(October 31, Halloween - Pittsburgh)
"Co tím sakra myslíš, že utekla?" Justin se přiřítil do Bethina pokoje.
"To, co říkám! Je pryč! Prostě fuč. Jako podělanej Houdini."
"Není třeba jen v koupelně?"
"Jsem si celkem jistý, že už by se ozvala, kdyby slyšela tu mojí paniku v hlase."
"Přeci by neodešla, aniž by něco řekla."
"Myslíš? Protože bych řekl, že přesně to se právě stalo. Až najdu toho hada, za kterým se vydala, tak..."
"Dýchej, ano? Zatím nepropadejme panice."
"Na to už je trochu pozdě, nemyslíš?"
Brian se otočil na podpatku, skoro doslova, kdyby si dneska oblíkl kompletní kostým, a zamířil dolů, kde popadl klíče od auta a vydal se rovnou k němu.
"Jesus, v sukni běháš zatraceně rychle," zasmál se za ním Justin, zatímco se ho snažil dohnat.
"Fuck!" Brian si najednou uvědomil, že takhle nemůže jezdit kolem a děsit malé děti... některé matky by ho pravděpodobně ukamenovaly. Halloween nebo ne, jsou tací, kterým by tohle vtipné připadat nemuselo. "Dojdu se převlíknout. Pak pojedu," stanovil Brian a prošel kolem Justina.
"Můžeš se prosím na chvíli zastavit?"
"Zastavím se, až bude doma zamčená v pokoji... na řetězu."
"Kriste pane, začínám se bát, že ses opravdu dočista zbláznil."
"Huh?"
"Já si uvědomuju, že naši dceru miluješ a uděláš vše pro to, abys ji ochránil, co si budeme, já taky, ale... pokud ji budeme dusit, nakonec ji ztratíme. Vzpomeň si na tvoje rodiče, mého otce..."
Brian byl zaskočen jeho slovy. Tuhle kartu s rodiči nečekal, že vytáhne, ale jak se ukázalo, lepší ani vytáhnout nemohl. Jeho obavy ohledně toho, že jeho dcera je teď, s kdo ví kým, nic nezmírní, ale... Justin má pravdu, že ji ztratí, pokud jí nedá trochu volnosti.
"Co se uklidnit a spolehnout se na to, že své dceři můžeme věřit?"
"A co když se vrátí s tím, že miluje o 12 let staršího chlapa?" ušklíbl se Brian.
"Tak budeme doufat, že mu nebude trvat pět let, než jí vyjádří, co cítí on," zasmál se Justin.
"To jsem si zasloužil."
"Pojď, půjdeme dovnitř nebo tu zmrzneme."
Brian se podíval na auto, odolávajíc té touze do něj nastoupit a následně dal ruku kolem Justinových ramen. Společně pak zamířili do domu.
Justin se však zarazil těsně u dveří, "Briane?"
"Jo?"
"Co jsem ti říkal o tom, abys nevyřezával prasečinky do dýní?"
"To bylo doopravdy?" zeptal se s uchechtnutím.
Justin pouze protočil oči, i když se neubránil zasmání, "Za chvíli začnou chodit děti, dej to pryč."
Justin zmizel v domě a Brian se podíval na svůj výtvor, který považoval za umělecký. Čekal by, že zrovna Justin, jakožto umělec rodiny, to ocení. Asi ne, ušklíbl se Brian.
----
Ačkoliv se Brian rozhodl věřit svojí dceři, naléhal na to, aby jí Justin alespoň napsal zprávu. Justin, protože kdyby ji psal on, pravděpodobně by se domů už nikdy nevrátila.
"Hotovo."
"Cos jí napsal?"
"Že se nezlobíme a máme ji moc rádi, ale chceme vědět, že je v pořádku."
"Sakra. Obdivuju tvoje pevné nervy. Být to na mně, vyhrožoval bych jí doživotním zarachem."
"Přesně proto jsem to napsal já," zasmál se Justin.
Ale i když se snažil působit v pohodě a nad věcí, jelikož si nemohli oba dva dovolit být jak na jehlách, byl nepopiratelně taky nervózní a doufal, že neudělal chybu, když Brianovi zabránil ji jet hledat.
Zaciknutí telefonu, které se ozvalo o pár minut později, rozpumpovalo srdce jim oběma.
Jsem v pořádku, slibuju. To bylo všechno, co ve zprávě stálo. A i když alespoň věděli, že je naživu, nebylo to tak uspokojující, jak doufali.
"Mohla alespoň napsat, v kolik se vrátí... nebo, kde přesně je... jak se jmenuje ten, s kým je... nejlíp i jeho adresu, abychom si ho našli... s lopatou a pytlem na mrtvoly..."
"Briane?"
"Hm?"
"Je sice Halloween, ale nikoho vraždit nebudeme."
"Škoda," ušklíbl se Brian. "Myslím, že by nám to i prošlo."
"Anebo bys měl jednu skvělou vězeňskou fotku v sukni do alba."
"Vážně tě za ten kostým nenávidím."
"Já vím," s tím se Justin natáhl a políbil ho. "Je divný, že mě v něm docela rajcuješ?"
"Ano je, ale... líbí se mi to," uchechtl se Brian a projel svými prsty jeho vlasy.
"Škoda, že nejsi v náladě na můj těsnej zadek."
"Pardon, ale kdy přesně jsem řekl takovou nehoráznost?" Brian předstíral zaskočení.
"Myslel jsem, že vzhledem k tomu, že naše dcera je teď, kdo ví kde a s kdo ví kým, je tohle to poslední, co by tě zajímalo."
"Říkal jsi, že jí můžeme věřit a já věřím tobě, takže..." Brian začal rukou stoupat po jeho stehně nahoru a svižným tahem rozepl zip jeho kalhot. "A vidím, že o tohle se musím postarat," zhodnotil při pohledu na jeho tvořící se erekci.
"Prosím," zamrkal na něj Justin svůdně.
"Hmm," Brian si olízl rty a už se skláněl, aby vzal Justina do pusy, když v tom se ozval zvonek. "Fuck. Znova ne."
"Dneska nám to očividně není souzené," povzdychl si Justin.
"Určitě odejdou," jak to dořekl, zvonek se ozval znovu.
"To budou děti. Musím tam jít."
"Podělanej Halloween."
----
"Koledu nebo vám něco provedu," uslyšel Brian za večer už asi po padesáté a měl co dělat, aby tu mísu sladkostí nevysypal dotyčnému dítěti na hlavu.
"Tady máš," přispěchal Justin, vědomý si toho, že Brian ztrácí nervy. "Veselý Halloween," usmál se nakonec a zavřel rychle dveře. "Možná bys mohl ubrat na těch vražedných pohledech. Děsíš je."
"Nemají mi žebrat u domu o sladkosti."
"To je tak nějak pointa dnešního večera."
"Neměli bychom jí zavolat?" zeptal se náhle Brian.
"Oh... tohle je o Beth."
"Samozřejmě, že je to o Beth. Měla by tu být s námi. Jako každý rok."
"Myslel jsem, že už jsme se shodli na tom, že..."
"Změnil jsem názor. Zavolám ji," s tím se Brian vydal pro svůj telefon.
"Nemyslím si, že je to dobrý nápad."
"Jenom jí zavolám a zeptám se, jak se má... brnkačka."
"Ach bože."
Brian zvedl telefon a odhodlaně naťukal její číslo. Když však měl zmáčknout zelené tlačítko, něco mu to v tom zabránilo. Jeho vlastní svědomí.
"Shit," zamumlal si pro sebe.
"Změnil jsi názor?"
"Já nevím," Brian si povzdychl. "Co když udělá něco, čeho bude litovat?"
"To je bohužel něco, před čím ji ani my dva ochránit nedokážeme, Briane. Ale budeme tu pro ni."
"Sakra... od kdy jsi tak moudrej?"
Justin přišel blíž k němu a objal ho kolem krku. "Jeden z nás být musí."
"Chytrolíne." Brian se natáhl, aby ho mohl políbit, když se znovu rozezněl zvonek. "To mě poser."
"Tak jdeme na to," uchechtl se Justin a otevřel dveře.
"Koledu nebo vám něco provedu!"
Brian pouze protočil oči a modlil se, aby už tomuhle hororu byl konečně konec. Když se však chystal otočit k odchodu, ozval se hlasitý smích.
"On má fakt sukni!" Další vlna smíchu následovala.
A Brian hned věděl, komu ty hlasy patří. Bratři Doyleovi. Jejich každoroční noční můra, která si pro ně ráda připravuje různé žertíky. Od vajíček na oknech přes hajzl papír poházený všude kolem až po různé nástrahy, které mají nejspíš za úkol, aby si zlomili nohu.
Brian už léta bojuje s nutkáním je zabít. Jsou to malí homofobní smradi. Justin je jediný důvod, proč jsou ještě naživu. Jeho slova o tom, že musíme být lepší než oni a povznést se nad situaci. Být to na něm, dá jim do bonbónů kyanid.
"Homo v sukni. To je k popukání."
"Vy malí..." začal Brian, ale Justinova ruka na jeho zádech ho zarazila. "Vezměte si ty podělaný bonbóny a zmizte."
Všichni tři se znovu ďábelsky zasmáli a popadli co nejvíc sladkostí, co jejich ruce pobraly a utíkali pryč, nejspíš na svůj další úkol, který Brianovi s Justinem jistě nějakým způsobem ztrpčí život.
"Jsi v pohodě?" obrátil se k němu Justin.
"Nejsou to první děti... oprava, zplozenci ďábla, kteří si mě dobíraly. Pamatuješ na mého synovce?" uchechtl se Brian.
"Já vím."
"Ale stejně je jednou zabiju..."
"Já vím," zasmál se Justin a Briana políbil.
----
Bylo chvíli po jedenácté, když se zdálo, že pro letošek se už děti dostatečně napakovaly sladkostmi a tak Brian s Justinem vyčerpáním dopadli na sedačku. Brian automaticky zkontroloval telefony, jestli jim jejich dcera náhodou nevolala.
"Byl bych mnohem klidnější, kdyby se nám ozvala."
"Jo, já taky," povzdychl si Justin. "Ale budeme se muset smířit s tím, že naše malá holčička už není tak malá."
"Na tohle tě nikdo nepřipraví. Zvlášť u holky, s Gusem tyhle věci byly jednodušší..."
"I my gayové máme potřebu chránit něžnější pohlaví."
"Hádám, že jo," uchechtl se Brian.
"Každopádně teď si zasloužíme nějaké uvolnění."
"Uhmmm, co máš na mysli?"
"Udělal jsem nám to brownies, pamatuješ?"
"Oooo, sem s ním."
Justin se hned rozeběhl do kuchyně a vrátil se zpátky se svým velice kreativním brownies, na jehož obsah se Brian velice těšil. Potřeboval vypnout.
"Ty jsi opravdu umělec."
"Snažil jsem se," uculil se Justin.
Následně si oba vzali jeden kousek a s chutí se do něj zakousli. Netrvalo dlouho, než začali pociťovat jeho účinky a smáli se jako blázni.
"Fuck, tohle jsem potřeboval," řekl Brian s dozvuky smíchu.
"Yeah, já taky."
Následně se jejich pohledy spojily a oba mohli vidět ten náznak vzrušení ve tváři toho druhého. Oba byli normálně neustále nadržení, ale v tomhle stavu byl jejich chtíč vždy zněkolikanásoben.
Justin se zvedl a přesunul se k Brianovi, obkročmo si na něj sedl. Brian ho pevně objal a svoje čelo přitiskl k tomu jeho.
"Jsi tak sexy," vzdychl u jeho rtů. "Ať svůj kostým nenávidím sebevíc, vidět tebe v kostýmu Clyda stálo za to."
Justin se pousmál a přitiskl svoje rty k jeho. "Pojďme tě dostat z té sukně," zasmál se.
"Buď tak hodný."
Oba se začali vzájemně svlékat, ani chvíli nepřerušujíc oční kontakt. Mohli spolu dělat v posteli, co chtěli, ale dívat se z očí do očí pro ně bylo vždy nejintimnější.
Jakmile byli oba nazí, vzájemně svá těla zasypávali polibky. Jejich péra byla téměř okamžitě tvrdá. Oba si hráli s tím druhým, preejalukát používali jako lubrikant a jejich ruce hbitě přejížděli po celé délce, zatímco vzdychali a sténali tomu druhému do ucha a hladově se líbali.
"Chci tě v sobě," zasténal Justin vzrušeně.
A Brian ho s úsměvem dravě políbil. Následně chytil svůj penis u kořene a díky tomu, že na něm Justin stále obkročmo seděl, začal rovnou tlačit na jeho vstup. Justin hlasitě zavzdychal a začal se pomalu spouštět dolů, až dokud v sobě neměl Briana celého. Pak chvíli zůstal nehybně, zvykajíc si na tu plnost. A především si užívajíc ten pocit, že cítil horkost Brianova ptáka. Kůži na kůži. Už dávno zachodili kondomy, ale na to, jak dobré to bylo, si do teď nezvykli.
Pak Brian chytil Justinovi půlky do rukou a trochu je od sebe roztáhl a začal přirážet. Nejdřív pomalu, užíval si každý pohyb v jeho těle a Justin se mu zcela oddával. Touha v nich však rostla čím dál víc a stejně tak oba přidávali na rychlosti. Brian přirážel a Justin stahoval půlky, vytvářejíc co největší těsnost kolem Brianova ptáka.
Zcela se ztráceli jeden v druhém, oddávajíc se tomu euforickému pocitu, který se rozléval jejich těly.
"Bože můj. Nepřestávej," vydechl Justin těžkým hlasem.
"Nikdy. Tak strašně tě miluju."
Justin se pousmál a zašeptal, "Já tebe taky, Briane."
A byla to přesně tato slova, která je oba dostala do sedmého... vlastně přímo miliontého nebe.
Konec
----
Tak snad zase za rok u nějaké halloweenské povídky🎃 A další krok už znáte - prosím o hodnocení😘👻
😀😘
ReplyDelete