BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Držel jsem ho nejpevněji, jak jsem mohl, potřeboval jsem cítit, že tu opravdu je a že mi jen tak neodejde, alespoň ne hned! Hlavu měl položenou na mé hrudi a já ho tak mohl vískat ve vlasech, které mu už za tu dobu dorostly do délky, jakou mám rád a já si je tak mohl namotávat na prst, zatímco on mi brouzdal dlaní po břiše. Tak moc jsem se ho chtěl zeptat, jestli se vrací napořád anebo, jestli skutečně přijel jen na návštěvu, žaludek se mi z toho kroutil nervozitou a moje srdce prahlo po odpovědi, po kladné odpovědi, ale nedokázal jsem se ho zeptat, věděl jsem, že kdybych uslyšel, že zase odjede, tak bych se před ním nejspíš neudržel a on nesmí vidět mé pocity, které mě ničí!
Vím, že má Justin rád ticho, obzvlášť, když se k sobě tiskneme po sexu, ale tentokrát se mi to nezdálo, byl pryč jedenáct měsíců a právě teď mi měl všechno vyprávět a popisovat, jak je New York úžasný, místo toho však jen mlčky ležel a to mě velmi znepokojovalo. Přece jen znám přísloví ticho před bouří...
B: "Jsi v pořádku?"
Ptal jsem se na mě až moc ustaraně, ale potřeboval jsem vědět, jestli jsem mu náhodou něco neudělal anebo, jestli jsem ho něčím nenaštval, nedej bože, jestli pro mě nemá třeba nějakou špatnou zprávu a neví, jak mi jí říct, aby mi neublížil.
J: "V tom nejlepším,"...Snažil se znít, co nejpřesvědčivěji, ale já věděl, že to tak není na to ho znám až moc dobře, abych poznal, že ho něco trápí.
B: "Justine, já poznám, když se něco děje."
J: "Opravdu to nic není."
B: "Udělal jsem něco?"
J: "Co? Ne, tys nic neudělal, jak tě to napadlo?"
B: "V ubližování ti jsem nejlepší, vzpomínáš?"
J: "To není pravda, díky tobě jsem ten nejšťastnější kluk na světě."
B: "Ale i tak tě něco trápí."
J: "Je to opravdu blbost, ale já se s tím prostě nemůžu smířit."
B: "A řekneš mi, čeho se to týká?"
J: "Mojí mámy."
B: "Stalo se jí něco?"
J: "Nestalo, i když si vlastně nejsem jistý, bude si brát toho Tucka."
B: "Počkat, tvoje máma se bude vdávat?"
J: "Jo."
B: "Ty blázne,"...Začal jsem se smát.
J: "Čemu se směješ?"
B: "Myslel jsem, že někdo umřel anebo, že mi chceš říct že, já ani nevím co, ale tohle? Justine, tvoje máma si zaslouží být šťastná."
J: "Já vím, ale nemůže to být s někým jiným? To mi má dělat tátu někdo, kdo je skoro stejně starý, jako já?"
B: "Nikdo neřekl, že ti bude dělat tátu, ale on Jennifer miluje a co to máš pořád s tím věkem? 12 let, Justine, tolik nás dělí a stejně jsme spolu."
J: "To je jiné."
B: "Proč? Protože máme oba penis?"
J: "O to jde, Briane, já ani nevím, jen se mi to prostě nelíbí."
Vím nebo spíš podle mého názoru je naprostá pitomost, aby se Justin kvůli něčemu takovému trápil, a jsem přesvědčený, že Jennifer je s Tuckem šťastná a i Justin to určitě ví, ale i přesto se s tím nemůže smířit a já nevím, jak bych mu s tím mohl pomoct, aniž bych ho spíš nenaštval a to je bohužel má specialita!
B: "Nechceš si dát sprchu?"
J: "Rád bych, ale nemůžu."
B: "Copak, snad sis nevytvořil alergii na Pittsburghskou vodu?"
J: "Tak tím jsem si jistý, že ne, ale je načase, abych začal s obcházením těch bláznů."
V tu chvíli mě trochu bodlo u srdce a ne proto, že by mi vadilo, že se chce s ostatními vidět, ale proto jako by se to snažil urychlit, protože má málo času a co nevidět mě zase opustí a ta představa se mi ani trochu nelíbila, ale na to abych se ho zeptal, jsem zkrátka pořád neměl odvahu!
B: "Takže mě jednoduše vyměníš?"
J: "Něco takového,"...Škádlil mě.
B: "Tak fajn, tak já si dám tu sprchu sám."
J: "Slibuju, že přijdu co nejdřív."
B: "V to doufám,"...Políbil jsem ho a zamířil do koupelny.
Chtěl jsem si s ním po skoro roce dopřát jednu příjemnou ranní sprchu, vidět jeho nahé tělo pod provazci horké vody, umýt mu jeho dokonalá záda a pak se s ním pomilovat, ale musel jsem respektovat, že chce vidět i ostatní a že bohužel nejsem jediný v jeho životě, koho miluje, takže jsem ho musel propustit a doufat, že se mi brzo vrátí!
Justin's POV
Být s Brianem po takové době bylo nepopsatelné a nádherné, jako kdybych se nacházel někde mezi nebem a zemí, jako kdybych s ním prožíval nenahraditelný ráj, který jen tak nechci opustit, ale i když jsem viděl, jak moc jsem mu chyběl a jak je šťastný, že mě má u sebe, tak odvahu na to zeptat se, jestli se k němu můžu vrátit, jsem neměl a zároveň můj mozek okupovala myšlenka na mojí mámu a to její velké odhalení, které prostě nedokážu pochopit, i když jsem právě ten, kdo by to měl chápat nejlíp.
I když je Brian nejhlavnějším důvodem mého příjezdu a nejraději bych s ním v posteli a taky v té sprše co navrhoval, strávil celou věčnost ne-li ještě déle, tak je tu plno dalších lidí, které jsem neviděl stejně dlouho jako Briana a některé jsem ani neslyšel přes telefon, ale teď mám zamířeno k jedné osobě, která mě stoprocentně moc ráda uvidí a třeba mi i pomůže s pár věcmi, pokud mě tedy neumačká v objetí.
Debbie: "Sunshine!"...Zakřičela, když jsem vstoupil dovnitř.
J: "Ahoj, Debb."
Vždyť to říkám, téměř mě tím objímáním přidusila a umačkala, ženská bláznivá, ale je pravda, že jsem byl rád za to, jak moc ráda mě vidí, protože já to cítil stejně.
Debbie: "Tak jak se máš? Řekni mi všechno, co New York a kluci v něm? A prostě povídej."
J: "Mám se opravdu skvěle a New York je báječný a obrovský a co se týče kluků, ti jsou taky úžasní, ale na ně jsem tak nějak neměl pomyšlení."
Debbie: "Chápu, Brian je číslo jedna."
J: "A vždycky bude."
Debbie: "Umím si představit, jakou musí mít radost, že jsi tady."
J: "Asi jo."
Debbie: "Ne asi, ale určitě. Za těch jedenáct měsíců jsem ho téměř neviděla a jen se dozvěděl, že přijedeš tak tu byl jak doma."
J: "Neřekla si mu, že..."
Debbie: "Neřekla, ale málem mě zabil, když zjistil, že jsem to věděla týden."
J: "To si dokážu představit, ale chtěl jsem mu to říct sám."
Debbie: "A jaká byla noc?"
J: "Úžasná, bylo to, jako kdybychom spolu nebyli celou věčnost, a teď jsme se to snažili dohnat."
Debbie: "To mi je úplně jasné, ale divím se, že tě propustil."
J: "No udělal jsem štěněčí oči a slíbil mu, že se brzo vrátím."
Debbie: "Ale asi to pro něho musí být těžké."
J: "Jak to myslíš?"
Debbie: "Skoro rok tě neviděl a trpěl a teď by tě chtěl mít jen pro sebe, než mu zase odjedeš."
Bylo těžké tohle slyšet a vědět, jak moc mě miluje a že jsem ho za celou tu dobu nechal trpět jen kvůli svému snu, který si v podstatě můžu splnit kdekoliv, ale já si tenkrát radši vybral že ho opustím, protože jsem se zkrátka bál toho, že on se nikdy nezmění, že to všechno dělal jen proto, aby mě neztratil a ne proto, že to chtěl a já nemohl dovolit, aby se změnil jen kvůli mně, ale já si až teď uvědomuji, že on se opravdu změnil a já mu zlomil srdce a proto se teď bojím toho, že bych se k němu měl vrátit.
J: "No já se do New Yorku asi nevrátím."
Debbie: "Počkat, jako že tu zůstaneš?"
J: "Ano, teda pokud to bude chtít Brian."
Debbie: "To si piš, zlato, že to bude chtít."
J: "Zlomil jsem mu srdce, když jsem tenkrát odjel."
Debbie: "Ale on tě i tak miluje a chce tě mít u sebe."
J: "Hádám, že to budu muset zjistit."
Debbie: "To bys měl, ale já odpověď už dávno znám... Vy dva budete zase spolu."
Bylo hezké tohle poslouchat a vidět, jak moc v nás Debbie věří a že bude schopná udělat cokoliv proto, abychom my dva byli zase spolu, ale tentokrát je na mně, abych se o to postaral, to já to tenkrát zmrvil, takže i já to musím napravit a udělám pro to prakticky cokoliv.
J: "Děkuju."
Debbie: "Nemáš zač, zlato, a co jinak? Co je nového?"
J: "No zjistil jsem, že máma si bude brát Tucka."
Debbie: "Páni, to je skvělé."
J: "Jo asi jo."
Debbie: "Hele, co ten protáhlý obličej?"
J: "Mně se to prostě nelíbí."
Debbie: "Zlato, nerada ti to říkám, ale tohle není na tobě, tvoje máma si může vzít, koho chce."
J: "Jo, ale..."
Debbie: "Není žádné ale, je to dospělá žena a udělala pro tebe první poslední a vzpomeň, jak tebe a Briana podporovala v té svatbě a jak jí zasáhlo, když se tak nestalo, takže bys jí to měl přát."
J: "Já se snažím."
Debbie: "Tak se nesnaž a udělej to, nech jí být šťastnou."
Vím, že jsem absolutní sobec, ale já se s tím prostě nedokážu sžít, ale ani nedokážu vysvětlit proč vlastně, nejde jen o ten věk a o to, že se mi ten chlap prostě nelíbí, tohle je něco víc a já nevím co, ale asi je načase, abych mámu začal podporovat tak, jak ona podporuje mě celý můj život!
No comments:
Post a Comment