Co se stalo? // 3 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Za chvíli mi končí šichta a mé kroky by měly směřovat domů za Brianem, ale mně se tam tak nechce, nechce se mi na něho dívat, když je v tomhle stavu a chová se jak pitomec a ještě k tomu je na mě naštvaný!

Debbie: "Sunshine, už bys měl jít domů."

J: "Jo, chystám se."

Debbie: "No, moc na to nevypadáš."

J: "Popravdě se mi moc nechce, předtím mě skoro vyhodil z bytu, jak byl na mě naštvaný."

Debbie: "Ono ho to přejde, neboj."

J: "A co když ne?"

Debbie: "Tak jak jsem řekla, dáš vědět mně."

J: "Jen doufám, že to bude fungovat."

Debbie: "Udělám vše, co je v mých silách."

J: "Děkuju."

Debbie: "Není zač a teď už běž, určitě už tě čeká."

J: "Jo, tak na to bych se nesázel, ale dobře, jdu na to."

Debbie: "Držím palce."

J: "Díky Debb."

Mám takový pocit, že dnes mi nepomůže ani Debbiino držení palců, vždycky když se po práci vracím domů, tak jsem hrozně natěšený, ale dneska ne... Dneska bych si nejradši lehl někde na lavičku a přečkal tam noc v kroužku bezdomovců, než jít momentálně domů za ním a sledovat jak mě probodává pohledem a hroutí se nad štosem papírů!

Tak jo, už jen strčit klíč do zámku, otočit jím, otevřít dveře a budu zase v zóně Briana Kinneyho, věčně tvrdohlavého pitomce, který nepotřebuje ničí pomoc! Raz, dva, tři...

J: "Ahoj,"...Snažil jsem se nějak mile začít.

Ale nic se neozvalo, jen hrobové ticho, napadlo mě jen jediné, že už se vážně vzpamatoval a právě se nechává vykouřit v zadní místnosti! Chtěl jsem si jít lehnout a po tmě jsem se snažil dostat do postele, ale něco mi zabránilo se tam dostat - o něco jsem zakopl a skončil rovnou na zemi!

J: "Co to kurva..?!"

Rychle jsem nahmatal světlo, a když se rozsvítilo, nevěřil jsem vlastním očím - ležel tam Brian a vedle sebe měl prázdnou flašku od rumu!

J: "Pane bože, Briane?!"

Okamžitě jsem si k němu kleknul a snažil se zjistit, jestli je vůbec naživu, protože na to vůbec nevypadal! Díky bohu, nějaký náznak tepu tu ještě je!

J: "Briane, slyšíš mě?"

B: "Hmmm."

J: "Do háje Briane, probuď se!"

B: "Nech mě!"

J: "Co?"

B: "N-Nech mě!"

J: "Co se s tebou sakra děje?"

B: "Sunshine, já, já jsem ú-úplně v p-pořádku,"...Blábolil.

J: "Opravdu tak vypadáš! Zvedej se!"

B: "Já jí tak nenávidím!"

J: "Koho Briane?"

B: "Jak jsem mohl být tak blbej? Ale ne, já jí vždycky pomůžu, jsem fakt vůl!"

J: "Můžeš mi říct, o kom to tady mluvíš?"

Pokusil jsem se ho dostat na nohy, ale on se vůbec nesnažil mi pomoct a dál tam jen ležel a snažil se protestovat!

B: "Nech mě tady, mně se tu líbí!"

J: "Na zemi?"

B: "Stejně tam skončím, my oba!"

J: "Co, o čem to mluvíš? Briane, slyšíš?"

Nic! Absolutně vytuhl a nereagoval na jediné profackování, které jsem mu věnoval, aby se probudil! Takže jsem ho z poslední sil odtáhl do postele, vysvlékl mu oblečení a lehl si k němu, pevně jsem ho objal a jemně líbal na krk. Měl jsem o něj opravdu strach, takhle jsem ho nikdy neviděl, hrozně mě vyděsil a ještě k tomu ta poznámka, že oba skončíme na zemi, co tím do háje myslel? A Kom to sakra mluvil?

Ráno jsem otevřel oči jako první a když jsem ho zahlédl, měl jsem co dělat, abych se nezačal smát, nos měl zabořený do polštáře, který byl celý mokrý od jeho slin a na hlavě měl doslova vrabčí hnízdo, ale jak rychle mi bylo do smíchu tak rychle mi bylo zase do breku, on opravdu vypadá jak troska a to doslova! Takhle blbě na tom byl snad naposledy, když mě Chris Hobbs napadl! To vím z toho, co mi vyprávěl Maikey a kluci, prý na tom byl tenkrát hodně špatně! Z toho co mi říkali, jsem pochopil, že mě musí opravdu milovat, tenkrát mi hodně pomohl a teď je řada na mně, ale copak to jde, pomoct mu, když o to nemá zájem?!

Potichu jsem se zvedl a vydal se do sprchy, nebyl jsem tam ani minutu a už mě jeho ruce zezadu začaly pevně objímat...

J: "Bri, Briane co to děláš?"

B: "Co bys řekl?"...Pomalu směřoval k mému rozkroku.

J: "Přestaň!"

B: "A proč? Po ránu to máš rád."

J: "Jo, mám, ale s normálním Brianem, ne s tímhle co je duší úplně někde jinde!"

B: "Já jsem tady... To snad cítíš ne?"

Ano, opravdu to cítím! Jeho tyčící se erekce u mých půlek je dostatečný důkaz, ale na tohle teď nemám ani pomyšlení!

J: "Nechtěl bys mi radši říct, co to mělo v noci znamenat?"

B: "Co máš na mysli?"

J: "Vážně Briane? To, že jsi skoro v mrtvolném stavu ležel uprostřed loftu s flaškou od rumu?"

B: "Děláš jako bych se opil poprvé."

J: "Takhle? Jo, to bylo poprvé!"

B: "Sunshine, neřeš to, teď toužím po něčem jiném,"...Začal mě zezadu líbat na krk.

J: "Ale já ne!"

Bylo pro mě těžký mu tohle říct, jelikož jsem po něm toužil stejně jako on po mně, chtěl jsem ho cítit uvnitř sebe, jak se divoce pohybuje a snaží se nám dopřát nezapomenutelný orgasmus, ale musel jsem se ovládnout, potřebuju vědět co se s ním děje!

J: "Slyšíš? Přestaň!"

Otočil jsem se čelem k němu a hluboce se mu zadíval do očí a až teprve teď jsem pochopil, o co mu momentálně jde, z jeho očí to přímo vyzařovalo! I když bylo znát, že po sexu se mnou opravdu touží, tak mu spíš šlo o to, aby zakryl stopy, nechtěl se k té noci vracet a ani k ničemu jinému co se za posledních 36hodin událo a doufal, že takhle odpoutá mou pozornost!

J: "Briane, řekneš mi to konečně?"

B: "Není co!"...Odsekl.

J: "Ne? A co třeba tvoje divné chování včera? To, jak ses rozčiloval u toho počítače v hromadě papírů? To taky není nic? A co jsi myslel tím, že skončíme na zemi? A o kom si to mluvil, koho nenávidíš?!"

B: "Justine, vážně to musíš vytahovat? Nemůžeš se prostě smířit s tím, že už jsem v pohodě?!"

J: "Tomuhle říkáš, že jsi v pohodě?!"

B: "To nemá cenu!"...Rezignoval a odešel z koupelny.

Momentálně bych ho snad i něčím praštil! Ale stejně bych si nepomohl! No možná bych si trochu ulevil na pár vteřin, ale to mi za to nestojí, jestli chce dělat, že se nic nestalo tak fajn, já mu bránit nebudu! Ale ať nepočítá s tím, že já se nechám oblbnout tím, že už je v pohodě, protože takhle se může zlít jedině člověk, který má opravdu nějaký velký problém a jestli to nechce říct mně, tak se bude muset zpovídat Debbie, protože právě teď je čas, abych ji požádal o pomoc!