BEZ VAROVÁNÍ
Justin's POV
Celou noc jsem nebyl schopný pořádně spát a to nejen kvůli té nesnesitelné bolesti po tom, co odezněly tlumící léky, ale taky proto, že jsem neustále musel myslet na to, že Brian a Aaron se nacházejí spolu v jedné chatě a já nemůžu nijak ovlivnit to, jestli Aaron něco řekne o tom, co se mezi námi stalo. Teda ona to není zas, kdo ví jak velká věc, byla to jen pusa přeci... jo, Justine, jen se uklidňuj, stejně je ti to k ničemu. Zatraceně! Nevím, co jsem si sakra myslel. Bylo mi Aarona líto a ano přiznávám, že něco ve mně mu tu pusu dát chtělo, ale... už v ten moment jsem si měl uvědomit, že nějaký malý chtíč vůči Aaronovi není nic, co by stálo za to ublížit Brianovi a našemu vztahu. Vtahu, který jsem si já v poslední době vykresloval jako špatný, protože to na mě všechno padalo, až jsem začínal vidět jako jediné řešení ho ukončit, ale po tom týdnu bez Briana, kdy jsem měl čas přemýšlet a po té zprávě, už vím, že i když s Brianem nejsou věci dokonalé a nikdy nebude všechno podle mých představ, přijít o něj jednoduše nechci. Jenže teď asi záleží na Brianovi, jestli on nepošle do háje mě.
Jen, co ráno dorazil doktor na vizitu, ihned jsem ho žadonil o další dávku léků na bolest a následně i o to, aby mě z nemocnice dnes propustil. S tím prvním mi hned vyhověl, ale to druhé se mu ani trochu nezamlouvalo, chtěl, abych si v nemocnici poležel ještě minimálně dva dny, ale takový luxus jsem si nemohl dovolit, potřeboval jsem se dostat na tu chatu a pak nejlíp s Brianem zpátky do Pitts. Proto i přes doktorovo nedoporučení a na vlastní riziko jsem si vydupal, aby mě pustil, ale musel jsem slíbit, že alespoň ty dva dny nebudu nikam moc cestovat a budu udržovat klidný režim... slíbil jsem mu to, ale víte jak, nejsem si jistý, že to budu schopný dodržet, protože strávit dva dny zavřený v chatě s Brianem a s Aaronem by byla v podstatě sebevražda.
Daphne: "Nazdárek!" vtrhla do pokoje jako velká voda.
J: "Daph, co tady..." než jsem to stihl dokončit, uviděl jsem Briana stojícího mezi dveřmi s úsměvem od ucha k uchu.
Daphne: "Co asi? Přišli jsme se na tebe s Brianem podívat."
B: "Jak se cítíš?" přišel blíž k mé posteli.
J: "V pohodě, skoro to ani nebolí," lhal jsem, tak hrozně jsem lhal, ale já potřeboval, aby neměli problém s mým odchodem z nemocnice, a kdybych řekl pravdu, Brian by mě tu klidně přivázal.
Daphne: "Fakt? Však... stalo se to teprve předevčírem."
J: "To víš, léčím se rychle."
B: "Hmm," bylo znát, že mi to nežere ani trochu.
J: "Vlastně se léčím tak rychle, že mi doktor dovolil, abych dneska opustil nemocnici."
B: "Cože?"
J: "No, můžu jít."
Daphne: "Tak to je skvělý!"
Zatímco Daphne byla nadšená, že mě už neuvidí v nemocniční posteli, Brian skoro vzteky rudnul. Jsem si jistý, že ani on mě tady vidět nechce, ale rozhodně je pro něj přednější moje zdraví, než abych se odtud dostal co nejrychleji. Jenže na tohle já teď hrát nemůžu.
B: "Jak tě může pustit? Zbláznil se nebo co?"
Daphne: "Však je to dobrá zpráva, Briane."
J: "Díky, Daph."
B: "Jak se jmenuje? Promluvím s ním."
J: "Briane, no tak... jsem v pohodě, opravdu jo. A slibuju, že se budu šetřit, doktor mi stejně nakázal, abych alespoň dva dny nikam nejezdil a odpočíval."
Nechtěl jsem tohle říkat, já se potřeboval vrátit zpátky do Pitts co nejrychleji, ale věděl jsem, že pokud Brianovi nedám alespoň nějaké ujištění, že se budu šetřit, pokud opustím nemocnici, nedovolil by mi odejít. Proto nakonec, i když se mu to očividně ani trochu nelíbilo, ustoupil.
Sestřička: "Pane Taylore, pomůžu vám se obléknout."
J: "Ehm."
B: "Udělám to," přispěchal ke mně. Fajn, být to sestřička chlap, řeknu si, že žárlí, ale... on se o mě chtěl prostě jen postarat.
J: "Děkuju."
Brian se pousmál a začal mě oblékat, nejdřív mi přes hlavu přetáhl tričko a mikinu a následně přišla na řadu ta větší sranda a to obří tepláky, do kterých jako jediných se mi noha vešla i se sádrou... Brian si přede mě klekl a začal mi je pomalu, aby mi neublížil, vytahovat nahoru... řeknu vám, že kdybych necítil tu bolest, tak by se mi momentálně dost pravděpodobně postavil, Brian byl tak blízko...
Daphne: "Ou, neruším," vpadla dovnitř a zařídila, že jsem dostal studenou sprchu.
J: "Ne, Brian mi jen pomáhá."
Jen jsem to dořekl, Brian mi tepláky vytáhl až nahoru, vypadal jsem opravdu komicky, na jedné noze mi plandaly a na druhé byly šíleně obepnuté kvůli té sádře, ale pokud jsem nechtěl zmrznout, nemohl jsem si dovolit nějaké kraťasy. Což mi najednou došlo, že Brian v téhle bundě rozhodně nedorazil, protože ta není ani jeho, ta je... no do prdele.
J: "Pěkná bunda."
B: "Jo, tvůj kamarád Aaron mi ji půjčil," jeho jméno velmi zdůraznil.
J: "Aha," kouknul jsem po Daphne, která se k tomu raději nevyjadřovala.
B: "S Michaelem a Emmettem jsme přijeli trochu nalehko, tak nám ostatní něco málo půjčili..."
J: "Tak aspoň, že nezmrznete."
B: "Jo, ale vzhledem k tomu, že tu asi dva dny strávíme, tak si budeme muset něco koupit... tohle jsme moc nedomysleli, když jsem zjistil, že jsi v nemocnici, prostě jsem se sebral a..."
Brian to nedořekl, protože si asi uvědomil, co mi tu vlastně říká - že zjištění, že jsem se zranil, ho přimělo se okamžitě zvednout a jet za mnou a absolutně nepřemýšlet nad tím, jestli tu zmrzne nebo ne. Bože, já ho fakt miluju. Jen doufám, že i on bude stále milovat mě, až zjistí to, co mu budu muset říct.
Sestřička: "Tady máte berle a opatrně."
J: "Rozkaz a děkuju," pousmál jsem se.
Následně jsme se s Daph a Brianem vydali k autu, teda spíš jsme šli kvůli mně doslova šnečím tempem a když jsme vylezli před nemocnici, tak to bylo kvůli tomu sněhu ještě horší, oba mě z každé strany jistili, kdybych náhodou začal padat a že to se párkrát skoro stalo. Jen, co jsem se konečně vyškrábal do auta, šíleně se mi ulevilo.
B: "Dobrý?"
J: "Jo, jen to byla celkem fuška."
Ani jsem se nenadál a Brian mě políbil. Nevím, za co to bylo, ale bylo to krásný. Následně jsme se rozjeli směr chata, a já už se děsil toho, co mě tam čeká, až tam budu s těma dvěma.
Sranda však nastala ještě předtím, když jsem se u chaty pokoušel vylézt z auta, což se zdálo ještě víc nemožné, než do něj vlézt. Brian se mi snažil pomoct, ale teprve až s Aaronovou pomocí, který následně přiběhl, se mě podařilo odtamtud dostat... Brian z očí šlehal plameny jeho směrem.
No comments:
Post a Comment