Bláznovství // 1 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Když si Justin něco usmyslí, tak toho hodlá dosáhnout za každou cenu, bez ohledu na následky a to platí i tentokrát, ale já se tak lehce nevzdám...

B: "Prostě ne."

J: "Ale no tak, Briane, musíš to pro nás udělat."

B: "A to si četl v nějaké příručce?"

J: "Jo, mám pocit, že v tvojí."

B: "Pán je nějakej vtipnej."

J: "A od koho jsem se to asi naučil?"

B: "Hele, neštvi mě."

J: "Nebo co?"

B: "Nebo ti budu muset naplácat."

J: "Jo, to si zkus."

B: "Řekl sis o to."

Svalil jsem ho na pohovku, stáhl z něho ty zbytečné trenýrky a dal mu pořádně na holou, ale asi už bych měl vědět, že spíš než, že mu ublížím, tak ho naopak vzruším...

B: "Tady se to někomu líbí."

Zničehonic si mě k sobě přitáhl a vášnivě mě políbil, asi bych ho nechal pokračovat dál, ale bohužel jsme byli vyrušeni...

J: "Myslím, že máme po zábavě."

B: "Já mám po zábavě, vy dva se skvěle pobavíte."

J: "Nedělej, že se na něho netěšíš, nikdy v životě jsem tě neviděl uklízet a ještě k tomu v noci."

B: "Ty jsi mě...?"

J: "K tomu se pak vrátíme, ale teď by si měl otevřít, zdají se dost netrpělivý."

B: "Už jdu!"...Zakřičel jsem tak, aby mě škůdci na druhé straně dveří slyšeli.

J: "Nekoukej na mě tak a běž otevřít."

B: "Neboj, ještě si promluvíme."

Šel jsem otevřít a i když jsem se to snažil zapřít, tak jsem se opravdu moc těšil na človíčka za těmi dveřmi...

Gus: "Ahoj, tatííí."

B: "Ahoj, synku."

Okamžitě jsem si ho vzal do náruče, asi jsem se nějak fyzicky potřeboval ujistit, že je v pořádku, přeci jen po té ošklivé nehodě, co si zlomil ruku.

B: "Teda ty máš, ale pěknou sádru."

Gus: "Maminka mi na ní nakreslila obrázky."

Lindsay: "Jo, maminka se nechala ukecat... ahoj, Briane."

B: "Ahoj, Lindsay."

Lindsay: "Kde máš Justina?"

J: "Tady jsem, ahoj.

Lindsay: "Ahoj, Justine."

Gus: "Strejdo!"

J: "Ahoj, tak jak se máš, špunte?"

Gus: "Dobře."

J: "Dobře jo?"

Gus: "Už s tím táta souhlasil?"

J: "Neboj, pracuju na tom."

Lindsay: "S čím měl souhlasit?"

B: "S ničím!"

Lindsay: "Ah, chápu... No nic chlapci, budu muset jít, takže vás tu nechám vaším mra... Ne, to byla blbá fráze, žádný mravy před mým synem!"

B: "Je to i můj syn."

J: "Neboj Linds na nic takového se nechystáme."

B: "Že ne? Jen si dělám srandu, dobře?"

Lindsay: "Budu chtít podrobné hlášení."

B: "Neměj strach."

Lindsay: "Ne od tebe."

Hodila očkem po Justinovi, Gusovi dala pusu a nechala mě tu ve spárech těch dvou malých géniů, vlastně už jen jeden z nich je malý, jen se Justin občas taky vrací do dětských let, třeba před chvílí, kdy si myslel, že mě ukecá k tomu bláznovství!

B: "Jedl si něco, Gusi?

Proč se vlastně ptám, vždyť ho vychovávají dvě lesbičky s neuvěřitelně mateřskými sklony, takže určitě jedl.

Gus: "Jo, měl jsem hrachovou kaši."

B: "Bože, co ti to ta máma vaří?"

J: "Briane!"

B: "No co?"

J: "Ještě ho uč na tu svojí stravu."

B: "Občas by mi tu neuškodilo."

Gus: "Co by mi neuškodilo?"

J: "Ale nic Gusi, táta je blázen."

Gus: "Jo, to je."

B: "Co jsem to slyšel? Vy jste se proti mně spikli?"

Gus: "JO!"

J: "Ano, dokud nám nesplníš naše toužebné přání."

B: "Jste sice dva, ale já jsem mnohem silnější, takže vám odolám."

J: "Když myslíš."

Gus: "Jo tati, my vyhrajeme."

B: "Můj vlastní syn je proti mně."

J: "Sám sis o to řekl."

B: "Víte co? Zatím co tu budete řešit strategii, tak já se oddám slastnému spánku."

J: "Pořádně se vyspi, budeš potřebovat energii."

Většinou když tohle řekne, tak to znamená, že mám nabrat síly na další kolo bouřlivého sexu, ale něco mi říká, že tentokrát půjde o něco jiného a já se těm dvěma vytrvalým skrčkům budu muset bránit děj se, co děj!

Gus: "Dobrou, tati."

B: "Dobrou, blázínci."

Nevím, jak dlouho jsem spal, ale na tom nezáleželo, protože způsob jakým jsem byl probuzen byl opravdu příjemný, Justinova přilepená ústa na mých rtech je opravdu to nejlepší probuzení...

B: "Hmmm. Já myslel, že budu mučen a místo toho se mi dostává takového krásného probuzení."

J: "Řekl jsem si, že by si to mohl potřebovat."

B: "Ještě trochu by mi neuškodilo,"...Přitáhl jsem si ho k dalšímu polibku.

J: "Ale nebudeme to zase přehánět."

B: "Takhle mě nechat trpět, styď se."

J: "Stydím,"...Usmál se.

B: "Kde máš toho druhého kumpána?"

J: "Usnul na pohovce."

B: "No vy jste opravdu strategická dvojka, jeden mě probudí polibkem a ten druhý padne vyčerpáním na pohovku, tak čeho, že se to mám bát?"

J: "Aby ses nedivil."

B: "Hrůzou se mi stahují půlky."

J: "Kdo si počká, ten se dočká."

B: "Už se těším... A ještě jedna taková věc."

J: "Jaká?"

B: "Co to tu tak krásně voní?"

J: "Další naše strategie."

B: "Strategie?"

J: "Ano, udělali jsme s Gusem Jambalayu."

Bože můj, po tomhle jídle se můžu vždycky utlouct, Justin ho dělá tak moc dobře, vlastně on dělá všechna jídla skvěle, je to ten nejlepší kuchař, ale Jambalaya ta je prostě jeho a já se jí nikdy nenabažím.

B: "No to je teda strategie, vy jste mi dokonce uvařili."

J: "Kdo řekl, že je to pro tebe?"

B: "Copak? Já se nemůžu ve vlastním bytě najíst?"

J: "Můžeš, toho, co si uvaříš."

Až teď mi došlo, co obsahuje ta jejich strategie, oni si vymysleli tuhle šílenost a myslí si, že mě budou moct vydírat tímhle úžasným jídlem, ale to radši umřu hlady, než abych se jim poddal, nikdy v životě s tak šíleným nápadem nebudu souhlasit, na to jsem ještě až moc při smyslech!

B: "Jo, tak na tohle já nehraju."

J: "Pane bože, Briane, je to jen jeden den a on se hrozně těší."

B: "Počkat, ty už si mu to slíbil?"

J: "No, řekl jsem, že udělám vše co je v mých silách a on si domyslel zbytek, takže si v podstatě myslí, že už to platí."

B: "Já bych tě nejradši zardousil."

J: "Já vím."

B: "Byl si to ty, kdo mu to slíbil, tak ty mu taky řekneš, že se nic konat nebude."

J: "Briane, prosím!"

Já tak nesnáším ty jeho štěněčí oči, které mě vždycky dokážou přemluvit k čemukoliv, co si zamane, už jsem dokonce začínal roztávat a skoro souhlasil...

B: "A co z toho budu mít já?"

J: "Budeš se cítit skvěle, že si svému synovi dopřál takový krásný den a já ti budu neuvěřitelně vděčný a nedělej, že by se ti to nelíbilo, strávit s námi jeden den dobrodružstvím."

B: "Spíš bláznovstvím."

J: "Nazvi si to, jak chceš, ale já vím, že to taky chceš."

B: "Jo a no to jsi přišel jak?"

J: "Protože Guse miluješ a uděláš vše pro to, aby si mu udělal radost, a to pak dělá radost tobě."

Zdá se mi to nebo ten kluk má vždycky pravdu.

B: "Ale chci tu Jambalayu."

J: "Můžeš jí sníst, kolik si jen zamaneš."

B: "Tak fajn."

J: "Fajn jako že jí sníš anebo fajn jako že souhlasíš?"

B: "Fajn jako, že jsem se úplně zbláznil a ten šílený den plný dobrodružství s vámi podstoupím."

J: "Děkuju, děkuju, děkuju!"

Políbil mě a pak se vydal vzbudit toho prcka, aby mu mohl říct, že jeho bláznivý tatínek se rozhodl s nimi jít do Zoo, mám pocit, že jsem si právě podepsal rozsudek smrti... Bože, pomoz mi!