Live or Die // 6 //

Aloha! Doufám, že se máte dobře, já teda měla velice náročný týden v práci a nejen tam a dneska jsem si užívala den volna, který jsem nutně potřebovala!🙌🙈 Ale stal se zázrak a já dnešek využila k tomu, abych konečně napsala další díl povídky Live or Die, tudíž můžete vyvěsit prapory🎈🎉 Takže pokud jste stejně jako já měli teď nějaké náročnější dny a máte náladu pod psa, doufám, že tohle Vám ji zlepší a všem tedy přeji, abyste si hezky početli! Snad další díl bude brzy!❤

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Čtyři dny, pomyslel si Justin, tak dlouho už byl Brian pryč a přesně tak dlouho se mu neozval. Ani to vlastně neočekával, věděl, že mu Brian nezavolá, takový on prostě byl, zvlášť když si potřeboval vyřešit věci sám se sebou, chtěl to udělat v klidu a v soukromí. Ale Justin stále nemohl setřást ten nepříjemný pocit, protože pořád nevěděl, co s ním je, bylo mu však jasné, že ať už je to cokoliv, nemůže to být ani trochu dobré, když se Brian jen tak sebral, nechal za sebou čerstvě otevřený Kinnetik a zdálo se, že by byl radši kdekoliv jinde, jenom ne tady, ale "vystačil" si s Ibizou.

Taky si vůbec nemohl zvyknout na to, že má celý loft jenom pro sebe... celou postel... několikrát sám sebe nachytal, jak se snaží v noci rukou Briana nahmatat nebo se na něj dokonce přitisknout, dokud ho neprobudilo to, že skoro spadl z postele, protože Brianovo tělo tam zkrátka nebylo, aby mu v tom zabránilo. Za celou dobu tady nikdy nestrávil noc o samotě, rozhodně ne celou a až do teď nevěděl, jak moc nepříjemné to je. Tak strašně se těšil, až se Brian vrátí. Jenže mu zbývalo ještě několik dní nebo v to alespoň doufal, že si Brian svůj pobyt na Ibize neprodlouží, a bylo mu naprosto jasné, že to nebude ani trochu snadné.

Musel sám sebe přemlouvat, aby nevytočil číslo a nezavolal mu, chtěl ho jenom slyšet, aspoň na pár minut a vědět, že je v pořádku... ale snažil se respektovat Briana a to, že chce a očividně potřebuje být sám. A asi i doufal, že potřebuje být sám, protože představa, že si svoje problémy jel řešit na Ibizu v podobě sexu s kýmkoliv, na koho narazí, se mu příčila. Ale bohužel i s touhle možností musel zkrátka počítat.

Dneska byla sobota a Justin pro jednou proklínal to, že nemusí do školy a dokonce měl v jídelně až noční směnu, takže byl celý den volný... být tu Brian náramně by toho využili, ale on tu nebyl a Justin mohl jen hloupě civět do stropu a přemítat nad vším, co se stalo od Vicovi smrti. Vlastně stále nechápal, že Vic umřel, věděl, že se to stalo, ale nějak to stále nedokázal vstřebat, pořád očekával, že když vejde k Debbie domů, bude tam sedět v kuchyni a čist si noviny nebo péct ten svůj božský dort, po kterém se Justin mohl utlouct... jenže to už se nestane.

Taky musel přemýšlet nad tím, kdy se vlastně Brian začal chovat jinak, zda to opravdu bylo až po Vicově smrti nebo ještě předtím, ale byl přesvědčený, že až potom a i když by rád věřil, že Brian zkrátka truchlí a řeší to tímhle způsobem, nějak nemohl... věděl jednoduše, že pokud přijde na Briana, nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. A tak hrozně nesnášel to, že to nebyl on, kdo by mu v tuhle chvíli mohl pomoct, komu by se Brian svěřil... Brian byl na to zkrátka až moc hrdý, aby se svěřil prezidentovi jeho fanklubu.

Když měl Justin toho přemítání nad vším plné zuby, prostě na sebe hodil oblečení a vyrazil do ulic, měl skoro milion možností, kam právě teď mohl jít, aby přišel na jiné myšlenky, ale místo toho skončil na tom jediném, kde třeba získá nějaké info, které mu do teď unikalo.

"Justine?" otevřel mu překvapený Ben.

"Bene, ahoj. Doufám, že neruším, ale potřeboval bych mluvit s Mikeym."

"Oh, jasně, jen... je ve sprše."

Justin si až následně všiml toho, že je Ben mokrý s ručníkem kolem pasu a přehozeným tričkem, pod kterým mu prosvítala ta dokonale tvarovaná hruď... zrudl, protože ho pohled na Bena vzrušil, ale taky proto, že věděl, že momentálně něco vyrušil. Ale hned na to si uvědomil, proč sem přišel a nehodlal se nechat odbýt.

"Nevadí, počkám na něj," v podstatě ani nečekal na pozvání a už se cpal dovnitř."

"Ehm, no tak dobře... dojdu se mrknout, jak je na tom. Ty se... chovej jako doma," usmál se na něj a zamířil do koupelny oznámit Maikeymu, že to budou muset nechat na později.

Když si vzpomněl na to, kolikrát se Maikey vetřel k nim do loftu a přerušil jim přesně tu nejlepší chvíli, necítil se ani tak moc blbě, aspoň ví, jaký to je. Ačkoliv Ben za to nemohl, ale... oni si to vynahradí, teď zkrátka potřeboval Justin vyřešit tohle.

"Ahoj, Justine, slyšel jsem, že se mnou potřebuješ mluvit... máš snad nějaké nové nápady na RAGE?" uchechtl se.

"Um, to ani ne, nad RAGE jsem nějak neměl čas přemýšlet..."

"Myslel jsem, že máš teď času dost, když si Brian užívá na Ibize."

Nebyl si jistý proč, ale slyšet taková slova ho zabolelo. Na malou chvíli si totiž představil, že si Brian třeba opravdu užívá, že mu vůbec nic není a on zkrátka potřeboval na chvíli vypadnout z Pitts a zbavit se té koule na noze v podobě jeho, aby přičichl zase k tomu životu, kdy není zadaný nebo alespoň v nekonvenčním vztahu, jak by to Brian nazval... ale pak si uvědomil, že Briana zná, zná ho dobře, někdy má pocit, že možná líp, než kdokoliv jiný a ví, že za tímhle je jednoduše víc, než jen potřeba si odpočinout od svého života, jak ho teď zná.

"To je to, nemyslím, že si užívá..."

"Co tím myslíš?"

"Neříkej mi, že ty sis nevšiml, jak podivně se choval před tím, než odjel."

"Nechám vás o samotě, kluci," ozval se Ben, který si nejspíš uvědomil, že téhle konverzace se nechce účastnit.

"Ne to ne, vezmu Justina do jídelny... očividně si potřebuješ promluvit."

Justin chtěl nejprve oponovat, protože se přeci jen cítil blbě, že bude Maikeyho tahat ven, když má volný víkend a očividně ho chtěl strávit s Benem, ale věděl, že pokud právě teď odejde, asi se v té svojí blonďaté hlavě zblázní.

"A nevadí ti to?" zeptal se Maikeyho ze slušnosti.

"Ne, když přijde na Briana, není dobrý nápad dusit to v sobě, takže to probereme... jen se dojdu oblíknout, tak vydrž."

"Dobře."

Upřímně zíral na to, jak se o něj Maikey stará, byly doby, kdy si skoro nemohli přijít na jméno, protože Brian byl středobodem obou jejich vesmírů, ale to zkrátka bejvávalo a Justin za to byl rád, protože přesně tohle právě teď potřeboval.

Za nedlouho vyrazili a Justinovi ani nevadilo, že míří do jídelny, kde teď tráví každý den a má tam toho po krk, byl jen rád, že tam pro jednou bude jenom jíst, i když teda věděl, že momentálně asi nic nepozře, možná maximálně vypije a to dost silné kafe.

Při příchodu pozdravil Kiki, které dneska vypomáhal nový brigádník, kterého najali, dokud se Debb nevrátí, jinak by to tam jenom ve dvou zkrátka dál nezvládali. Justin ani nevnímal to, jak po něm tenhle nový kluk pokuje, momentálně by mu bylo jedno, kdyby potkal samotného modela z katalogu.

"Takže - Brian? Co tě trápí tentokrát?" začal Maikey.

"Jak už jsem říkal, nevšiml sis toho, jak podivně se choval, než odjel?"

"Uhm, já nevím... možná? Asi budeš muset definovat podivně."

"Nechtěl sex a to nejen se mnou... choval se výbušně... byl tajnůstkářský... a v neposlední řadě se sebral zrovna, když otevřel Kinnetik a odjel si na Ibizu."

"Tak na Ibizu jste měli jet spolu, tuším, že Kinnetik by mu v tom nebránil."

"Vážně si postřehl jenom tohle?"

"Promiň. Takže si to shrneme... nechtěl sex - ano to divné je, zatraceně divné, protože je to Brian, ale... možná toho měl teď s Kinnetikem prostě nad hlavu... a pokud se choval výbušně, tak to taky mohlo souviset s tím... a jestli se choval tajnůstkářsky tak... je pravda, že toho jsem si nevšiml. Ačkoliv teda..."

"Co?" Justin nastražil uši.

"Um... Brian se za mnou stavoval v krámku pár dní předtím, než odjel a choval se zvláštně, myslel jsem, že se stalo něco mezi tebou a ním, ale to mi vyvrátil... a pak něco řekl, když jsem mu předhodil to, co pověděl o strejdu Vicovi, že měl štěstí, že dostal víc času..."

"Co řekl?" naléhal Justin.

"Že mu to karma vrátila."

"Cože?"

"Nevím, víc mi neřekl, jenom tohle, ale..."

"Maikey," přecedil přes zuby, aby ho přestal napínat.

"V den, co jel na Ibizu, mi zavolal."

"Aha?"

"Já nevím, prostě to, jak mluvil... řekl mi, že mu budu chybět a že mě miluje... a že se mám o všechny postarat... měl jsem z toho tak zvláštní pocit, zněl totiž, jako by se už neměl vrátit."

Justin ucítil ten obří knedlík v krku, nejen proto, že se mu chtělo v tu chvíli brečet, protože slova, která doufal, že mu Brian řekne, on řekl Maikeymu, ale taky proto, že teď už věděl, že je s Brianem opravdu něco hodně špatně a zkrátka už nehodlal čekat víc a rozhodl se, že je na čase přestat respektovat to, co Brian chce a prostě mu zavolat a nejlíp mu nakázat, aby se okamžitě vrátil.

"Poslyš, Justine, určitě to nic není... pravděpodobně chtěl Brian jen znít jako drama královna," všiml si Justinova zoufalého výrazu a snažil se ho uklidnit.

"To sis ho asi spletl s Emmettem..."

"Kohopak si spletl se mnou?" ozval se za nimi Emmettův zpěvavý hlásek.

"Emmette!" vstal Maikey a objal ho.

"Tak o kom tu mluvíte? A proč máš, Sunshine, ten kyselý obličej?"

"Brian," špitl k němu Michael.

"Ou. Počkat, toho, že jste si spletli se mnou?!" choval se značně pohoršeně.

"Jen jsem říkal, že se Brian choval jako drama královna."

"Heh, tak to pak jo... ale od kdy on se chová jako drama královna?"

"Na to se snažíme přijít."

"Nechoval se jako drama královna!" rozčílil se Justin "Něco s ním zkrátka je."

Michael s Emmettem si vyměnili pohledy, jako by se Justin snad zbláznil, ale následně jim došlo, že mít vztah s někým tak složitým, jako je Brian, musí být zkrátka psychicky vyčerpávající.

"Tak tady asi bude muset přijít na řadu tetička Em... copak je, zlato?" zahleděl se na něj Emmett soucitně.

"S Brianem něco je a já nevím co."

"Zlato, nezlob se na mě, ale s Brianem pořád něco je... je to Brian."

"Tohle je jiné... i Maikey si toho všiml."

"Jen jsem říkal, že se choval trochu podivně..." hájil se Maikey.

"Jo, jako by se neměl vrátit."

"No moment, jak že se nemá vrátit?" zhrozil se Emmett.

"Já neřekl, že se nemá vrátit, jen, že tak zněl... ale začínám mít pocit, že už radši budu mlčet."

"Promiň, Mikey, jen jsem z toho na prášky," věnoval mu Justin omluvný úsměv. "Nejlepší asi bude, když mu zavolám a zeptám se ho přímo."

"Justine, to asi nebude nejlepší nápad."

"A proč ne, Mikey?"

"Protože jestli chce být Brian sám, má k tomu očividně nějaký důvod, kdyby chtěl s někým z nás mluvit, tak by nám zavolal sám."

"Ale..."

"Michael, má pravdu zlato, všichni víme, jaký Brian je... musíš jenom věřit, že se tam s tím popere, ať už jde o cokoliv a vrátí se za tebou."

Justin byl na sebe naštvaný za to, že jim řekl, co má v plánu, ale na druhou stranu věděl, že oba mají pravdu, pokud Brian nechce s nikým z nich mluvit a to bohužel ani s Justinem, má k tomu určitě dobré důvody, ale to neměnilo nic na tom, že to Justina vytáčelo. Rozhodl se však, že to zkusí ještě těch pár dní vydržet a snad až se Brian vrátí, všechno se vyjasní. Teda nemohl se však zbavit toho nepříjemného pocitu, co mu dal Maikey... že se Brian třeba už nevrátí.