Nový díl. - 18+
BRIAN
Nechápu, jak jsem bez něho mohl vydržet celých jedenáct měsíců, vždyť teď je pryč ani ne dvě hodiny a já už bez pochyby začínám šílet z jeho nepřítomnosti! Jak vůbec můžu přemýšlet nad tím, jak to přežiju po tom, co se zase vydá do New Yorku, když je nade vše úplně jasné, že nemám naprosto žádnou šanci to přežít, já bez něho nemůžu žít a hlavně nechci, řeknu a udělám pro to prakticky cokoliv, budu opravdu čímkoliv, jen aby se mnou zůstal a už mě nikdy znovu neopouštěl! Dalo by se říct, že pokud jsem se ještě nezbláznil tak mě to pravděpodobně čeká!
Potřeboval jsem si nějak vynahradit to, že tu teď není a tak jsem k jeho oblečení čichal, jak nějaký fetišista, jen abych nasál tu jeho krásnou vůni, opravdu jsem měl nutkání mu všechny věci vybalit a uložit je tam, kam patří - do mé skříně. Ale to už bych asi opravdu vypadal, jak nějaký zoufalec, i když to je to, co nejspíš jsem!
Už jsem opravdu chtěl, aby se mi vrátil, popravdě bych poprvé v životě byl vděčný, kdyby ti blázni neexistovali a neobírali mě tak o můj drahocenný čas s Justinem, ale jejich existence se bohužel nedá zapřít, takže mi nezbývalo nic jiného, než doufat, že to Justin s nimi rychle sfoukne a přijde co nejdříve, přesně, jak slíbil, protože jinak si pro něho klidně dojdu a odvedu si ho domu sám, ještě tak ale vědět, u kterého z těch cvoků přesně je, bohužel možností není zrovna málo, ale pokud bude třeba tak je obejdu všechny, ať už by to mělo trvat jakkoliv dlouho!
Tohle bylo jedno z nejdelších a nejhorších čekání v mém životě, tedy pokud nepočítám ty tři dny, které mě dělily od toho, abych si byl jistý že Justin po tom útoku bude žít, to bylo teprve čekání, s kterým se asi nedá nic srovnávat a znovu zažít bych ho už nemohl, ale i tak mě tohle čekání stálo veškeré úsilí, ta potřeba ho mít konečně u sebe byla tak silná, že mě téměř zabila a skoro přinutila udělat patřičné kroky, kdyby mě však nevyrušil zvonící telefon...
B: "Přísahám, Tede, že jestli to není něco důležitého tak jsi bez práce."
Ted: "A co takhle ta prezentace pro nové klienty, kterou máš naplánovanou přesně za dvacet minut?"
B: "Do hajzlu!"
Ted: "Tam budeme, pokud sem nepřilezeš."
B: "Tak je nějak zabav, já tam budu co nejdřív."
Ted: "Mile rád, jen otázka... Jak si na to mohl zapomenout? Ty nikdy na nic, co se týká firmy, nezapomínáš."
B: "Tvojí prací je účetnictví a vše, co ti přidělím, takže se nestarej o moje věci, buď tak hodnej."
Ted: "Fajn, tak ale hni zadkem."
B: "Hned jsem tam,"...Zavěsil jsem.
Nemám ani ponětí, jak jsem na tohle mohl zapomenout, když jsem to v podstatě plánoval celé týdny. Ah ano, už vím, jak jsem na něco tak důležitého mohl zapomenout - proto, že se v mém životě opět zjevilo něco mnohem důležitějšího, než je má firma a to Justin, který mě během pár hodin zase dokázal pobláznit natolik, že bych si na tu prezentaci vzpomněl, až když bych byl na dlažbě! Ten kluk se mnou vážně dělá věci, které vybočují z normálního chápání, ale z nějakého důvodu se mi to líbí, moc líbí!
Snažil jsem se dát trochu do kupy, vzal jsem si potřebné papíry a okamžitě jsem nasedl do auta, ve kterém jsem se rychle pokusil dostat na místo určení, ale dost neúspěšně... Kurva, od kdy jsou v Pittsburghu zácpy?!
Myslel jsem, že z toho auta vyskočím a doběhnu tam po svých, ale nakonec se mi odtamtud nějak podařilo vymotat a mohl jsem dojet až do Kinneticu s asi půl hodinovým zpožděním. Ale díky bohu mám Theodhora, kterému se podařilo jim zabránit v odchodu... Někdy jsem opravdu šťastný za to, že ode mě odkoukal obšťastňování klientů na záchodech!
Ve finále se mi podařilo napravit všechny prohřešky a já si mohl oddychnout s tím, že jsem si znovu získal srdce klientů, které jsem přetáhl z konkurenční firmy a samozřejmě jsem za tohle musel poděkovat i Tedovi, ačkoliv to bylo nad mojí povahu!
Ted: "Od kdy ty děkuješ, Briane?"
B: "Nemůžeš to prostě přijmout a vrátit se k číslům?"
Ted: "Můžu, ale i tak mě to nenechá spát."
B: "Alespoň budeš mít příjemnou noc s myšlenkami na mě s Blakem vedle sebe."
Ted: "Jo tak myslím, že od toho upustím."
B: "Dobrá volba."
Ted: "A stejně se musím zeptat."
B: "Na co?"
Zeptal jsem se ho, poněvadž jsem věděl, že on by to jen tak nevzdal a nakonec by stejně vyhrál a vytáhl by ze mě i ty nejmenší detaily, ať už se to týká čehokoliv.
Ted: "Co se stalo, že si zapomněl na tu prezentaci? Protože je absolutně nemožné, abys zapomněl na něco, co se týká Kinneticu, když v něm teď žiješ."
Dobře, doufal jsem, že to bude něco míň osobního nebo alespoň něco, na co bych mohl smysluplně odpovědět, ale to jsem byl pouze naivní, protože na cokoliv, na co se zeptá Ted, nemohu mít smysluplnou odpověď!
B: "Prostě jsem zapomněl."
Ted: "Blbost! Ty nikdy nezapomínáš, alespoň ne poslední rok, předtím si zapomínal jen kvůli Justinovi, ale ten je v NY, takže... Počkat, je v New Yorku, že ano?"
B: "Včera přijel."
Ted: "Justin je tady? V Pittsburghu?"
B: "Ano je."
Ted: "Ale jak to? Já myslel, že dobývá NY."
B: "Tede, já sám nevím, proč přijel, ale důležité je, že je tady."
Ted: "Tak proč nejdeš domu a nejsi s ním?"
B: "Protože šel navštívit ostatní a než, abych čekal doma, tak radši dodělám vše potřebné tady, ale ty můžeš jít a všichni ostatní taky."
Ted: "Pro dobro nás obou doufám, že tu hodlá zůstat, třeba se pak dočkám i nějaké dovolené."
B: "Běž už!"
Ted: "Alespoň ho pozdravuj."
B: "Budu."
Stejně jako Ted doufám, že se tu Justin rozhodne zůstat, ale dneska jsem si uvědomil jednu věc a to, že Justin měl důvod k tomu, aby odjel do New Yorku - chtěl ho dobýt, udělat si tam jméno a být malířem a to se nestane, pokud zůstane tady se mnou v Pittsburghu a já si nejsem jistý, zda bych se mohl smířit s tím, že si kvůli mně zničil kariéru, když to je vlastně důvod, proč jsem ho tenkrát poslal pryč.
Snažil jsem se nad tím dál nepřemýšlet, ale čím víc jsem si to zakazoval, tím horší to bylo, vyplňoval, podepisoval a zpracovával jsem všechno, co šlo, jen abych přišel na jiné myšlenky, než ty, které si týkaly toho, že Justinovi zničím kariéru a sen, ale ani jeden z těch papírů mi nepomohl a navíc už byl večer a já o něm pořád neměl žádné zprávy, věděl jsem, že pokud by se dostal domů dřív než já, tak by mi zavolal, kde jsem, ale to se nestalo, takže jsem mohl předpokládat jediné a to to, že tam ještě není a že pořád okupuje domácnost někoho z těch bláznů a s největší pravděpodobností to bude ta Debbiina, která ho právě láduje citronovými řezy, takže mojí jedinou šancí na to, abych následující chvíle přežil, je naložit si tolik práce, kolik je jen možné tady v Kinneticu najít, i kdybych měl začít zalévat kytky a mělo mi to pomoct tak to bez váhání udělám, ale naštěstí jsem byl tohohle ušetřen, když mě z prohrabování v papírech vysvobodilo klepání na dveře... Zvedl jsem hlavu, abych zjistil, kdo mě vyrušuje nebo spíš zachraňuje, a když jsem ho spatřil, tak jsem se téměř štěstím roztál, jako led nebo čokoláda, možná obojí!
J: "To pořád pracuješ takhle dlouho do noci?"
B: "Jen, když je třeba."
J: "Takže pořád,"...Odvodil si.
B: "Mise splněna?"
J: "Debb, Maikey a Emmett ano, ale ještě se musím stavit za Tedem."
B: "Od toho ti mám vyřídit pozdrav."
J: "Takže už ví, že jsem tady?"
B: "Dneska to ze mě vypáčil."
J: "Téměř jsem zapomněl, že před ním je těžké něco skrýt."
B: "Spíš absolutně nemožné."
J: "Máš pravdu,"...Pousmál se.
Byl tak krásný, že jsem myslel, že přeskočím stůl, abych ho mohl konečně po tak dlouhém dni bez něho políbit, ale naštěstí nebylo třeba, protože Justin ho následně obešel, postavil se ke mně a poté se sehnul pro polibek, který jsem mu okamžitě rád věnoval a málem jsem se od něho neodtrhl, kdyby se nedostavila ta otravná potřeba dýchat.
Chtěl jsem hned po nádechu pokračovat v péči o jeho hebké rty, ale Justin se narovnal a následně mě za ruce vytáhl k sobě, aby mohl lépe rozepínat knoflíčky mé košile, což se mu velice dobře dařilo...
B: "Tady se někdo nemohl dočkat."
J: "Myslel jsem, že dneska zešílím."
B: "Ale naštěstí si pořád při smyslech."
J: "Chyběl jsem ti?"
Co jsem komu udělal, že mi musí být pokládány takovéhle otázky? Ovšem, že mi chyběl a přímo nesnesitelně, ale říct to nahlas je pro mě stejně nemožné, jako než se mu dokázal říct, že ho miluju... Na tohle musím být připravený a ne to oznámit jen tak v mezi řeči, ale mám pocit, že to je to, po čem Justin právě touží!
B: "Radši mě líbej,"...Podmanil jsem si jeho rty.
J: "Chci to vědět,"...Přerušil spojení našich úst.
B: "Sunshine,"...Žalostně jsem na něj pohlédl.
J: "Chyběl, Briane?"
B: "Už jednou jsem ti řekl, že pokud nejsi v mé přítomnosti tak by mi nijak nevadilo, pokud bys byl a dneska to bylo stejné až na to, že jsem po tom přímo toužil,"...Nakonec jsem se přemohl a zdálo se, že to za to stálo.
J: "Tohle je mnohem lepší, než v co jsem kdy doufal."
B: "A tohle bude ještě lepší,"...Zase jsem se zmocnil jeho rtů.
Následně se mu podařilo mě zcela zbavit mé košile a i já jsem ho odstrojil do půl těla a naskytl se mi tak pohled na jeho ztvrdlé bradavky, kterým jsem okamžitě jazykem poskytl potěšení, za kterého Justin sténal blahem. Poté si mě Justin opět přitáhl k polibku a rukama se začal propracovávat k mému naběhlému rozkroku, a jakmile se mu to podařilo tak mě jeho dlaň pevně stiskla a následně začal přejíždět po celé délce mého penisu. Musel jsem se opřít o stůl, jak se mi vzrušením třásla kolena a Justin mě přiváděl k šílenství, k úžasnému šílenství, kterého se nikdy nenabažím. Po chvíli se od mých rtů začal vzdalovat a naopak se přibližoval k mé pulzující chloubě, a jakmile si klekl tak mě pojal do úst celého, při čemž jsem vzrušením nebo, jak popsat ten trans, ve kterém jsem byl, musel zaklonit hlavu a vychutnávat si každý dotek, pohyb a olíznutí Justinovými ústy. Když v mém penisu zaškubalo, tak se Justin vzdálil a začal jazykem vytvářet mokrou cestičku zpět k mým rtům, do kterých se okamžitě probojoval a propletl se tak s mým jazykem!
J: "Jestli mi to okamžitě neuděláš tak se asi zblázním,"...Zašeptal mi do ucha.
B: "Tak v tom případě se otoč."
Justin se ke mně otočil zády a zapřel se o desku stolu a já jej následně zbavil těch přebytečných kalhot a trenek na což se mi naskytl úžasný pohled na jeho dokonale pevný vyšpulený zadek, kterému se nedá odolat. Klekl jsem si, abych započal přípravu, a jazykem jsem se ho letmo dotkl tam, kam hodlám co nejdříve proniknout. Z jeho úst vyšel pouze nedefinovatelný zvuk, ale mě to potvrzovalo pouze to, že se mu mé počínáni velice líbí a tak jsem dál pokračoval a jazykem se co nejvíce snažil uvolnit otvor, po kterém tak prahnu. Když už se zdálo, že s pronikáním nebude žádný problém tak jsem i sebe zbavil posledních kousků svého oblečení, nasadil jsem si kondom a poté jsem do něho začal opatrně vstupovat a až se z našich těl stalo jedno. Koho by napadlo, že se dá v nějaké kanceláři něžně pomilovat, zatímco jsme opření o stůl a i tak dosáhneme úžasného orgasmu... Odpověď je jednoduchá - s Justinem je všechno možné!
No comments:
Post a Comment