ale ne já jednoduše musím hrát podle svého a to očividně i Justin a to je možná víc roztomilé, než jsem si doposud myslel, ale pokud hodlá dál propichovat svůj úlovek pohledem, já mu opravdu nehodlám bránit, vždyť on se ještě vrátí... Buď to anebo já se zblázním a to doslova!
Teď ještě zbývá otázka, zda se mám zvednout ze své barové židličky a dát se k odchodu s pocitem, že jakmile opustím tyto prostory, nebudu ani zdaleka schopný ovládat to, co dělá anebo mám zůstat tady, v klidu ho pozorovat a vědět, že jsem totální idiot?
No comments:
Post a Comment