Nový díl. - 18+
JUSTIN
Včerejší večer s Brianem byl naprosto úžasný a nezapomenutelný, pomilovat se s ním uprostřed jeho kanceláře je něco, co by se mohlo označit slovem božské, no ještě aby ne, když to dělám s bohem! Po tom jsem ho dokonce nemusel ani přemlouvat, aby se na chvíli vzdal papírování a vydal se, se mnou domů, protože to byl právě on, kdo to navrhl a já mohl jen radostně souhlasit. Jakmile jsme tam dorazili tak se, se mnou Brian ještě něžně pomazlil, až jsem si začínal myslet, že jsem umřel a tohle je mé nebe, ale když jsem se přesvědčil o tom, že tohle je opravdová skutečnost, tak jsem mohl v klidu usnout v bezpečí jeho náruče!
Ráno mě probudilo jeho tiché našlapování po loftu, musel jsem pootevřít oko, abych zjistil, co to vyvádí a jakmile jsem ho zaregistroval, tak jsem svému pootevřenému oku nemohl uvěřit - on vážně uklízí anebo se právě teď nacházím v jednom z těch snů, ze kterého mě probudí jeho něžné políbení?
J: "Co to děláš?"... Tázal jsem se, když jsem si uvědomil, že tohle je snu dost vzdálené.
B: "Popravdě? Nemám ponětí."
J: "To jsem si všiml."
B: "Ale snaha se cení ne?"
J: "Obzvlášť tvou snahu moc rád ocením."
B: "Vážně? A jak?"
Brian se přemístil až do postele a pomalu se po kolenech začal přibližovat až k mým rtům a bylo velice znatelné, že chce, abych jeho snahu ocenil tak, jak to má rád!
B: "Tak jak?"...Pobízel mě.
J: "Takhle,"...Vnořil jsem svůj jazyk do jeho úst.
Líbal jsem ho tak žhavě a vášnivě, že mu rty doslova otékaly a on se musel svalit na mé nahé tělo, které ho přitahuje jako magnet a každý dotek jeho kůže na té mé, mě přiváděl k šílenství a k ještě většímu chtíči, než jsem doposud měl možnost poznat a to už je co říct!
Chvíli jsme se dál ještě dravě líbali, ale nakonec jsem nás přerušil, jak je u mě zvykem, abych mu mohl oznámit něco, co se mu bude rozhodně zamlouvat!
B: "Doufám, že máš dost dobrý důvod k tomu, že si mě přestal líbat?"
J: "Napadlo mě, že bychom se mohli přemístit do sprchy, ale když nechceš..."...Škádlil jsem ho.
B: "Myslel jsem, že už se tam spolu nikdy nedostaneme, takže jdeme!"
Tohle se mu rozhodně zamlouvalo, co zamlouvalo? On to miluje! Miluje, když může pozorovat mé vzrušené tělo pod provazci horké vody a ještě k tomu si můžeme poskytnout příjemnou masáž za pomoci mýdla a nakonec to nejlepší - dopřát si náš ranní sex a k tomu ještě po takové dlouhé době, kdy jsme se ráno ani neviděli, natož si pak dopřávali sex ve sprše, takže je načase to napravit a dohnat!
Brian si mě k sobě otočil zády a začal mě něžně líbat na krk a lopatky, zatímco si rukou hrál s mým již ztvrdlým penisem. Téměř jsem se pod jeho péčí rozplynul anebo možná i nadnášel blahem, takhle těšit mě totiž dokáže jedině on! Následně mi začal jemně brouzdat s mýdlem po zádech a druhou rukou nebo spíše prsty se věnoval mému otvoru, který jimi jemně dráždil a já mohl jen štěstím vrnět a sténat. Jakmile mě dokonale připravil, tak své prsty vzdálil, natáhnul si kondom a po té do mě jemně pronikl a já si následně mohl užívat jeho jemné, ale občas i tvrdé přirážení, které nás dovedlo k vyvrcholení, po kterém jsme se sesunuli podél stěny k zemi a nechali na sebe dál dopadat provazce horké vody!
J: "Tohle bylo..."
B: "Úžasné,"...Dokončil za mě.
J: "Chtěl jsem říct dobré, ale nebudu ti podkopávat ego,"...Škádlivě jsem se na něho usmál.
B: "Jo tak dobré? Bylo to úžasné, řekni to!"
J: "Ne!"...Protestoval jsem.
B: "Řekni to!"
Brian byl rozhodnutý to ze mě dostat za jakoukoliv cenu a jakýmkoli způsobem, ale začal s tím klasickým nejjednodušším - s lechtáním, které mě téměř dovedlo k šílenství a k úmrtí na smích!
B: "Řekni to!"...Dál mě lechtal.
J: "Dobře, dobře! Bylo to úžasné, přímo báječné!"...Vykřikoval jsem.
B: "To už je lepší,"...Vítězně se usmál.
J: "Měli bychom vylézt nebo se tu utopíme."
B: "Souhlasím, ačkoliv si nedokážu představit, jak je možné utopit se ve sprše."
J: "Hlavně už pojď!"...Popoháněl jsem ho.
Vzájemně jsme si dopřáli masáž hebkými ručníky a vytřeli se do sucha a následně jsme se přemístili zpět do ložnice nebo lépe řečeno do postele, kde jsme se hladili a něžně líbali po celém těle!
Tohle se už opravdu nedá popsat nijak jinak než, že mě Brian opravdu miluje a chce mě mít u sebe i to, že se nezeptal na to, zda hodlám zůstat už napořád, nasvědčuje jen tomu, že se bojí zeptat nebo spíš, že se bojí odpovědi a toho, že zase odjedu, ačkoliv se nemá čeho bát, protože já už s ním hodlám zůstat do konce života, ať už to bude kdekoliv, protože on je to nejlepší v mém životě a doufám, že já v tom jeho taky!
J: "Můžu se na něco zeptat?"
B: "Na cokoliv, Sunshine."
J: "Miluješ mě pořád?"
Nevím jak, ale prostě to ze mě vypadlo, potřeboval jsem se zeptat, ačkoliv jeho odpověď znám nebo alespoň vím, jaké city ke mně chová, ale přece jen slyšet to z jeho úst je něco jiného a mnohem lepšího a dá mi to jistotu, že se opravdu můžu vrátit zpátky, potřebuju vědět, že on to chce!
Ale popravdě mě ta chvíle ticha dost vyděsila, protože buď to už se zase vrátil zpět k tomu svému skrývání citů a budu to z něho páčit zase několik let anebo jsem se šeredně zmýlil a jeho city ke mně už nejsou takové jako dřív, ale to je podle mého názoru naprostá blbost, takže tu musí být i třetí vysvětlení, protože jinak jsem opravdu ztracený a to je něco, co nechci zažít!
J: "Briane?"...Tázal jsem se, když už jsem začínal být netrpělivý.
B: "Ano?"
J: "Odpovíš mi nebo budeš dělat, že jsem nic neřekl?"
B: "Doufal jsem v tu druhou možnost."
J: "Neříkej, že už se zase bojíš mi to říct?"
B: "Ničeho se nebojím."
J: "Takže mě miluješ?"
B: "Nechápu, proč se mě na to ptáš, když víš, že to tak je a vždycky bude."
J: "Protože to moc rád poslouchám,"...Políbil jsem ho.
Přesně tohle jsem chtěl a potřeboval slyšet, že mě pořád miluje a vždycky bude, protože to znamená, že můj návrat už tak může být oficiální a nikdo a nic mi ho nerozmluví. Já s ním chci žít a je mi jedno, co všechno ještě budeme muset podstoupit anebo čeho všechno se budu muset vzdát, protože on mi za to stojí!
B: "Ale?"
J: "Žádné ale."
B: "Justine, já tě znám, vždycky je za tím nějaké 'ale' anebo vedlejší úmysl."
J: "Jen mě zajímá ještě jedna věc."
B: "Proč vůbec čekáš na mé svolení, když se stejně zeptáš?"
J: "Protože si chci být jistý, že tvoje odpověď bude upřímná."
B: "Dobře, Justine, dost mě znervózňuješ, o co jde?"
J: "No, já..."
B: "Řekl jsem ti, že tě miluju, co upřímnějšího bys chtěl ještě slyšet?"
J: "Jsem tu už tři dny a ty ses mě ani jednou nezeptal, z jakého důvodu tu jsem anebo, jak dlouho hodlám zůstat a mě zajímá proč?"
Takhle vyděšeného jsem ho ještě nikdy v životě neviděl... On opravdu nevěděl, jak mi má odpovědět nebo, co má udělat, aby nevyvedl nějakou ze svých oblíbených pitomostí, ale já to prostě potřeboval slyšet, ačkoliv jsem tušil, že odpověď už znám. Tohle je ale něco, co mi mohl potvrdit jen Brian!
B: "Tvé otázky se čím dál tím víc vymykají kontrole,"...Snažil se improvizovat.
J: "Je to proto, že se bojíš odpovědi?"
B: "Kolikrát ti mám říkat, že..."
J: "Že se ničeho nebojíš, já vím, ale tohle je důležité."
B: "Co je na tom důležitého, Justine?"
J: "Potřebuju vědět, proč ses mě nezeptal?"
B: "Neměl jsem důvod."
J: "Nelži mi! Je to proto, že nechceš slyšet, že zase odjedu, protože tě to bolí?"
B: "Ne! Neptal jsem se proto, že ať už tvá odpověď bude jakákoliv tak nebude správná."
Dobře, tak tentokrát jsem to byl já, kdo byl zaskočený. Co tím, sakra, myslí, že ani jedna z mých odpovědí nebude správná? To jako, že se mnou nechce být, ale zároveň by mě tady nejradši připoutal k posteli a už nikdy mě nepustil ani na denní světlo? Jak já nesnáším luštění jeho myšlenek a oznámení!
J: "Co tím myslíš?"
B: "To je jedno,"...Zvedl se a zamířil do lednice pro vodu.
J: "Ne, to není jedno,"...Následoval jsem ho.
B: "Co po mně vůbec chceš, Justine?!"
Tohle se mi vůbec nelíbilo, Briana skrývající city a pravdu znám moc dobře, ale tohohle, co křičí proto, že se bojí odpovědět a z očí mu vyzařuje smutek, tak toho jsem potkal jen párkrát a nikdy z toho nevzešlo nic dobrého, což mě velice děsí, protože opravdu nevím, jak s touhle situací naložit!
J: "Promiň, nechtěl jsem tě rozčílit."
B: "Ne ty promiň, jsem pitomec."
J: "Řekneš mi, co si tím myslel?"
Povzdechl si a následně se velice hluboce nadechl a zdálo se, že to, co se mi chystá říct anebo snad vysvětlit pro něho nebude vůbec jednoduché a mně se to nejspíš nebude ani trochu líbit. A v takových chvílích jsem opravdu bezmocný a jediná šance, jak z tohohle vyjít bez újmy, je se s tím pořádně poprat, pokud to tedy bude chtít i Brian, ale teď záleží jen na tom, co se mi chystá oznámit!
No comments:
Post a Comment