BEZ VAROVÁNÍ
Dnešek mě snad i vyléčí z toho strachu z bouřek, pomyslel si Justin, jak pokračoval ve snaze nalézt Bena a sám se někde neztratit. Náhle se však ozvalo hřmění a on sebou hned cukl.
Nemohl uvěřit tomu, jak se všechno během celého večera podělalo - večera, který se na začátku zdál být skvělý. Po delší době měli s Brianem čas pro sebe, nikde nelítali ani na ničem nepracovali, prostě byli spolu, vykašlali se na Babylon a trickování a užívali si ten příšerný film s Jamesem Deanem a následně si mohli užít i něco víc, něco, co si už několik dní taky museli odpírat a dny jsou pro ně jako roky, když přijde na sex. Jenže pak se jim u dveří ukázali Maikey s Benem a právě teď Justin možná i trochu litoval, že nenechal Briana zavřít jim před nosem.
Jasně, že nechtěl, aby se jim cokoliv stalo, ale s jejich příchodem se všechno podělalo. Začal to sice Brian, když vytáhl Davida, ale to, jak Mike následně zahnal Briana do kouta a zajistil tím, že Justin měl hned o čem přemýšlet, bylo něco, čemu by se rád vyhnul.
No a právě teď chodil v tom šíleném dešti, promrzlý na kost a doufajíc, že ho nezasáhne blesk, po ulicích Pittsburghu a taky v to, že najde Bena. Vlastně se modlil i za to, že ho Brian s Mikem doženou, ačkoliv toho přání se vzdal už před půl hodinou, když jim chtěl zavolat, ale zjistil, že si telefon nechal doma. Nerozuměl tomu, jak mohl být tak pitomej a něco tak důležitého si nevzít, ale stalo se.
Zvažoval i tu možnost, že se vrátí zpátky domů, ale zas mu nedělala dobře představa, že by tu Bena nechal napospas osudu a tak se rozhodl pokračovat v pátrání, ačkoliv neměl tušení, kam se vydat. Doufal, že na něj někde cestou narazí, protože nepředpokládal, že by se dostal nějak daleko, ale v momentě, co stál u jídelny, mu bylo jasné, že po cestě ho určitě nenajde.
Jídelna však byla zavřená, protože stejně jako zbytek města, ji postihnul výpadek proudu, proto ani nepředpokládal, že by v ní Bena našel.
Byl však rád, že alespoň na klíčích od loftu, má i klíč od jídelny a rozhodl se proto zaběhnout na chvíli dovnitř, aby se zahřál a taky, aby použil telefon k zavolání Brianovi...
"Halo?" ozval se Brian na druhé straně.
"Tady Justin..."
Brian ho však nenechal ani domluvit a spustil: "Justine? Kde sakra jsi, ty pitomče? Víš, jak se o tebe... volal jsem ti a tys to nezvedal. Kde sakra jsi?"
"Jsem v pohodě, neboj se. Jsem v jídelně, mám od ní klíč. Šel jsem se trochu zahřát a taky ti zavolat - nechal jsem si telefon doma."
"Samozřejmě, že sis nechal telefon doma - pitomče."
"Jsem idiot, já vím," povzdychl si Justin nad tím, jak se Brian rozčiloval, nepotřeboval totiž od něj poslouchat to, jak je blbej, protože to už sám věděl.
"Promiň," řekl Brian. "Jen jsem nevěděl, kde jsi... v jednu chvíli jsem tě viděl a v další si zmizel," Justin mohl slyšet v jeho hlase opravdové obavy. "Nestalo se ti nic?"
"Kromě toho, že jsem naprosto zmrzlý, ne," zasmál se Justin.
"To je dobře. Tak tam na nás počkej, nejsme daleko."
"Dobře. A našli jste Bena?"
"Zatím ne... ale najdeme," ujistil ho Brian.
Justin se s ním následně rozloučil a šel si rychle vzít ze skladu jednu ze starých dek, co tu Debb skladovala, protože měl opravdu pocit, že za chvíli umrzne. Alespoň teplejší bundu si mohl vzít. Brian mi říkal pitomče zcela oprávněně.
Než se nadál, tak se ozvalo klepání na skleněné dveře a Justin jim rychle běžel odemknout, protože předtím zamkl pro jistotu, kdyby se náhodou kolem pohybovali nějací podivní lidé.
Mohl na Brianově tváři vidět neskutečnou úlevu, a když ten ho následně objal, jako by ho snad týden neviděl, věděl, jak moc ho Brian musí milovat.
"Briane, jsi úplně mokrý!" zasmál se.
"Promiň... ale nevím, jestli sis všiml, ale prší tam."
"Hahaha," vyplázl na něj jazyk. "Přinesu vám taky deku na zahřátí."
"Díky," usmál se Michael.
"To budeš hodnej, Sunshine," zaculil se Brian.
Justin se usmál a zamířil do skladu. Následně oběma přinesl deku, kterou si přes sebe hodili, aby se alespoň trochu zahřáli. Ale stále se všichni tři třásli zimou a moc netušili, jak zvládnou v tomhle vyjít zpátky do ulice.
"Máš alespoň tušení, kam mohl Ben jít?" zeptal se Justin Mika.
"Vůbec ne. Nebo teda napadlo mě, že do našeho domu, ale klíče mám já... to by si musel ustlat na verandě."
"Můžeme se tam zkusit podívat i tak," navrhl Justin.
"Je to celkem dálka, nemyslím si, že by tam v tomhle došel, nechal bych to jako poslední možnost."
"Dobře, ale kam teda mohl jít..."
Všichni tři se zamysleli a došli k jedinému - že neměli ani ponětí. Ben mohl být naprosto kdekoliv a v jediné, co doufali, bylo, že je v pořádku.
"Bude v pořádku," ujistil ho Justin, když viděl ten strach v Maikeyho tváři. "Najdeme ho."
"Má pravdu," dodal Brian.
Bylo znát, že Mike s Brianem toho mají ještě hodně k řešení a ani jeden nehodlal jen tak zapomenout na dnešní večer a to, jak se kvůli nim podělal, ale moc dobře věděli, že opravdu budou muset spojit síly a Bena najít.
"Udělám to, čemu jsem se do teď vyhýbal a zkusím zavolat mámě, jestli tam náhodou není... jsem si jistý, že by mi dala vědět, kdyby ho našla na verandě zkouřeného, ale... jen tak pro jistotu."
"To udělej," usmál se na něj Justin, ačkoliv věděl moc dobře, že bude volat zbytečně.
Michael se následně s telefonem vzdálil a Brian s Justinem tak zůstali o samotě. Justin periferním viděním mohl vidět, jak upřeně se na něj Brian dívá...
"Co?" ohnal se.
"Nic... jenom... už nikdy takhle nezmizni..."
"Snad ses o mě nebál?" Justin se kousl do tváře.
"Ani omylem... jen mi chybělo, že se nemůžu koukat na tvůj zadek..."
"Tak přeci jen je to věc, kterou na mě miluješ nejvíc," zasmál se Justin.
Ačkoliv následně si moc dobře uvědomil, že tohle téma je ještě dost čerstvé na to, aby vytahoval takové vtipy a Brianův výraz mu to jenom potvrdil.
"Justine..." Brian začal s naprosto vážným pohledem.
"Ano?"
"Tak u mámy není," ozval se Michael.
Jak Brian, tak Justin mysleli, že Maikeyho snad uškrtí. To už bylo podruhé za dnešní večer, co překazil rozhovor mezi nimi a Justin už podruhé nezjistil, co se mu Brian chystal říct.
"Určitě někde bude," uklidňoval ho Brian.
"Jo, ale máma je teď rozhodnutá vzít baterku a holínky a jít hledat s námi..."
"Jesus Christ, to nám ještě scházelo," zakulil Brian očima.
"Musel jsem ji slíbit, že ji do hodiny zavolám a pokud ho do té doby nenajdeme, okamžitě přijde..."
"Tak to, abychom se pustili do hledání, nepotřebuju tu vyvádějící Debbie," oznámil Brian.
"To jsme dva," dodal Michael.
"Tři," ušklíbl se Justin.
"Jenže já nemám ani ponětí, kam jít..." zazoufal Michael.
"Tak nejdřív zkusíme všem zavolat, je sice nepravděpodobné jako u Debb, že by nám nedali vědět, ale za zkoušku to stojí..." oznámil Justin.
Všichni se proto rozhodli vzít telefon a zavolat, Brian si vzal na starosti Teda, Michael zavolal Emmettovi a Justin zkusil holky - a všichni tři docílili jenom jediného - vyděsili ostatní k smrti a přiměli je k tomu se skoro sebrat a jít pomoct s hledáním. Na jednu stranu si říkali, že čím víc lidí bude Bena hledat, tím větší šance v jeho záchranu, ale nechtěli riskovat, aby v tomhle byl ještě někdo venku a tak jim slíbili to, co Debbie, že jim za hodinu dají vědět a potom se uvidí.
"Možná bychom se přeci jen měli rozdělit," zkusil Justin navrhnout znovu.
"To nepřipadá v úvahu..." začal Brian. "Sotva jsem... jsme tě našli."
"Ale když budeme chodit spolu, nemáme šanci ho najít... když půjdeme každý jedním směrem, tak třeba jeden z nás bude mít štěstí..."
"Tohle se mi nelíbí, Justine."
"Má pravdu, Justine, nechci, abyste se vystavili nebezpečí... můžu pokračovat v hledání sám," oznámil Michael.
"Snad si nemyslíš, že tě v tomhle necháme hledat samotného?" zeptal se Brian zaskočeně. "Možná jsem na tebe nasranej, ale to neznamená, že se na tebe teď vykašlu..."
Justin pouze zakroutil očima nad tou Brianovou poznámkou s nasraností, ale zároveň byl rád, že je Brian takový člověk, jaký je - nikdy sobecký. I když má na někoho vztek sebevíc, vždy pomůže.
"Ale jak to uděláme? Justin má pravdu v tom, že když se rozdělíme, máme větší šanci... ale ty máš zas pravdu v tom, že je to nebezpečné a já nehodlám ohrozit ani jednoho z vás..."
"Bude to zábava," oznámil Justin.
"Prosím?" zamrkal Brian v šoku. "Co na tom bude zábavného prosím tě?"
"Můžeme to brát jako hru, třeba se pak nepoděláme strachy, až v temných ulicích Pittsburghu budeme bojovat o přežití a nalezení Bena - můžeme to brát jako "hru o přežití" a o to, kdo najde první Bena," zasmál se.
Věděl moc dobře, že tohle není hra ani zábava, ale doufal, že ti dva budou mít pochopení k tomu, že se jen snaží zlepšit atmosféru a radši to brát tímhle stylem, než jako sebevražednou misi. A měl štěstí, protože ti dva se opravdu začali smát...
"Jsi blázen, Justine," oznámil Michael.
"Šílenec," pokračoval Brian.
"Ale není to tak hrozný nápad ne? Jeden z nás Bena stropro najde a bude v pořádku a pak ten někdo může dostat nějakou odměnu," při slově odměna hodil očkem po Brianovi, který hned tušil, co za odměnu si představuje.
"Nelíbí se mi, že hledání mého manžela bude bráno jako hra, ale máš pravdu v tom, že možná tak naprosto nezešílím..."
"Takže jste pro? Rozdělíme se a budeme hledat každý zvlášť?"
Justin věděl, že Mike už tak nějak souhlasí, proto svou otázku spíše směřoval na Briana, na kterém bylo stále znát, že se mu to ani trochu nelíbí, ale i on si uvědomoval, že moc na výběr nemají.
"Fajn, ale vezmeš si můj telefon," řekl Brian Justinovi.
"A co budeš mít ty?"
"To je jedno. Potřebuješ si mít, jak zavolat pomoc, kdyby náhodou..."
"To potřebuješ i ty, Briane, takže ne, nevezmu si ho."
"Je to moje podmínka pro to, abychom se rozdělili."
"Ale to..."
"Ber nebo nech být."
"Jsi hroznej..."
"Ber to spíš tak, že ti v té "hře o přežití" dávám velkou výhodu..."
Justin se kousl do rtu, protože se mu to vůbec nelíbilo, nechtěl Brianovo bezpečí vyměnit za to svoje, ale věděl, že Brian ho bez toho telefonu zkrátka odejít nenechá a tak souhlasil.
"Buď opatrný," Brian Justina pohladil po vlasech a nakonec neodolal a políbil ho.
"Ty taky, prosím... vy oba," otočil se i k Maikeymu.
Všichni se následně s příslibem, že se tu za hodinu setkají, rozešli každý jiným směrem doufajíc, že tahle "hra o přežití" bude mít nějakého výherce, který najde Bena v pořádku...a že to opravdu přežijí - VŠICHNI.
No comments:
Post a Comment