T-Shirt Night in Babylon by Janča

Vím, že to tu teď stojí zas pěkně za h*vno a fakt mě to mrzí, ale poslední rok se na mě asi rozhodl vyřádit, co se zdraví týče a teď nějaké dva týdny zápasím s boreliózou, z té mi sice zas tak špatně není, ale antibiotika mi dávají zabrat, takže jsem většinu dnů dost nepoužitelná😏. Do toho mi notebook pomalu, ale jistě začíná vypovídat službu, takže se jen děsím dne, kdy už ho nezapnu a tady to bude ještě víc pustý a prázdný (jestli to vůbec ještě jde🙈)... a i když je mi jasný, že čekáte spíš na další díl Maybe it's Too Late, tak i když už něco napsané mám, zatím prostě nejsem schopná to dokončit😕. Naštěstí jsem tohle už měla napsané, tak to berte jako takovou cenu útěchy🤎

BEZ VAROVÁNÍ

Justin si oblíbil online nakupování

"Justine, máš tu balíček! Další," zamumlal si Brian pod vousy, zatímco okukoval kurýra u dveří. Koukat, ale nesahat, byla jejich "nová" politika už nějakou chvíli, takže nedělal nic špatného. Ačkoliv si dokázal představit spoustu věcí, které by tomu...

"Jsem tu!" Justin přiběhl, celý uřícený a především pokrytý barvou. Brian ho vlastně od rána viděl poprvé, celý den byl zavřený ve svém studiu. 

"Ten štětec ti podržím," mrkl na něj Brian pobaveně.

"Oh," Justin se zarazil, že ho zapomněl nechat ve studiu. A hned na to se začal věnovat podstatnému. "Tady jsou peníze. Mělo by to být přesně."

Kurýr si to přepočítal a následně balíček podal Justinovi do ruky, "Přeju pěkný den."

"Vám taky," usmál se Justin.

"I já!" křikl za ním Brian a ještě jednou si prohlídl ten kulatý zadek.

Justin si pouze odkašlal, aby připomněl svou existenci a následně s protočením očí zamířil do kuchyně.

"Co?" zeptal se Brian, předstírajíc, že nechápe Justinovo rozhořčení a následoval ho. "Co tam máš tentokrát?"

"To se dozvíš v pravou chvíli."

"Hm-hmm. Kdy to vyzkoušíme?" zeptal se Brian natěšeně, předpokládajíc, že je to novinka do postele.

"V pátek večer."

"V pátek? Máme snad výročí nebo tak něco?" uchechtl se.

"Budu předstírat, že jsi to neřekl, protože by to znamenalo, že nevíš, kdy máme výročí. A ne, není to, co si myslíš, že to je. Strkat si to nikam nebudeme."

"Shit. Tak, co s tím budeme dělat?"

"Brát si to na sebe."

"Oh, poslouchám," Brian znovu nasadil svůj nedočkavý výraz.

"Není to do postele. Teda, mohlo by být, ale... mám to pro jiný účel."

"Jesus Christ, musíš být tak tajemný. Prostě mi řekni, co tam máš."

"V pátek."

"Proč v pátek sakra?"

"Protože je to na pátek. A protože když ti to řeknu teď, budu 3 dny poslouchat, že si to mám strčit někam."

"Říkal jsi, že si to nikam strkat nebudeme."

Justin se rozesmál, pobavený celou situací.

"Víš, jak to myslím."

"A teď když už vím, že je to něco, co se mi nemá líbit, jak si myslíš, že mě v pátek přesvědčíš, abych si to vzal?"

"Mám svoje metody."

"Jo, znám tvoje metody. Žádný sex, žádná ruční práce, žádné vykouření..."

"Tak vidíš."

"No, možná bych měl ty metody použít proti tobě já."

"Co?"

"Pokud mi neřekneš, co v tom máš, tak..."

"Prosím tě, víš, že bez sexu vydržím dýl než ty... trestal bys spíš sebe."

"Jesus fucking Christ. Fajn, nechceš mi to říct, tak mi to neříkej. Pro mě za mě," Brian se otočil, značně rozčílený. Ale sotva vystrčil hlavu ze dveří, něco mu došlo. "Fuck! V pátek je ta akce v Babylonu! Máme mít nějaký ujetý tričko... co jsi nám sakra koupil?"

"Ty jsi úplný Sherlock Holmes. Fajn, přiznávám, je to tričko. Teda trička."

"Co na nich je?" zeptal se Brian hned s hrůzou v očích.

"Není to nic hrozného. Nebude tě to zesměšňovat ani nic podobného... je to spíš takový vyjádření..."

"Vyjádření čeho?"

"Víš, co se říká, kdo je zvědavej, bude brzo..."

"Ani to nevyslovuj. A dej sem sakra tu krabici!" Brian se natáhl přes Justina a pokusil se ji vzít, jenže Justin byl rychlejší.

"Ne!"

"Jo!"

A tak se začali přetahovat jako dva malí kluci uprostřed kuchyně. Oba prokazovali svoji značnou sílu, za to krabice se pomalu začala rozpadat.

"Jesus, fajn, je to celý tvoje!" vykřikl Brian a krabici pustil. Jenže nedomyslel tím to, že tak Justina pošle rovnou k zemi na zadek. "Fuck! Jsi celej?"

"Ne, myslím, že tam už nikdy nic nestrčíme... asi jsem si ten zadek zlomil," přecedil Justin přes zuby.

"To máš za to, že jsi paličatej jako mezek."

"To ty nejsi schopný vydržet pár dnů!"

"Víš, že nesnáším překvapení."

"Fajn. Můžeš se podívat. Pod jednou podmínkou... že si to oblečeš a budeš to milovat."

Brian nadzdvihl obočí v otázce.

"Okey, nemusíš to zrovna milovat, ale nebudeš na to ani nadávat... tolik."

"Fajn... budu se ovládat."

Justin se spokojil s Brianovým slibem a natáhl se pro krabici. Jakmile ji otevřel, podal Brianovi obě trička. Ten je rozložil a zadíval se na jejich nápisy. Na jednom stálo 'Je můj' a na tom druhém 'Jsem jeho'.

"To sakra ne!"

"Řekl jsi, že nebudeš nadávat."

"To bylo předtím, než jsem zjistil, co na nich je!"

"Je to vyjádření... našeho vztahu... který máme."

"Tohle si nevezmu. Nikdy."

"Ty mě snad nemiluješ?"

"To je... to vůbec... jak můžeš... to s tím nemá nic společného!"

"To s tím má společné všechno. Protože jestli mě miluješ, nebudeš mít problém to dát v Babylonu všem najevo... tímhle tričkem."

"Fuck you! Jsi malý vyděrač!"

"Takže?"

Brian se rozhořčeně nadechl, snažíc se kontrolovat svoje emoce, "Který je moje?"

Justin se široce usmál, "Nechám tě si vybrat."