Justin's POV
Slyšel jsem jeho auto na příjezdové cestě a tak jsem raději odložil žebřík. Opravdu se bojí, že spadnu a rozbiju si hlavu. Takže tu jen tak stojím a kritizuji své mistrovské dílo a sem tam přidám nádech barvy.
Brian stojí v pozadí a sleduje ho ode dveří, jak maluje. Přemýšlí nad tím, jak je vždycky tak soustředěný, naprosto ve svém malém světě.
Brian's POV
Jsem na něj tak zatraceně hrdý, opravdu to dokázal. Stal se příštím Pittsburghským Warholem.
Přišel jsem za něj, objal ho rukama a vášnivě ho políbil. Klopýtáme dozadu, dokud ho nemám opřeného o knihovnu. V tom všem vzrušení se houpeme dopředu dozadu. A než se nadějeme, jsme oba pokrytí žlutou a zelenou barvou.
Nemůžu uvěřit, že ten malej pitomec nechal otevřené plechovky s barvou nahoře na polici. Usměje se a říká mi, že jsem jeho oblíbené plátno.
Konec
Parádička
ReplyDelete