Bláznovství // 3 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Byl jsem tak hrozně vděčný, že si to Brian nakonec rozmyslel, chvíli jsem se opravdu bál, že se na nás vykašle a bude se chovat, tak jak je mu to přirozené - Jako blbec! Ale spletl jsem se a oba nás opravdu mile překvapil, dokonce vypadal, že se opravdu těší... Jen doufám, že se něco nezvrtne!

J: "Tak co? Přežíváš?"...Trošku jsem ho škádlil.

B: "Zatím to tak vypadá."

J: "Vidíš? Já ti říkal, že to nebude tak hrozný."

B: "Já vím... Ale i tak si to odskáčeš."

J: "Neboj, už se nemůžu dočkat toho tvého trestu,"...Mrkl jsem na něj.

B: "Nevím, co tě pořád usvědčuje v tom, že ten trest bude přívětivý."

J: "Protože tě znám, jakmile jde o trest tak do něj zahrneš cokoliv, co je sexuální."

B: "No a je na čase, aby se to změnilo."

J: "Nechám tě si to myslet, ale ty nakonec neodoláš."

B: "Uvidíme Sunshine."

J: "To máš pravdu, uvidíme,"...Znova jsem na něho mrkl.

Mě tak moc baví ho svádět a vidět jak moc se snaží zapřít tu touhu po mém těle, ale to se bude muset snažit víc, protože jsem si stoprocentně jistý, že právě teď přemýšlí nad tím, kde je tu nějaký dětský koutek, aby tam mohl Guse na půl hoďky... Dobře to přeháním, na čtvrt hoďky nechat a mohl si to se mnou někde rozdat a je pravda, že na to myslím i já, ale musíme se ovládnout, přeci jen je to Gusův den, ale na večer už mám plány, takže Brian ani nedostane příležitost se mi mstít...

J: "Tak co, Gusi? Kam půjdeme teď?"

Gus: "Ke slonům!"

Myslím, že Brian zrudl i na jeho dokonale pevném zadečku, ale slíbil, že si tenhle den užijeme, takže se opravdu snaží překonat ten strach, že na jeho značkových botách skončí sloní lejno.

B: "Juchů! Sloni,"...Pronesl doslova zděšeným, ale přesto odhodlaným tónem.

Gus: "Taky se těšíš tati?"

B: "A jak!"

Opravdu moc se snažil a jsem mu za to moc vděčný, Gus z toho má velkou radost, že s ním Brian tráví čas takhle, když se nad tím tak zamyslím, tak je to opravdu, jak tomu Brian říká, bláznovství, nikdy by mě totiž nenapadlo, že se tohohle dne dožiju.

Gus: "Ti jsou tak velcí!"

B: "To jsou sloni africký, největší na světě."

Nemohl jsem uvěřit tomu, co Brian právě udělal, on učil svého syna! Už mi ani nepřišlo, že se snaží, ale že ho to naopak spíš baví a že je rád, že tu s námi nakonec je! Ano pořád je to ten Brian Kinney a asi se po tomhle dni nic nezmění a pořád bude tvrdohlavý, ale o to víc je to významný... Tenhle den je zatím opravdu skvělý a můžu říct, že díky Brianovi! Ten chlap je opravdu nevysvětlitelná záhada!

Gus: "Páni."

B: "Já vím, jsou obrovští."

Díval jsem se na ně jak na obrázek, nemohl jsem si pomoct, vypadali tak kouzelně.

B: "Na co se tak koukáš?"

J: "Na nic."

B: "Ne? A čemu se tak žulíš?"

J: "Ničemu."

B: "Neboj, já to z tebe dostanu."

J: "Hodně štěstí!"

B: "To budeš potřebovat spíš ty."

J: "Já ho mám."

B: "Nechápu, jak si tohle vůbec můžeš myslet."

J: "Mám vás dva."

Čekal jsem, že Brian zase řekne jednu ze svých obvyklých poznámek a nebo mě alespoň probodne pohledem, ale on mi místo toho věnoval polibek a řekl...

B: "To já mám štěstí,"...Znova mě políbil.

Začínal jsem si myslet, že Brian nenápadně usrkává vodku, a nebo, že ho někdo praštil do hlavy, ale on se opravdu choval jako ten nejlepší táta a partner, až jsem se obával, že se za tím něco skrývá...

J: "Briane?"

B: "Co?"

J: "Nemá tohle něco společného s tou tvojí pomstou?"

B: "Proč si to myslíš?"

J: "Protože tě nepoznávám, chováš se... Jinak."

B: "Já myslel, že to chceš."

J: "Nejde o to, co chci já, ale o to, co chceš ty."

B: "Sunshine, ty mě ničíš."

J: "Proč?"

B: "Protože je očividné, že si to užívám a tobě to pořád nedochází."

J: "Asi se jen bojím, že se to posere."

B: "Spíš, že já to poseru, ne?"

J: "Ale tak jsem to nemyslel."

B: "Ale vyznělo to tak... Jako kdybych byl neschopný."

J: "Promiň Briane."

B: "Já jen nechci abys... To je jedno."

J: "Co abych?"

B: "Nic, na tom nezáleží."

J: "Mně na tom záleží, řekni to."

B: "Nechci, abys... Aby sis o mně myslel jen to nejhorší, a nechci Guse zklamat."

Nebyl v tom vedlejší úmysl ani Brianova ironie... On to myslel smrtelně vážně! Opravdu se bojí toho, že si o něm s Gusem budeme myslet to nejhorší a vážně se nám dnes snaží ukázat, jak moc mu na nás záleží a já pitomec ho obviňuju, že se za tím něco skrývá!

J: "Ale tak to vůbec není, Gus tě miluje a já taky, takže se omlouvám, jestli jsem ti dal důvod si tohle myslet."

Místo toho, aby mi řekl, že mě taky miluje, tak mě radši políbil... Typický Brian! Asi ho vážně jednou zaškrtím, ale i tak je to stejně ten nejúžasnější chlap na světě!

B: "Tak kam dál Gusi?"

Gus: "Na gorily!"

B: "Dobrá volba, strejda se totiž pobavil nad představou mě v gorilím pavilónu, tak mu to dopřejeme v reálu."

J: "Nemáš v plánu mě k nim zavřít do výběhu, že ne?"

B: "To ještě uvidím."

Gus: "Jo strejdo, necháme tě tam."

J: "Já myslím, že počkám tady, vy dva si to skvěle užijete."

B: "Tak to teda ne."

Brian mě chytl za ruku a dalo by se říct, že mě tam doslova odtáhl a já už si vážně začínal myslet, že mě tam zavře.

J: "No tak jsme se podívali a můžeme jít."

Gus: "Strejda je posera."

B: "Synku, teď si to vystihl přesně."

J: "Tak vám teda děkuju, pánové."

Gus: "Nemáš zač."

B: "Jo Sunshine, nemáš vůbec zač, sám sis o to řekl,"...Tentokrát na mě mrkl on a mě to až teď došlo.

Pane bože! Vážně to právě teď udělal? Vážně právě vykonal svou pomstu? On proti mně použil mou vlastní strategii a s Gusem se proti mně spikl stejně jako jsem to udělal já, když jsem se ho snažil přemluvit ať s námi jde do Zoo... Ten jeden, neuvěřitelnej...

Gus: "Já se jdu podívat blíž."

B: "Dobře, ale nechoď moc daleko."

Gus: "Dobře tati."

Počkal jsem až se Gus vzdálí a šel mu poblahopřát...

J: "To se ti povedlo."

B: "Co máš na mysli?"

J: "Použít proti mně mojí strategii."

B: "Nevím, o čem mluvíš."

J: "Ale víš."

B: "Dobře, tak vím, ale sám sis o to řekl a ty si mi pořád nevěřil, že svou pomstu vykonám a že nebude sladká."

J: "Asi jsem se spletl, ale neboj, příště už se nenechám."

B: "Držím ti palce."

J: "Děkuju."

B: "Nemáš vůbec zač,"...Škodolibě se na mě usmál.

J. "Cítíš se dobře viď? Že si vyhrál?"

B: "Ani nevíš jak."

J: "Neměj strach, já ti to vrátím."

B: "To by mě zajímalo jak."

J: "No, měl jsem pro nás dva na večer plány, ale teď si myslím, že se nic konat nebude."

B: "Plány?"

J: "Gusi, jdeme!"

B: "Počkat, počkat..."

J: "Copak?"

B: "Jaké plány?"

J: "Nijak výjimečné, věř, že o nic nepřijdeš... Možná."

B: "Ale..."

Gus: "Půjdeme teď na žirafy, prosím?"

J: "Jasně, že půjdeme."

B: "Ještě si promluvíme."

J: "To si jen myslíš."

B: "Já to vím, ještě mi toho hodně dlužíš."

J: "Pán si nějak věří."

B: "Taky mám proč."

Gus: "Tak už jdeme?"

J: "Jdeme."

Bylo moc zajímavé sledovat Briana, jak mu v hlavě šrotuje myšlenka na to, o co přišel a jak se snaží vymyslet plán, aby se mu dostálo toho po čem tak moc touží - Po mém nahém, zpoceném těle! No budu si to muset ještě promyslet, jestli si to vůbec zaslouží, když se mnou takhle vypekl!

Zbytek odpoledne byl opravdu úžasný, prošli jsme snad celou Zoo a viděli všechna ta krásná zvířata, myslím, že Gusovi se splnilo přání, vlastně mu ho splnil Brian a teď jsou oba absolutně vyčerpaní, svalili se oba do postele a oddali se slastnému, vytouženému spánku a já je jen pozoroval, jak u sebe leží nalepení a mají mezi sebou tu neuvěřitelnou lásku otce se synem, Brian je ten nejlepší táta na světě a já jsem došel k závěru, že odměnu si zaslouží, takže mu jí co nejdříve dopřeju, už teď se nemůžu dočkat, až Brian zjistí, co všechno mám pro něj připravené, bude tím nejšťastnějším chlapem!