Bláznivá zatracená láska // 7 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Tohle už vážně nemohlo být horší, a pokud ano, tak jsem si to ani neuměl představit. Neberte mě špatně, já Briana vidět chtěl, i přes to, jak to mezi námi poslední dobou bylo, že jsem jako jediné východisko viděl doslova před ním utéct kamsi do hor, tak jsem ho vidět chtěl. Zvlášť po té zprávě, ve které se mi přiznal, že mu chybím, znamenalo to pro mě totiž opravdu hodně. Ale právě teď jsem ležel se zlomenou nohou v nemocnici a ještě k tomu jsem udělal něco, za co se teď cítím opravdu hrozně - opět jsem porušil naši dohodu s Brianem. Konkrétně část, kterou jsem já sám určil. Políbil jsem Aarona, a i když to bylo pouze součástí hloupého úkolu, vím, že Brian na to bude pohlížet jinak a nedivím se mu. Možná by bylo snazší mu to zatajit, abych ho neranil, ale... to by bylo ještě horší. Musím mu to říct, jen ještě nevím jak.

Daphne: "Pořád se na mě zlobíš?" vrátila se zpátky po tom, co jsem všechny vyhnal, aby se šli alespoň najíst. Byla ale sama.

J: "Kde si nechala ostatní?"

Daphne: "Čekají venku. Chtěla jsem si tě udobřit. Takže... zlobíš se?"

Nebudu lhát, byl jsem opravdu naštvaný, Daphne se včera večer chovala naprosto hrozně, vlastně takhle jsem ji ještě nikdy nezažil... ale když jsem viděl, jak se na mě dívá - naprosto provinile - věděl jsem, že svého chování vážně lituje a pravděpodobně se cítí ještě hůř, než já.

J: "Odpuštěno."

Daphne: "Děkuju, jsi nejlepší!" vrhla se na mě a v tom zalehla moji zlomenou nohu.

J: "Au, Daphne!"

Daphne: "Promiiiň!"

Jason: "Vidím, že jste se udobřili."

Daphne: "Dokud jsem Justinovi nezlomila tu nohu znova," zasmála se.

J: "Myslím, že by pro moje bezpečí a pro vaše dobro, bylo nejlepší, kdybyste se vrátili na chatu a trochu si odpočinuli."

Jason: "Akorát jsem to chtěl navrhnout - Claire a Ryan jsou celkem vyřízení."

Daphne: "Přece tě tu nenecháme."

J: "Věř mi, Daphne, že je pro mě bezpečnější, když nejsi poblíž."

Zasmál jsem se, aby věděla, že si dělám pouze srandu, její výraz totiž vypadal ještě víc provinile... ale možná jsem si srandu tak úplně nedělal, dneska byla opravdu nějaká nebezpečná.

J: "Navíc, pokud sem Brian opravdu jede, bude lepší, když se s ním setkám o samotě."

Daphne: "To asi jo. Jen doufám, že jsem vám to ještě nijak nezhoršila."

J: "Určitě ne," na mysl mi však hned přišel ten polibek s Aaronem - přeci jen byl to její nápad. Ale je pravda, že ve výsledku to bylo moje rozhodnutí a bylo špatné.

Daphne: "Tak dobře, ale taky si pořádně odpočiň."

J: "Věř mi, že víc toho tady ani dělat nemůžu."

Daphne se zasmála a následně mi ještě dala opatrně pusu na tvář, hned na to se s Jasonem sebrali a odešli. Byl jsem celkem rád, že jsem sám, po tom týdnu, kdy jsme spolu byli všichni pomalu 24 hodin denně, jsem potřeboval nějaký klid.

Aaron: "Tak, jak ti je?" najednou vpadl do pokoje.

J: "Aarone? Co tady děláš?"

Aaron: "Řekl jsem ostatním, že ti budu dělat společnost, ať nejsi sám."

No paráda! To jsem vážně potřeboval - svého vlastního osobního stalkera. Zvlášť, když je Brian na cestě sem. Ono to opravdu může být ještě horší.

Zkoušel jsem ho přemluvit, aby jel taky zpátky na chatu a vyspal se, ale bylo to celkem marné. A pak přišel doktor s nějakými léky proti bolesti, které mě odrovnaly, takže snaha ho odtud dostat, byla v tu chvíli naprosto vniveč.

Ze spánku mě však začal probouzet takový zvláštní pocit, jako by někdo u mě byl a když jsem následně otevřel oči, ukázalo se, že pocit to byl správný - první, co jsem zahlédl, byly jeho oči, kterými se na mě tak starostlivě a přitom zamilovaně díval, v tu chvíli jsem sám sebe nechápal, jak jsem vůbec mohl uvažovat nad tím, že by mezi námi měl být konec...

J: "Briane, ty už jsi tady," stiskl jsem mu ruku, kterou mě držel, aniž bych si to vůbec uvědomoval.

Emmett: "A nejen on," ozvalo se za ním křiklavým hlasem, který mohl patřit jedině Emmettovi.

Brian v tu chvíli přivřel oči a bylo znát, že si tuhle chvíli představoval trochu jinak - bez nemocnice, jen my dva a rozhodně žádný Emmett...

J: "Emmette, co ty tady děláš?"

Maikey: "Potřebovali jsme, aby nás odvezl," náhle vstoupil do pokoje i on.

J: "Nechte mě hádat, jako další přijde Debbie...."

Aaron: "Ne, jen já..." zasmál se.

Shit! Já jsem na něj úplně, ale úplně zapomněl! A když tak vidím Brianův výraz, je mi hned jasné, že už se s Aaronem potkali a rozhodně se mu nezamlouval. A to ještě ani nevěděl všechno. I když mi něco říká, že si i tak myslí svoje.

J: "Kluci, tohle je Aaron..." měl jsem za to, že i tak by bylo slušné je představit.

B: "My víme, už jsme měli tu čest," fakt se divím, že Brian neplival oheň.

Maikey: "Asi bychom je měli nechat o samotě."

Ani nevíte, jak jsem byl Maikeymu vděčný, když následně začal před sebou z pokoje vykopávat, jak Emmetta tak Aarona, opravdu jsem si chtěl tuhle chvíli užít, než začneme řešit ty věci okolo, které pro nás nemusí mít moc dobré výsledky.

B: "Konečně sami," prohrábl se mi ve vlasech a usmál se. Asi jsem v tu chvíli roztál jako zmrzlina.

J: "Jo, bylo tady nějak narváno. Jak to, že jsou tady s tebou?"

B: "To je dlouhý příběh, který ti pak povyprávím, ale právě teď..."

Ani jsem se nenadál a jeho rty byly přitisknuté na těch mých. V tu chvíli mi bylo jasné, že jsem mu opravdu šíleně chyběl a nepotřeboval jsem k tomu žádnou zprávu. On klidně dal na stranu svoji hrdost a naštvání, protože jsem ho takhle opustil a prostě mě políbil, protože to podle mě chtěl udělat úplně ze všeho nejvíc... a já si ani trochu nestěžoval.

B: "Máš štěstí, že ses nezabil... protože pak bych tě zabil já," vydechl to hned, jak mě políbil.

J: "Wow, to je způsob, jak zničit romantickou chvilku," zasmál jsem se.

B: "Romantickou? Neříkal jsem ti snad, že..."

J: "Romantiku neděláš, já vím, já vím," raději jsem si ho přitáhl zpátky k sobě, abych ho umlčel dalším polibkem.

Skoro jsem měl pocit, jako by se mi tohle celé zdálo, Brian byl jako vyměněný a to hrozné, co jsem myslel, že se stane, až Brian dorazí, se nestalo, takže vše bylo vlastně perfektní, až na tu sádru samozřejmě.

Ale stejně tak jsem věděl, že nakonec přijde chvíle, kdy budeme mluvit o naprosto jiných věcech, kterých jsem se opravdu děsil. Jenže všechno to muselo počkat minimálně do zítra, protože dorazila sestřička, která Briana vyhnala s tím, že už tady dávno nemá být. A tak se Aaron nabídl, že kluky ubytuje na chatě... bože, prosím, ať Brian není s Aaronem o samotě!