Nový díl.
BRIAN
Vážně už jsem byl smířený s tím, že už ho nikdy neuvidím a ta myšlenka mě neuvěřitelně děsila, ale i tak jsem nebyl odhodlaný to nějak změnit a prostě respektovat přání jeho matky. Jenže pak mi to štěně zaklepalo na dveře a já jím byl opět zcela pohlcen, chtěl jsem se mu bránit, ale zkrátka jsem to nedokázal a v zápětí jsem se s ním svíjel rozkoší v posteli!
Nadával jsem si do pitomců za to že jsem si ho zase pustil k tělu, obzvlášť kvůli jeho mámě, ačkoliv ta mě naštvala a myslel jsem, že jí snad něčím praštím, ale i tak jsem jí nakonec pochopil a vím, že má pravdu, že se mnou nebude nikdy v bezpečí a šťastný, ale o poslední strávenou chvíli s ním jsem se zkrátka nemohl připravit a teď ho tu svírám v náruči zatímco spí, nechce se mi ho budit, ale prostě musím...
B: "Prober se,"...Pošeptal jsem.
J: "Ještě chvíli,"...Zamumlal.
B: "Tvůj čas vypršel,"...Trochu jsem zvýšil hlas.
J: "Prosím."
B: "Řekl jsem jen dneska, a pokud jdou ty hodiny správně, dnešek končí za dvacet minut."
J: "Nech mě tu do rána."
B: "Slíbil jsi to."
J: "Já vím, ale..."
B: "Ne Justine, dohodli jsme se a já to hodlám dodržet."
Tohle se mi tak hrozně nelíbilo, nechtěl jsem ho poslat pryč, chtěl jsem ho jen držet v náruči, líbat a vědět, že je v pořádku a můj, ale to jsem si nemohl dovolit, kdybych ho tu nechal do rána tak by to pak bylo do večera a tak dál a tak dál... A ne že bych byl proti, ale dal jsem slib jeho mámě a hodlám ho dodržet, nechci být ten, co jí ho ukradl a kvůli komu bude nešťastný - on si zaslouží něco lepšího...
J: "Tak já se oblíknu,"...Vzdal se a vstal.
B: "To bys měl."
Trhalo mi srdce vidět, jak na sebe kousek po kousku bere oblečení a že už ho pravděpodobně nikdy neuvidím ho ze sebe sundávat anebo že už nikdy nebudu mít možnost ho já sám z něho svléknout, ale neměl jsem jednoduše na vybranou.
J: "Uvidím tě někdy?"...Ptal se než vyšel ze dveří.
Chtěl jsem tak moc říct že ano, ale nemohl jsem, takhle to bylo zkrátka správně.
B: "Uvidíš mě ve svých snech,"...Usmál jsem se.
Vím, že už jsem mu to jednou řekl, ale tenkrát to nevyšlo on si to nevzal k srdci a já už ani nevím zda jsem to myslel vážně, ale tentokrát to tak bylo, víc přesvědčivěji už jsem znít snad ani nemohl, on se na mě jen podíval se skleněnýma očima a pak se otočil k odchodu, ale takhle jsem to prostě nemohl ukončit...
B: "Justine?"
J: "Ano?"
V momentě co se ke mně otočil jsem si ho k sobě přitáhl k polibku... Líbal jsem ho tak něžně jak jen jsem mohl a on mi to oplácel, bylo v tom tolik lásky, že i já jsem se nad tím pozastavil, ale pak jsem ho zkrátka musel nechat jít i když to bylo to nejtěžší a nejhorší co jsem kdy v životě udělal.
Bylo mi tak mizerně, ale nedalo se nic dělat, jedině tak litovat toho, že jsem si připustil, že ho miluju a teď mě to kvůli tomu bolí, ale to jsem nemohl, tohohle se litovat prostě nedá, co se stalo, se stalo a já už to jednoduše nezměním, musím to nechat tak jak to je a pokusit se zapomenout.
Nemohl jsem se vrátit zpátky do postele, ještě teď byla jeho polovina trochu zahřátá a já se na to necítil, to bych se totiž asi nejspíš zbláznil. Vydal jsem se do Babylonu, ačkoliv jsem nevěděl, co tam budu pohledávat, neměl jsem ani náladu na nějakého tricka nebo tancování na mou oblíbenou píseň, ale i tak jsem tam šel, sedl si k baru a začal objednávat jednu za druhou a po chvíli už se všechno začalo měnit na kolotoč.
Právě teď mě požíraly dva pocity, kterých jsem se chtěl za každou cenu zbavit a to pocitu na zvracení z toho všeho chlastu co jsem do sebe vylil a pak taky ten, který jsem doufal a především myslel, že nikdy nepoznám - ztratil jsem to jediné na čem mi záleželo a to co jsem miloval ačkoliv jsem se lásce bránil jak nejlépe jsem mohl - Justin byl to nejlepší co mě v životě potkalo a já si ho nechal jen tak vzít a to si nikdy v životě neodpustím, ale bylo to taky to jediné rozumné východisko, jenže i tak to nemění nic na tom, že je mi z toho zle!
Měl jsem v plánu se zvednout a jít se z toho domů vyspat, ale už zase jsem po cestě narazil na něco doslova nečekaného, zrovna když jsem se prodíral davem líbajících a svíjejících se gayů...
B: "Ale matko Taylorová co pro Vás můžu udělat?"
Jenn: "Neviděl jste Justina?"
B: "Ten by měl být doma v pelíšku."
Jenn: "Kdyby tam byl tak ho nehledám."
B: "Co tím chcete říct?"
Jenn: "Že nedorazil domů."
V tu chvíli jsem snad okamžitě vystřízlivěl, bodlo mě silně u srdce a můj mozek pohltila jedna nepříjemná myšlenka za druhou, v každé se to týkalo toho, jak se Justinovi něco stalo anebo naopak teprve stane, pokud ho napadne nějaká hloupost. Ale ten strach jsem na sobě zkrátka nemohl dát najevo, vždyť už s ním přece nemám nic společného a to právě kvůli Jennifer a ona si teď klidně přijde za mnou zjistit, jestli o něm něco nevím, jak kdyby se nechumelilo...
B: "Nevím, proč by mě to mělo zajímat."
Jenn: "Protože ho pícháte!"...I ona se v ten moment vyděsila toho jak to řekla, ale já se musel v podvědomí trochu usmát.
B: "Omyl - píchal. Pokud si vzpomínám tak jste mi zakázala se s ním vídat."
Jenn: "Nedělejte, že Vám to trhá žíly, vždyť jste ho ve svém životě od začátku nechtěl."
B: "Vy nic nevíte!"...Zakřičel jsem to a ani pořádně nevím proč, jen jsem prostě musel něco říct.
Jenn: "Tak mi to řekněte a pomozte mi ho najít, pokud ho milujete! Udělejte něco já Vás prosím."
Tohle bylo tak hrozně těžký, každá část mého těla, každý orgán, každá končetina, každý sval a především moje srdce s tím bojovalo, věděl jsem, že pokud to udělám, pokud jí pomůžu ho najít tak jí potvrdím to, co mi právě řekla, že pokud ho miluju tak něco udělám, ale tím bych všechno, v co jsem kdy věřil a co jsem si vybudoval, zničil. Ale kdybych naopak nic neudělal tak bych se nenáviděl, nejen proto, že by se mu mohlo něco stát nebo že on sám by si mohl něco udělat, pokud je to hlupák, který kvůli lásce dělá hlouposti, ale taky proto že bych zahodil šanci na to být konečně šťastný a být s někým koho miluji nade vše - Bože jak já nesnáším těžká rozhodnutí! Ale teď zkrátka budu muset jedno udělat...
No comments:
Post a Comment