bez varování
#BrianKinney #MichaelNovotny #BenBruckner
Brian
Ben mě zavedl až do kuchyně, kde mi nalil sklenici vody a zavolal na Maikeyho, aby přišel dolů. Já se mezitím rozhlížel kolem sebe, jestli náhodou neuvidím něco, co by mohlo patřit Justinovi. Ben mezitím připravoval prostírání na stůl, protože akorát dovařil večeři... byla to taková malá úleva, když připravil talíře pouze pro dva. I když, kdo ví, třeba Justin nemá jen chuť na jídlo... a možná tu vůbec není a já tu ze sebe budu dělat zbytečně šaška. Jenže jestli není tady, tak kde pak je? Že by u mámy? U Daphne? Místa mi nějak docházejí.
Maikey: "Ah, Briane, co ty tady?"
B: "Ehm, jen jsem se tak stavil... zjistit, jak se máte... a tak."
S Benem se na sebe dost nechápavě podívali, myslím, že se asi ještě nestalo, že bych k nim domů přišel jen tak na návštěvu... přiznejme se, že jsem je za tenhle jejich předměstský život dost odsuzoval a oni to moc dobře vědí... proto chápu, že jim tohle nepřijde moc věrohodné.
A řekněme, že po tom, co mi Maikey v podstatě řekl, že si mě Justin nechce vzít a já od Woodyho utekl, je tohle asi ještě víc šokující.
Maikey: "Aha, to je od tebe milé... máme se fajn."
B: "Bezva," zazubil jsem se jako totální debil.
Najednou nastala ta klasická trapná chvilka, kdy jsme ani jeden nevěděli, co říct a tak jsme jen blbě čuměli a rychle se snažili vymyslet nějakou smysluplnou větu...
B: "Můžu si odskočit?" bože, já jsem vážně idiot.
Ben: "Jasně, záchod je..."
B: "Vím, kde je, díky, profesore."
Ben: "Jasně."
Tohle snad nemůže být pravda, nejen, že jsem sem přišel, abych je obivnil z toho, že tu schovávají Justina, ale ještě k tomu to teď vypadá, že jsem si sem akorát přišel dojít na hajzl. Jen tak dál, Kinney!
Jenže najednou mě napadla ještě mnohem větší ptákovina... jak jinak, než slíděním, se vyhnout tomu, abych se ji musel přímo ptát, zda tu Justin není? Proto jsem místo na záchod dole zamířil na ten nahoru, i když ve skutečnosti všichni víme, že na záchod jsem opravdu nešel... místo toho jsem nahoře prošel jednu místnost za druhou a to naprosto bezúspěšně.
Maikey: "Co tu děláš?"
B: "Fuck!"
Málem se mi zastavilo srdce, když jsem se otočil a tam ho uviděl stát s rukama založenýma na prsou. Novotny, ty bys mohl hrát v nějakém hororu!
B: "Hádám, že jsem se spletl a přeci jen nevím, kde ten záchod hledat," výmluvně jsem pokrčil rameny.
Maikey: "Briane?"
B: "Hmm?"
Maikey: "Jak dlouho tě znám?"
B: "Dlouho," spíš jsem se ptal, než konstatoval.
Maikey: "Takže je ti asi jasný, že ti tuhle náhodnou návštěvu nežeru?"
Říká se, že je super mít kolem sebe lidi, kteří vás znají lépe, než se znáte vy sami, ale... někdy je to fakt dost otravný, zvlášť pokud přijde na takového Maikeyho, který vše pozná na míle daleko.
Maikey: "Briane, to, co jsem ti včera řekl o Justinovi, to jsem neměl... doufám, že jsem nezpůsobil nějaké problémy. Jen jsem myslel, že bys to měl možná vědět, ale když si mě to ani nenechal doříct, došlo mi, že jsem měl držet jazyk za zuby. Určitě o nic nejde."
B: "No, teď už na tom asi nezáleží, Miky," došel jsem k závěru, že nemá cenu chodit kolem horké kaše.
Jeho výraz přešel z omluvného ke zvědavému. Fakt jsem doufal, že se tomuhle rozhovoru vyhnu, ale právě teď už je asi jasné, že nemám na vybranou.
Maikey: "Co se mezi vámi stalo?"
B: "Řeknemě, že svatba nebude... pravděpodobně."
Maikey: "COŽE? To kvůli tomu, co jsem řekl?"
B: "Ne, teda jo, ale nejde o to, že si mi to řekl... ale spíš o to, že si měl pravdu. Justin si mě nechce vzít... teda chce, ale myslí si, že já si ho chci vzít, jen abych ho udělal šťastným. Má za to, že se ze mě stává někdo úplně jiný."
Maikey: "Já vím, to mi říkal Ben, že to Justin říkal... takže je to pravda?"
B: "No Justin kvůli tomu chce zrušit svatbu, takže hádám, že si to opravdu myslí."
Maikey: "Na to jsem se neptal... opravdu se měníš, jen abys ho udělal šťastným?"
Kriste pane! To už je dnes druhý člověk a především druhý Novotny, který se mě na tohle ptá. A já stále nevím, co na tu otázku mám odpovědět.
B: "Nevím... možná. Je mi jasný, že těhle několik týdnů to nejsem tak úplně já... někdy sám sebe ani nepoznávám a jo kurevsky mě to děsí, ale... nemyslím si, že se měním jenom kvůli němu. Jenže dokud to nebudu vědět na 100% on se mnou nechce být... protože si myslí, že by mě to zničilo."
Maikey: "Shit."
Jo, shit. Líp bych to sám asi neřekl. Mám pocit, že se mi všechno sype na hlavu. Před pár dny jsem se jednoduše těšil na to, až s Justinem strávím zbytek života a právě teď je tu dost velká šance, že s Justinem už nebudu nikdy sdílet ani stejnou postel.
Maikey: "Ačkoliv to nerad říkám, možná má Justin pravdu..."
Tak fajn, jestli je tu někdo, od koho jsem čekal, že se postaví na mojí stranu, je to právě Maikey... to je tak nějak jeho přirozenost stát při mě... ale tohle jsem rozhodně nečekal.
Maikey: "Neber mě špatně, ale... i já si všiml toho, že nejsi úplně ve svojí kůži a znám tě dost dlouho na to, abych věděl, že ses nikdy nechtěl usadit a vést s někým vážný vztah a komukoliv, kdo to měl, ses vysmíval... tak jak můžeš najednou tak jistě vědět, že se chceš ženit a být po zbytek života zavázaný pouze jednomu člověku?"
Ačkoliv jsem do teď nad tím vším permanentně přemýšlel, nikdy jsem nad tím nepřemýšlel přímo takhle a najednou mě to neskutečně děsilo... protože co když opravdu nejsem připravený na to strávit zbytek života s jedním člověkem... i přes to, jak moc ho miluju? Co když právě proto, jak moc ho miluju, jsem ochotný udělat naprosto všechno pro to, abych s ním mohl být, ale nedovoluji si nad tím vším přemýšlet ve větším měřítku... jako třeba v tom, že jednoho dne si opravdu uvědomím, že mi chybí můj život... to, kým jsem byl... protože pokud si Justina vezmu stanu se opravdu vším, čím jsem nikdy být nechtěl. Bože, proč mám najednou pocit, že si musím vybrat mezi ním a mnou samotným?
No comments:
Post a Comment