Dárek // 3 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Proč já něco plánuju, když stejně nemám šanci s tím něčeho dosáhnout? Neměl jsem ani příležitost z něho něco vydolovat a pak když mi ještě řekl, že mi tenkrát chtěl koupit růže už jsem ani na žádné mučení nemyslel a jediné po čem jsem toužil, byl Brian svíjející se rozkoší a toho se mi taky dostalo!

Ale stejně mě to pořád hlodá! Překvapení podle všeho pro mě nemá! Sám mi to potvrdil! A to buď je hodně dobrý lhář anebo ho opravdu nemá! Svým způsobem mě to mrzí, chtěl bych od něho něco hezkého dostat, jen maličkost by mi stačila, ale za ty roky už jsem se naučil, že doufání se s Brianem nedá skloubit! Ale to pak opravdu nevím, co se za tím skrývá a už ani netuším, co bych měl udělat pro to, abych to z něho dostal, protože on je očividně nedobytný, takže budu věřit, že ho to přejde a pokud ne... No budu muset vsadit na větší kalibr!

A ještě k tomu zítra se ze mě oficiálně stane 23letý kluk s mindráky ohledně svého vzhledu a věku! Ta představa mě možná zabije dřív, než se těch narozenin dožiju! Ze mě se vážně stává Brian Kinney!

B: "Nad čím přemýšlíš?"

J: "Nad životem."

B: "Kterého máš před sebou ještě hodně, tak přestaň s tím, jak se vidíš v hrobě."

J: "Že to říkáš zrovna ty."

B: "Já už z tohohle vyrostl."

J: "Co tě k tomu přimělo?"

B: "Jeden kluk."

J: "Kluk?"

B: "Ano ukázal mi, že mě bude milovat ať už budu vypadat jakkoliv... Že pro něho vždycky budu dokonalý."

J: "To je asi nějakej blázen,"...Škádlil jsem ho.

B: "Hele ty jeden!"

J: "Copak?"

B: "Zlobíš mě."

J: "To ty mě taky."

B: "A to jak?"

J: "Něco přede mnou tajíš."

B: "To už jsme zase u toho?"

J: "To jsi myslel, že když se pomilujeme tak na to zapomenu?"

B: "Tak nějak jsem doufal."

J: "Asi mě neznáš, tak dobře jak si myslíš."

B: "Vážně to není nic, co by tě mělo trápit."

J: "Tak proč mi to neřekneš?"

B: "Protože nemusíš vědět všechno."

J: "Asi to z tebe opravdu nedostanu co?"

B: "Přesně tak."

J: "Neboj, pomsta tě nemine."

B: "Už se nemůžu dočkat,"...Mrkl na mě.

J: "Tím jsem si jistý."

B: "Večer se do toho můžeš pustit."

J: "Až večer?"

B: "Ano, teď mě musíš omluvit."

J: "Ale já myslel, že máš dnes volno."

B: "Jdu ven s kluky."

J: "Tak počkej, půjdu taky."

B: "Ne!"

J: "C-co?"

B: "Promiň... Já jen, že tohle je pánská jízda."

J: "A já jsem co?"

B: "Kluk."

J: "Doteď ti to nevadilo,"...Políbil jsem ho.

B: "Hmm... Ne, já opravdu musím jít."

J: "Briane?!"

B: "Večer."

J: "Bri..."

Super teď už přede mnou dokonce utíká! Já se fakt asi zblázním! Nesnáším nevědomí obzvlášť, co se týče Briana! On snad s kluky plánuje vraždu! Nebo já už fakt nevím, když už mě ani nepřizve na tu jejich pánskou jízdu!

Z mého přemýšlení o Brianových tajnostech mě vytrhla nečekaná návštěva...

J: "Co tady všichni děláte?"

Lindsay: "Snad sis nemyslel, že přijdeme o tvoje narozeniny."

Gus: "Strejdo!"

J: "Ahoj Gusi."...Vzal jsem si ho do náruče a políbil na tvář.

Melanie: "Ahoj zlato."

J: "Ahoj Mel... Páni Jenny už je tak velká."

Melanie: "To víš, roste jako z vody."

Lindsay: "A kde máš manžílka?"

J: "To kdybych věděl."

Lindsay: "Jak to myslíš?"

J: "Je z něho blázen... Má tajnosti a v podstatě teď žije s Tedem a Emmettem."

Melanie: "Je to Brian Kinney... To bude chvilková situace."

J: "To doufám jinak se z toho zcvoknu."

Lindsay: "To bychom nedovolily."

J: "Bože jsem tak rád, že vás vidím... Už je to tak dlouho."

Lindsay: "Já vím... Nečekali jsme, že budeme tak málo v kontaktu když se odstěhujeme do Kanady."

J: "Hlavní je, že jste šťastné."

Lindsay: "Děkuju, zlato."

J: "Brian se radostí zblázní, až Guse uvidí a co Maikey? Ten ví, že jste tady?"

Melanie: "No vlastně jsi první, kdo to ví."

J: "Tak to je mi ctí."

Lindsay: "Naše návštěva je takový dárek pro tebe."

J: "Nic lepšího bych si přát ani nemohl a kde hodláte zůstat?"

Melanie: "No to musíme ještě vymyslet."

J: "Nesmysl... Zůstanete u nás."

Melanie: "No a Briana odsud odvezou v pytli na mrtvoly."

Lindsay: "Podle mě je to báječný nápad."

J: "To jsem rád, co ty Gusi chceš tu zůstat?"

Gus: "Jooo!"

J: "Tak a je rozhodnuto."

Melanie: "Tak dobře Souhlasím."

J: "Můžete si dát věci do pokoje... Po schodech a první dveře nalevo."

Lindsay: "Děkujeme."

J: "Nemáte zač... Já zatím udělám něco k jídlu."

Lindsay: "To budeš hodný, děkujeme."

J: "Nemáte za co."

Takovou návštěvu jsem opravdu nečekal a co teprve Brian až to zjistí! S Gusem se neviděli tak dlouho! Sice se mu skoro každý den snaží volat, aby alespoň slyšel jeho hlas, ale i tak vidím, že mu to není dost! Neustále se dívá na tu krásnou fotku sebe a Guse z nemocnice a já mu na očích vždy vidím, jak moc by ho chtěl mít u sebe! Takže tohle je vlastně takový dárek pro nás oba!

Brian's POV

Už zase jsem mu málem podlehnul, ale díky bohu mám ještě nějaké sebeovládání, takže se mi podařilo nějak utéct a s kluky a s Debb vše dopřipravit a s hrdostí můžu říct, že je to dokonalé! Moc doufám, že mu tím udělám radost! Já sice na dárky nikdy nebyl, ale tak nějak se mi to díky Tedovi a Emmettovi podařilo vymyslet a za to jsem jim moc vděčný! Sice obvinění z toho, že s nimi spím budu vstřebávat ještě dlouho, ale stálo to za to! Justin mi za to stál!

Jen doufám, že nebude naštvaný, že jdu domů tak pozdě a nebude se ze mě snažit vydolovat pravdu, protože jsem absolutně vyčerpaný a asi by mu to ani nedalo moc práce, takže tak nějak doufám, že už bude spát!

V momentě co jsem vešel do dveří se mi něco nezdálo i přesto, že byla tma, ale byla tam taková atmosféra... Snažil jsem se to ignorovat teda až do okamžiku kdy...

B: "AU! Do hajzlu!"

J: "Pššš,"...Odněkud se vynořil.

B: "Co to sakra je?"

J: "Hračka,"...Smál se."

B: "A co tady kurva dělá a čemu se směješ?"

J: "Tobě a ta hračka je Guse."

B: "Guse?"... Rozzářili se mu oči.

J: "Ano dneska přijeli."

B: "Přijeli?"

J: "Ano... Lindsay, Melanie, Gus a Jenny."

B: "J-j-jak to?"

J: "Prý dárek k narozeninám."

B: "Aha a kde jsou?"

J: "Nahoře... Už spí."

B: "Spí? Oni jsou u nás?"

J: "Jo řekl jsem jim, že tu můžou zůstat... Snad to nevadí?"

B: "Ne, nevadí,"...Políbil jsem ho.

Popravdě jsem byl moc rád, že je tu nechal! Guse jsem za ten rok, co už jsou pryč viděl asi pětkrát a už mi z toho začínalo hrabat! Moc mi chyběl stejně tak Linds a kupodivu i Melanie a Jenny mi taky přirostla k srdci! Maikey se zblázní až to zjistí! Tohle je opravdu úžasný dárek a nejen pro Justina!

J: "Pojď půjdeme si lehnout... Ráno je uvidíš."

Sice bych Guse šel nejradši vzbudit nebo se na něj alespoň podívat, ale Justinovi se nakonec podařilo mě přemluvit, abych si šel lehnout.

B: "Jak vypadá?"

J: "Jako ty a je úžasnej... Pořád se na tebe ptal."

B: "Tak moc ho chci vidět a i je... Nečekal jsem, že to tu bez nich bude tak těžké."

J: "Já vím, ale je to jejich život a to co chtějí a my se s tím musíme smířit."

B: "Snažím se, ale nejde mi to."

J: "Jo taky mi to moc nejde."

B: "Nevíš, jak dlouho plánují zůstat?"

J: "Opravdu netuším... Pravděpodobně pár dní."

B: "Alespoň, že tak."

J: "Půjdeme spát ať si na toho rošťáká zítra připravený a já na svůj přechod do země mrtvých."

B: "Já se z tebe jednou zblázním."

J: "Já vím."

B: "Dobrou."

J: "Dobrou... Miluju tě."

B: "A já tebe."

Myslím, že si moc spaní neužiju, jelikož neustále musím myslet na Guse a na to jak ho budu držet v náruči a zároveň na Justinovu oslavu, která musí vyjít podle mých představ!