BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
(O několik dnů později)
"Já nevím, potřebuju čas, nejsem připravený," když tohle řekl, věděl jsem, že je konec, že i přesto, že mě miluje se ke mně už nikdy nevrátí! A proč taky? Vždyť ho akorát ničím, ubližuju mu, dělám věci, které nechce a neustále ho usvědčuji v tom, že ho nemiluji! Tak proč by se ke mně měl chtít vrátit, když představuji akorát zkázu?
Ale já bych s tímhle pocitem nedokázal žít, s pocitem, že jsem neudělal nic proti tomu, abych tomu zabránil! Protože já se ho nemůžu jen tak vzdát a nemůžu dopustit aby on se vzdal, protože by si výčitky nesl do konce života! Nemůžu dovolit, aby mu ti šmejdi vzali vše po čem, kdy toužil... Včetně mě!
Těch pár dnů od chvíle co odešel, s tím, že potřebuje čas, pro mě bylo nesnesitelných, téměř jsem nespal, láhev čehokoliv jsem měl neustále po ruce a mozek by mi pravděpodobně explodoval pod tíhou myšlenek na Justina, kdyby ke mně věčně někdo nelezl a nesnažil se mě rozptýlit i přesto, že jsem to vůbec nechtěl, ale jak už jsem naučil, lidi, kteří vás milují jen tak neodeženete!
Ale takhle jsem to dál nemohl vést, v momentě co mi Justin utekl z bytu s tím, že chce čas, jsem byl rozhodnutý zabojovat ať už budu muset udělat nebo říct cokoliv, jen jsem ještě nesebral odvahu, abych tento plán uskutečnil! Ale dnes to musím udělat, protože čím déle budu čekat, tím těžší to potom bude a já rozhodně chci, aby to bylo vzhledem k okolnostem co nejjednodušší, protože jinak jsem asi opravdu nahraný!
Předpokládal jsem pouze dvě místa, kde by se Justin s jistotou mohl nacházet a obě se týkaly Debbie - buď u ní doma anebo v jídelně! A vzhledem k tomu, že se snaží vrátit do normálního života, tak jsem si celkem jistý, že bude v jídelně! To to mám hned opravdu jednodušší, jelikož svědků, kteří mému zoufalému pokusu o získání mé lásky budou přihlížet a ještě na smrtelné posteli, mi to budou vyprávět, bude opravdu mnoho!
Vzal jsem si na sebe to nejvíc sexy oblečení, vlasy jsem si upravil do takového rozcuchu, který Justin miluje a sám se sebou jsem si povídal v zrcadle! A až pak jsem si uvědomil, že jsem buď vykouřil hodně jointů anebo jsem opravdu cvok, protože to co jsem u toho zrcadla vyváděl naznačovalo jen jediné... Že jsem opravdu zamilovaný a dělám přesně to, co heterosexuální jedinci - snažím se udělat pěkný dojem a vypadat jako někdo kdo si zaslouží šanci! Bohužel čas na to, abych zavolal cvokařům, jsem opravdu neměl a tak jsem se i přesto, že sebe nejspíš udělám absolutního hlupáka, vydal do jídelny...
B: "Ahoj Debb."
Debbie: "No ne Pane Kinney vy žijete?"
B: "Očividně!"
Debbie: "Jestli si přišel za kluky tak jsou támhle,"...Ukázala jejich směrem.
B: "Ne, neukazuj,"...Snažil jsem se jí zastavit, ale už bylo pozdě.
Maikey: "Briane, tady jsme!"
Emmett: "Pojď k nám!"
Ted: "Nedělej, že se stydíš!"
B: "To ti pěkně děkuju Debb."
Debbie: "Za co?"
B: "Že si hned musela upozornit na to, že jsem tady."
Debbie: "A to jsem neměla? Já nevěděla, že si hraješ na schovávanou."
B: "Ne jen jsem si nepřišel pokecat s nimi."
Debbie: "Takže se mnou?"... Ptala se vážně, ale zároveň měla co dělat, aby se nepočůrala smíchy.
B: "Ani s tebou ne."
Debbie: "Takže si se prostě jenom přišel najíst?"
B: "Ne sakra! Je tu Justin?"
Debbie: "Už jsem myslela, že se nezeptáš."
B: "Co tím chceš říct?"
Debbie: "Že v momentě co jsi vešel a já zacítila ty litry kolínské, co si na sebe bezpochyby vylil, uviděla ten tvůj ohoz, kterým Justina vždy dostaneš do kolen a tvůj účes v kterém se tak moc rád prohrabuje, tak mi bylo jasné, že si nepřišel proto, aby si udělal dojem na mě."
B: "To je to vážně tak přehnaný?"...Ptal jsem se zoufale.
Debbie: "Bože ty si nervózní."
B: "Baví tě to?"
Debbie: "Dělat si z tebe srandu? Jo baví!"
B: "To mě těší... A teď kdyby si mi konečně mohla říct, jestli tu je?"
Maikey: "Tak co půjdeš si sednout k nám?"
B: "Bože můj! Proč vždycky musí někdo přijít, když se to nejmíň hodí?"
Maikey: "Čím jsem ho nakrknul?"
D: "Hledá Justina."
Maikey: "Aha tak proto je tu tolik cítit ta kolínská."
B: "Mám se snad zastřelit, abyste mi věnovali pozornost, nebo mě dál budete pomlouvat přímo přede mnou?"
Ted: "Co řešíte?"
B: "Do hajzlu!"
Emmett: "Teda tady by se situace mohla krájet."
B: "Co sem komu udělal?"
Ted: "O co tu jde?"
Maikey: "Brian hledá Justina."
Emmett: "Aha tak proto ta kolínská."
B: "Pane bože! Tak to řekněte rovnou, že jsem nahraný a můžeme předejít téhle trapné situaci!"
Debbie: "Vidíte to taky?"
Ted: "To jak je nervózní? To se nedá přehlédnout."
B: "Mám vás snad začít prosit, aby už jste zavřeli klapačky?!"
Všichni začali smát tak hlasitě, že jsem myslel, že mi prasknou bubínky! Očividně je bavil pohled na mě v tomhle zoufalém stavu, ale mě už vážně začínala docházet trpělivost, jelikož jsem si za tu chvíli tady dokázal domyslet, že se tu Justin nenachází a tak jsem potřeboval dozvědět, kde ho najdu, ale v tenhle okamžik to bylo zhola nemožné!
B: "Můžete už mi kurva říct kde je Justin?!"
Debbie: "Je u mě! Kde jinde?"
B: "Jak to mám vědět, já ho několik dní neviděl!"
Maikey: "No kdybys..."
B: "Maikey, nemám náladu na tvoje rozumy!"
Debbie: "Kluci, můžete nás omluvit?"
Maikey: "Jo jasně, pojďte."
Debbie: "Tak co máš v plánu, Briane?"
B: "V plánu?"
Debbie: "Ano v plánu! Očividně se chystáš něco udělat a já se trochu bojím toho, co to má být."
B: "Můj plán ztroskotal v momentě, co jsem se dostal mezi vás blázny!"
Debbie: "Promiň jen, že jsme tě nikdy neviděli takového."
B: "Jakého?"
Debbie: "Připraveného bojovat za vztah."
B: "Já žádný vztah..."...Zasekl jsem se, věděl jsem že kdybych tu větu dokončil udělal bych pravý opak bojování.
Debbie: "Copak ty tu větu nedokončíš?"
B: "Ne."
Debbie: "Jsem na tebe pyšná."
B: "Jen proto, že jsem nedokončil větu?"
Debbie: "Proto, že vidím, že se nechceš vzdát a chceš tu být pro něho."
B: "Nemůžu se vzdát... Ne když jsem si konečně dokázal přiznat, že..."...Zarazil jsem se.
Debbie: "Že ho miluješ?"
B: "Jo,"...Řekl jsem zklamaně jako bych cítil, že na přiznávání už je pozdě.
Debbie: "Tak mu to řekni! Řekni mu to, aby si ho získal zpátky, aby on získal sám sebe!"
B: "Pořád je na tom tak špatně?"
Debbie: "Nevím, jestli špatně je to správné slovo."
B: "Jak to myslíš?"
Debbie: "Před tím aspoň s někým mluvil, ale teď jsme rádi, že ho přes zavřené dveře slyšíme dýchat, je duší úplně mimo a zase má zlé sny."
Zbělal jsem hrůzou, bylo mi jasné, že teď už to určitě nebude jednodušší! Podle všeho je na tom mnohem hůř a já si zase připadám jako poražený!
Debbie: "Ale mám pocit, že tentokrát to nebude kvůli tomu, co se mu stalo."
B: "A kvůli čemu?"
Debbie: "Kvůli tobě... Chybíš mu."
B: "Tak proč mi to neřekne?"
Debbie: "Protože se bojí... Myslí si, že ti ublížil a že mu to nikdy neodpustíš, ale taky se bojí toho, co se stane, pokud se k tobě vrátí."
B: "Takže ať už udělám cokoliv, stejně ničemu nepomůžu."
Debbie: "Nevím, jestli se něco změní nebo jestli tomu pomůžeš, ale s jistotou ti můžu říct, že pokud to nezkusíš, tak tě to zničí."
Co víc říct než že má zase pravdu! Řekl jsem, že udělám vše, abych mu pomohl a abych ho získal zpátky a to teď taky půjdu udělat! Jen mám mnohem větší strach než kdy dřív!
B: "Máš pravdu Debb, musím to udělat, prostě musím."
Debbie: "Tak na co čekáš?"
Odpovědí byl pouze rychlý úprk z jídelny a nepovolená rychlost autem k Debbie domů! Ani jsem nezazvonil a rovnou vstoupil dovnitř! Okamžitě jsem se vydal nahoru a bez zaklepání vešel do jeho pokoje! A když mě zahlédl nevěděl jsem jestli to mám popsat radostí anebo šokem!
J: "Briane co, co tady děláš?"
B: "Já vlastně ani nevím... Nebo vím, ale... Kurva!"
J: "Bože kolik máš na sobě té kolínské?"
B: "No jo tak jsem to trochu přehnal, ale kdybych věděl, že moje kolínská bude tématem dne, tak bych si jí na sebe nedal ani trochu!"
Bylo to tak úžasné vidět ho se smát navzdory tomu, že se smál mně, ale v tu chvíli mi to bylo jedno důležité bylo, že se směje, že je to on... Ten kluk do kterého jsem se zamiloval!
J: "Promiň, já jen, že je cítit po celém pokoji... Vlastně domě... A kam ses tak vyparádil? Neříkej, že už i rána trávíš v Babylonu?"
B: "No vlastně to byl můj zoufalý pokus o..."
J: "O co Briane?"
Já vždycky vím co říct, jak to říct a kdy to říct... Ale teď jako by mi někdo svázal jazyk!
B: "Já, já..."
J: "Briane?"
B: "Bože nikdy mě nenapadlo, že to bude tak těžké."
J: "Já se nějak nechytám, o co se to snažíš?"
B: "Sakra! Prostě chci, aby ses vrátil."
J: "Bri..."
B: "Já vím, že si říkal, že potřebuješ čas a že nejsi připravený... Ale já mám pocit, že se za chvíli zblázním."
J: "Briane já..."
B: "Hlavně mi neříkej, že nemůžeš nebo, že nevíš, protože bych tě asi zaškrtil."
J: "Co když se něco pokazí?"
B: "Tak to napravíme."
J: "Co když to nebude fungovat?"
B: "Tak se s tím popereme."
J: "Co když ti budu lézt na nervy?"
B: "A co když budu lézt já tobě?"... Oba jsme se zasmáli.
J: "A co když..."
B: "Justine na tom nezáleží... Prostě se ke mně vrať."
Otočil se ke mně zády a já nevěděl, co si o tom mám myslet! Pro mě to bylo jako gesto toho, že se ke mně nevrátí a tak už zbývala jen jediná možnost!
B: "Prosím, hlavně se ode mě neodvracej."
Šel jsem k němu a zezadu ho objal, ale on se z mého objetí vymanil!
J: "Briane, já nemůžu, já mám strach."
B: "Já taky, ale jen kvůli tomu, že jsem podělaný až za ušima, se nevzdám."
J: "Bri..."
B: "Ne,"...Snažil jsem se ho umlčet polibkem.
Ale on mě zastavil, podíval se mi do očí a pak se snažil vzdálit z mé blízkosti, ale to už jsem nevydržel! Už mě nenapadlo udělat nic jiného a tak jsem k sobě velkou silou přitáhl, vsadil bych se, že na své paži bude mít modřinu, ale v tu chvíli jsem se nezajímal o to, jestli ho to bolí! Potřeboval jsem ho donutit si vzpomenout, proč se mnou byl, potřeboval jsem aby si vzpomenul na to kým je a na to co ve svém životě chtěl vždycky mít!
B: "Copak tomu nerozumíš?!"
J: "Čemu?"
B: "Já chci zpátky toho Justina, kterého miluju!"
Bylo to jako bomba, která ve mně nečekaně explodovala! A až když jsem to vyslovil, jsem si teprve uvědomil, co jsem to vlastně řekl!
J: "Co?"
B: "Já, já..."
J: "Co si to řekl?"
B: "Řekl jsem, že, že..."
J: "Briane?"
B: "Řekl jsem, že tě miluju."
J: "Pane bože!"
B: "Víš, tuhle reakci jsem zrovna nečekal."
J: "Taky tě miluju,"...Políbil mě.
B: "To je mnohem lepší,"...Líbal jsem ho dál.
Byl to nepopsatelný pocit, když jsem mu to řekl a znova po tak dlouhé době cítil jeho rty na těch svých! Jako by to trvalo milion let a dnes jsem si to vše chtěl vynahradit! Cítil jsem, jak se ke mně Justin pomalu zase vrací!
No comments:
Post a Comment