One Little, Two Little, Three Little Humans by 4depthoflove
Představuji Vám další autorku, která si říká 4depthoflove. Pokud mám správné informace, žije v Pensylvánii, je přes 20 let vdaná a má na kontě několik jednodílek, které bych Vám určitě v budoucnu ráda představila. :)
Zatím tu jsem teda s touhle roztomilou povídkou, která bude mít dva díly (co jsem se dočetla, autorka plánuje ještě nějaký díl připsat, takže je docela možné, že se v budoucnu s touhle povídkou ještě setkáte. :)) a která mě naprosto uchvátila svou roztomilostí. <3
Proto všem přeju hezké čtení, za hodnocení budu vděčná. :)
- Veronika -
BEZ VAROVÁNÍ
Brian Kinney byl konsternován!
Brian Kinney byl konsternován!
Jednou nebo dvakrát tohle slovo četl v nějakém příběhu a zrovna ho nenapadalo žádné synonymum, které by mohlo popsat šok, strach a ohromující údiv, který v tu chvíli cítil.
Potřeboval Justina, a potřebovala ho kurva hned teď!
Před několika měsíci navázal nečekané přátelství s mladým, ale zatraceně úspěšným umělcem, Justinem Taylorem z bytu 3B. Bylo to ve chvíli, když se náhle a zcela nečekaně stal odpovědným za svého devítiměsíčního syna Guse.
Brian se vyhonil do kelímku na žádost své nejlepší kamarádky z vysoké - Lindsay, která chtěla otěhotnět se svou drsňáckou přítelkyní Melanie. Nějakým způsobem se jí podařilo Briana přesvědčit, že je tohle ten nejlepší způsob, jak toho dosáhnout. V té době neměl absolutně žádný zájem být součástí života dítěte, a ani ve snu by jej nenapadlo, že by někdy tohoto malého člověka vychovával sám. Bylo to za hranicí všech jeho představ.
Nicméně všechno se změnilo ve chvíli, kdy dostal telefonát z nemocnice po té, co byly výše zmíněné ženy zabity při autonehodě, ze které Gus i když pohmožděný a potlučený, vyvázl živý. Sociální správa kontaktovala Briana, kterého našla zapsaného v rodném listu, aby si vyzvednul dítě, jelikož byl nyní připraven k propuštění do péče jeho zbývajícího rodiče.
Brian si vzal chvilku, aby se zhluboka nadechnul, a popřemýšlel nad svými možnostmi. Vzpomněl si, jak před týdnem, nebo dvěma narazil na mladého Taylora ve výtahu, který si nesl svůj vlastní uzlíček radosti a přitom se usmíval od ucha k uchu.
Flashback...
"Ale, ale, sousede, copak to tady máme?" Brian neurčitě zamumlal, jeho zvědavost rostla, když Justin vešel do výtahu. Jeho ruce byly plné až až taškou na plenky, sedačkou se spícím dítětem, s uměleckou taškou a s taškou na oběd.
Justinův úsměv se ještě víc rozšířil, jestli to vůbec bylo možné, jak nadšeně oznámil: "Tohle je můj syn, Jack. Jsou mu teprve tři týdny a miluju ho tak moc, že to snad ani není možné."
Brian se nemohl ubránit úsměvu; Justinova zjevná radost byla až příliš nakažlivá. S úšklebkem škádlivě prohlásil: "Tohle se zdá být spíše párovým dobrodružstvím. Kde je tvoje ženuška, zatímco na svých malých bedrech neseš váhu celého světa?"
Justin s úšklebkem protočil oči. "Není žádná ženuška, ne od doby, co si pamatuju. Jen jsem chtěl být tátou, ale jsem gay, takže no víš... Mé možnosti jsou značně omezené. Díky kouzlu náhradní matky do mého života vstoupil tenhle malý chlapík a udělal mě nejšťastnějším, co jsem kdy byl. V celém mém životě! Je to úžasné, ještě lepší, než jsem čekal," chrlil ze sebe.
Brian zůstal ohromen, nejen proto, že jeho gay radar nezachytil skutečnost, že toto lákavé malé sousto je gay, ale ještě více kvůli veškeré lásce a štěstí, které se zrcadlilo na tváři před ním. Nedokázal si představit, že by byl tak spokojený a v pohodě, kdyby se ocitl v podobné situaci.
Konec flashbacku...
Takže když jeho současná situace převrátila v jeho dosavadním životě všechno vzhůru nohama, ocitl se před bytem 3B, klepající na dveře, a zoufale doufající, že je nájemce doma. Oproti ostatním setkáním, kdy brunet sršel sebevědomím, byl teď Brian zcela bezradný, neměl žádné vybavení, žádné zkušenosti a žádný zasraný nápad, co dělat s tímhle malým človíčkem, který neměl na celé zemi jediného člověka, který by s ním počítal, kromě Briana.
Naštěstí Justin otevřel. Stačil jeden pohled do Brianovy tváře a panika, která se zrcadlila v jeho tváři, přiměla Justina otevřít dveře dokořán a pozvat ho dovnitř.
Justin Guse jemně převzal a postaral se postupně o všechny jeho potřeby, zatímco umožnil Brianovi převyprávět, co se stalo. Když Brian skončil, uvědomil si, že se teď, když jej někdo vyslechnul, cítí o něco lépe, i přesto že byl pořád tak vzdálený od své komfortní zóny, že nebyl ani schopen vnímat dopravní značky.
A tak začalo to, co se později přehouplo v opravdové přátelství, které se zrodilo z nutnosti, ale pokračovalo to tím, že oba měli pocit příbuzenství a pevného kamarádství, upevněného upřímným uznáním.
Sdíleli společně čas s dětmi, pomáhali jeden druhému s potřebami a zodpovědností, povídali si a s postupem času zjistili, že to dělají stále častěji. Brian se často podivoval nad tím, že to nepřerostlo v něco víc, ale vážně na to nebyl prostor, protože většinu času, co byli spolu, věnovali péči o děti.
Takže nebylo příliš překvapivé, že Brianova první myšlenka po té, co žena ze sociálních služeb opustila jeho byt, byla: 'Potřebuju Justina, a potřebuju ho kurva hned teď!' Vytočil jeho číslo a modlil se k Bohu, o kterém si nebyl jistý, jestli v něj stále věří, aby byl jeho soused doma. Brianovi se více než ulevilo, když Justin přijal hovor na třetí zazvonění.
"Ahoj, Sunshine," Brianův roztřesený hlas se trochu zlomil. "Nerad se ptám, ale je nějaká šance, že by ses mohl ke mně na pár minut zastavit? Naskytla se tady jistá situace." Brian zjistil, že nedokáže pokračovat v mluvení, takže jen v tichosti čekal a trochu jej uklidnilo, když jej blonďák ujistil, že tam hned bude.
Když Justin spolu s Jackem přišli, Brian je pustil dovnitř. Zmatek se zrcadlil v obou jejich tvářích, přesto, že oba vedli rozlišné vnitřní rozhovory sami se sebou. První věc, které si Justin všiml, byla dětská autosedačka, položena na stole. Uvnitř klidně spalo dítě, které bylo až příliš malé na to, aby to byl Gus. Nechápal, takže se otočil k Brianovi, aby se zeptal na zcela zřejmou otázku, ale pohled do Brianovy tváře jej zastavil.
"Briane? Briane, jsi v pořádku? Briane, o co jde?" Justin se snažil přimět bruneta k nějaké odezvě.
"Tohle... Tohle se nemůže opakovat... Ne... Prostě ne... Nemůžu... Ani nevím, kdo to je. Jak se to mohlo stát, Justine?"
"Dobře, jen se na chvíli posaďme a řekni mi, co víš, ano?" Justinovo něžné a uklidňující chování mělo na Briana vliv, takže byl schopen s převyprávěním toho, co se vlastně stalo.
"Měl jsem telefon ze sociálky. Řekli mi, že mě musí vidět. Myslel jsem, že se jedná jen o domácí návštěvu, aby viděli, jak se daří Gusovi, takže jsem nad tím moc nepřemýšlel. Až dokud sem nepřišla s tímhle dítětem. Zřejmě rodiče tohoto dítěte použili stejnou spermabanku jako Lindsay. Nikdy jsem ani vteřinu nepřemýšlel nad tím, že jsem tam nechal víc, než jen jeden vzorek pro případ, že by byl potřeba v budoucnu. Taky jsem podepsal souhlas o umožnění použití mých spermií pro každého, kdo by je potřeboval.
No, otec, o kterého se jedná, byl minulý týden zatčen, a očekává se, že nebude schopen opustit vězení na dost dlouhou dobu. Mladá matka je totálně zdrcená po té, co zjistila, že muž, kterého si vzala, je nejenže kriminálník, ale celkově úplně jiný muž, než kterému věřila. Takže se chce vrátit zpátky ke své rodině do Washingtonu a začít svůj život od znova. Bez dítěte, se kterým nenavázala žádný vztah a které by jí neustále připomínalo minulost, na kterou by chtěla zapomenout. Takže první možností bylo zjistit, jestli já - jakožto dárce spermatu, budu ochotný si toto dítě vzít.
Kurva Justine! Nikdy mě ani nenapadlo, že bych mohl být otcem, natož ještě otcem dvou dětí. Nevím ani jak se postarat o jedno; co budu kurva dělat se dvěma? A s holkou. Je to zatracená holka, Sunshine! Co já sakra vím o holčičích partiích a věcech? Nemůžu vychovávat holku.
Znáš mě, Justine. Znáš můj příběh. Nemůžu ji jen tak nechat myslet si, že ji nikdo nechce. Ani její otec, ani její matka a teď ani já. Nevím, co mám dělat, Justine!" Brian dosednul na kuchyňskou židli a Justin ho následoval. Oči měl zalité slzami a ve tváři vepsanou úzkost.
"Jak se jmenuje?" Zeptal se Justin klidně, v jeho hlase nebyly stopy po rozrušení nebo nepohodlí. "Začněme od základů."
"Jmenuje se Lian. Svým způsobem to je docela hezké. Dnes jí je 12 týdnů."
"Dobře. Takže, tady je plán, co uděláme. Nakrmíme ji a přebalíme, až se vzbudí a poté je položíme do Gusovy postýlky vedle něj. Jsem si jistý, že mu to nebude vadit. Pak, stejně jak jsme to udělali, když s tebou začal žít Gus - postaráme se o každý krok hezky postupně. Je to v pořádku, Briane, nejsi sám."
"Nevím, čím jsem si zasloužil tě mít ve svém životě, Justine. Ani nemůžu slovy vyjádřit, jak moc jsem za tebe a naše přátelství vděčný. Bez tebe bych tohle všechno nikdy nezvládnul."
Justin se na něj jen usmál a začal se vším, co bylo potřeba udělat. "Budeš potřebovat nějaké holčičí oblečení. V tom ti nepomůžu, ale můžeme objednat nějaké věci online a oni nám je doručí. Pak by sis měl nechat pravděpodobně udělat testy DNA, protože nevíš nic o historii tohoto dítěte. Můžeme to udělat společně, bude zábavné porovnat Gusovy a Lianiny výsledku, a já nikdy nenechal udělat profil Jacka, bylo by zajímavé zjistit, z jakého rodokmenu pochází. No tak chlape, všechno bude v pořádku. Zapracujeme na tom, uvidíš."
Během následujících dvou týdnů Justin udržoval Briana duševně zdravého, vypadalo to, že vždycky ví, kdy ho potřebuje. Život se začal vracet k normálu, vzhledem k současným okolnostem. Nebo alespoň v rámci možností. Brian neměl čas na balení kluků, jeho pravá ruka byla v současné době jeho jediným opravdovým sexuálním partnerem, ale na konci každého dne byl tolik vyčerpaný z práce a otcovství, že už ani nepřemýšlel nad chozením někam ven. A když se Justin stal jeho sexuální představou číslo jedna, v těchto sólo dýcháncích, tak o co šlo?
___________________________________________________________________________
Brian vstoupil do loftu a musel se sám sobě smát, když žongloval s dětmi, taškami, poštou a s jeho kufříkem. Vzpomněl si na první setkání s Justinem ve výtahu. V té době ho ani nenapadlo, že by v blízké budoucnosti viděl sám sebe v podobné situaci... Nebo i ve vzdálené budoucnosti!
Všimnul si obálky z DNA laboratoře ve stejnou chvíli, jako mu zazvonil telefon. Brian odložil balíček dolů, aby mohl zvednout telefon a stěží slyšel Justina. "Cos říkal, Justine? Sotva tě slyším," řekl Brian.
"Um, um, mohl bych se stavit?" Justin zněl divně.
"Jistě, je všechno v pořádku?"
"Doufám v to. Hned tam budu."
Brian cítil, jak se jeho žaludek kroutí z toho, jak Justinův hlas zněl. Co se mohlo stát? Neuměl si to představit a nechtěl sám sebe nechat přemýšlet nad všemi 'co by, kdyby'. Opravdu nevěděl, co by si mohl počít bez Justinova přátelství, které si během posledních měsíců vybudovali, a nemohl si dovolit přemýšlet o možnostech ztráty blízkosti, kterou nyní sdíleli.
Zatímco čekal, až Justin dorazí, otevřel svou obálku a začal číst výsledky. Usmál se, když viděl důkaz, že Lian skutečně sdílí jeho DNA, a potom se se zájmem zadíval na podobnosti a odlišnosti mezi oběma dětmi. Bylo to skutečně fascinující.
Položil papír na stůl, když Justin zaklepal na dveře. Při vstupu vypadal abnormálně nervózně, koktal a okusoval si nehet na palci, aniž by se Brianovi podíval do očí.
"Justine, co to kurva? Jsem z tebe nervózní. Co se s tebou děje? Jsi v pořádku?" Zeptal se Brian, aniž by se ubránil své vlastní, malé nervozitě.
"Um, jo, já jen. Dostal jsem dneska Jackův profil z DNA laboratoře."
"Jo, taky jsem jeden o dětech dostal. Skvělá věc. A už nemusím být zvědavý; Lian je zcela jistě moje."
"Jo, no, už ses dostal k té části, kde je napsáno, jestli se shodují s někým jiným v systému?"
Brian znovu pozvednul dokument a začal hledat část, o které Justin mluvil. "O co jde, Sunshine, skoro se začínám obávat, aby mi někdo nehodil další dítě přímo před dveře. Zdá se, že mám talent na získávání dětí, o kterých jsem ani nevěděl a už vůbec nepočítal s jejich výchovou. Možná bych měl být připraven. Jak se říká - do třetice všeho dobrého, že?" Brian se zasmál. Jo, jakoby něco takového bylo vůbec možné. Neměl ani ponětí, jak blízko byl pravdě.
"No, ohledně toho..." Řekl Justin, zatímco se Brian blížil k oné části dokumentu. Stálo tady jasným, tučným písmem, pod nadpisem "Genetické shody v souboru," jméno Jack Taylor. Brian vzhlédl k Justinovi, který si nyní kousal nehet u palce tak silně, až začal krvácet.
"Justine?" Zeptal se Brian. "Myslel jsem, že Jack je tvoje biologické dítě. Co to znamená? Nerozumím tomu."
"Briane, chtěl jsem mít své vlastní dítě, ale jako teenager jsem měl rakovinu a no... Počet mých spermií se po chemoterapii nenormalizoval. Takže když jsem si uvědomil, že nemůžu mít vlastní dítě, šel jsem do spermobanky a vybral si spermie... Tvoje spermie, jak se zdá. Jack je biologicky tvé dítě. Nemusíš se bát, nebudu dávat odpovědnost za něj na tvoje ramena. Byl mým synem ode dne, kdy se narodil, a je mým synem pořád. Omlouvám se, Briane. Já jsem nevěděl..."
Brianovo srdce se rozteklo, když si uvědomil Justinovy obavy, že jej odmítne... Nebo Jacka. Že by to bylo příliš a že by to příliš ohrozilo jejich přátelství. "Hej, pojď sem." Brian roztáhnul paže dokořán a Justin s úlevou vpadnul do jeho náruče.
Aniž by přemýšlel, Brian políbil vršek blonďákovy hlavy. A když Justin zvedl oči, aby se setkaly s těmi Brianovými, záblesk, který tam viděl, mu dodal odvahy se natáhnout a spojit jejich rty v jedny tak, jak už dlouho toužil. S elektrizujícím brněním a teplem rozlívajícím se v jejich nitru, se polibek rychle prohloubil, až dokud oba nelapali po dechu. Oddělili své rty od sebe, jen když potřebovali nabrat trochu čerstvého vzduchu a téměř okamžitě je zase spojili.
Brian se otřel svou tváří o jemné blond vlasy pod ním, a vydal zvuk tak podobný zapředení, až to Justina přinutilo k zachichotání. Nemyslel si, že by mohl být někdy ještě šťastnější, než v den, kdy si přivedl Jacka domů, a teď byl dokonce tento den překonán. Měl rodinu! Možná to byla dost nekonvenční a nedefinovatelný druh rodiny, ale byla to jeho rodina. Byla tam láska, dva rodiče, kteří milovali jejich děti a milovali jeden druhého. Bylo to vše, co si přál, aby jeho vlastní dětství mohlo být.
Mohli by tady být jeden pro druhého, ať se stane cokoliv. Mohli by přijmout jejich děti, a milovat je takové, jaké jsou. Mohli by milovat jeden druhého a už nikdy nemuset být sami.
Neměl ponětí, jak by pro ně pět mohla vypadat budoucnost. Věděl však, že ať se stane cokoliv, budou spolu. A že spolu zvládnou cokoliv.
***************************************
PROSÍM O HODNOCENÍ! 😇
No comments:
Post a Comment