Co se stalo? // 4 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Super, strávil jsem několik dalších hodin za počítačem a ani zdaleka jsem nedosáhl toho, čeho jsem chtěl! Nemám ani polovinu a tahle prezentace prostě musí být dokonalá! Je to jediná moje šance, abych udělal dojem na ty klienty a šéfa přesvědčil o tom, že na to mám, jinak si s Justinem můžeme hledat pěkný místečko někde pod mostem a on může zapomenout na kariéru malíře, protože nehodlám dopustit, aby se někde zase nakrucoval za peníze, jako tenkrát v Babylonu, to jsem myslel, že nerozdýchám, to se nikdy nesmí opakovat, já si tu práci prostě musím udržet!

To už to dneska nestačilo, to mě zase musí někdo otravovat? Přísahám bohu, že jestli je to znova Maikey, tak ho asi zastřelím! Vztekle jsem se zvednul a šel zjistit, jestli budu vraždit, ale když jsem nakonec otevřel dveře, dal bych opravdu cokoliv za to, aby to byl Maikey!

B: "Mami, co tu sakra děláš?"

Matka: "Taky tě ráda vidím, synu."

B: "Ne, že bych tě zrovna dvakrát čekal."

Matka: "Měla jsem cestu kolem."

B: "Copak? Byla jsi tak zlitá, že si zabloudila?"

Matka: "Briane, tohle nebudu poslouchat, pořád jsem tvoje matka!"

B: "Jo, že ses činila za tu dobu, co jsem na světě, naposledy jsi mi řekla, že skončím v pekle!"

Matka: "Nemůžu za to, co praví Bible."

B: "Víš co, mami? Strč si tu Bibli někam a běž."

Měl jsem tak hrozný vztek, že mi momentálně bylo jedno to, co vypustím z pusy!

Matka: "Já jsem tě jen chtěla vidět."

B: "Co kdybychom si tady přestali hrát na rodinu a ty bys mi konečně mohla říct pravý důvod toho, proč jsi tady?"

Matka: "Tvůj otec."

B: "Co ten s tím má společného? Pokud vím, tak leží v hrobě."

Matka: "Než jsme ho dali k věčnému odpočinku, tak toho za život hodně stihl."

B: "A pointa?"

Matka: "Tvůj otec byl nechutný ožrala, který se zadlužil všude, kde mohl a teď mi kvůli němu hrozí exekuce na dům."

Jak jinak, jediný důvod proč se zastavila, byl, že ze mě chce jako obvykle tahat peníze, v takových chvílích si vzpomene, že jsem její syn! Já bych jí nejradši...!

B: "Tak cestu kolem, jo?"

Matka: "Potřebuju tvojí pomoc."

B: "Asi tě hodně bolí u srdce, že o ni musíš žádat zrovna mě, co?"

Matka: "Já si nežiju jako někdo."

B: "Už jsme zase u toho, už zase mi budeš vyčítat mojí práci? No tak gratuluju, vypadá, že ani tu mít za chvíli nebudu. A co moje satanská sestra? Ta ti nepodá pomocnou ruku?"

Matka: "Víš moc dobře, že je na tom stejně bídně jako já."

B: "A tak zbývá tvůj gay syn, že?"

Matka: "Nepoužívej to slovo přede mnou!"

B: "Copak mami? Přece žádáš o moje gay peníze!"

Matka: "Styď se."

B: "Já se mám stydět a za co? Že to rád někomu dělám do zadku, že jsem rád, když mi ho kouří kluk? Za to se mám stydět? Furt lepší než být jako ty... Sobecká mrcha!"

Jak já tu ženskou nesnáším! Ale proč mě sakra tak moc bolí, že jsem jí takhle nazval? Vždyť je to sobecká mrcha! Tak proč je mi ze sebe mizerně? Asi proto, že i když je to taková svině, pořád je to moje máma a jedinou věc, kterou jsem po ní za celý život chtěl, bylo, aby mě měla ráda, tak jak má matka své dítě milovat, ale jediného čeho jsem se od ní kdy dočkal, bylo, že se ke mně otočila zády kdykoliv jsem jí potřeboval, ale nějak pořád doufám, že by mě jednoho dne mohla přijmout takového, jaký jsem, že by mě mohla začít milovat! Já vím, jsem naivní!

B: "Radši už mi konečně řekni, kolik chceš?"

Matka: "Padesát tisíc dolarů."

B: "To myslíš vážně?"...Zhrozil jsem se.

Matka: "Tvůj otec byl maniak, to přece víš."

B: "Tak to vypadá, že si budeš muset poradit sama."

Matka: "To přece nemůžeš myslet vážně? Alespoň jednou by si pro mě mohl něco udělat!"

B: "Co tím chceš říct?!"

Matka: "Že jsem kvůli tobě celý život trpěla, věčně jsem se nechávala tvým otcem uhodit, aby nevztáhl ruku na tebe, musela jsem tě vychovat sama a nakonec se ukázalo, že z tebe je, je..."

B: "Gay?! To jsi chtěla říct? Na to ti řeknu jen jednu jedinou věc... Ani nevíš, jak moc si to užívám kouřit někomu ptáka,"...Musel jsem upustit páru.

Matka: "Je mi z tebe zle!"

B: "Myslíš, že mě je z tebe dobře? Myslíš si, že...?"

Skousl jsem jazyk, jak nejrychleji jsem mohl, už jsem jí málem řekl, že se k ní takhle nerad chovám, že bych chtěl, aby to mezi námi fungovalo, ale tohle potěšení jí nedopřeju, stačilo, že se moje oči pomalu začínaly měnit ve sklo a hlas se mi třásl, nejradši bych vypustil ten vodopád slz, ke kterým mě nutí, ale to dřív zamrzne peklo, než jí dopřeju tenhle pohled!

Matka: "Že co, Briane?"

B: "Radši nic, to by nemělo smysl!"

Matka: "Tak jak to teda bude? Pomůžeš mi nebo budeš koukat na to, jak tvoje matka skončí na ulici?"

Za to, co teď udělám, se budu nejspíš nenávidět, ale já alespoň budu mít svědomí čistý!

B: "Tady máš šek a teď mi zmiz z očí!"

Vzala šek, odešla a ani se neohlédla! Už je to tady, už se za to nenávidím, já jsem ten největší debil na světě, to se vážně nezapře, že já se na ní nevysral! Teď jsem opravdu v hajzlu, jestli si tu práci neudržím! Právě jsem skoro všechny své peníze dal svojí milující matce!

Šáhl jsem po první flašce s chlastem, na kterou jsem narazil a svalil se s ní na pohovku! Jakmile jsem si jednou lokl, nemohl jsem přestat, z očí mi pořád stékaly slzy a v duchu jsem si neustále nadával do idiota a ptal se sám sebe, proč mě sakra nemůže mít ráda? A čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím hůř mi bylo! Na žádnou prezentaci jsem neměl ani pomyšlení! A když jsem nakonec vyzunknul poslední kapku rumu, chtěl jsem se dostat do postele, ale na to mi bylo až moc zle a tak jsem se skácel uprostřed loftu a nenamáhal se zvednout... Prostě jsem tam usnul!

J: "Co to kurva..?!"

Zničehonic mě probrala rána a Justinův hlas nebo spíš křik!

J: "Pane bože, Briane?! Briane, slyšíš mě?"

B: "Hmmm."

J: "Do háje Briane, probuď se."

B: "Nech mě!"

J: "Co?"

B: "N-Nech mě!"

J: "Co se s tebou sakra děje?"

B: "Sunshine, já, já jsem ú-úplně v p-pořádku!"

J: "Opravdu tak vypadáš! Zvedej se!"

B: "Já jí tak nenávidím!"

J: "Koho Briane?"

B: "Jak jsem mohl být tak blbej? Ale ne, já jí vždycky pomůžu, jsem fakt vůl!"

Nechápu jak, ale prostě to ze mě vyšlo, zničehonic jsem potřeboval Justinovi říct alespoň něco, ale okamžitě jsem si uvědomil, že nechci, aby znal pravý důvod toho, proč jsem v tomhle stavu, nechtěl jsem vidět jeho lítostný pohled, ten by mě absolutně zničil!

J: "Můžeš mi říct, o kom to tady mluvíš?"

Pokoušel se mě zvednout, ale nemohl jsem mu ani pomoc, celý jsem se třásl a tak jsem jen protestoval, aby mě tam nechal!

B: "Nech mě tady, mně se tu líbí!"

J: "Na zemi?"

B: "Stejně tam skončím, my oba!"

Bože, proč já nedržím hubu?!

J: "Co, o čem to mluvíš? Briane, slyšíš?"

Ale já už jsem nevěděl o světě, podlehl jsem svému stavu a oddal se spánku.

Cítil jsem, prostě jsem cítil ten jeho pohled, který mě doslova probodával, ale neměl jsem odvahu otevřít oči a pohled mu opětovat, bylo mi jasné, že musím vypadat mizerně.

Zvedl se a odešel do koupelny, v tu chvíli jsem po něm zatoužil, chtěl jsem se ho dotýkat, líbat ho, milovat se s ním a... A pokusit se odvést pozornost někam jinam, doufal jsem, že sex mu zabrání se v tom šťourat, ale to jsem se spletl! Šel jsem za ním do koupelny a vlezl si k němu do sprchy, okamžitě jsem ho zezadu začal objímat a dobývat se k jeho rozkroku...

J: "Bri, Briane co to děláš?"

B: "Co bys řekl?"

J: "Přestaň!"

B: "A proč? Po ránu to máš rád."

Opravdu mě nemohlo napadnout nic lepšího než říct tohle, to jsem tomu opravdu pomohl!

J: "Jo, mám, ale s normálním Brianem, ne s tímhle co je duší úplně někde jinde!"

Ale Justin je šikovný, hned mě dokáže něčím zazdít! Budu se muset snažit víc!

B: "Já jsem tady... To snad cítíš ne?"...Neodpustil jsem si to, prostě ne!

Musel mě cítit, byl jsem hrozně nadržený a zároveň zoufalý, potřeboval jsem ho a moc a nejen kvůli potěšení, jeho přítomnost mě vždycky dokáže uklidnit, stačí jen jeho přítomnost a hned je mi líp!

J: "Nechtěl bys mi radši říct, co to mělo v noci znamenat?"

Ale jemu to prostě nedalo, rozhodl se, že to ze mě dostane za každou cenu!

B: "Co máš na mysli?"

J: "Vážně Briane? To, že jsi skoro v mrtvolném stavu ležel uprostřed loftu s flaškou od rumu?!"

B: "Děláš jako bych se opil poprvé."

J: "Takhle? Jo, to bylo poprvé."

B: "Sunshine, neřeš to, teď toužím po něčem jiném."

Začal jsem mu dávat jemné polibky na krk, ale ani to ho nepřesvědčilo k tomu, aby se šel věnovat něčemu jinému!

J: "Ale já ne!"

Snažil jsem se to ignorovat, ale on si stál za svým!

J: "Slyšíš? Přestaň!"

Otočil se ke mně čelem a podíval se mi do očí a v tu chvíli jako by něco pochopil, on z mých očí vždycky uměl číst a zdá se, že i teď tam něco zahlédl!

J: "Briane, řekneš mi to konečně?"

B: "Není co!"

J: "Ne? A co třeba tvoje divné chování včera? To, jak ses rozčiloval u toho počítače v hromadě papírů? To taky není nic? A co jsi myslel tím, že skončíme na zemi? A o kom si to mluvil, koho nenávidíš?"

Já věděl, že si vzpomene zrovna na tohle, ale já mu to nemůžu říct, jeho litování by to ještě zhoršilo a navíc by se ještě nervoval kvůli mé práci a nejspíš by byl i ochotný ze školy odejít, abych se nemusel trápit penězi za ní, ale tohle mu nemůžu udělat, nemůžu mu zkazit jeho sen!

B: "Justine, vážně to musíš vytahovat? Nemůžeš se prostě smířit s tím, že už jsem v pohodě?!"

J: "Tomuhle říkáš, že jsi v pohodě?"

B: "To nemá cenu!"

Nemohl jsem se dál nacházet v jeho blízkosti, on a jeho přesvědčovací metody jsou někdy opravdu úctyhodné a nejspíš by to ze mě dřív či později dostal! Prostě jsem se mu nechtěl zpovídat, nechtěl jsem, aby zjistil, jak moc raněný jsem, potřebuju pro něho být silný, nechci mu ukazovat svojí druhou stránku, která cítí bolest.