Dárek // 4 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Byl jsem na Guse hrozně nedočkavý, ale ještě jsem ho nechtěl jít budit bylo moc brzo atak jsem alespoň mohl sledovat Justina, který vypadal tak zatraceně sexy a zároveň byl tak roztomilý! Už je z něho oficiálně muž! Dokonalý muž na kterém bych oči i ústa mohl nechat! Ale on to bohužel vidí jako zkázu, jako konec života a já si zpětně uvědomuju, že jsem byl vážně cvok když jsem se neustále viděl na vlastním pohřbu! Neříkám, že jsem se stáří přestal bát, ale teď mám alespoň někoho, s kým si ho budu užívat! Teda pokud se mi podaří ho přesvědčit, že je pro mě pořád perfektní a to se nezmění ani, když mu bude šedesát!

B: "Vstávat."...Pošeptal jsem mu do ucha.

J: "Nech mě umřít."...Zamručel.

B: "Ty umíráš?"

J: "Jo, je mi 23."

B: "Pane bože, vydrž, zavolám do pohřebního ústavu."

J: "A řekni, že chci bílou rakev."

B: "No to víš, že jo ještě peníze na smrtelný posteli ze mě vymámíš... Prej bílou rakev."

J: "Co bys pro mě neudělal viď?"

B: "Tohle opravdu ne."

J: "Takže chceš říct, že až jednoho dne umřu, tak mě hodíš do jámy?"

B: "Nehodím, protože já umřu dřív."

J: "Tohle neříkej... Ty tu budeš navždycky."

B: "Bez tebe? To ani omylem."

J: "To je to nejhezčí co si mi kdy řekl."

B: "Nevím, jestli souhlasit anebo se bránit."

J: "Nech to tak jak to je."

B: "Tak dobře oslavenče,"...Políbil jsem ho.

J: "Hmmm."

B: "Měli bychom vstát."

J: "Já nemůžu."

B: "Proč? Máš artrózu?"

J: "Chci zůstat v posteli už navždy."

B: "S tím jak to vidíš, tak pro tebe navždy bude do půlnoci."

J: "Haha."

B: "Vstávej no tak... Chci za svým synem."

J: "Fajn, fajn,"...Neochotně souhlasil.

Šli jsme se nejprve potichu podívat do jejich pokoje, jestli ještě spí, ale nenašli jsme je tam, tak jsme se vydali do kuchyně a naše tušení bylo správné...

Gus: "Tati! Tatííí!"

B: "Synku, ahoj."... Okamžitě jsem si ho vzal do náruče a div jsem ho neumačkal.

Lindsay: "Ahoj Briane."

B: "Ahoj Lindsay... Mel."

Melanie: "Ahoj Briane... Ještě někdo tě chce pozdravit."

B: "Páni ta už je velká."

J: "Taky jsem to říkal."

B: "Očividně z ní bude kočka."

J: "Ty to poznáš?"

B: "Hele to že jsem gay, neznamená, že nepoznám pěknou ženskou."

J: "Dobře, dobře."

B: "A co ty špunte? Jak se máš?"

Gus: "Dobře... Chyběl si mi."

B: "Ty mě taky Gusi, ale teď jsi tu."

Všichni na nás koukali jak na obrázek a obvykle bych asi vystartoval, ale teď jsem se soustředil jenom na Guse! Opravdu vypadal jako já! Tak moc mi chyběl!

Lindsay: "Udělaly jsme snídani jako poděkování, že jsme tu mohly zůstat."

J: "To jste nemusely, já bych to udělal."

Lindsay: "Žádný takový... Ty máš dnes propustku od všech prací."

J: "Vždyť to říkám jsem natolik starý, že už nic nemůžu dělat."

B: "Prosím vlepte mu někdo za mě, já nemůžu."

Lindsay: "S radostí."

J: "AU! To ti pěkně děkuju, Briane."

B: "Nemáš zač."

Melanie: "Tak se pustíme do jídla nebo vám tu umřu hlady."

B: "A to by byla škoda že?"

Lindsay: "Briane!"

J: "Briane!"

B: "Vždyť si dělám srandu... Možná."

J: "Bri..."

B: "Dobře omlouvám se."

Melanie: "Tak to se stalo poprvé."

Lindsay: "Melanie!"

Melanie: "Co? My jsme si jen chyběli, že Briane?"

B: "Přesně tak,"...Hodili jsme po sobě vražedný pohled, ale i přesto jak jsme se dřív "nesnášeli" mi opravdu chyběla a vsadím se, že i já jí.

Lindsay: "Tak se do toho pustíme."

B: "Umyl sis ruce Gusi?"

Gus: "Jo."

B: "To je dobře... Šikovnej kluk."

Nevěděl jsem na koho se mám dívat dřív jestli na Guse, který pro mě znamená celý svět nebo Lindsay, která tu pro mě vždy byla a teď jsem rád, že alespoň slyším její hlas v telefonu anebo na ty dvě, které tam něco zajímavého tvořili s přesnídávkou a pak ještě na Justina, který vypadal tak krásně když měl marmeládu kolem úst a já mu to neřekl, protože mi to popravdě připadalo strašně roztomilé a mohl jsem na něm oči nechat! Byli jsme všichni skoro jako rodina! Vlastně ne skoro... My jsme rodina a jsem vděčný za každý takový okamžik, který se mi zaryje do srdce!

Popravdě jsem až málem zapomněl na to co se dnes má konat a já to musím udržet před Justinem v tajnosti do poslední vteřiny aby to bylo perfektní, ale teď do mého plánu budu muset zasvětit další členy...

J: "Tak já sklidím ze stolu."

Lindsay: "Řekli jsme dnes žádná práce."

B: "Ale jen ho to nech udělat."

Melanie: "My víme, že bys ho nejradši utrápil k smrti, ale dnes má volno... Nech to na nás."

B: "Hele pokud to pán chce udělat, tak ho to nechte udělat."

Házel jsem po nich takový výrazy, aby pochopily, že za tím je vedlejší úmysl, ale už se zdálo, že jsou opravdu natvrdlé... Ale Lindsay pak naštěstí bliklo...

Lindsay: "Tak dobře neochudíme tě od tak úžasné práce."

J: "Tak... Dobře."...Hodil po nás nechápavý výraz, ale šel to udělat.

B: "Vy si zatím hrajte děcka... Teda ty Gusi, Jenny asi těžko."

Melanie: "Můžete mi někdo vysvětlit o co tu jde?"

Lindsay: "No taky by mě to zajímalo."

B: "Věc se má takhle, Justin má dneska narozeniny to všichni víme a my tak nějak pro něj máme oslavu."

Lindsay: "Oslavu?!"

B: "Pššš ne tak nahlas bože... Ano oslavu... Dort, dárky, všichni zařvou překvapení a tak dále."

Lindsay: "Páni čí to byl nápad?"

Melanie: "Pochybuju, že tvůj."

B: "Jsem rád, že mě tak podceňujete, ale překvapivě byl můj."

Lindsay: "Wow, to bych nikdy nečekala."

Melanie: "Obzvlášť po tom tehdejším daru."

B: "Musíte mi to pořád všichni připomínat?"

Lindsay: "Promiň, ale jsme rády, že sis uvědomil, že prostitut nebyla ta nejlepší volba."

B: "A byl bych rád, kdybychom na to zapomněli."

Melanie: "Zkusit to můžeme."

B: "Super."

Lindsay: "A co pro něho máš?"

B: "To je překvapení... Vy hlavně buďte nejdéle v sedm u Debb doma... My přijdeme ve čtvrt na osm."

Melanie: "A jak ho tam chceš dostat?"

B: "To ještě nějak vymyslím... Vy hlavně nepřijďte pozdě."

Melanie: "To říká ten pravej."

Lindsay: "Tím chce Melanie říct, že tam budeme."

B: "Dobře."

J: "Tak o čem mluvíte?"

B: "No... My..."

Lindsay: "Jen tak o životě... Co jsme zažili a tak."

B: "Přesně tak."

J: "Aha."

Melanie: "A teď když nás omluvíte... Jenny by taky ráda viděla svého tatínka."

B: "Dobře a nezapomeňte."

Lindsay: "Neboj."

J: "Na co nemají zapomenout?"

B: "Aby pozdravily Maikeyho."

J: "Aha, tak že taky pozdravuju."

Lindsay: "Dobře... Tak zatím."

J: "Ahoj."

B: "Mějte se."

J: "Proč byly tak nervózní?"

B: "Copak já se vyznám v ženských?"

J: "Já zapomněl, ty jen poznáš, která je pěkná."

B: "Přesně tak."

J: "A co budeme dnes dělat? Prosím něco, co mi nebude připomínat mojí smrt."

B: "O něčem bych věděl,"...Políbil jsem ho.

J: "Skvělý nápad."

Doslova jsme vysfištěli do své ložnice, kde jsme se oddali radovánkám, které nám poskytly další nezapomenutelný sexuální zážitek a Justina absolutně odrovnaly natolik, že mi usnul v náruči jako miminko.

Bohužel bylo načase abychom vyrazili, takže jsem se obrnil na jeho odporování se stáváním a pokusil se ho dostat z postele...

B: "No tak musíš vstát."

J: "Nemusím... Říkal jsem, že chci v posteli strávit věčnost... Věčnost s tebou."

Neříkám, že by se mi tahle představa nelíbila, ale musel jsem tomu odolat...

B: "To můžeme od zítřka."

J: "A proč ne ode dneška?"

B: "Protože jdeme ven."

J: "A co tam?"

B: "Přece si nemyslíš, že tvoje narozeniny strávíme doma... Řekl jsem klukům, že se půjdeme napít."

J: "Takže už se můžu přidat na tu vaší pánskou jízdu?"

B: "Přesně tak, protože teď už jsi muž... Teda skoro."

J: "Co tím chceš říct?"

B: "Že emocionálně jsi pořád to sedmnáctiletý dítě."

J: "Jo a ty jsi zhruba jako tvůj syn... No počkat to bych ho urazil."

B: "Tady má někdo ostré zoubky."

J: "Chceš vědět jak moc?"...Mrkl na mě.

B: "Hmmm... Ne nechci, teď máme na práci důležitější věci."

J: "Co může být důležitějšího než sex?"

B: "Přece nechceš, abych nedodržel slib, co jsem dal klukům a Debbie."

J: "Debbie?!"

B: "Jo no, tak trochu se chtěla přidat... Vyhrožovala, že nám nedá měsíc snídani, pokud jí nevezmeme."

J: "A co takhle moje máma? Ta se nechce přidat?"...Zeptal se se sarkasmem v hlase.

B: "Noo..."

J: "Briane?!"

B: "Prostě se oblíkni a jedeme... Alespoň trochu si užijeme, abys pak neříkal, že jsme na tvoje narozeniny vůbec nic neudělali."

J: "Ty mě ničíš."

B: "Já vím."

J: "Tak fajn, ale potom si to vyberu."

B: "A já neodmítnu,"...Políbil jsem ho.

J: "Jdu se obléct."

B: "Dobře."

Jestli jsem byl doteď z toho všeho nervózní, tak nevím jak to popsat momentálně... Knedlík v krku, motýlky v břiše, třes v rukou, strach z neúspěchu... Sakra Briane vzpamatuj se! To vyjde! Povzbuzoval jsem se v duchu, ale nijak moc mi to nepomohlo! Tohle jsem nikdy v životě pro nikoho nedělal! Teda pokud nepočítám tu oslavu pro Maikeyho, když byl ještě s doktůrkem! To bylo teprve fiasko, ale co bych pro Maikeyho štěstí neudělal! Teď jde hlavně o Justina, a aby na tuhle oslavu nikdy nezapomněl!

J: "Tak můžeme jít."

B: "Super... Sluší ti to,"...Políbil jsem ho.

J: "Děkuju, tobě taky."

B: "Mně vždycky,"...Škádlil jsem jej.

J: "A kam jedeme?"

B: "Nejdřív musíme k Debb."

J: "Proč?"

B: "Musíme jí vyzvednout."

J: "Ta to má pěkně zařízený."

B: "Je to Debb co bys chtěl."

J: "Pravda."

B: "Tak pojď, ať nás nesežere mezi dveřmi, že jedeme pozdě."

Já jsem asi opravdu dobrý lhář! Na Justinovi nebyl ani náznak toho, že by něco tušil a to mi zvýšilo sebevědomí, že i Brian Kinney umí dělat překvapení! Když jsme dojeli, tak jsme se s Justinem vydali rovnou ke dveřím a v momentě co je otevřel...

"PŘEKVAPENÍ!!!"

Jsem věděl z jeho výrazu, že tohle se mu bude líbit!