VAROVÁNÍ 18+
New York
Mezitím v klubu...
J: "Nevím, jak to děláš, Petere, ale bohužel mě vždycky odhadneš správně."
Peter: "No jo mám čuch na lidi a navíc ty si průhlednej jak čirá voda."
J: "Nejsi první, kdo mi to říká."
Peter: "A věř mi, že ani poslední."
J: "Děkuju! Heleť já to balím, jsem nějak unavený, jdu se domů natáhnout."
Peter: "Jo jasně běž a brzo se zas ozvy a co se týče Briana, musíš to nějak konečně vyřešit, takhle to dál nejde. Měl bys mu zavolat."
J: "Dobře, dobře, tak čau."
Peter: "Čau."
Návrh o tom, že bych měl zavolat Brianovi, mi šel jedním uchem dovnitř a druhým ven, to vůbec nepřipadalo v úvahu! Peter se asi zbláznil, už vidím, jak by Briana zajímalo, co mám na srdci po tom, co jsem mu udělal!
J: "Ahoj, Davide, jsem doma, jsi tu?!"...Sháněl jsem se po spolubydlícím, když jsem dorazil.
David: "Jo jsem v pokoji, v lednici máš jídlo tak si ho dej ohřát."
J: "Děkuju, ale nemám hlad, dám si to zítra, teď jdu spát tak dobrou."
David: "Jasně, dobrou."
Ulehl jsem do postele a najednou mě zavalil pocit viny... Začal jsem přemýšlet o tom, co mi říkal Peter, že na tom Brian musí být mizerně, přeci jenom při odjezdu jsem mu slíbil, že se vrátím, že se budeme vídat a místo toho jsem mu za celých pět let ani nezavolal... Bože, já jsem vážně pitomec! Jak jsem mu tohle mohl udělat?!
Ihned jsem věděl, že bych s tím měl něco udělat, nějak to napravit, ale byl jsem tak unavený, že jsem prakticky během dvou minut usnul a už nevěděl o světě!
DALŠÍ DEN
V noci se mi o něm zdálo, byli jsme u něj v loftu o oddávali se divokému sexu! Brian se mě dotýkal po celém těle, líbal mě na krk a hrál si s mým penisem, šel na to jemně, chtěl, abych si vychutnal každý jeho dotek. Byl jsem šíleně vzrušený, chtěl jsem ho cítit uvnitř sebe, neustále jsem mu opakoval, aby si mě vzal, aby mě ošukal tak jako nikdy! Pořád se k tomu ale neměl, chtěl si se mnou hrát, ale po chvíli, když viděl, jak moc jsem nažhavený a zoufale ho prosím, aby si mě vzal, řekl "Otoč se," Štěstím se mi v tu chvíli málem rozskočilo srdce a já udělal přesně, to, co po mně chtěl! Najednou jsem zezadu na krku ucítil jeho jazyk, který pomalu putoval přes má záda až mezi mé půlky, chvíli se tam zdržel, aby si mě mohl připravit, byl jsem v úplné extázi, můj orgasmus se nevyhnutelně blížil a v tom Brian vyměnil svůj šikovný jazyk za svůj penis, bral si mě tvrdě, tak jako nikdy, nechtěl jsem, aby to skončilo, bylo to něco úžasného! Nakonec jsem vyvrcholil a on hned po mně. Chvíli jsme jen leželi a vydýchávali právě prožitý orgasmus, Brian mě zezadu objímal a já se nikdy necítil šťastnější, po tom jsme oba usnuli!
Ten sen byl nádherný, měl jen jedinou chybu a to, že to nebyla skutečnost! Pocit štěstí proto najednou vystřídal pocit smutku, strašlivě mi chyběl, chtěl jsem ho mít u sebe!
David: "Ahoj už jsi vzhůru?"...Vytrhl mě z mého přemýšlení
J: "Jo jsem."
David: "Super a nechceš zajít někam na oběd, tady nic není kromě toho, co jsem vařil včera, ale to už bych ti moc nedoporučoval."
J: "Proč ne? Stejně nemám nic na práci, tak mi dej deset minut."
David: "Dobře."
Sice se mi nikam moc nechtělo, ale měl jsem hlad a navíc, co bych dělal doma? Akorát bych tak tesknil po Brianovi a toho se chci vyvarovat!
J: "Tak můžeme jít."
David: "Ok, zajdeme asi tam kam obvykle, do jídelny?"
J: "Jo tam je to super, mají tam skvělý hamburgery."
David: "Taky na něj mám chuť, tak jdeme."
Ještě, že ta jídelna není nijak daleko a dostali jsme se tam dřív, než jsem si to rozmyslel!
Servírka: "Tak co to bude pánové?"
David: "Hamburger a kolu."
J: "To samé, děkuju."
Servírka: "Dobře, hned to bude."
David: "Než nám to přinesou, tak bys mi mohl říct, co se s tebou děje?"
J: "Co by se se mnou mělo dít?"
David: "No to já právě nevím, proto se ptám."
J: "Já jsem v pohodě, opravdu."
David: "Heleť znám tě už skoro pět let, takže už na tobě poznám, když se něco děje, takže to vyklop."
To jsem vážně potřeboval, někoho dalšího, kdo se mnou bude chtít rozebírat Briana! Vždyť přece proto jsem s ním šel na oběd, abych doma nesmutnil za Brianem, a on po mě teď chce, abych se mu svěřoval? No tak co, třeba mi pomůže vydedukovat nějakej závěr!
J: "Jde o Briana."
David: "Myslel jsem si to, takže co se s ním stalo?"
J: "Nic se s ním nestalo, teda alespoň doufám, ale tady jde o to, že mi hrozně moc chybí, včera jsem ho celej večer rozebíral s Peterem a on mi řekl něco, nad čím musím pořád přemýšlet."
David: "A co ti řekl?"
J: "Že prý se musí Brian cítit mizerně, když jsem za ním ani jednou nepřijel a ani mu nezavolal."
David: "A cos čekal, že se bude cítit skvěle, když ho opustí láska jeho života?"
J: "Díky, to mi fakt pomohlo."
David: "Promiň, já to tak nemyslel, já jen, že mu určitě není do smíchu, přece jenom tě miloval víc, než cokoliv, byl ochotný se kvůli tobě vzdát svého dosavadního života a chtěl si tě vzít, ale tys pak odjel a ani mu nezavolal, tak se zkus vcítit do jeho kůže a hned budeš vědět, jak mu je."
Tak po tomhle proslovu mi bylo snad ještě víc špatně! A nejhorší na tom je, že má pravdu, vždyť Brianovi musí být přímo příšerně!
J: "Já jsem vážně pitomec, že jo?"
David: "Svým způsobem jo, ale na druhou stranu tě chápu, muselo to pro tebe taky být těžké."
J: "A když už jsi u toho promlouvání do duše, neměl bys náhodou nápad, co bych asi tak mohl dělat?"
David: "Odpověď je naprosto jednoduchá... Zavolej mu."
J: "Jo tak to už mi říkal i Peter, ale nemyslím si, že je to dobrej nápad."
David: "A to jako proč?"
J: "No, proč by měl Brian chtít slyšet, co mám na srdci, navíc po tom, co jsem mu udělal?"
David: "Věř mi, že pokud mu chybíš stejně tak moc jako on tobě, bude to chtít slyšet."
J: "Myslíš?"
David: "Já to vím."
J: "Myslím, že bude asi lepší, když půjdu, potřebuju si o tom v klidu popřemýšlet,"...Zpanikařil jsem.
David: "A co tvoje objednávka?"
J: "Nějak mě přešla chuť, dej si to třeba místo mě."
David: "Dobře no tak ahoj."
J: "Čau."
Tak teď jsem ještě víc v prdeli, než před tím, nejhorší na tom ale je, že David měl pravdu, měl bych mu zavolat! Ale co mu mám říct? Mám mu říct, že mi chybí, že jsem ho nikdy nepřestal milovat a že chci být jen s ním ať už tady v New Yorku tak klidně i v Pittsburghu, i kdybych se kvůli tomu měl vzdát kariéry? Ale jakou mám jistotu, že to bude chtít slyšet? Holt to asi budu muset risknout!
Vzal jsem do ruky telefon a naťukal jsem Brianovo číslo a pak nastal ten okamžik... Ten okamžik, který se opakoval pokaždé, když jsem byl v této situaci vždy, když scházelo jen zmáčknout zelené tlačítko a já to nakonec nikdy nedokázal, ale tentokrát jsem sebral veškerou odvahu a to podělaný tlačítko zmáčkl!
B: "Kdo je?"...Ozvalo se po chvíli a já naprosto ztuhl.
J: "Briane?"...Na nic víc jsem se nezmohl!
B: "Justine?"
V ten okamžik mi začalo splašeně tlouct srdce a celý jsem se chvěl, byl jsem naprosto mimo, nevěděl jsem, co mám dělat, co říkat, nevěděl jsem vůbec nic!
No comments:
Post a Comment