BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Ti dva se opravdu zbláznili! Nechápu, jak jsem se k něčemu takovému mohl nechat ukecat! Já Brian Kinney a sloní výběh! Jen na to pomyslím a je mi špatně a ještě mě k tomu přemluvili takovým hnusným způsobem - citovým vydíráním a hladovkou! Teda někdy bych je opravdu s radostí zavřel do sklepa a zkusil na ně ty praktiky, co oni zkoušejí na mě, chtěl bych vidět, jak dlouho by vydrželi. Hlavně už to chci mít za sebou a honem rychle na to zapomenout, ale mám takový pocit, že z toho budu mít trauma do konce života!
J: "Tak jak se těšíš?"
B: "Být tebou, tak si ten škodolibý úsměv nechám pro sebe, jinak se mnou nepočítej."
J: "Dobře promiň, já si jen nemůžu pomoct."
B: "A co tě k tomu vede?"
J: "Že se nám vážně povedlo tě přemluvit, aby si s námi šel do Zoo, ty nás musíš opravdu..."
B: "Ani to nevyslovuj!"
J: "Dobře, dobře už mlčím, budu si to jen myslet pro sebe."
B: "Tak ať tě z toho nebolí hlava anebo možná bolí."
J: "Mě jen tak nerozhodíš."
B: "To se ještě uvidí a můžeš mi říct, čemu se tak směješ?"
J: "Jen jsem si něco představil."
B: "A co přesně?"
J: "Tebe v pavilónu goril."
B: "Tak doufám, že se bavíš, protože ti tohle všechno hodlám vrátit i s úroky."
Sakra, sakra, moje pomsta měla vypadat jinak, ale teď, když na mě tak svůdně mrkl, tak... Sakra! Ne, ne, budu se držet původního plánu... Pěkně si to odskáče!
B: "Ne, takhle jsem to opravdu nemyslel."
J: "Tak to je u tebe poprvé."
B: "Všechno je jednou poprvé, takže počítej s tím, že pomsta nebude sladká."
J: "To se ještě uvidí,"...políbil mě.
Pane bože, já opravdu nejsem schopný provést pomstu jako pomstu, ne když mám doma Justina, který si pod pomstou představí jednu ze sexuálních praktik a přinutí mě tak myslet jen na tu představu, jak se pode mnou svíjí rozkoší... Ale já odolám!
B: "To máš pravdu, uvidí."
Musel jsem se opravdu hodně ovládat, protože v momentě, co si olízl rty, se ze mně stal "tvrďák" a asi bych se na něho hned, bez váhání vrhl a zapomněl na nějakou pomstu a myslel jen na potěšení pro nás oba, ale díky bohu jsem byl zachráněn...
Gus: "Tati! Strejdo!"
J: "Copak Gusi?"
Gus: "Kdy už půjdeme? Já už se nemůžu dočkat!"
J: "Co nejdřív, neboj, protože já už se taky nemůžu dočkat."
Oba se na mě podívali a čekali, že taky řeknu tuhle šílenou větu, ale já se rozhodl jí okořenit...
B: "Jo jasně, nedočkavostí jsem nemohl spát,"...Já si tu ironii prostě nemohl odpustit.
J: "Briane!"
Nevěděl jsem proč mě tak okřikl, vždyť ironie je součástí mě už od dělohy, jenže pak jsem se podíval na Guse a pochopil jsem... Ten jeho zklamaný a smutný výraz mě bodl u srdce.
B: "Ale Gusi no tak!"
Ani se za mnou neohlídl a odešel pryč.
J: "To si nemusel."
B: "Co? Mám snad dělat, že se těším, když to tak není?"
J: "Já chápu, že ty na takový věci nejsi, nikdy si nebyl a asi nejspíš nikdy nebudeš a taky chápu, že kvůli mně by si to neudělal, ale Gus? Je to tvůj syn, miluje tě a vzhlíží k tobě a jediný co chce je, aby s ním jeho táta šel do Zoo, a ty nejsi schopný udělat ani to."
B: "Takže nakonec je všechno moje vina? Já tuhle blbost nevymyslel!"
J: "Víš co? Já jdu za Gusem a odcházíme do Zoo, a pokud nemáš zájem, tak si klidně zůstaň doma, mě už je to jedno."
Já jsem byl opravdu předurčen stát se největším blbcem světa, tohle se mi totiž opravdu nepovedlo... Co nepovedlo? Tohle jsem absolutně posral! A můj syn je teď ze mě zklamaný a Justin je na mě naštvaný, tohle je čím dál tím lepší a jen mojí vinnou! Já ale nechápu, proč jsem tak moc neschopný být aspoň jednou tátou jak se sluší a patří a dopřát svému synovi nezapomenutelný zážitek v Zoo a ještě k tomu zažít s Justinem hezké odpoledne mimo postel? Dalo by se říct, že by to bylo rodinné odpoledne, ale já jsem ho absolutně zmrvil! Mám takový pocit, že těchto věcí nejsem schopný, protože jsem je jako malý nikdy nezažil, oba moji rodiče se utápěli v chlastu, štěkali na sebe jak psy a já tomu jen přihlížel... Neexistovalo, aby mě táta vzal na zmrzlinu, natož do Zoo, tak jak to mám teďka dopřát svému synovi, když ani nevím, jak to chodí? Ale já to musím zvládnout, jednou jsem se zapřísáhl, že nikdy nebudu jako můj otec a pokusím se Gusovi splnit všechno, co půjde, i kdyby to mělo znamenat, že skončím mezi hrochy... Já budu táta, jakého si můj syn zaslouží!
B: "Tak vyrážíme nebo jak?"
Hned se na mě podívali, a když pochopili, že to myslím vážně, tak se jim na tváři rozzářily neuvěřitelně kouzelné úsměvy - Justinův Sunshinovský a Gusův celý po Lindsay!
Gus se ke mně rozeběhl s takovou radostí, kterou jsem snad v životě ani neviděl, byl tak šťastný, že s nimi nakonec jdu, vrhl se mi do náruče a dal mi pusu na tvář, skoro mi ukápla slza! Justin měl pravdu, tím, že udělám Gusovi radost, tak jí udělám i sobě! Postavil jsem Guse na zem a teď byl na řadě Justin, bál jsem se, že je pořád trochu naštvaný, ale udělal něco, co to absolutně vyvrátilo... Věnoval mi ten nejsladší a nejvděčnější polibek!
J: "Děkuju,"...Zašeptal mi do ucha.
B: "Není zač,"...Znova jsem ho políbil.
Málem jsem zapomněli, že je tu Gus, ale ten se hned připomenul...
Gus: "Tati! Strejdo!"
B: "Co?"
J: "Co?"
Gus: "Já už chci jít!"
J: "Už jdeme, neboj."
Nemohl jsem odolat a je ještě jednou jsem ho políbil a pak jsem se s nimi vydal vstříc dobrodružství nebo spíš bláznovství, které už mi ani tak bláznivé nepřipadá, jen doufám, že jim ten den nezkazím, chci, aby se to povedlo tak jak si můj syn představuje a Justinovi chci dokázat, že nejsem takový mizera, jak se zdá!
No comments:
Post a Comment