BEZ VAROVÁNÍ
Brianova cesta záchrankou
"JUSTINE!"
"Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. Ne, ne, ne. Bože!"
911, musím zavolat 911. Dispečer mi říká, že jsou na cestě.
"Justine, Sunshine, jsem tady. Vydrž! Jsou na cestě."
Brian přitiskne šálu na Justinovu hlavu, zatímco chodník vespod se mění do červena. "Tohle se nemůže dít. Je to všechno moje vina. Kdybych nepřišel... neměl jsem přijít."
"Pane, pane, můžete mi říct jeho jméno a co se stalo," zdravotník s ním mluví. "Kdy se sem dostala záchranka?"
"Byla to baseballová pálka. Jmenuje se Justin Taylor." Říkám. "Jedna rána." Kam ten hajzl šel? Už tam není. "Je v pořádku? Bude v pořádku?" Vím, že to mi nemůžou říct. Proč se ptám na debilní otázky? Oba zdravotníci byli zaneprázdnění děláním toho, co jenom mohli.
"Pane, jste rodina?" Justina položili na nosítka. V ruce měl dvě kapačky. Ani neviděl, jak mu je dávají.
"Jsem jeho přítel, tak nějak." Justina naloží do sanitky. Je mi jedno, co řeknou, jedu s nimi. Brian začal nastupovat dozadu do záchranky a nikdo ho nezastavil.
"Můžete kontaktovat jeho rodinu? Máte jejich informace?" Jennifer, musím to říct Jennifer. Co jí řeknu. Vašeho syna zasáhl do hlavy pálkou homofobní kretén?
"Ano." Musím se ho dotýkat. Musím držet jeho ruku. Tohle byla moje chyba. Kdybych nepřišel na ples, tohle by se mu nestalo. Jeho ruka je tak studená. Chci ho zahřát. V posteli není nikdy studený. Je vždycky horký.
Brian najde číslo Jennifer v Justinově telefonu a zavolá jí. "Justine, bavíš se dobře? Nečekala jsem, že zavoláš."
"Jennifer, tady Brian."
"Briane, kde je Justin? Proč máš Justinův telefon?"
"Jennifer, musíš jít do nemocnice. Justin je zraněný. Mrzí mě to, strašně mě to mrzí... Já..."
Zdravotník si vzal telefon a já ho slyším říkat Jennifer, do které nemocnice jedou.
Brian věděl, že zavolal Michaelovi, ale upřímně netušil, co řekl. Nečekal, že se mu dovolá. Byl si jistý, že následuje Davida na západní pobřeží. Bože, potřeboval Michaela. Michael tam pro něj vždycky byl.
'Sunshine, to k němu opravdu jde. Dokonce i ve dny, kdy nechci komunikovat, mě donutí a přiměje mě cítit se naživu. Kdybych věděl, co je láska, možná bych mu to mohl říct. Prostě nevím, co to znamená a nepotřebuju to. Ale pokud to nepotřebuju, proč mám pocit, že právě teď umírám. Bože, Justine, nemůžeš mě opustit. Jsi takový vytrvalý hajzlík.'
Brian pokračuje ve vnitřní konverzaci, když jeho oči přejdou Justinovi po tváři a pak dolů po zbytku těla. 'Když jsem si tě vzal, myslel jsem, že jsi jen další panic, kterého můžu mít. Ale sakra, kdybys se mnou nedržel krok. Nikdo se mnou nedrží krok. A přiměl jsi mě cítit něco, co jsem nikdy necítil. Vyzýval jsi mě.'
"Pane, jak se jmenujete?" zeptal se zdravotník mile.
"Brian."
"Briane, můžete s ním mluvit. Zdá se, že zareagoval, když jste chytil jeho ruku. Zkuste s ním mluvit."
"Sunshine, jsem tady. Mrzí mě to, vím, že jsem neměl přijít."
"Briane, mluvte s ním o rodině, přátelích..."
Brian přikývl, "Justine, tvoje máma je na cestě. Ona tě miluje. Justine, pamatuješ si náš tanec? Byla to pravděpodobně ta nejvíc romantická věc, jakou jsem kdy udělal. Uděláme to znovu, brzo."
Brian vzal Justinovu ruku do těch svých a zvedl ji ke svým rtům. Držel Justinovu ruku přitisknutou na svých rtech, jak se snažil zadržet slzy. 'Nikdy nikdo nebral ne jako odpověď. Pronásledoval jsi mě stejně jako bych to udělal já, kdybych něco chtěl.' Tak moc jsem žárlil, když jsi přišel a vzal mi ty kluky v Babylonu. Nebylo to proto, že jsi je vzal mně. Ale proto, že byli s tebou.
Brian cítil, že záchranka zpomaluje. Znovu políbil Justinovu ruku. "Justine, nejsem připravený nechat tě jít. Ještě jsme neskončili." Propustil Justinovu ruku, jak se zadní dveře otevřely, a nadskočil, když nohy nosítek klesly. Snažil se to sledovat, ale byl zaseknutý. Jemně políbil Justinovu tvář a Justin je následně odvezen pryč. Zdravotní sestra zavolá Briana, dá mu papíry a požádá ho, aby je začal vyplňovat. V tu chvíli si uvědomil, že stále držel tu hedvábnou krví nasáklou šálu.
Jak si ji dal kolem krku, aby mohl psát, přemýšlel o důvodu, proč si ji koupil. Nyní velikost orgasmu neznamená nic v porovnání s tím, že Justinův život visí na vlásku. Je opravdu tak prázdný?
Na bolesti, kterou Brian cítil, nebylo nic prázdného. Těch pár minut, které strávil s Justinem na tanečním parketu, ho přiměly cítit něco, co nevěděl, že může cítit. Justinova radost byla hmatatelná a nakažlivá. Udělal by cokoliv pro to, aby se na něj Justin zase tak díval. Měl pocit, jako by jeho srdce někdo svíral.
"Taková je láska?"
Michael tiše přišel chodbou, vzal ho do náruče a Brian plakal.
KONEC
Nádherné
ReplyDeleteTo musím souhlasit :)
Delete