Seventy-Two Hours by 7Wildwaysup
BEZ VAROVÁNÍ
Oba - Brian i Justin, jsou napjatí z přiznání jejich hříchů…
Brian's POV
Kriste! Načasování nemohlo být horší, a já si jeho reakci mohl pouze domýšlet. Doufal jsem, že jsme se dostali na správnou kolej. Od té doby, co se vrátil, jsem se choval jako kretén, povětšinu času kvůli zbytkovému hněvu ohledně toho, že šel do Kalifornie. Tohle bylo tak typické, znova mě opustil, zrovna ve chvíli, kdy jsem byl připraven dát tomuhle vztahu šanci. Brát ho vážně. Vím, že jsem jej dokopal k odjezdu, i když jsem opravdu chtěl, aby zůstal. Jsem mistr v tom, abych říkal něco jiného, než co opravdu cítím. Kdoví? Možná že to byl způsob sebezáchovy. Nemá ponětí, jak moc se bojím jeho odmítnutí, kdybych zničehonic otočil a přiznal mé pravé city. Zhluboka se nadechnu a zatáhnu za dveře od loftu. Jsem více než připravený na konfrontaci, která má přijít.
Justin's POV
Celé odpoledne jsem byl zatraceně nervózní. Ani nevím, jak mu to říct. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že se to stalo. Jenom doufám, že tohle nebude dalším hřebíčkem do naší rakve, protože náš vztah pomalu umírá. Dřív jsem se choval jako totální blbec, tlačil jsem na něj a dožadoval se od něj věcí, o kterých vím, že není připravený mi je dát.
Šel jsem po cestě domů nakoupit, abych rozptýlil svou mysl od posedlosti ohledně mé situace. Teď nepřítomně vařím dostatek jídla pro celou armádu. Tuším, že něco z toho potom můžu vzít do Grassi House, protože pochybuju, že by po mém přiznání chtěl alespoň jeden z nás jíst večeři. Slyším, jak se loftové dveře otevřou a přemýšlím, co tady dělá tak brzo. Vždyť jsou teprve 4 odpoledne, zatraceně.
Zhluboka se nadechni, to zvládneš...
"Jsi doma brzy."
"Yeah. Schůzka skončila dřív, než jsem čekal."
V tu chvíli se oba vyhýbáme pohledu toho druhého, napětí ve vzduchu by se dalo krájet.
Řekni něco milého, Kinney. Možná zvládneme i večeři, než začne inkvizice.
"Něco tady hezky voní."
Ježíši, to znělo mile. Bylo by to jednodušší, kdyby byl nasraný. To bychom se mohli prostě jen pohádat a dostat se přes to.
"Udělal jsem Jambalayu."
"Miluju tvoji Jambalayu."
Zatím to jde dobře... Přejdu k němu a zezadu kolem něj omotám své paže. Poté jej políbím na krk. Tohle je dost možná jediná náklonnost, které se mi od něj na nějakou dobu dostane. Otočí se a položí své paže kolem mého krku. Políbí mě s takovou vášní, a já vím, že mi tím říká, jak moc mě miluje. Držím jej pevně, dávám mu tím najevo, že to cítím stejně. Modlím se, že ve mně stále dokáže číst a odpustí mi to všechno, co rozpoutá peklo. Odtáhneme se, zadíváme se jeden druhému hluboko do očí. Oba jsme plní odhodlání, ale taky zmatku.
Sakra, on ví, že se něco děje...
"Ještě před večeří si rychle skočím do sprchy."
Prosím, nechtěj, ať jdu s tebou, prosím, nechtěj, ať jdu s tebou, prosím, nechtěj, ať jdu s tebou.
Justin byl vděčný za oddálení. Dalo mu to alespoň pár minut navíc k promyšlení, jak oznámit novinu.
Brian vyšel z ložnice s mokrými vlasy. Voda z nich dopadala na jeho nahý hrudník. Měl na sobě pouze své džíny, horní knoflíček rozepnutý. Justin seděl na pohovce, vypadal zamyšleně. V popelníku byl přichystaný joint a na konferenčním stolku dvě sklenice Beama.
Sáhnul jsem dolů, abych mohl zapálit jointa, nasál jsem kouř do plic a doufal jsem, že mě to zbaví stresu. Ťukli jsme si skleničkami a napili jsme se jantarového nápoje. Cítím, jak mi lehce hoří krk, když nápoj klouže krkem dolů.
Hádám, že není čas, ztrácet čas...
"Justine, musím ti něco říct."
Řekne přesně ve stejnou chvíli, jako já.
Oba se na sebe jen podíváme, a opět ve stejnou chvíli oba říkáme: "Začni."
"Ne, ty."
Jsme zachráněni zvonkem z časovače v kuchyni.
"Oh, to je kukuřičný chleba."
Díky bohu. "Proč tento rozhovor nenecháme až po večeři?"
"Dobrý nápad."
Vždycky potřebuju jíst, když jsem ve stresu.
Brian otevře láhev vína a já jsem za to vděčný. Vážně potřebuju skleničku, abych se přes tu večeři přenesl. Večeře se natáhne zhruba na hodinu, jak konverzujeme absolutně o ničem. Brian si dá dvě misky Jambalayi a obrovský kus kukuřičného chleba. Potom otevře druhou láhev vína, a my se vrátíme zpátky na pohovku, abychom provedli naše velké odhalení.
"Oh, málem bych zapomněl. Udělal jsem dezert."
"Penicilínový koláč?"
"Ne, čokoládovo-čokoládový dort."
Usměju se, vím, že to je jeho oblíbený. "Počkej, co jsi to říkal?"
"Nic! Nic. Dejme si dort."
"Ne, řekl jsi penicilin," moje srdce právě tluče jako o život a není se čemu divit. Jestli našel můj předpis v koupelně... I když vím, že jsem jej nechal v tašce.
Brian's POV
"Justine, byl jsem dneska u doktora."
Znovu řekne přesně tu samou věc. Pohlédneme na sebe, a potom mám na klíně blonďatého chlapce. Líbá mě a ptá se mě, jestli jsem v pořádku, jestli je moje rakovina zpátky.
Zhluboka se nadechnu. "Ne. Mám syfilis."
Odtáhne se a zírá na mě. Potom se rozesměje. Pravda, očekával jsem ostrou reakci, ale ne zrovna hysterický smích, který naplňuje loft. Zadrží dech, pohlédne na mě a potom se začne smát znovu.
"Jsem moc rád, že to shledáváš vtipným."
"Neshledávám. Opravdu ne."
"Tak proč se potom teda směješ?"
"Protože já šel dneska taky k doktorovi, a ten mi řekl, že mám syfilis."
"Moc se omlouvám. Nikdy jsem tě nechtěl nakazit," říkáme oba současně.
Vtáhnu ho do náruče, vděčný za to, že nevyšiluje. ulevilo se mi, že chápe, jak se cítím.
"Myslíš, že to byl ten kluk v Babylonu? Však víš, ten co vyhrál soutěž o nejlepší svaly?"
"Možná. Byl to naprostá děvka. Líbilo se mu, když ho šukal jeden z nás, zatímco ho druhému kouřil."
"Byl to dobrý sex. Jeho zadek byl pěkný a těsný."
"Jo, ale kouření bylo mizerné. Až moc slintal a nedal si pozor na zuby."
"No, každý nemůže být tak dobrý, jako ty, Sunshine."
Justin se uculil a přitáhnul si mě k sobě. "To máš zatracenou pravdu, tak na to nezapomínej!"
"Nikdy."
Strávili jsme několik dalších hodin jako puberťáci. Třeli jsme se proti sobě, honili jsme si navzájem, nebo jsme se navzájem sledovali, když si ho druhý z nás honil. Byli jsme oba pokryti semenem a já nutně potřeboval horkou sprchu.
Potom se převlečeme do našich nejlepších šatů a zamíříme do Babylonu, abychom to mohli rozhlásit. Koneckonců, možná že jsme děvky, ale nechceme, aby na našem oblíbeném hřišti vypukla epidemie syfilisu.
Během 72 hodin dává Brian Justinovi šanci dohnat své mladistvé experimentování v sexu, aniž by šli opravdu úplně na věc.
"A teď už víš, co to je petting..."
***************************************
PROSÍM O HODNOCENÍ! 😇
Odkaz na povídku: bude doplněn později :)
No comments:
Post a Comment